Pasiáns

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pasiáns na počítači.

Pasiáns (v překladu z francouzštiny trpělivost) je karetní hra, kterou hraje zpravidla jediný hráč sám se sebou. Existují ale i varianty pro více hráčů. Pasiáns může představovat příjemné trávení volného času, slouží i k meditaci, tréninku pozornosti, paměti apod. V USA se pro podobné hry používá výraz Solitaire.

Pasiáns se hraje tak, že se na stůl vykládají karty obrázkem nahoru a podle určitých pravidel se třídí, přesunují, seskupují nebo odebírají. Existuje nepřeberné množství různých variant a některé jsou i počítačovými hrami. Ty jsou často velmi populární.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé první hry Patience (český fonetický přepis je pasiáns) vznikaly zřejmě ve Francii v 17. století u dvora a přičiněním nudících se politických vězňů. Hraním pasiánsových her byl známý i císař Napoleon I.[1]či královna Marie Antoinetta.[2]

Pasiánsové karty[editovat | editovat zdroj]

Obvykle se pro pasiáns používají dvě sady žolíkových karet odvozeným z rummy karet. Karty se řadí podle hodnot od esa (A) po krále. Žolíci se většinou nepoužívají. Kompletní sestava obsahuje 108 listů, z nichž jsou čtyři Jokerové, využitelní jen ke speciálnímu druhu hry. Oproti žolíkovým, rummy kartám mají menší rozměr (44×67 mm), aby se lépe vykládaly na stůl. Mají čtyři barvy – srdce, kára, piky a kříže, každá z nich má sekvenci 13 listů: 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, J, Q, K a A.[1]

Příklady pasiánsových her[editovat | editovat zdroj]

  • Královská
  • Blokáda
  • Obrazová galerie
  • Dáma z Paříže
  • Sedm kombinací
  • Bakerův solitér
  • Hra Marie Antoinetty [2]

Pasiáns pro dva hráče[editovat | editovat zdroj]

  • Já a ty
  • Koncentrace
  • Golfová[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c OMASTA, Vojtěch. Pasiáns. Praha 10 : AVOMA, 1991. ISBN 80-901124-0-4. Kapitola Královská, s. 19.  
  2. a b ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her – Hry v klubovně. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Hry s kartami, s. 364.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]