Josef Marcel Sedlák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Marcel Sedlák
Josef Marcel Sedlák
Josef Marcel Sedlák
Narození7. května 1895
Nová Říše
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. října 1964 (ve věku 69 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel a učitel
Tématačeská poezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Marcel Sedlák (7. května 1895, Nová Říše26. října 1964, Olomouc) byl český spisovatel, učitel. Přátelil se s básníkem Otokarem Březinou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině poštmistra Josefa Sedláka. Obecnou školu navštěvoval doma v Nové Říši, měšťanskou školu v Třešti, pak třetí až sedmou třídu vyšší reálky v Telči. Studia na reálce vykonal s vyznamenáním, rovněž maturitní zkoušku roku 1914. Ve službě školní byl ustanoven 1. února 1915. V červenci roku 1915 složil zkoušku učitelské dospělosti, vojenskou službu konal ve válečné době od listopadu 1915 do listopadu 1918. V roce 1919 složil zkoušku způsobilosti pro školy obecné, v roce 1921 pro školy měšťanské. V roce 1922 složil speciální zkoušku z němčiny, roku 1924 z francouzštiny a v roce 1926 z ruštiny. Na svých studijních cestách navštívil kulturní střediska střední, jižní a západní Evropy.

Od roku 1926 až do smrti básníkovy navštěvoval v pravidelných častých lhůtách Otokara Březinu, který mu dával direktivu v jeho dalším vzdělávání a byl celé rodině přátelsky nakloněn. Působil na měšťanské škole v Nové Říši, pak na odborných školách pro ženská povolání ve Velkém Meziříčí, v Českých Budějovicích, Duchcově, Chrudimi, v Mladé Boleslavi a v Olomouci. V Mladé Boleslavi se oženil s učitelkou národní školy Blaženou Kousalovou. Měli dvě dcery.

Josef Marcel Sedlák je pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci. Jeho rozsáhlá literární pozůstalost byla uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sedlákova literární tvorba vyvěrala z jeho rodinného prostředí, z úcty k rodičům, z křesťanské víry a pokory, z ohromení zázrakem Stvoření. Své verše otiskoval ve 20. a 30. létech v časopisech i v novinách. Samostatně vydal více než deset knih, jednak tisky a úvahy věnované Otokaru Březinovi, jednak sbírky veršů. Poslední sbírka veršů která vyšla tiskem za jeho života nazvaná Balada Novoříšská se tematicky vymyká z jeho tvorby. Reaguje na krutosti války a na tragédii novoříšských obětí koncentračních táborů. Řada básníkových prací zůstala v rukopise. Rozsáhlá Píseň o Marcelinu (Riessovi) čerpá z historie básníkova rodu, opěvuje ušlechtilé lidské city a činy, události, které ovlivnily autorův život. Vystupoval pod pseudonymem Poutník.

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

Znaveno žitím tělo odpočinutí našlo,
duch tvůj však očima věčných hvězd plane.
Co smrtelné, podle zákonů země zašlo,
z tajemných dálek teď vítr
s tvým poselstvím vane.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Hvězdy domova (1940)
  • Za jižním sluncem
  • Srdce tichá
  • Gotické sny (o Otokaru Březinovi)
  • Hvězdy tvých smutků a nadějí
  • Buď vůle tvá
  • Hovory s věčností
  • Hlas jihu
  • V zajetí touhy
  • Hlas její písně
  • Vlny k druhému břehu
  • Matka (1937)
  • Domov (Nová Říše) 1938
  • Meditace
  • Světlo života
  • Balada novoříšská

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]