Dornier Do 335 Pfeil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dornier Do 335
Jediný dochovaný exemplář v Muzeu nedaleko Washingtonu
Jediný dochovaný exemplář v Muzeu nedaleko Washingtonu
Určení těžký stíhač, bombardér
Výrobce Dornier Flugzeugwerke
První let 26. října 1943
Zařazeno 1944
Charakter vyřazen
Uživatel Luftwaffe

Dornier Do 355 Pfeil (Šíp) byl německý těžký stíhací letoun z konce druhé světové války. Do služby se jich ale dostala pouze hrstka.

Koncepce[editovat | editovat zdroj]

Původ letounu se dá vystopovat až do doby první světové války, kdy Claudius Dornier navrhl mnoho hydroplánů poháněných motory v tandemu. Stejný způsob byl použit u letounů Wal a obřího Do X. Tento systém je výhodnější než u dvoumotorových letounů s motory na křídlech, protože motory v tandemu na sebe navazují; jeden z nich působí jako „tažný“ a druhý jako „tlačný“ a lze tak dosáhnout větších rychlostí, navíc má letoun lepší těžiště, při poruše jednoho z motorů nedochází k takovému kroutícímu momentu, letoun má i menší čelní odpor a dá se lépe ovládat.

Projekt a prototyp[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 firma pracovala na projektu velmi rychlého bombardéru (P.59) s motory v tandemu, ale Göring projekt roku 1940 zrušil. V květnu roku 1942 Dornier předložil návrh vylepšené verze jako P.231 schopné nést náklad 1 000 kg pum. Návrh byl tedy vybrán. Na podzim roku 1942 však bylo řečeno, že typ nebude dlouho požádován; místo toho byla změněna role letounu na rychlý stíhací bombardér, ale se stejným nákresem s motory v tandemu, to ale zdrželo dodání prototypu.

Ten poprvé vzlétl na podzim roku 1943, šlo o mimořádně mohutný stroj s dvěma motory DB 603, jedním před a druhým za kabinou pilota, zadní motor přenášel výkon přes dlouhou hřídel na tlačnou vrtuli za křížovými ocasními plochami. Uvnitř trupu byla pumovnice. Piloti byli překvapeni rychlostí, zrychlením, zatáčkami a celkovým řízením - byl to dvoumotorový letoun, který dokázal letět jako jednomotorový; při vypnutém předním motoru dokázal udržet rychlost 560 km/h. Nevýhodou byl špatný zadní výhled a slabý podvozek při přistávání.

Verze[editovat | editovat zdroj]

Do 335 zkoušený v USA

Prvních deset předsériových D 335A-0 byl dodáno k testování v květnu. Tyto stroje měly pancéřovanou kabinu a vystřelovací sedadlo, které se aktivovalo poté, co byl odhozen kryt kabiny, horní svislá ocasní plocha a zadní vrtule, dolní svislá ocasní plocha šla odhodit také – to pro případ nouzového přistání. Do 335 byl tak první sériový letoun s vystřelovacím sedadlem. Na konci roku se začala vyrábět verze A-1 s motory DB 603E a možností nést pumy nebo přídavné nádrže pod křídly, měla se vyrábět i průzkumná verze A-4. Ve stejné době vznikl dvoumístný noční stíhač A-6 s radarem a cvičné A-10 a A-12 s dvojím řízením, stihly se vyrobit i dva prototypy těžší verze B. Na konci války se připravovaly různé modifikace letounu (např. větší rozpětí apod.) jako spojení dvou trupů (Do 635) nebo verze s výkonnějšími motory (Do 435). Celkem se vyrobilo okolo 90 letounů, ale žádný nebyl vyzkoušen v boji. Francouzský stíhací pilot ve službách RAF Pierre Clostermann ve své knize „Velký cirkus“ uvádí setkání svého Tempestu pravděpodobně s Do 335 koncem války v dubnu 1945, kdy byl Pfeil nejspíš jen na zkušebním letu bez munice, německý pilot se ihned po zpozorovaní Clostermannova Tempestu rozhodl pro únik, k žádnému bojovému střetu nedošlo. Clostermann totiž předpokládal, že jak by v tak velké rychlosti vystřelil ze svých kanónů, zpětný ráz by mu utrhl křídla.[zdroj?]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Do 335A-0[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 13,8 m
  • Délka: 13,85 m
  • Výška: 4,55 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 5210 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 8890 kg
  • Maximální rychlost: 765 km/h
  • Dostup: 11 400 m
  • Bojový dolet: 1160 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Dornier Do 335 ve Wikimedia Commons