Rudolf Hrušínský nejstarší
| Rudolf Hrušínský nejstarší | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 14. dubna 1897 Liboc  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. března 1956 (ve věku 58 let) Praha  Československo |
| Děti | Rudolf Hrušínský |
| Příbuzní | Rudolf Hrušínský a Jan Hrušínský (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Hrušínský nejstarší, vlastním jménem Rudolf Böhm, (14. dubna 1897 Liboc[1] – 15. března 1956 Praha) byl český herec a divadelní režisér.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Dolní Liboci v rodině ševce Jana Böhma (* 16. června 1857) a Františky, rozené Doležalové (* 13. února 1869), která byla porodní bábou.[2][3]
Původ jména[editovat | editovat zdroj]
V roce 1913 mu nabídl ředitel malé divadelní společnosti V. Slavinský angažmá.
U divadla uvažoval o změně jména na jméno umělecké, chtěl se stát Otomarem Otovalským. Po odhalené krádeži hrušek na štaci Slavinského společnosti v Lužicích u Hodonína jej začali nazývat Rudolf Hrušovský, ze jména se později stalo Hrušínský, které pak od roku 1935 trvale používal.[4]
Divadlo[editovat | editovat zdroj]
Od společnosti Slavinského odešel k divadelní společnosti Josefa Muška, ale v letech 1916–1917 se účastnil první světové války na Balkáně, kde byl raněn.
Od února 1919 se stal členem divadelní společnosti Václava Červíčka-Budínského. Zde se seznámil se svojí budoucí manželkou Hermínou, která byla dcerou principála a ve společnosti také hrála. Rudolf zde nejen hrál, ale také začal režírovat.
V roce 1923 se seznámil s Karlem Želenským, členem Národního divadla, který jej doporučil do nové společnosti Svornost, ředitele Lachmanna, zahajující svou činnost v roce 1924 v pražské Bubenči. Společnost byla však z finančních důvodů na podzim 1924 zrušena. Po krátkém návratu do Budínského společnosti nastoupil v květnu 1926 v pražském Tylově divadle v Nuslích (které měla tehdy pronajato Sedláčkova společnost)[5] a přivedl do souboru i svoji manželku. Pro divadlo také sestavil revue Že tě nedohoním?
Následovalo opět působení u Budínského a od října 1929 v divadle Akropolis na rozhraní pražského Žižkova Vinohrad, vedeném Karlem Třešňákem. Zde setrval Hrušínský až do listopadu 1933.[6]
Následně působil několik měsíců ve Švandově divadle, v období říjen 1934 – červen 1935 v divadle Uranie, vedeném v tu dobu Josefem Bělským. Zde Hrušínský také režíruje, zvláště pohádky pro děti. O Vánocích 1934 uvedl pro děti svoji hru Hrbáčkův Štědrý den.
Od září 1935 se vrátil na jednu sezónu do divadla Akropolis a od roku 1937 byl členem souboru Osvobozeného divadla až do jeho rozpadu v listopadu 1938.[7] Poté odešel k Járovi Kohoutovi do operety, odkud po měsíci odešel. Od roku 1939 do roku 1944 (do doby uzavření divadel) hrál v Divadle Vlasty Buriana.
Od začátku listopadu 1944 do začátku února 1945 byl zařazen jako dělník na pomoc průmyslu Protektorátu spolu s dalšími herci (např. Jaroslav Marvan, Hana Vítová, František Černý, Svatopluk Beneš, Vlasta Matulová a další).[8]
Od května 1945 do září 1948 byl angažován v Divadle 5. května (Činohra 5. května).[9]
Po zrušení Divadla 5. května odešel spolu s dalšími herci do Divadla státního filmu.[10]
Rozhlas[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1935 spolupracoval na pozvání Jaroslava Hurta a Miloslava Jareše s rozhlasem (Radiojournal). Pracoval jako herec, podílel se na vzniku literárních pásem a dokumentárních pořadů. Jen v roce 1937 účinkoval ve sto padesáti relacích. Spolupracoval zde s režiséry Jaroslavem Kvapilem, Miloslavem Jarešem a dalšími.
Po válce napsal pro rozhlas několik her, např. Historka o huse v tramvaji, Kazimourovo zpravodajství, aj., avšak k soustavné činnosti v rozhlase se již nemohl z důvodu postupující nemoci vrátit.[11]
Film[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1937 vystupoval v českých filmech v menších rolích a v několika filmech se setkal i se svým synem Rudolfem, jako hercem i režisérem.
Manželka, syn[editovat | editovat zdroj]
Při působení ve společnosti Václava Červíčka-Budínského (od roku 1919) se seznámil se svojí budoucí manželkou Hermínou („Mínou“) (1901–1989), herečkou, kterou si vzal 2. března 1920 v Žirovnici. Dne 17. října 1920 se jim narodil syn Rudolf, budoucí herec.
Rodokmen Hrušínských[editovat | editovat zdroj]
| Josef Faltys (1839–1926) | Václav Vačkář (1881–1954) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dalibor C. Vačkář (1906–1984) | Tomáš Vačkář (1945–1963) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Antonie Mušková (1838–1908) | Johana Faltysová (1863–1927 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Rudolf Hrušínský (1897–1956) | Rudolf Hrušínský (* 1946) | Rudolf Hrušínský (* 1970) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Ondřej Červíček (1844–1928) | Václav Červíček (1875–1936) | Rudolf Hrušínský (1920–1994) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hermína Červíčková (1901–1989) | Jan Hrušínský (* 1955) | Kristýna Hrušínská (* 1985) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hynek Mušek (1812–1894) | Josefa Mušková (1845–1906) | Anna Budínská (1878–1958) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Miluše Šplechtová (* 1957) | Matěj Balcar (* 1991) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| František Kostka (1879–1947) | Jiří Kostka (1910–1985) | Petr Kostka (* 1938) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Tereza Kostková (* 1976) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Josef Mušek (1848–1922) | Leokádie Mušková (1880–1958) | Carmen Mayerová (* 1944) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Petr Kracik (* 1977) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zora Kostková (* 1952) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Antonín Procházka (* 1953) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]
- 1920 Jiří Mahen: Nebe, peklo, ráj, Karel Fišar, Společnost Václava Červíčka-Budínského, režie Rudo Hrušínský
- 1935 Jaroslav Durych: Svatý Václav, kníže Boleslav, divadlo Akropolis
- 1935 Rudolf Medek: Plukovník Švec, titul. role, divadlo Akropolis
- 1936 M. Faber: Kotrmelce mládí, Jeremiáš, ředitel gymnázia, divadlo Akropolis (v roli oktavána Hoffmana vystoupil jeho syn Rudolf Hrušínský)
- 1937 V+W: Těžká Barbora, sýrař Krištof, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1938 V+W: Pěst na oko aneb Caesarovo finále, První dragoun, První kameník, místodržící rada Václav Čehona, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl[12]
- 1940 F. F. Šamberk: Palackého třída 27, sluha Robert, Divadlo Vlasty Buriana
- 1941 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, statkář Florián Králíček, Divadlo Vlasty Buriana
- 1943 Robert Neuner: Když kocour není doma..., Ludvík Marhold, osobní sluha, Divadlo Vlasty Buriana
- 1946 E. Labiche: Pan Perrichon na cestách, Major Mathieu, Divadlo 5. května, režie František Salzer
- 1946 Maxim Gorkij: Vassa Železnovová, Železnov, Divadlo 5. května, režie Alfréd Radok
- 1947 Jiří Mahen: Ulička odvahy, Pilát, Divadlo 5. května, režie František Salzer
- 1947 M. Rázusová-Martáková: Jánošík, starý Jánošík, Divadlo 5. května, režie František Salzer
- 1947 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Nápadník, Divadlo 5. května, režie František Salzer
Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]
- 1937 Karel Hynek Mácha, kritik Tomíček, režie Zet Molas (pseudonym Zdeny Smolové)
- 1938 Zborov, Randák, režie J. A. Holman a Jiří Slavíček
- 1939 Humoreska, člen maturitní komise, režie Otakar Vávra
- 1940 Prosím, pane profesore!, tělocvikář, režie Zdeněk Gina Hašler
- 1941 Pantáta Bezoušek, čeledín Václav, režie Jiří Slavíček
- 1941 Z českých mlýnů, režie Miroslav Cikán
- 1941 Těžký život dobrodruha, režie Martin Frič
- 1942 Barbora Hlavsová, režie Martin Frič
- 1943 Experiment, Jiří Slavíček, mlynář Ryšavý, režie Martin Frič
- 1944 Jarní píseň, správce Kosa, režie Rudolf Hrušínský
- 1946 Pancho se žení, Bebino Sanches, režie Rudolf Hrušínský a František Salzer
- 1947 Poslední mohykán, návštěvník starožitníka, režie Vladimír Slavínský
- 1948 Ves v pohraničí, Jiří Slavíček, režie Jiří Krejčík
- 1949 Pan Novák, úředník, režie Bořivoj Zeman
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-01-08]. Dostupné online.
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 55-6, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Poznámka 1: Některé zdroje uvádějí, že se R. Hrušínský narodil na statku – zřejmě vycházejí z jeho dopisu z roku 1924, adresovaného Karlu Želenskému, u kterého žádal o přímluvu pro přijetí k řediteli Lachmannovi do divadla Svornost a účelově slíbil se revanšovat „husami či jinou drůbeží z jejich statku“ – In:Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 63, ISBN 80-207-0485-X, za což se dodatečně omluvil v rozhovoru pro Kinorevue 9.10.1940
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 57-8, 67, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 425, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 64, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 71, 75, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 84, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 84-8, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 142, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 69, 88, ISBN 80-207-0485-X
- ↑ Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 230
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 142, 143, 227
- Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 3, 40, 142, 425, 504, ISBN 80-7008-107-4
- Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 230
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 655, foto 170
- Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 36, 49, ISBN 80-7038-140-X
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 14, 15, 40, 42, 43, 52, 55-90, 98, 99, 103, 105, 160, 161, 164, 166–8, 382, 383, 385, 387, ISBN 80-207-0485-X
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Hrušínský nejstarší na Wikimedia Commons - Rudolf Hrušínský nejstarší v Česko-Slovenské filmové databázi
- Kultura21.cz: http://www.kultura21.cz/literatura/4483-marie-valtrova-kronika-rodu-hrusinskych
- Dabingforum.cz: http://dabingforum.cz/viewtopic.php?f=31&t=11541&start=0
- Tereza Herz: Jan Hrušínský: Sen o divadle: http://www.address.cz/data/www.sanquis.cz/articles/files/62_Sen_o_divadle.pdf
- Kultura.cz, Rudolf Hrušínský (1897–1956) – životopis
