McDonnell Douglas F/A-18 Hornet
| F/A-18 Hornet | |
|---|---|
.jpg) F/A-18 námořní pěchoty | |
| Určení | Víceúčelový stíhací letoun |
| Výrobce | McDonnell Douglas / Boeing Northrop |
| První let | 18. prosince 1978 |
| Zařazeno | 7. ledna 1983 |
| Uživatel | US Navy USMC RCAF RAAF Španělsko Švýcarsko |
| Vyrobeno kusů | F/A-18A-D: 1 480[1] |
| Varianty | CF-18 Hornet F/A-18E/F Super Hornet High Alpha Research Vehicle |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.
Vznik a vývoj
Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty. Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu. To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.
Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.
8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.
První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.
Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D - dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet. Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný). Jeho úkolem je nahradit starší verze F/A-18 a stroje F-14 Tomcat. Byla také vyvinuta verze pro elektronický boj, označena jako EF/A-18G Growler, přičemž by měl nahradit letadla EA-6B Prowler.
Verze
- F/A-18A - první verze, vyráběná pro americké námořnictvo a námořní pěchotu.
- TF-18A - dvoumístná cvičná verze stroje F/A-18, později přeznačena na F/A-18B
- F/A-18C - vylepšená jednomístná verze, která měla rozšířené spektrum nesených zbraní, zlepšenou avioniku a pozdější verze disponovaly schopností vést noční útoky.
- F/A-18D - dvoumístná bojová verze vyvinutá pro námořní pěchotu; pozdější verze disponovali schopností vést noční útoky.
- F/A-18E Super Hornet - zvětšená verze F/A-18, objednaná pro americké námořnictvo, kde má nahradit starší verze F/A-18.
- F/A-18F Super Hornet - dvoumístná verze odvozená od F/A-18, která nahradila stroje F-14 Tomcat.
- EF/A-18G Growler - verze pro elektronický boj.
- AF-18A - verze odvozená od F/A-18, určená pro Austrálii.
- ATF-18A - verze odvozená od F/A-18B, určená pro Austrálii.
- CF-18A - verze odvozená od F/A-18, určená pro Kanadu.
- CF-18B - verze odvozená od F/A-18B, určená pro Kanadu.
- EF-18A - verze odvozená od F/A-18, určená pro Španělsko.
- EF-18B - verze odvozená od F/A-18A, určená pro Španělsko.
- KAF-18C - verze odvozená od F/A-18C, určená pro Kuvajt.
- KAF-18D - verze odvozená od F/A-18D, určená pro Kuvajt.
Uživatelé
Austrálie
Kanada
Finsko
Kuvajt
Malajsie
Španělsko
Švýcarsko
USA
Specifikace (F/A-18C/D)
Technické údaje
- Osádka: F/A-18C: 1, F/A-18D: 2 (pilot a obsluha zbraní)
- Délka: 17,1 m
- Rozpětí: 12,3 m
- Výška: 4,7 m
- Nosná plocha : 38,2 m²
- Hmotnost (prázdný): 11 200 kg
- Hmotnost (naložen): 16 850 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 23 400 kg
- Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor General Electric F404-GE-402
- Suchý tah: 48,9 kN
- Tah s forsáží: 79,2 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 1915 km/h
- Bojový dolet: 537 km
- Přeletový dolet: 3330 km
- Dostup: 15 000 m
- Stoupavost: 254 m/s
Výzbroj
- Kanony: 1 × 20mm kanon M61 Vulcan s 578 střelami.
- Střely: 2 × AIM-7 Sparrow, 4 × AIM-9 Sidewinder
- Pumy: Mk.83
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na slovenské Wikipedii.
- ↑ Jenkins 2000, s. 186–187.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu McDonnell Douglas F/A-18 Hornet na Wikimedia Commons - F/A-18 Hornet U.S. Navy fact file
- F/A-18 Hornet Navy history page
- Kamufláže letounu F/A-18
- Fotogalerie letounu F/A-18
