Rudolf Hrušínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Rudolf Hrušínský starší)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o herci Národního divadla v Praze narozeném roku 1920. Další významy jsou uvedeny v článku Rudolf Hrušínský (rozcestník).
Foto: Dana Mojžíšová
Rudolf Hrušínský, bronzový portrét od Stanislava Hanzíka, 1983, Foyer Narodního divadla v Praze
Příbuzenstvo
pradědeček Ondřej Červíček
dědeček Václav Červíček
babička Anna Budínská-Červíčková
otec Rudolf Hrušínský nejstarší
matka Hermína Červíčková
syn Rudolf Hrušínský mladší
syn Jan Hrušínský
snacha Miluše Šplechtová
vnuk Rudolf Hrušínský nejmladší
vnučka Kristýna Hrušínská
Pamětní deska Rudolfa Hrušínského.
Podpis Rudolfa Hrušínského.

Rudolf Hrušínský (17. října 1920 Nový Etynk13. dubna 1994 Praha) byl významný český herec. Kromě toho také působil i jako divadelní a filmový režisér, je rovněž autorem jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944, počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Jde o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka Hermína Červíčková, otec Rudolf Hrušínský (vlastním jménem Rudolf Böhm). Narodil se v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze.

Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala holešovická Uranie (1935) a Burianovo Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech, do svých 25 let hrál v 17 filmech. V období 19401943, 19451948 a znovu pak v letech 19491950 působil v Divadle na Vinohradech[1], v letech 19501960 v Městských divadlech pražských[2]. Od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle v Praze[3].

V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a řežírovat v divadlech.

Do filmu jej vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy "Doktor Meluzin") podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě.

V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo).

Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil i do politiky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum (volební obvod Středočeský kraj). Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[4] Podle jeho syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.[5][6]

Oženil se v prosinci 1945, v roce 1946 se narodil syn Rudolf, v roce 1955 Jan, oba se stali také herci, herci jsou i jeho vnuci Kristýna Hrušínská a Rudolf Hrušínský nejmladší.

Jako herecký režisér věděl přesně, co si může ke svému kolegovi dovolit. Dovedl se vcítit do jeho postavení a představit si, jak by mu bylo na našem místě. Snad právě proto s ním byla báječná spolupráce. Já měl herecké režiséry moc rád.
— Lubomír Lipský [7]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Filmy, výběr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 168
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Šťastný muž pod vlakem [online]. lidovky.cz, [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. Rudolf Hrušínský [online]. fdb.cz, [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  7. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 64, ISBN 80-7243-121-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]