Rudolf Hrušínský

Tento článek pojednává o herci Národního divadla v Praze narozeném roku 1920. Další významy jsou uvedeny v článku Rudolf Hrušínský (rozcestník).

Příbuzenstvo

pradědeček	Ondřej Červíček
dědeček	Václav Červíček
babička	Anna Budínská-Červíčková
otec	Rudolf Hrušínský nejstarší
matka	Hermína Červíčková
syn	Rudolf Hrušínský mladší
syn	Jan Hrušínský
snacha	Miluše Šplechtová
vnuk	Rudolf Hrušínský nejmladší
vnučka	Kristýna Hrušínská

Pamětní deska Rudolfa Hrušínského.

Podpis Rudolfa Hrušínského.

Rudolf Hrušínský (17. října 1920 Nová Včelnice – 13. dubna 1994 v Praze) byl významný český herec. Kromě toho také několikrát působil i jako divadelní režisér, jedná se také o autora jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944.

Osobní život

Jedná se o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka Hermína Červíčková, otec Rudolf Hrušínský (vlastním jménem Rudolf Böhm, užíval také umělecké jméno Otomar Otovalský). Narodil se doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze.

Studoval na gymnáziu, ale byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala holešovická Uranie (1935) a Burianovo Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech, do svých 25 let hrál v 17 filmech. V období 1940 – 1943, 1945 – 1948 a znovu pak v letech 1949 – 1950 působil v Divadle na Vinohradech , v letech 1950 – 1960 v Městských divadlech pražských . Od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle v Praze .

Po podpisu článku 2000 slov v roce 1968 byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím o místo asistenta na DAMU, ale také o zahraniční nabídky. Roku 1977 podepsal Antichartu.

Po převratu v roce 1989 byl poslancem československého Federálního shromáždění za Občanské fórum, ale po dvou letech z politiky odešel zklamaný.^[zdroj?] [1] [2] [3]

Oženil se na konci války, v roce 1946 se narodil syn Rudolf, v roce 1955 Jan, oba se stali také herci, herci jsou i jeho vnuci Kristýna Hrušínská a Rudolf Hrušínský nejmladší.

„	Jako herecký režisér věděl přesně, co si může ke svému kolegovi dovolit. Dovedl se vcítit do jeho postavení a představit si, jak by mu bylo na našem místě. Snad právě proto s ním byla báječná spolupráce. Já měl herecké režiséry moc rád.	“
— Lubomír Lipský

Ocenění

• titul zasloužilý umělec (1965)
• Laureát Státní ceny (1965)
• ocenění Zasloužilý člen Národního divadla (1982)
• titul národní umělec (1988)
• TV Rolnička
• Malé zlaté slunce (za Rozmarné léto)
• stříbrná medaile na MFF v Sitges (Spalovač mrtvol)
• Trilobit (posmrtně)

Filmy, výběr

• Lízin let do nebe, 1938
• Humoreska 1939
• Cesta do hlubin študákovy duše, 1939
• Studujeme za školou, 1940
• Noční motýl, 1941
• Turbina, 1941
• Mlhy na blatech 1943
• Barbora Hlavsová, 1943
• Neviděli jste Bobíka?, 1944
• Pancho se žení, 1945
• Předtucha, 1947
• Dobrý voják Švejk, 1956
• Poslušně hlásím, 1957
• Vyšší princip, 1960
• Kam čert nemůže, 1959
• Rozmarné léto, 1967
• Spalovač mrtvol, 1968
• Skřivánci na niti, 1969
• Dým bramborové natě, 1976
• Adéla ještě nevečeřela, 1977
• Kulový blesk, 1978
• Lásky mezi kapkami deště, 1979
• Postřižiny, 1980
• Pozor, vizita!, 1981
• Tajemství hradu v Karpatech, 1981
• Slavnosti sněženek, 1983
• Tři veteráni, 1983
• Rozpuštěný a vypuštěný, 1984
• Vesničko má středisková, 1985
• Smrt krásných srnců, 1986
• Jak básníkům chutná život, 1987
• Tichá bolest, 1990
• Obecná škola, 1991
• Chobotnice, 1992
• Noc rozhodnutí, 1993 – Emil Hácha

Odkazy

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68, 70, 81–2, 90, 91, 101, 113, 127
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 112, 162, 168, 170, 234, 263, 289, 291
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 241
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 244, 333
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, 210, 273 ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 213, 244, 255, 271, 275
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 123, 166, 214, 267, 314, 336, 408–410, 412, 441, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 233, 363, 369, ISBN 80-207-0419-1
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 263, 435
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 121, 133, 214, 239, 272, 376, 391, 425, 447–8, ISBN 80-204-0493-7
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 290, 301, 424, 447, 478, 665
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 167–8
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 256, 259, 274
• V. Kudělka: To byl český milovník, Knihkupectví Michala Ženíška, 1999, str. 154–164
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 106, 128, ISBN 80-86182-51-7
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 58–9, 73, 76, 78, 80, 105, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32, 127
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 10, 14–17, 19, 20, 24, 32, 34–7, 42, 44, 46–7, 50–52, 55, 57, 64, 73, 78–80, 87–9, 95–6, 100, 110, 117, 191, 196–7, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 12, 18, 227, 235, 238, 242–3, 246, 255–6, 287, 299–303, 306, 308–9, 316, 334, 363–4, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Rudolf Hrušínský v archivu Národního divadla
• Rudolf Hrušínský na Českém filmovém nebi
• Rudolf Hrušínský na Česko-Slovenské filmové databázi
• (anglicky) Rudolf Hrušínský na Internet Movie Database
• (německy) Německé stránky o TV seriálech