Miloslav Jareš

Miloslav Jareš
Miloslav Jareš
	Režisér Miloslav Jareš (vlevo) s tajemníkem činoherního klubu dr. Jeřábkem
Narození	12. ledna 1903 nebo 1. prosince 1903; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. července 1980; Praha ; Československo
Povolání	režisér
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Jareš (12. ledna 1903, Praha – 18. července 1980, Praha) byl český rozhlasový, divadelní a filmový režisér.

Život

Studium a divadlo

Studoval na reálném gymnáziu (1914–1918) a obchodní akademii (1918–1921) a v letech 1921–1926 na pražské konzervatoři. K jeho profesorům zde patřil Jaroslav Hurt. Posluchači konzervatoře a absolventi třídy Jaroslava Hurta ve dvacátých letech dvacátého století hráli svá veřejná představení v budově holešovické Legie malých v Plynární ulici, poblíž divadla Uranie. V tomto studiu působili např. Jan Škoda, František Salzer, Otomar Korbelář, Ladislav Boháč, Jarmila Horáková, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Jiří Frejka, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Erik Adolf Saudek, výtvarníci František Muzika a František Zelenka, hudebníci Jaroslav Ježek, Miroslav Ponc, Iša Krejčí, choreograf Saša Machov a další. Po odchodu některých členů (vč. Jiřího Frejky) do angažmá, zorganizoval Jareš ze zbývajících členů studia Scénu adeptů^[1], což bylo volné sdružení absolventů a posluchačů konzervatoře^[2].

V roce 1923 Jareš vytvořil při Legii malých amatérské Divadlo mládeže^[3], které fungovalo v sále Legie malých až do roku 1934^[4], kde se souborem dětí hráli příležitostně i někteří konzervatoristé a mladí herci. S Jarešem v Divadle mládeže spolupracovali např. výtvarník František Zelenka, hudební skladatel Miroslav Ponc a jako dramaturg E. A. Saudek^[3]. Úspěšné uvedení hry Mauglí uvedlo divadlo nejen na své scéně, ale pohostinsky i v Osvobozeném divadle a v Divadle na Vinohradech^[5]. Jarešovo působení v Divadle mládeže mělo ve vývoji divadelní tvorby pro děti zásadní význam^[6].

Od roku 1926 působil v Osvobozeném divadle. Jeho poslední rolí byla malá úloha ve hře Líčení se odročuje (premiéra 1929, sál U Nováků, režie V+W)^[7].

Za Protektorátu působil pohostinsky jako režisér v holešovické Uranii. Od roku 1942 působil jednu sezónu jako režisér v Nezávislém divadle^[8]. V letech 1945–1948 působil v Divadle 5. května jako režisér, spolu s Antonínem Kuršem, Františkem Salzerem a Alfrédem Radokem. Soubor divadla pocházel především z holešovické Uranie. V Divadle 5. května připravil Jareš 14 premiér^[9].

Rozhlasová činnost

Jeho hlavní činností byla práce rozhlasového režiséra. Profesor dramatického oddělení pražské konzervatoře Jaroslav Hurt, který byl v roce 1927 jmenován prvním profesionálním režisérem rozhlasu (Radiojournal), si přizval jako asistenta svého žáka z konzervatoře Miloslava Jareše^[10]. Od sezóny 1933–1934 se Jareš věnoval především rozhlasu (po jeho odchodu z Divadla mladých toto zaniklo)^[11], od Radiojournalu obdržel v roce 1937 trvalou smlouvu. S rozhlasem pak spolupracoval až téměř do své smrti.

Citát

„	Ale Jarešovi už v kolébce sudičky určily, že bude rozhlasovým režisérem. Neodolal lákání svého profesora – nejprve mu dělal asistenta, později začal rozhlasové hry režírovat sám. Sudičky měly pravdu: Jareš postrčil toto umění o hodný kus dopředu…Jarešovy rozhlasové režie se snad ani nedají spočítat. Ale on přitom nikdy nezapomněl na svoji první a největší lásku – na divadlo. Jím v Osvobozeném vlastně začínal.	“
— Ladislav Boháč ^[12]

Dílo

Vybrané divadelní role

1924 N. N. Jevrejnov: Veselá smrt, Pierot, Scéna adeptů, režie Jiří Frejka
1927 Yvan Goll: Pojištění proti sebevraždě, žurnalista Camembert, (j. h.), Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie Jiří Frejka

Vybrané divadelní režie

1923 Karel Driml: Čínské zrcadlo, Divadlo mládeže
1924 neznámý autor: Fraška o kádi, Scéna adeptů
1928 Lila Bubelová: Junák, slunéčko jasné, Divadlo mládeže
1931 R.Kipling, V.M.Volkenštejn: Mauglí, Divadlo mládeže
1933 P. P. Gorlov: Uchvatitel ohně, Divadlo mládeže
1942 R. M. Rilke: Takový už je život, Nezávislé divadlo
1945 Svatopluk Čech: Ve stínu lípy, Divadlo u Nováků
1945 Honoré de Balzac: Mercadet, Divadlo 5. května
1945 Otakar Černoch: Veliká zkouška, Divadlo 5. května
1946 Peter Karvaš: Meteor, Divadlo 5. května
1946 Alfred de Musset: Rozmary Marianiny, Divadlo 5. května
1947 Marcel Achard: Život je krásný, Divadlo 5. května
1947 Patrick Hamilton: Plynová lampa, Divadlo 5. května
1947 Agatha Christie: Deset malých černoušků, Divadlo 5. května
1948 Sean O'Casey: Jen jeho stín, Divadlo 5. května
1948 Jiří Mahen: Chroust, Divadlo 5. května

Vybrané rozhlasové režie

1936 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu
1936 M.V. Kratochvíl: Smrt krále Jana
1937 Josef Čapek: Země mnoha jmen
1937 Molière: Lakomec
1938 Karel Čapek: Bílá nemoc
1938 A.Dumas: Tři mušketýři
1945 M.Kopecký-R.Walter: Pan Franc ze zámku
1945 František Langer: Svatý Václav
1946 G. B. Shaw: Léčení hudbou
1947 H. G. Wells: Údolí slepých
1948 Jaroslav Vrchlický: Smír Tantalův
1950 William Shakespeare: Othello
1951 Alois Jirásek: Filosofská historie
1952 Alois Jirásek: Kolébka
1955 A. S. Puškin: Kamenný host
1956 J. K. Tyl: Strakonický dudák
1961 K. H. Mácha: Máj
1961 Pierre Corneille: Cid : Drama lásky a cti na španělském královském dvoře, překlad Svatopluk Kadlec, rozhlasová úprava a dramaturgie Jaroslava Strejčková, hudba Jiří Berkovec, režie Miloslav Jareš. Hrají: Ferdinand I. kastilský král (Ladislav Boháč), kastilská infantka (Marie Glázrová), Don Diego (Karel Pavlík), Don Rodrigo, jeho syn (Václav Voska), Don Gomez, hrabě z Gormazu (Vladimír Šmeral), Ximena, jeho dcera (Viola Zinková), Leonora, infantčina vychovatelka (Julie Charvátová), Elvíra, Ximeina vychovatelka (Jaroslava Drmlová) a další. Československý rozhlas^[13]
1966 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, lyrická pohádka o útěku, lásce a oběti. Rozhlasová úprava a režie Miloslav Jareš, hudba Zdeněk Horymír Procházka, dramaturgie Jaromír Ptáček. Osoby a obsazení: vypravěčka (Julie Charvátová), chudý král (Soběslav Sejk), princezna Pampeliška (Viola Zinková), její chůva (Jaroslava Drmlová), královský obřadník (Artuš Kalous), královský kuchař (František Holar), mocný princ z Hispánie (František Krahulík), jeho vojevůdce (Jiří Hurta), vojín v jeho táboře (Rudolf Široký), Honza (Bořivoj Navrátil), jeho máma (Marie Glázrová), pastevci (Vladimír Salač, Karel Fořt a Jan Plavka), sousedova dcera (Eva Klepáčová), primátor města Kocourkova (František Hanus), starší toho města (Zdeněk Hodr), syn primátorův (Petr Haničinec), jeho přítel (Karel Houska), městská stráž (Vladimír Čech) a tulák (Rudolf Pellar)
1969 Molière: Misantrop
1970 Honoré de Balzac, Walter Hasenclever: Gobseck
1972 Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů

Filmová režie

1937 Kříž u potoka

Osobnosti české kultury o Miloslavu Jarešovi

Otakar Brousek st.

To, co znamenali E. F. Burian a Jindřich Honzl pro můj jevištní přednes, co mě naučili, když jsem pracoval v jejich souborech, to znamenal Jareš pro mou interpretaci poezie před mikrofonem.^[14]

Jindřich Černý

Nejúspěšnějšími a zároveň nejprecizněji provedenými se stávaly inscenace lehkého, veseloherního, konverzačního repertoáru, jejichž režisérem byl většinou Miloslav Jareš, hlavním povoláním režisér Čs. rozhlasu v Praze.^[15]

František Filipovský

Ne bezvýznamný vliv měl na mou práci rozhlasový režisér Miloslav Jareš, jenž v Uranii také pravidelně hostoval…Miloslavu Jarešovi vděčím za nejednu připomínku ke svému herectví i za to, že mi přiblížil shakespearovské postavy, k nimž jsem se na divadle dostával jen zřídka. U Jareše jsem jich však měl celou řadu v jeho rozhlasových inscenacích.^[16]

Otto Rádl

V této souvislosti je třeba se zmínit i o režiséru Miloslavu Jarešovi, z jehož představení v holešoviscké "Legii Malých" vyšel skoro všechen náš herecký dorost s Jarmilou Horákovou v čele. Jarešovi chyběl teoretický program a jednotná stylová linie, přinášel však dobře nastudovaná představení a zejména záslužné hry s dětskými ensembly moderního slohu. Byla to divadelní představení na okraji velkoměsta, opravdu živá a vděčně přijímána.^[17]

Odkazy

Reference

↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82,
↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
↑ ^a ^b Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189
↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 242
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 418
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 190
↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108, 215
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 517
↑ Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 70–73, ISBN 80-7038-140-X
↑ Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 67–8, ISBN 80-207-0485-X
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 419
↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 87–8,
↑ Pierre Corneille: Cid Archivováno 15. 10. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
↑ http://www.radioservis-as.cz/archiv12/18_12/18_titul.htm
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0
↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 217
↑ Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Místa a roky, In: Přítomnost, ročník XII, č. 23, 12. června 1935, Praha, str. 362

Literatura

Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, ISBN 80-7023-118-1
B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 102, 122, 222, 226
Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31–2, 84–8, 91–2, 246, 305
Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 145, 251
František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 219, 227
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 242–3
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 107, 373, 383
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 44, 89, 132, 178, ISBN 978-80-200-1502-0
Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 87, ISBN 80-207-0419-1
Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 215
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 353, ISBN 80-204-0493-7
Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 111, 115
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 189, 190, 414, 417–9, 517-8, 534, 606, 644, 662
Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 35, 45, 47, 70–73, ISBN 80-7038-140-X
Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 19, 225
Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 67–9, 76, 85, 102, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloslav Jareš na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloslav Jareš
Miloslav Jareš v České divadelní encyklopedii
Filmová databáze: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/34638-miroslav-jares.html
Radioservis – vydavatelství Českého rozhlasu: http://www.radioservis-as.cz/archiv12/18_12/18_titul.htm

[1] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82,

[2] Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86

[#1-3] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189

[4] František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 242

[5] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 418

[6] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 190

[7] Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108, 215

[8] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 517

[9] Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 70–73, ISBN 80-7038-140-X

[10] Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 67–8, ISBN 80-207-0485-X

[11] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 419

[12] Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 87–8,

[13] Pierre Corneille: Cid Archivováno 15. 10. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu

[14] ttp://www.radioservis-as.cz/archiv12/18_12/18_titul.htm

[15] Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0

[16] Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 217

[17] Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Místa a roky, In: Přítomnost, ročník XII, č. 23, 12. června 1935, Praha, str. 362

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]