Rozchod koleje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Rozchod kolejí)
Skočit na: Navigace, Hledání

Rozchod koleje vyjadřuje vzdálenost mezi vnitřními hranami kolejnic. Udává se v milimetrech, i když historicky používané hodnoty vznikly většinou z měr v anglických jednotkách. Měří se rozchodkou. Jmenovitý rozchod má kolej v přímém úseku trati. Měří se 14 mm pod temenem kolejnice. V obloucích (na normálněrozchodných tratích se to týká oblouků o poloměru 300 m a menších) bývá obvykle rozchod rozšířen, aby jimi snáze projely pojezdy železničních vozidel. Rozšíření se pohybuje od několika milimetrů do několika centimetrů – podle rozchodu koleje a poloměru oblouku. V místech, kde je třeba po jedné trati vést koleje o více rozchodech, se využívá kolejová splítka. Jako normální rozchod je označován tzv. Stephensonův rozchod, který byl v nominální hodnotě odpovídající 1435 mm v Británii uzákoněn jako jednotný roku 1846 a dnes je světově nejrozšířenějším rozchodem.

Stejný rozchod koleje ještě neznamená automaticky přechodnost všech vozidel mezi dvěma systémy. Podstatnou překážkou může být i rozdíl geometrie kolejí a kol, průjezdního profilu nebo dalších parametrů (podrobněji v článku Tramvlak). V některých případech naopak mohou přecházet vozidla mezi dvěma systémy s mírnou odlišností nominálního rozchodu (např. Španělsko/Portugalsko).

Rozchod koleje

Použití[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Jako normální rozchod se označuje rozchod 1435 mm, používaný zejména na železničních tratích ve střední a západní Evropě, severní Americe, na Blízkém Východě, v Austrálii a v Číně. V oblasti bývalého Sovětského svazu se používá široký rozchod 1520 mm. Také v ostatních částech světa je zpravidla pro nějakou ucelenější oblast vždy charakteristický určitý rozchod.

Zvláštní kapitoly tvoří rozchody průmyslových a důlních drah, pozemních lanových drah a modelové železnice.

Rozchody kolejí železničních sítí. Světle modrou barvou je značen normální rozchod 1435 mm. Zelenými odstíny jsou značeny široké rozchody, fialovými a červenými odstíny úzké rozchody.

Česko a střední Evropa[editovat | editovat zdroj]

První železnice v Česku byly ve 20. letech 19. století budovány s užším rozchodem: budějovicko-linecká koněspřežka měla rozchod 1106 mm, lánská koněspřežka 1120 mm. Normální rozchod začal být masově využíván zejména se zaváděním parního provozu. Některé tramvajové tratě byly budovány od počátku s normálním rozchodem, avšak zejména v městech se stísněnými poměry byl volen metrový rozchod. Dnes mají v Česku normální rozchod 1435 mm všechny nemuzeální veřejné železniční tratě s výjimkou Jindřichohradeckých místních drah a osoblažské dráhy, které mají tzv. bosenský rozchod 760 mm. Normální rozchod má také pražské metro a dnešní tramvajové sítě v Česku, výjimkou je již jen tramvajová trať z Liberce do Jablonce nad Nisou s rozchodem 1000 mm, který je formou dvourozchodových splítkových tratí zachován i na části městských tratí v Liberci. Metrový rozchod mají i obě karlovarské pozemní lanovky, pražská petřínská má od roku 1932 normální rozchod.

Také jinde ve střední Evropě jsou úzké rozchody některých tramvajových či lokálních drah všeobecně reliktem z dob konce 19. a začátku 20. století. V některých městech se proto desítky let provádělo přerozchodování tramvajových sítí (například v Chemnitzu či Stuttgartu podobně jako v Liberci), někde k tomu naopak vůbec nedošlo (bratislavská tramvajová síť, Tatranské elektrické železnice atd.). V současné době se rozchody kolejí u místních drah stanovují většinou podle rozchodů železničních.

Pro usnadnění transportu zejména železné rudy byly vybudovány širokorozchodné tratě vedoucí ze Sovětského svazu až do hloubi některých sousedních států, kde se jinak používal normální rozchod. V bývalém Československu tak byla vybudována širokorozchodná trať z hraničního přechodu Užhorod/Maťovce do stanice Haniska pri Košiciach v sousedství Východoslovenských železáren. V Polsku pak byla vybudována podobná, ale mnohem delší trať, Linia Hutnicza Szerokotorowa. Odpadala tím pracná překládka transportované suroviny – železné rudy (či složitá výměna podvozku u plně ložených nákladních vagónů) při dodávkách této suroviny z rudných ložisek v Sovětském svazu, později ze států vzniklých jeho rozpadem.

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Výhodou úzkorozchodných drah je zejména možnost ostřejších zatáček (menšího poloměru oblouku) v náročném terénu nebo stísněných prostorových podmínkách a především výrazně menší náklady na výstavbu i údržbu tratě. Proto byly menší rozchody často voleny u tramvajových, lokálních, lesních a průmyslových drah. Nevýhodou menších rozchodů je obecně menší kapacita a stabilita vozidel, zpravidla menší provozní rychlost. Obecně nevýhodou různosti rozchodů je menší kompatibilita vozového parku i kolejových dílů.

Rozchod kolejí má i strategický význam. Například po roce 1945 byly na Zakarpatské oblasti přerozchodovány železnice na sovětský rozchod. Výjimkou zůstaly pohraniční úseky Čop–Baťovo–Mukačevo a Baťovo-Korolevo-Ďakovo, tady tratě širokého a normálního rozchodu byly a jsou vedeny souběžně ve směru k překladištím. Státy sousedící s Brazílií budovaly v 19. století v obavě před invazí koleje o jiných rozchodech. Značné dopravní problémy měla i německá armáda při východním tažení do Sovětského svazu během druhé světové války. Tyto problémy byly částečně způsobeny širším rozchodem kolejí, dále také nevhodnými rozměry některých druhů těžkých zbraní, které při přepravě vlakem zasahovaly mimo průjezdní profil tratě a znemožňovaly tak souběžný provoz na dvoukolejných tratích (např. těžké tanky typu Tiger) a vyžadovaly vždy velmi pečlivou přípravu celého transportu.

Přehled používaných rozchodů kolejí[editovat | editovat zdroj]

Různé rozchody kolejí.

Široké rozchody[editovat | editovat zdroj]

  • 3000 mm: neuskutečněná Breitspurbahn (z dob nacistického Německa),
  • 2134 mm (7 stop): do roku 1892 rozchod anglické Great Western,
  • 2000 mm: Cairngorm Mountain Railway, Skotsko,
  • 1829 mm: první železniční trať v carském Rusku
  • 1828 mm (6 stop): Erie Railroad do roku 1880
  • 1800 mm: Oberweißbacher Bergbahn;
  • 1676 mm (5 stop 6 palců): argentinský a indický široký rozchod, Pákistán, Bangladéš, BART v San Franciscu; v literatuře bývá mylně uváděn pro Španělsko;
  • 1674 mm (5 kastilských stop): Španělský široký rozchod (též 1672 mm);
  • 1668 mm: iberský široký rozchod v současnosti jednotně používaný v Portugalsku a ve Španělsku;
  • 1664 mm: portugalský široký rozchod,
  • 1600 mm (5 stop 3 palce): široký rozchod v Irsku, na jihovýchodě Brazílie a v Austrálii,
  • 1587 mm: tramvaj v New Orleans (USA),
  • 1581 mm: Pennsylvánský rozchod tramvají ve Philadelphii a Pittsburghu (USA);
  • 1524 mm (5 stop): starý ruský široký rozchod, který v současnosti používá pouze Finsko;
  • 1520 mm: ruský široký rozchod, současná jmenovitá hodnota ( z druhé poloviny 20.století kdy byl rozměr upraven, aby se přiblížil metrickému systému ), používaný též v Mongolsku, Afghánistánu a státech bývalého Sovětského svazu.

Normální rozchod[editovat | editovat zdroj]

Za normální rozchod je dnes označován rozchod 1435 mm, 4 stopy 8 ½ palce. Je dnes standardem na přibližně 60 % železnic světa, včetně většiny českých. Maximální přípustný rozchod normálněrozchodné koleje v oblouku je 1470 mm.

Byl údajně odvozen z rozteče kol anglických dostavníků. V Anglii byla vzdálenost vnějších hran kol silničních povozů omezena na 5 stop, tj. 1524 mm.[1] Některé železnice zpočátku používaly kolejnice úhelníkového profilu a kola bez okolků (tzv. „plate railway“), takže vozy mohly přecházet mezi silničním a železničním provozem.[1] Britské koněspřežné železnice používaly celou řadu rozchodů, z nichž 1422 mm byl největší.[1] První britské parostrojní měly různé rozchody v rozmezí od 1372 mm (4 stopy 6 palců) až po 2140 mm (7 stop 1/4 palce, Brunelův rozchod).[1]

„Stephensonův“ rozchod byl již před Stephensonem použit na koněspřežných železnicích v Durhamu, pocházejících z 18. století.[1] Na nich konal George Stephenson své první pokusy s parními lokomotivami[1] (v roce 1814 Stephenson předvedl první parní lokomotivu a roku 1825 byla uvedena do provozu první veřejná parostrojní trať). Stephenson tento rozchod převzal a intenzivně ho propagoval a hájil, proto se mu dnes říká Stephensonův rozchod.[1] Zpočátku úřední privilegia rozchod nepředpisovala a stanovovala ho jen výjimečně v případech, kdy bylo nutné zajistit napojení na již existující trať.[1] Po intenzivním politickém boji v Británii zákon v roce 1846 stanovil jednotný rozchod 1435 mm, přičemž obsahoval výjimkou pro Brunelovu síť o rozchodu 2140 mm.[1] Pro Irsko byl v téže době stanoven jednotný rozchod 1600 mm (5 stop a 3 palce).[1] Stephensonovu rozchodu se v té době říkalo „úzký rozchod“.[1]

Původní Stephensonův rozchod byl pouze 1422 mm (4 stopy 8 palců). Z důvodu nedostatečné vůle mezi kolejnicemiokolkem, která způsobovala jízdní problémy, byl tento rozchod postupně rozšířen až na 1435 mm, kde se ustálil v polovině 30. let 19. (20.?[1]) století.[1]

Roellova encyklopedie uváděla a často bylo citováno, že původní Stephensonův rozchod byl 1372 mm (4 stopy 6 palců, tedy 4 a půl stopy) a byl zvětšen o 2 a půl palce kvůli umístění válců uvnitř rámu lokomotiv.[1] Tato domněnka je považována za vyvrácenou. Rozchod 1372 mm se sice používal na koněspřežných i parostrojních železnicích ve Skotsku, ale nezávisle na Stephensonovi, a první lokomotivy s vnitřními válci se začaly používat až léta poté, co Stephenson používal rozchod 1422 mm.[1]

Vlivem času však docházelo k nahromadění chyb měření, takže se nesprávná míra stala standardem. Do skupiny normálního rozchodu se zařazují i některé nepříliš odlišné rozchody:

Úzké rozchody[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Úzkorozchodná dráha.

Rozchody průmyslových a polních drah[editovat | editovat zdroj]

  • 610 mm (2 stopy): úzkokolejky ve Walesu, Indii, Jižní Africe, průmyslové a vojenské dráhy po celém světě,
  • 600 mm: Švédsko, Prusko, Wales, Namibie (po 2. světové válce přestavěno na 1067 mm), polní, průmyslové a vojenské dráhy po celém světě,
  • 559 mm (1 stopa 10 palců): Irsko – bývalá drážka pivovaru Guinness v Dublinu,
  • 520 mm: Švédsko – průmyslová dráha u Sandvikens Järnverk,
  • 500 mm: vojenské a průmyslové dráhy po celém světě,
  • 457 mm: Anglie – průmyslová drážka v Crewe,
  • 450 mm: drážka Kyselka - přeprava minerálky,
  • 381 mm (15 palců): Romney, Hythe and Dymchurch Railway (Anglie), parkové železnice v Německu,
  • 311 mm (12 a čtvrt palce): turistická drážka Fairbourne Railway v severním Walesu (od přestavby roku 1986)[4],
  • 260 mm Isle of Mull Railway [5]– Skotsko,
  • 241 mm parkové železnice v Cichowo[6] – Polsko, Katzensee k. Zurichu, Luzern–Švýcarsko.

Rozchod modelové železnice[editovat | editovat zdroj]

Rozchody modelových železnice odpovídají přibližně standardnímu rozchodu v daném měřítku. Nejběžnější typizované rozchody modelových železnic jsou od 6,5 mm do 64 mm, viz rozchody modelové železnice.

Rozchod jeřábové dráhy[editovat | editovat zdroj]

jeřábových drah se měří rozchod jako vzdálenost mezi svislými osami kolejnic obou větví jeřábové dráhy (ČSN 73 5130 Jeřábové dráhy). Portálové jeřáby mohou mít rozchod desítky metrů, někdy i přes 100 metrů[zdroj?]. Běžné věžové jeřáby mají rozchod koleje jeřábové dráhy kolem 5 metrů (např. 4,6 m, 5 m, 6 m).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o Ing. Jan Machač: Jak vznikl normální rozchod?, 24. 10. 2004, web Místní dráha Vlašim – Dolní Královice, jako pramen uveden Železničář 2/91
  2. [1]
  3. Sokolovská uhelná na stránkách drah-servis.cz
  4. Webové stránky Fairbourne Railway
  5. Stránky železnice na ostrově Mull mullrail.co.uk
  6. Železnice w Cichowě na stránkách polských přátel železnic SHK

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Metzeltin, G. H.: Die Spurweiten der Eisenbahnen. Ein Lexikon zum Kampf um die Spurweite. Karlsruhe, Deutsche Gesellschaft für Eisenbahngeschichte e. V. 1974 – 165 S. m. zahlr. Abb.