Leopolda Dostalová

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leopolda Dostalová
Leopolda Dostalová jako Lady Macbeth (1916, foto Vladimír Jindřich Bufka)
Leopolda Dostalová jako Lady Macbeth (1916, foto Vladimír Jindřich Bufka)
Narození23. ledna 1879
Praha-Veleslavín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. června 1972 (ve věku 93 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PříbuzníKarel Dostal, Hana Dostalová, Václav Dostal, Vilém Dostal, Adolf Bohuslav Dostal, Olga Dostalová a Marie Dostalová (sourozenci)
Umělecké ceny
národní umělec (1947)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Leopold Dostal
matka Marie Horská-Kallmünzerová
bratr Adolf Bohuslav Dostal
sestra Olga Dostalová
sestra Marie Dostalová
bratr Karel Dostal
bratr Václav Dostal
sestra Hana Dostalová
1. manžel Václav Kliment
2. manžel Karel Dvořák

Leopolda Dostalová (nesprávně Dostálová, 23. ledna 1879 Praha-Veleslavín[1] – 27. června 1972 Praha) byla přední česká herečka, dlouholetá členka hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze, jež vystupovala na prknech Divadla za branou ještě ve svých 92 letech.

Život

Václa Kliment a Leopolda Dostalová před Národním divadlem (Pestrý týden, nedatováno)

Jako ochotnická herečka začínala v Poděbradech, kde její talent objevil režisér Jaroslav Kvapil. Jeho přičiněním začala studovat herectví soukromě u Hany Kvapilové. V roce 1899 vystoupila poprvé na profesionální scéně jako host u ředitele K.Švandy ve smíchovské Aréně [2]. Již v říjnu roku 1901 byla angažována v pražském Národním divadle a s dvojím krátkým přerušením (1920 – 1924 Divadlo na Vinohradech [3], 1942 – 1945 dočasně penzionována) zde působila jako členka činohry až do roku 1959. I po roce 1959 pohostinsky v ND působila (až do roku 1969) a v letech 1969 až 1971 hrála v Divadle za branou [4].

Hostovala rovněž v zahraničí (Státní divadlo ve Varšavě – 1912, Záhřeb – 1914, Lublaň – 1929 a 1930).

Karel Čapek napsal svoji Matku údajně právě pro Leopoldu Dostalovou.

Byla druhou manželkou operního pěvce ND Václava Klimenta. Po jeho smrti se v roce 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka.

Pohřbena je na pražských Olšanech.

Citát

„ Byla to aristokratka divadla, aristokratka ducha, chování, všeho. Zrovna tak jako její bratr Karel Dostal. “
— František Filipovský[5]

Divadelní role, výběr

Národní divadlo uvádí ve svém archivu celkem 344 rolí a vystoupení, ve kterých Leopolda Dostalová vystoupila v letech 1883-1969.[6]

Do mnoha her byla obsazována v různých inscenacích, často v různých rolích, např.:

  • v Hamletovi hrála třikrát Ofélii (1904/1905, 1915/1916, 1919/1920) a jedenkrát Gertrudu (1926/1929)
  • v Maryše představovala dvakrát Maryšu (1900/1901, 1907/1908), jednou Lízalku (1933/1934) a jednou Horačku (1956/1957)
  • ve Snu noci svatojánské hrála dvakrát Helenu (1901/1902 a 1907/1908), jednou Oberona (1912/1913) a jednou Královnu Hippolytu (1932/1933)
  • v Radúzovi a Mahuleně byla dvakrát Mahulenou (1913/1914 a 1917/1918) a dvakrát Runou (1930/1931 a 1940/1941)

Její první rolí na Národním divadle byla Alžběta v Noci na Karlštejně (1883/1884), poslední Marie Josefa v Domu doni Bernardy Federica Garcia Lorcy (premiéra 1967).

Při své herecké epizodě v Divadle na Vinohradech v letech 1922-1924 ztvárnila Čapkovu Emilii Marty:[7]

V závěru života hrála též v Divadle za branou:

  • 1968 Josef Topol: Hodina lásky (teti, režie Otomar Krejča, další role Jan Tříska a Marie Tomášová[8])

Filmografie

Ve filmu se objevovala spíše v menších rolích.

Filmové role:

Televizní inscenace a TV filmy:

Rozhlasové role, výběr

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
  3. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81
  5. ↑ Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 265
  6. ↑ Národní divadlo, archiv:Role Leopoldy Dostalové
  7. ↑ Divadlo na Vinohradech, Divadelní měsíčník, květen 2013: Karel Čapek ve Vinohradském divadle
  8. ↑ Divadlo za branou:Zelený papoušek a Hodina lásky
  9. ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ Český rozhlas:Chytrá horákyně

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 13, 23
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 85, 97–8, 116, 120, 127, 132, 156, 168, 174, 237–8, 252–4, 260, 262, 296
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212, 232, 245, 248, 256, 259, 264, 288, 312, 321–2, 324–8, 331
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 190, 232, 284, 287, 315–6, 363, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Theater – Divadlo, Praha : Orbis, 1965, str. 13–4, 28, 167–8, 357, 381, 412
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 111, 149, 154, 156, 321, 323, 324, 326, 366, 423, 424, 466, 469, 527.
  • Leopolda Dostalová: Herečka vzpomíná, Praha : Orbis, 1960
  • Karel Engelmüller: Leopolda Dostalová, Praha : Alois Srdce, 1929
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 218–219.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 35, 37–41
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 81, 345, 352, 357–9, 362, 371, 384, 412, 427, 433–4
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76–7, 133, 136, ISBN 80-204-0493-7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 53–5, 59, 63, 71, 81, 90, 98, 116, 120, 131, 155, 163, 179
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Praha : Academia, 1983, str. 18, 22, 29, 63, 67, 70, 117, 122, 127–9, 139, 241, 245–6, 248, 335, 340, 357, 361, 463, 499, 502, 522, 588, 590, 597, 601, 609, 628, 643, 645–6, 651, 658, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81–3
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 196, 204, 230–1, 233–4, 236, 238, 248–9
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  261, 345
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha : Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958, str. 44, 59, 63, 85, 94, 131, 179, 182, foto 157
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 129. 
  • Karel Petrů: Národní umělkyně Leopolda Dostálová : Soupis dramatických postav, Praha : vlastní náklad, 1963
  • Miroslav Rutte: Žena ve vichřici, In: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 95–109
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 25, 29, 31, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 59, ISBN 80-903399-5-6
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 252. 
  • Josef Träger: Snímky Leopoldy Dostalové na československých gramofonových deskách, Praha : Gramofonové závody, 1959
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36–7, ISBN 80-85837-35-8
  • VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 160–165.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 337. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 179, 186, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopolda_Dostalová&oldid=16505834“