Město je přirozeným centrem Soběslavských blat. Leží na dálnici D3 z Prahy do Českých Budějovic, městem prochází Čtvrtý železniční koridor. Na jihozápadním okraji města je veřejné vnitrostátní letiště. I přes několik necitlivých zásahů do historické zástavby náměstí si Soběslav zachovala svůj historický půdorys a centrum města je městskou památkovou rezervací.
Historie
Rožmberský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390. V roce 2010 prošel citlivou rekonstrukcí a dnes je v něm uložena městská knihovna.
Archeologické nálezy z okolí města a z blízkého hradiště Svákov dokládají, že toto místo a blízké okolí bylo osídleno již v pravěku.[4] První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v původním majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390. O čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. Od konce 14. století byla ve městě latinská škola.[5] V průběhu husitských válek bylo město v letech 1421 a 1435 vypáleno. Ve dnech 3. a 4. května 1467 se v blízkosti Soběslavi udála bitva mezi rožmberskými vojsky, resp. vojsky tehdejších příznivců krále Jiřího z Poděbrad a vojsky Zdeňka ze Šternberka, resp. Jednoty zelenohorské,[6] která skončila porážkou vojsk Jana z Rožmberka.[7] V 16. století byla Soběslav sídelním městem Petra Voka z Rožmberka a jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského panství. Představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Tato nejvýznamnější etapa v historii města je patrná v četných historických stavbách na území města dodnes.
Ve městě byla založena Rožmberská škola (gymnasium illustre), které Petr Vok v závěti odkázal významnou Rožmberskou knihovnu. K přenesení knihovny do Soběslavi ale nikdy nedošlo.[8][9] Pro potřeby této školy byly v letech 1611 až 1612 upraveny prostory v křídle soběslavského hradu. Po smrti Petra Voka z Rožmberka získali město Švamberkové. Jan Jiří ze Švamberka se stal poručníkem místního gymnázia a pro výuku povolal učitele z německého luteránského prostřední, známé je jména rektora školy, kterým se stal Michael Gehler a jména dvou učitelů (Melchior Agricola a Benjamin Ursinus).[5]
V roce 1611 město odolalo vpádu pasovských.[10] Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. Pošta zde byla zřízena dne 9. ledna 1850.[11] V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další.[12] Po vzniku Československa vznikla v Soběslavi společnost Lada, která se stala významným světovým výrobcem šicích strojů.[13] V období socialismu v Soběslavi vzniklo nebo mělo sídlo několik, dodnes působících, významných celorepublikových firem jako Rašelina Soběslav nebo nábytkářský závod Jitona. Historické jádro města je navzdory vážnému narušení severní strany náměstí novou zástavbou (mezi Smrčkovým domem a obchodním domem) městskou památkovou zónou.
Monumentální děkanský kostel svatých Petra a Pavla na centrálním náměstí Republiky, založený kolem 1280, rozšířen po roce 1380 a zaklenut v letech 1486–1501. Dvojlodní síňová stavba se sklípkovou klenbou na dva štíhlé osmiboké sloupy a s barokními bočními kaplemi. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla od B. Kamarýta, na bočním oltáři socha Madony z roku 1492. Barokní chórové lavice a cínová křtitelnice z roku 1501. 68 metrů vysoká městská kostelní věž z roku 1487 je dnes symbolem Soběslavi. Kostel s věží je významnou sakrální památkou.
Rozlehlé náměstí Republiky leží uprostřed historické části města, v původním středověkém půdorysu. Nachází se zde nejvýznamnější památky města. Střed zdobí starodávná kamenná kašna se sochou sv. Floriana, patrona města. Poblíž kašny, s pohledem na Smrčkův dům, stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou kamennou sochou Panny Marie. Pochází z roku 1713. Náměstí bylo v roce 2019 zrekonstruováno.
Gotický kostel sv. Víta, založený kolem 1380, je síňové dvojlodí, sklenuté na dva štíhlé sloupy, s pětiboce zakončeným presbytářem s vnějšími opěráky a štíhlou vížkou na střeše. Kostel roku 1712 vyhořel a byl zrušen, obnoven v letech 1936–1938. V současnosti je to jedna z nejcennějších památek české gotiky z doby Václava IV.
Soběslavský hrad založený ve 13. století a rozšířený kolem 1390 Jindřichem z Rožmberka představoval důležité obranné místo středověkého města. Součástí hradu je okrouhlá gotická věž Hláska se sklepením, kde byl roku 1394 vězněn český král Václav IV. Po husitských válkách hrad zpustl.[zdroj?]Petr Vok z Rožmberka v závěti odkázal městu Rožmberskou knihovnu, který měla být umístěna v hradu, k čemž ale nikdy nedošlo. V roce 1706 byl hrad proměněn na pivovar a pak sýpku. Jižní křídlo hradu je využíváno jako městské divadlo. Ve starém gotickém paláci vznikla moderní veřejná knihovna, umístěna v samostatném moderním skeletu. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák. Stavba získala za svou unikátní realizaci několik architektonických cen.
Smrčkův dům na náměstí (č. 107) z roku 1565 se dvěma obloučkovými štíty. Dnes je zde umístěno modernizované národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat. Expozice získala v roce 2018 cenu Gloria musaealis.[15]
Dům Petra Voka (Rožmberský dům), renesanční patrová budova z 15. století, barokně upravená. Byl přestavěn ze dvou špulířských domů, které koupil Petr Vok z Rožmberka od Václava Špulíře z Jiter pro své přechodné sídlo. V Rožmberském domě pobývala i Zuzana Vojířová. Dnes je zde umístěno přírodopisné muzeum s expozicí věnovanou Rožmberkům.
Bývalý hřbitovní kostel sv. Marka, raně barokní stavba se šindelovou střechou, založená roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Jednotné vnitřní zařízení je raně barokní, stejně jako několik kamenných náhrobků a dva malované epitafy ze 17. století. V současné době je zde soběslavská galerie a svatební síň.
Zrekonstruovaná Stará radnice na náměstí z konce 15. století se dvěma barokními štíty, v přízemí je informační centrum města, v patře zasedací sál zastupitelstva města a obřadní síň.[16]
V Soběslavi se koná tradičních několik kulturních akcí. Na počátku července je město dějištěm komorního festivalu klasické hudby Setkání s hudbou v Soběslavi[17], každý třetí červencový víkend je soběslavské náměstí centrem festivalu dechových hudeb Kubešova Soběslav[18], což je jedna z největších a nejvýznamnějších přehlídek dechových orchestrů v České republice. V Soběslavi má dlouholetou tradici ochotnické divadlo, na které měl v jeho počátcích vliv Edmund Chvalovský, herec, dramatika a režisér Národního divadla v Praze, dlouholetý host v Soběslavi. Další soběslavský host, Otakar Ostrčil, zkomponoval ve městě symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, a především dílo „Honzovo království“.
Kulturní a sportovní zařízení
Společenské centrum Soběslavska – zrekonstruovaný multifunkční prostor využívaný jako populární kino[19] a kongresové centrum (první digitální kino v okrese Tábor). Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
Městská knihovna Soběslav – je umístěna ve zrekonstruovaném severním křídle hradního paláce. Autorem přestavby je architekt Jaromír Kročák.
Sportovní areál – fotbalový stadion, zimní stadion s celoročním provozem, tenisová hala, posilovna a multifunkční sportovní plocha.
Městské koupaliště, vybudované v roce 2011, venkovní plavecký bazén s brouzdalištěm, tobogány a divokou řekou.
Nový rybník – přírodní rezervace, v okolí je altánek nebo odpočinkové místo „Mochomůrka“ (velká betonová houba).
Karel Lustig (1856–1924), pedagog, ředitel školy a zakladatel muzea v Soběslavi, spisovatel, spolkově i veřejně činný
Otakar Ostrčil (1879–1935), pedagog, hudební skladatel, dirigent v ND, dlouholetý letní host Soběslavi – Mnoho let trávil skladatel své letní odpočinky v Soběslavi v pronajatém domě (U Černovického potoka, čp. 269). Zde zkomponoval nejen symfonickou báseň „Léto“ a „Křížovou cestu“, ale především „Honzovo království“ (premiéra roku 1934 v Brně)
Antonín Skočdopole (1828–1919), pedagog, katolický kněz, národní buditel
Pavel Smrž (1927–1983), soběslavský rodák, botanik, zakladatel novodobé Severočeské botanické zahrady v Liberci (od roku 1954), kterou vedl do roku 1970.
František Josef Studnička (1836–1903), matematik, pedagog a organizátor vědeckého života v Čechách, zabýval se také astronomií (podílel se na záchraně přístrojů i písemností astronoma Tychona Brahe (1546–1601)
Jaroslav Svákovský (1847–1923), vl. jm. Alois Josef Hofman, středoškolský profesor, překladatel knih pro mládež
↑ abČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN80-7277-173-6. Kapitola Soběslav, s. 287–288.
↑ abNOVOTNÝ, Miroslav a kolektiv. Dějiny vyššího školství a vzdělanosti na jihu Čech od středověkých počátků do současnosti. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita ISBN80-7040-883-9, ISBN978-80-7040-883-4. OCLC85714298 S. 45–46.
↑SMRŽ, Emil. Soběslavsko: Monografie okresu soběslavského. Soběslav: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 76.
Česko
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Soběslavský hrad
Kostel sv. Marka
Rožmberský dům
Městské koupaliště
Rozhledna Svákov
Městská věž a děkanský kostel sv. Petra a Pavla na náměstí Republiky
Prvorepublikový silniční most přes Černovický potok.
Kostel sv. Marka, dnes městská galerie.
.jpg)
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soběslav na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Soběslav ve Wikislovníku
