Luxfera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luxfery (Švédsko)

Luxfera,( správně skleněná tvárnice),[1] je stavební prvek obvykle vyráběný ze dvou shodných skleněných částí, které jsou k sobě za tepla přiloženy a tvoří uzavřený vzduchotěsný prostor s mírným podtlakem. Na starších stavbách, (zejména u stropních konstrukcí), se můžeme setkat také s tvárnicemi neuzavřenými, pouze se zesílenými hranami.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Barevné luxfery

Skleněné tvárnice charakterizuje jejich rozměr, barva, dekor a povrchová úprava. Z fyzikálních vlastností je důležitá hmotnost, tepelný odpor, světelná propustnost, index zvukové neprůzvučnosti a požární odolnost sklobetonových konstrukcí z luxfer.

Možných rozměrů skleněných tvárnic je velmi mnoho. Typickým rozměrem luxfery je 190 × 190 × 80 mm. Speciálním případem jsou ukončovací a rohové tvarovky.

Barva skleněné tvárnice je docílena pomocí dvou různých technologií. Typicky je obarveno již samotné rozžhavené sklo, přidáním speciálních pigmentů. Výsledná barva je potom velmi stabilní, odolná externím vlivům UV záření a změny teplot. Druhou možností je vstříknutí syntetické barvy do již hotového a vychladlého odlitku. Tato výrobní technologie je charakteristická pro českého výrobce Vitrablok. Výsledná barva je potom sytější a je možné zaručit naprosto shodný výrobní odstín během celého výrobního cyklu. Nevýhodou této technologie je potom menší odolnost vůči atmosférickým vlivům, které se projeví např. blednutím při dlouhodobém osvitu sluncem.

Dekory jsou vytvářeny pomocí forem, ze kterých je skleněný odlitek vytvořen. V současnosti jsou již dekory téměř výhradně tvořeny na vnitřní straně tvárnice, což usnadňuje její údržbu a zamezuje hromadění nečistot.

Povrchovou úpravou skleněné tvárnice se myslí její matování. Matování se provádí v konečné fázi výroby. Matované tvárnice se stávají zcela neprůhlednými, při zachování jisté průsvitnosti (světelné propustnosti). Tohoto efektu se dosahuje narušením skleněného povrchu pískováním nebo leptáním kyselinou.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sklobeton (konstrukce).
Stěna ze skleněných tvárnic
sklobetonová stěna

Skleněné tvárnice se používají ve stavebnictví jako součást sklobetonu na průhledné a průsvitné příčky a stropní konstrukce. Podle užití se dělí na vertikální a horizontální luxfery. Vertikální luxfery jsou používány k montáži do svislých stavebních konstrukcí (příčky, výplně otvorů), horizontální luxfery se používají do vodorovných konstrukcí jako jsou podlahy a stropy. Důraz je zde kladen na pevnost a tvrdost skla.

Typické použití skleněných tvárnic je na fasádách objektů k výplním stavebních otvorů, nebo jako dělících příček v interiérech či do sprchových koutů. Díky relativně menším rozměrům a mnoha druhům jsou skleněné tvárnice velmi variabilní a příčky z nich postavené mohou mít různé tvary, rozměry a vlastnosti.

Montáž[editovat | editovat zdroj]

Montáž skleněných tvárnic se provádí klasickým zděním do betonu. Tvárnice se osazují na střih protože v průběžné svislé spáře je výztuž. V současnosti existuje mnoho pomůcek, které montáž usnadňují. Pro dodržení stejné tloušťky spáry slouží distanční křížky. Rychletuhnoucí pojiva nahrazují beton. Existuje také mnoho komerčních systémů pro jejich snadnější montáž. Možností je také výroba prefabrikovaných panelů.

Výrobci[editovat | editovat zdroj]

Největší[zdroj?] světový výrobce skleněných tvárnic je nadnárodní koncern SEVES pod který spadá italský výrobní závod Vetroarredo[zdroj?] i český výrobní závod Vitrablok z Duchcova. Dalšími výrobci jsou německý Weck, francouzský La Rochere, indonéská Mulia, ruský Star Glass, americký Corning, čínsky Dezhou Zhenhua nebo polský Vitrosilikon.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve slovenštině se ujal název sklobetonka

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Luxfera ve Wikimedia Commons