Přeskočit na obsah

Strnad obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxStrnad obecný
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďstrnadovití (Emberizidae)
Rodstrnad (Emberiza)
Binomické jméno
Emberiza citrinella
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strnad obecný (Emberiza citrinella) je malý druh pěvce z čeledi strnadovitých.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Původ českého rodového jména „strnad“ je nejistý. Nejasný je již původ praslovanského „strьnadъ“ („strъnadъ“) – slovo může mít původ zvukomalebný podle hlasových projevů, příp. může pocházet z indoevropského „k’ri(m)-n-ōd-“ „kdo jí zrní“. Od substantiva „strnad“ je odvozeno sloveso „vystrnadit“, které vzniklo patrně podle řevnivosti samců v době hnízdění.[2] Hovorové expresivní sloveso „vystrnadit“ znamená „přimět k odchodu“, „dostat ven“, „vypudit“, „vyhnat“ (např. „Nechtěl, aby ho vystrnadili z bytu.“).[3]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Bývají rozlišovány tři poddruhy strnada obecného:

  • strnad obecný evropský (Emberiza citrinella citrinella) obývající většinu evropského areálu;
  • strnad obecný východoevropský (E. c. erythrogenys) obývající východní Evropu až západní Sibiř;
  • strnad obecný skotský (E. c. caliginosa) žijící ve Velké Británii kromě JV Anglie.[4]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
  • délka 15,5–17 cm
  • hmotnost 20–35 g

Strnad obecný je velký asi jako vrabec, ale působí štíhlejším dojmem; má dlouhý ocas (delší než vrabec) a poměrně malý kuželovitý zobák s typickým zalomením čelistí.[5][6][7][8]

Hřbet a pláštík jsou olivově hnědé, výrazně černě čárkované, kostřec rudohnědý. Na ocase jsou za letu dobře patrné bílé lemy vnějších per. Samec má v létě sytě žlutou hlavu a spodinu těla, na hrudi olivově zelené a červenohnědé zbarvení, na bocích červenohnědé čárkování. Samice je zbarvena méně výrazně: šedavozeleně, s čárkovaným temenem a šedozeleným zbarvením po stranách hlavy (bez žluté). Má také světleji žlutou spodinu s šedočerným čárkováním na hrudi a bocích.[7] Charakteristickým znakem v každém šatu je červenohnědý kostřec a bílá vnější pera jinak tmavého delšího ocasu.[5] Mladý pták se podobá samici.

Ostražitý, ale ne vysloveně plachý.[7] Rychlý obratný vlnovitý let působí trhaně.[5]

Zpěv

[editovat | editovat zdroj]
Zpívající samec strnada obecného

Strnad obecný zpívá z vyvýšeného místa; zpěv tvoří zvučné jednoduché „cicicicicici-cií“, vábení „sit“ nebo „sit-sit“ („cik“, „cik-cik“). Ozývá se již od února.[6] Kromě zpěvu se strnadi obecní často ozývají typickými hlasy znějícími jako „cik“, „cr“, „cirrp“ nebo „cí“. Žadonění větších mláďat na hnízdě je na bližší vzdálenost poměrně dobře slyšet a zní jako opakované „ci“.[9]

Strnad obecný
Nahrávka s hlasem
Problémy s přehráváním? Nápověda.

Písnička se také přepisuje, např. jako poněkud výhružné „Kdyby si sedláčku, chcíp“ nebo „Jak nám to sluníčko pěkně sví-tí“ („kdyby si sedláčku PÍPnul“[7]). Ač každý samec dokonečna opakuje tu samou písničku, je písnička všechno jen ne stejná – v různých koutech ČR, ba i planety, se trochu liší. Podobně jako lidé si strnadi (i některé další druhy pěvců) vytvářejí nářečí (dialekt). Samci strnada obecného z jedné dialektové oblasti sdílejí kombinaci závěrečných dvou až tří slabik svého zpěvu.

Typická strofa zpěvu se skládá ze dvou částí – počáteční a závěrečné fráze. Zatímco začátek je vrozený a obsahuje několik shodných opakujících se slabik, odlišnou závěrečnou část se mladí samci učí od jiných strnadů v prvním roce života. Tak vznikají strnadí nářečí vyznačující se stoupavou nebo klesavou melodií na konci strofy. Každý samec ovládá 1–4 různé typy počáteční fráze, které během zpěvu po určité době střídá. Díky jedinečné kombinaci různých typů počáteční fráze se strnadi navzájem poznají podle hlasu.[9] Samice se při výběru samečka řídí závěrečnou částí zpěvu a dává přednost samci s místním dialektem.

Že se u strnadů vytvářejí nářečí, je známo od 19. století. Výzkum dialektů začal v první polovině 20. století, ovšem detailní obraz o geografickém rozložení strnadích dialektů byl do roku 2011 znám pouze z Dánska a z některých částí Německa; zde bylo rozlišeno přes deset dialektů s mozaikovitým rozmístěním.[10]

V České republice proběhl v letech 2011–2016 projekt občanské vědy zaměřený právě na výzkum strnadího nářečí Nářečí českých strnadů (viz např. Mapa nářečí českých strnadů obecných). Na rozdíl od předpokladu, že strnadí nářečí lze v Evropě rozdělit do dvou hlavních skupin s převážně východo- a západoevropskou distribucí a že předpokládaná hranice prochází střední Evropou, tedy naším územím, se zjistilo, že ve skutečnosti dialekty nelze přiřadit ke dvěma velkým geograficky odděleným skupinám.[11] „Domnělé západní dialekty najdeme až na daleké Sibiři, zatímco »táhlé zpěvy východní« těší uši Britů i Španělů.“[12] „Se stejným nářečím se tak můžeme setkat v oblastech, které od sebe dělí stovky až tisíce kilometrů. Kupříkladu zpěv strnadů z Českomoravské vrchoviny je daleko podobnější zpěvu strnadů z dalekého Lotyšska nebo naopak východní Anglie než zpěvu krajanů od Plzně.[13] Současně platí, že lokálně se na několika málo kilometrech čtverečních mohou setkávat i tři různá nářečí.[10] Z hlediska zmapování strnadích dialektů se může ČR pyšnit nejlepším pokrytím.[11] Povzbuzeni úspěchem iniciovali autoři projektu Nářečí českých strnadů vznik sesterských projektů v zahraničí (Anglie, Chorvatsko, Lotyšsko, Nový Zéland, Polsko, Švýcarsko).

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v Evropě a Asii, od Norska a severního Španělska na západě po Bajkal na východě. Během 19. století byl z Velké Británie introdukován na Nový Zéland, kde se úspěšně rozšířil a dosahuje přibližně třikrát vyšších hnízdních hustot než ve Velké Británii. Na většině areálu stálý (v zimním období se potuluje nedaleko hnízdiště), v severních a východnějších oblastech s kontinentálním typem zimy částečně tažný druh se zimovišti v jižní části hnízdního areálu nebo o něco jižněji.[14]

Výskyt v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V České republice je běžným, ačkoli ubývajícím druhem otevřené krajiny. Hnízdí na celém území od nížin až po alpínské pásmo hor (nejvýše v Krkonoších a Jeseníkách v 1450 m n. m.). Celková početnost byla v letech 1985–1989 odhadnuta na 2–4 miliony párů, v letech 2001–2003 na 1,8 až 3,6 milionů párů. Výsledky jednotného programu sčítání ptáků v ČR (1982–2003) potvrzují mírný pokles, za rok průměrně o 1,33 %; sledováno bylo 271 lokalit.[5]

Při sčítání ptáků 4.–6. ledna 2019 byl strnad obecný 23. nejčastěji pozorovaným druhem; pozorováno bylo 1524 strnadů obecných, tj. 2,5 % z počtu 10 208 všech zaznamenaných ptáků. (Pozorování a sčítání ptáků na krmítku byl další program občanské vědy určený veřejnosti.) Strnad obecný je v ČR stálý pták s krátkými potulkami v mimohnízdním období.

Na našem území zimují strnadi z Estonska, Ruska a Finska; tah probíhá ve dne.[15]

Prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Vyhledává zemědělskou krajinu, křovinaté plochy, okraje lesů, lesnaté pastviny, paseky a mýtiny, vřesoviště a pobřežní louky.[7] Obývá polootevřené a otevřené biotopy.

V České republice je jeho typickým životním prostředím přechodová zóna mezi lesní a otevřenou krajinou, zvláště lesní okraje a paseky, křovinaté meze mezi poli a loukami, remízy a další typy rozptýlené zeleně[5] včetně ruderálního prostředí (výsypky, zavážky, haldy, areály průmyslových podniků apod.) a okrajů měst.[16] Vyhledává pásy křovin lemující silnice a železniční tratě, hojný je v břehových porostech podél vodotečí, běžný ve světlých lesích, v mlazinách (lesní porost vysoký 1,3–5 m s tloušťkou kmene do 5 cm).[17]

Chování

[editovat | editovat zdroj]

Při zpěvu posedává na vyvýšených místech – v korunách stromů, na stožárech, plotech – která vyhledává také jako pozorovatelnu; při odpočinku se raději skrývá v olistěné koruně stromu nebo v houští.[18][8] Často se zdržuje na zemi, kde se pohybuje drobnými skoky; při rozčilení nebo před odletem často pocukává ocasem.[8] Stejně jako ostatní druhy strnadů se koupe v prachu (popelí se; popelení zbavuje peří nečistot, parazitů a přebytečné mastnoty podobně jako koupel ve vodě). Jako pozemní pták může sedět na větvi, ale nedovede přeskočit z větve na větev. Je jedním z nejsvárlivějších ptáků v Česku.[4]

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]
Hnízdo strnada obecného s vejci
Krmení mláďat strnada obecného na hnízdě

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a monogamně, jsou však známy i případy polygynie. Zimní hejna opouštějí nejprve samci a k tvorbě párů dochází krátce po zabrání teritorií. Hnízdí v rozmezí od dubna do srpna 2× až 3× ročně. Hnízdo – dobře skryté na zemi nebo těsně nad zemí – staví pouze samice. Je postaveno ze suchých trav, stonků, slámy, listů, kořínků, mechu a vystláno jemnou trávou, osinami, chlupy nebo žíněmi. Úplná snůška čítá 3–5 (2–6) variabilně zbarvených, výrazně černě či fialovohnědě čárkovaných nebo skvrnitých vajec o rozměrech 21,1 × 16,2 mm. Délka sezení je 12–14 dnů, sedí většinou samotná samice, výjimečně i samec. Mláďata krmí oba rodiče a v případě druhé snůšky po dobu 1–2 týdnů také mláďata z prvního hnízdění. Mladí opouštějí hnízdo ve věku 11–13 dnů; 8–14 dnů poté jsou již samostatní. Pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Ztráty při hnízdění jsou značné. Příčinou ztrát jsou predátoři (např. krkavcovití), lidé i povětrnostní vlivy. Ve volné přírodě se dožívá průměrně dvou až tří let; nejvyšší doložený věk v přírodě je více než 13 let.

Po vyhnízdění se i ptáci, kteří hnízdili v lese, přesouvají do otevřené zemědělské krajiny.[17]

Potrava

[editovat | editovat zdroj]

V potravě je ze dvou třetin zastoupena rostlinná složka (semena kulturních rostlin a plevelů). Živočišná složka je rozhodující pro výživu mláďat.[5] Na jaře a v létě v potravě převažují bezobratlí, hlavně hmyz, dále pavouci, žížalovití a drobní měkkýši. Na podzim a v zimě vyhledává převážně semena, nejčastěji trav a obilovin, také stromů, keřů a dalších rostlin. Potravu sbírá téměř výhradně na zemi, v zimě v hejnech často s jinými zrnožravými ptáky.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
Strnad obecný in Nederlandsche Vogelen 1789

Žluté barvivo (způsobené karotenoidy) přibývá samcům s věkem, a tedy se zkušenostmi až do čtvrtého roku života. Intenzita zbarvení vypovídá také o zdravotním stavu ptáka (mnohem nevýrazněji zbarveni jsou např. ptáci napadení parazity). Protože samičky tyto zákonitosti znají, vybírají si do páru samce s co nejžlutější hlavou. Pokud se musí spokojit s méně hodnotným samcem, postarají se, aby alespoň část potomstva měla kvalitního otce – spáří se s výrazně žlutohlavějším sousedem.[19] Petr Podpěra uvádí: „V Brehmově životě zvířat se dočteme, že lid jeho jednotvárnou píseň vyjádřil slovy. Strnad v létě, když jest na polích dosti potravy, volá na sedláka uštěpačně: nepotřebujeme strýcův! Ale v zimě přilétaje ke stodolám ozobává snopy a chválí rolníka: dobrý strýc! Dobrý strýc! Z jara zpívá: vezu, vezu, vezu kvítí, nebo: sedláče, sedláče, kdybysi chcíp!“[20]

Kampaň Pták roku

[editovat | editovat zdroj]

Česká společnost ornitologická vyhlásila strnada obecného Ptákem roku 2011.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 69, 113, 116. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  3. ↑ Vystrnadit. In: Jazyková poradna ÚJČ AV ČR [online]. ©2008–2017 [cit. 1. 1. 2018]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=vystrnadit
  4. ↑ a b POŘÍZ, Jindřich a NOVÁK, Zdeněk. Strnad obecný. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2019 [cit. 25. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id9031/
  5. ↑ a b c d e f ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 418. ISBN 978-80-86858-88-3.
  6. ↑ a b ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 286. ISBN 978-80-200-2756-6.
  7. ↑ a b c d e SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 398. ISBN 978-80-7291-246-9.
  8. ↑ a b c PROCHÁZKA, Petr. Strnad obecný – pták roku 2011. [Praha]: ČSO, 2011, s. 4. ISBN 978-80-903554-5-3.
  9. ↑ a b PROCHÁZKA, Petr. Strnad obecný – pták roku 2011. [Praha]: ČSO, 2011, s. 5. ISBN 978-80-903554-5-3.
  10. ↑ a b PETRUSEK, Adam; DIBLÍKOVÁ, Lucie; PETRUSKOVÁ, Tereza a PIPEK, Pavel. Ptačí nářečí, strnad obecný a občanská věda. Vesmír [online]. 2013, roč. 92, č. 5, s. 250. 3. 5. 2013 [cit. 23. 1. 2019]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2013/cislo-5/ptaci-nareci-strnad-obecny-obcanska-veda.html
  11. ↑ a b Česká společnost ornitologická. Nářečí (nejen) českých strnadů. In: Česká společnost ornitologická [online]. [2017–2018] [cit. 23. 1. 2019]. ISSN 1803-6791. [Podle PIPEK, Pavel a kol.] Dostupné z: https://www.birdlife.cz/co-delame/vyzkum-a-ochrana-ptaku/vyzkum-ptaku/nareci-ceskych-strnadu/
  12. ↑ DIBLÍKOVÁ, Lucie a PIPEK, Pavel. Nářečí českých strnadů: Kterak se z jednoletky stala trvalka. Ptačí svět: časopis ČSO. 2015, č. 2, s. 18.
  13. ↑ “PIPEK, Pavel. Strnadí nářečí uložená pro strýčka Příhodu. Ptačí svět: časopis ČSO. 2017, č. 2, s. 13.
  14. ↑ PROCHÁZKA, Petr. Strnad obecný – pták roku 2011. [Praha]: Česká společnost ornitologická, 2011. ISBN 978-80-903554-5-3. 
  15. ↑ PROCHÁZKA, Petr. Strnad obecný – pták roku 2011. [Praha]: ČSO, 2011, s. 13. ISBN 978-80-903554-5-3.
  16. ↑ ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 586. ISBN 978-80-200-2756-6.
  17. ↑ a b PROCHÁZKA, Petr. Strnad obecný – pták roku 2011. [Praha]: ČSO, 2011, s. 9. ISBN 978-80-903554-5-3.
  18. ↑ ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 484. ISBN 978-80-200-2756-6.
  19. ↑ MARTINOVÁ, Zdena. Čím žlutější, tím lepší. ABC [online]. 2011. 4. února 2011 [cit. 23. 1. 2019]. Dostupné z: https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/10534/cim-zlutejsi-tim-lepsi.html
  20. ↑ PODPĚRA, Petr. Strnad obecný. In: iFauna [online]. ©1999–2018 [cit. 3. 3. 2018]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/4199/strnad-obecny-emberiza-citrinella

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • DIBLÍKOVÁ, Lucie; PIPEK, Pavel; PETRUSEK, Adam; SVOBODA, Jiří; BÍLKOVÁ, Jana; VERMOUZEK, Zdeněk; PROCHÁZKA, Petr a Tereza PETRUSKOVÁ. Detailed large‐scale mapping of geographical variation of Yellowhammer Emberiza citrinella song dialects in a citizen science project. IBIS: international journal of avian science. First publ. 28 May 2018. ISSN 1474-919X.
  • DIBLÍKOVÁ, Lucie a PIPEK, Pavel. Nářečí českých strnadů: Kterak se z jednoletky stala trvalka. Ptačí svět: časopis České společnosti ornitologické. 2015, č. 2, s. 18. Přístup z: http://www.birdlife.cz/co-delame/publikace/ptaci-svet/archiv/
  • DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. 
  • HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  • PROCHÁZKA, Petr. Strnad obecný – pták roku 2011. [Praha]: Česká společnost ornitologická, 2011. 19 s. ISBN 978-80-903554-5-3.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
  • ŠŤASTNÝ, Karel a DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: Státní zemědělské nakl. ve spolupráci se Státním pedagogickým nakl., 1984. 174 s. Lesnictví myslivost a vodní hospodářství.
  • NOZEMAN, Cornelius. Nederlandsche vogelen; volgens hunne huishouding, aert, en eigenschappen beschreeven door Cornelius Nozeman [...] en verder, na zijn ed. overlyden, door Martinus Houttuyn. Alle naer ’t leeven geheel nieuw en naeuwkeurig getekend, in ’ t koper gebragt en natuurlyk gekoleurd door, en onder opzicht van Christiaan Sepp en Zoon. Amsterdam: J.C. Sepp en zoon, 1789.
  • BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. V Praze: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6.
  • PIPEK, Pavel. Strnadí nářečí uložená pro strýčka Příhodu. Ptačí svět: časopis České společnosti ornitologické. 2017, č. 2, s. 13. Přístup z: http://www.birdlife.cz/co-delame/publikace/ptaci-svet/archiv/

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pták roku
Česká společnost ornitologická (vyhlašovatel)
vlaštovka obecná (1992) • rehek zahradní (1993) • čáp bílý (1994) • čejka chocholatá (1995) • ťuhýk obecný (1996) • sova pálená (1997) • koroptev polní (1998) • konipas bílý (1999) • ledňáček říční (2000) • kavka obecná (2001) • poštolka obecná (2002) • vrabec domácí (2003) • rorýs obecný (2004) • skřivan polní (2005) • orel mořský (2006) • slavík obecný (2007) • racek chechtavý (2008) • skorec vodní (2009) • kukačka obecná (2010) • strnad obecný (2011) • tetřev hlušec (2012) • břehule říční (2013) • čáp bílý a čáp černý (2014) • potápka černokrká (2015) • červenka obecná (2016) • datel černý (2017) • sýček obecný (2018) • hrdlička divoká (2019) • jiřička obecná (2020) • káně lesní (2021) • zvonek zelený (2022) • polák velký (2023) • rehek domácí (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Strnad_obecný&oldid=23870098“