Iša Krejčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Iša Krejčí
Iša Krejčí
Iša Krejčí
Narození 10. července 1904
Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. března 1968
Praha, Československo
Občanství Česko
Povolání dirigent
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob v Praze 6 – Střešovicích

Iša Krejčí, původním jménem František Krejčí (10. července 1904 v Praze6. března 1968 v Praze) byl český neoklasicistní skladatel a dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem filosofa Františka Krejčího. Studoval na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1923. Pokračoval ve studiu na Universitě Karlově v Praze, obor hudební věda a historie. Současně studoval skladbu na Pražské konzervatoři u K. B. Jiráka, klavír u Albína Šímy a na mistrovské škole u V. Nováka (absolvoval v r. 1929) a dirigování u P. Dědečka a V. Talicha.

Účastnil se kulturní činnosti Proletkultu a byl členem Levé fronty [1]. Do roku 1924 byl též hudebním kritikem a publicistou a přispíval do odborného i denního tisku.

Jako skladatel scénické hudby spolupracoval po mnoho let s režisérem Jiřím Frejkou, a to již v holešovické Legii mladých, později v Divadle mladých, Osvobozeném divadle i v Národním divadle.

V letech 19291932 působil jako korepetitor v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě. V sezóně 1933/1934 byl neplaceným korepetitorem v pražském Národním divadle a v letech 19341945 byl zvukovým režisérem v Československém rozhlase. V období 19451958 byl šéfem olomoucké opery a od 1.12.1958 se stal dramaturgem opery pražského Národního divadla, kde setrval až do své smrti v roce 1968. V sezóně 1964/1965 byl současně i externím uměleckým poradcem opery v Českých Budějovicích [2].

Je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Praze 6 – Střešovicích, společně se svou sestrou, akademickou malířkou Hanou Krejčovou, provd. Fillovou a jejím manželem, malířem Emilem Fillou.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Umělecká přátelství jsou podnětná pro vývoj osobnosti; Ježkovým nejbližším kamarádem ze skladatelských vrstevníků byl Iša Krejčí. Syn filosofa Františka Krejčího studoval na konservatoři rovněž skladbu, ale upozornil na sebe pronikavěji až po svém absolutoriu, na němž byla provedena jeho půvabná, drobná a dětská Kasace, v níž se spatřoval nový tón v současné české hudbě. Dožil se jí k svému upřímnému překvapení pronikavého úspěchu a stal se přes noc slavný.
— Václav Holzknecht [3]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Malý balet, na námět "Pantomimy" Vítězslava Nezvala (také úprava pro komorní orchestr, 1926)
  • Pozdvižení v Efesu. Opera buffa na libreto Josefa Bachtíka podle Shakespearovy Komedie omylů (1939–43)
  • Antigona. Scénická kantáta podle Sofoklovy tragédie (1933)
  • Temno. Operní scény podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska (1944)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonietta - divertimento (1929)
  • Suita z hudby ke komické opeře (1933)
  • Suita pro orchestr (1940)
  • 20 variací na vlastní téma ve slohu národní písně (1947)
  • 14 variací na píseň Dobrú noc – „Nénie za zesnulou choť“ (1952)
  • Serenáda pro orchestr (1950)
  • 1. symfonie in D (1955)
  • 2. symfonie in Cis (1957)
  • 3. symfonie in D (1963)
  • 4. symfonie (1966)
  • Malá suita pro smyčce (1967)
  • Virvat Rossini. Koncertní předehra (1967)

Koncertantní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Concertino pro klavír s doprovodem dechových nástrojů (1935)
  • Concertino pro housle s doprovodem dechových nástrojů (1936)
  • Concertino pro violoncello a orchestr (1940)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Divertimento (Kasace) pro flétnu, klarinet, trubku a fagot (1925)
  • Sonatina pro klarinet a klavír (1930)
  • Trio - divertimento pro hoboj, klarinet a fagot (1935)
  • Trio pro klarinet, kontrabas a klavír (1936)
  • Malá smuteční hudba pro alt, violu, violoncello, kontrabas a klavír na texty žalmů a básně Staré ženy Františka Halase (1933)
  • Divertimento pro nonet (1937)
  • Tre scherzini per pianoforte (1935), podle původního znění skladby pro flétnu a klavír z roku 1945, Su 10'

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iša Krejčí na anglické Wikipedii.

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 247
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 248
  3. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 33

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]