Řecká mytologie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Externí odkazy: nefunkční odkaz
m editace uživatele 188.122.201.26 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je 37.48.61.113
značka: rychlé vrácení zpět
 
(Není zobrazeno 113 mezilehlých verzí od 68 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Greek trinity.png|náhled|300px|Řecká trojice a rozdělení tří království Země: Zeus Bůh (nebe), Poseidon (moře a oceány) a Hades (podsvětí). Theos (menší bohové) jsou dětmi této trojice.]]
[[Soubor:Zeus Otricoli Pio-Clementino Inv257.jpg|thumb|Bysta [[Zeus|Dia]] z [[vatikán]]ského [[Vatikánská muzea#Muzeum Pia IV. a Klementa XIV.|muzea Pia IV. a Klementa XIV.]], nalezená v italském městě [[Otricoli]].]]
[[Soubor:Zeus Otricoli Pio-Clementino Inv257.jpg|náhled|Busta [[Zeus|Dia]] z [[vatikán]]ského [[Vatikánská muzea#Muzeum Pia IV. a Klementa XIV.|muzea Pia IV. a Klementa XIV.]], nalezená v italském městě [[Otricoli]].]]
'''Řecká mytologie''' sestává z [[mýtus|mýtů]] a [[legenda|legend]] [[Starověké Řecko|starých Řeků]], pojednávajících o [[Božstvo|bozích]] a [[Hrdina|hrdinech]], [[Kosmologie|povaze světa]] či vzniku a významu řeckého [[kult]]u a [[rituál]]ů, které jsou součástí [[náboženství starověkého Řecka]]. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více o náboženském a politickém zařízení [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]] – jeho civilizace – a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů.<ref name="Helios">"Greek Mythology". ''Encyclopaedia the Helios'', díl Helllas, 1952.</ref> Někteří teologové považují za možné, že staří Řekové vytvářeli mýty za účelem odpovědět na všechny otázky ohledně světa, aby, tak říkajíc, nezbývaly žádné nezodpovězené. Významným zdrojem řecké mytologie byla mytologie [[Chetité|Chetitů]]<ref>http://sarmatia.wordpress.com/2011/08/22/chetite-prvni-vyspely-indoevropsky-narod/ - Žijící odkaz Chetitů</ref> či [[Churrité|Churritů]].<ref>http://www.academia.edu/8066604/The_Hurrian_Myth_of_Kumarbi_and_its_Influences_in_Hesiods_Theogony - The Hurrian Myth of Kumarbi and its Influences in Hesiod's Theogony</ref>
'''Řecká mytologie''' sestává z [[mýtus|mýtů]] a legend [[Starověké Řecko|starých Řeků]], pojednávajících o [[Božstvo|bozích]] a [[Hrdina|hrdinech]], [[Kosmologie|povaze světa]] či vzniku a významu řeckého [[kult]]u a [[rituál]]ů, které jsou součástí [[Řecké náboženství|náboženství starověkého Řecka]]. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více o náboženském a politickém zařízení [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]] – jeho civilizace – a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů.<ref name="Helios">"Greek Mythology". ''Encyclopaedia the Helios'', díl Helllas, 1952.</ref> Někteří teologové považují za možné, že staří Řekové vytvářeli mýty za účelem odpovědět na všechny otázky ohledně světa, aby, tak říkajíc, nezbývaly žádné nezodpovězené. Významným zdrojem řecké mytologie byla mytologie [[Chetité|Chetitů]]<ref>http://sarmatia.wordpress.com/2011/08/22/chetite-prvni-vyspely-indoevropsky-narod/ - Žijící odkaz Chetitů</ref> či [[Churrité|Churritů]].<ref>https://www.academia.edu/8066604/ - The Hurrian Myth of Kumarbi and its Influences in Hesiod's Theogony</ref>


Řecká mytologie je přímo ztělesněná rozsáhlou kolekcí [[příběh]]ů a nepřímo ztělesněná řeckým representačním [[umění]]m, jako je [[starořecká keramika|keramika]] či [[votivní dar]]y. Snaží se vysvětlit původ světa a podrobně líčí životy a dobrodružství široké škály [[Seznam postav řecké mytologie|bohů, bohyň, hrdinů, hrdinek]] a jiných [[Seznam bájných tvorů řecké mytologie|mytologických stvoření]]. Tato podání byla původně šířena [[Lidová slovesnost|ústně-básnickou tradicí]] sahajíci do období [[Pravěk|prehistorického]]; dnes jsou řecké mýty známy hlavně z [[Seznam řeckých spisovatelů|řecké literatury]].
Řecká mytologie je přímo ztělesněná rozsáhlou kolekcí [[příběh]]ů a nepřímo ztělesněná řeckým representačním [[umění]]m, jako je [[Starověká řecká keramika|keramika]] či [[votivní dar]]y. Snaží se vysvětlit původ světa a podrobně líčí životy a dobrodružství široké škály [[Seznam postav řecké mytologie|bohů, bohyň, hrdinů, hrdinek]] a jiných [[Seznam bájných tvorů řecké mytologie|mytologických stvoření]]. Tato podání byla původně šířena [[Lidová slovesnost|ústně-básnickou tradicí]] sahající do období [[Pravěk|prehistorického]]; dnes jsou řecké mýty známy hlavně z [[Seznam řeckých spisovatelů|řecké literatury]].


Nejstarší známé řecké literární prameny, [[epos|epická básně]] ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]'', se zaměřují na události okolo [[Trojská válka|Trojské války]]. Dvě básně [[Homér]]ova současníka [[Hésiodos|Hésioda]], totiž ''[[O původu bohů]]'' a ''[[Práce a dny]]'', zahrnují podání o vzniku světa, následnictví božských vládců, posloupnost lidských věků, původ lidského utrpení a původ obětních rituálů. Mýty se také uchovaly v [[Homérské hymny|Homérských hymnech]], zlomcích eposů „[[Epický cyklus|epického cyklu]]“, [[Lyrická poezie|lyrických básních]], dílech [[Tragédie|tragédů]] pátého století př. n. l., spisech badatelů a básníků [[Helénismus|helénské doby]] a textech z dob [[Starověký Řím|Římské říše]] od spisovatelů, jako byli [[Plútarchos]] či [[Pausaniás]].
Nejstarší známé řecké literární prameny, [[epos|epická básně]] ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]'', se zaměřují na události okolo [[Trojská válka|Trojské války]]. Dvě básně [[Homér]]ova současníka [[Hésiodos|Hésioda]], totiž ''[[O původu bohů]]'' a ''[[Práce a dny]]'', zahrnují podání o vzniku světa, následnictví božských vládců, posloupnost lidských věků, původ lidského utrpení a původ obětních rituálů. Mýty se také uchovaly v [[Homérské hymny|Homérských hymnech]], zlomcích eposů „[[Epický cyklus|epického cyklu]]“, [[Lyrická poezie|lyrických básních]], dílech [[Tragédie|tragédů]] pátého století př. n. l., spisech badatelů a básníků [[Helénismus|helénské doby]] a textech z dob [[Starověký Řím|Římské říše]] od spisovatelů, jako byli [[Plútarchos]] či [[Pausaniás]].


Archeologické nálezy poskytují důležitý zdroj podrobností ohledně řecké mytologii, s bohy a hrdiny objevujícími se hlavně coby dekorace mnoha [[Artefakt (archeologie)|artefaktů]]. Kresby na keramice z 8. století př. n. l. zobrazují výjevy z [[Trojská válka|Trojské války]], stejně jako dobrodružství [[Héraklés|Hérakla]]. Na keramice z následujícího [[Archaické Řecko|archaického]], [[Starověké Řecko|klasického]] a [[Helénismus|helénistického]] období se objevují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, které takto doplňují existující literární doklady.<ref name="Br">"Greek Mythology". ''[[Encyclopædia Britannica]]'', 2002.</ref>
Archeologické nálezy poskytují důležitý zdroj podrobností ohledně řecké mytologie, s bohy a hrdiny objevujícími se hlavně coby dekorace mnoha [[Artefakt (archeologie)|artefaktů]]. Kresby na keramice z 8. století př. n. l. zobrazují výjevy z [[Trojská válka|Trojské války]], stejně jako dobrodružství [[Héraklés|Hérakla]]. Na keramice z následujícího [[Archaické Řecko|archaického]], [[Starověké Řecko|klasického]] a [[Helénismus|helénistického]] období se objevují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, které takto doplňují existující literární doklady.<ref name="Br">"Greek Mythology". ''[[Encyclopædia Britannica]]'', 2002.</ref>


Řecká mytologie měla obrovský vliv na [[Kultura|kulturu]], [[umění]] a [[Literatura|literaturu]] [[Západní kultura|západní civilizace]] a zůstává součástí západního jazykového dědictví. [[Básník|Básníci]] a umělci od dávných dob dodnes čerpali z řecké mytologii [[Inspirace|inspiraci]] a nalézali přetrvávající význam a platnost v jejích tématech.<ref>J. M. Foley, ''Homer's Traditional Art'', 43</ref>
Řecká mytologie měla obrovský vliv na [[Kultura|kulturu]], [[umění]] a [[Literatura|literaturu]] [[Západní kultura|západní civilizace]] a zůstává součástí západního jazykového dědictví. [[Básník|Básníci]] a umělci od dávných dob dodnes čerpali z řecké mytologie [[Inspirace|inspiraci]] a nalézali přetrvávající význam a platnost v jejích tématech.<ref>J. M. Foley, ''Homer's Traditional Art'', 43</ref>


== Řečtí bohové ==
== Řečtí bohové ==
Starověcí Řekové věřili, že mocní bohové a bohyně dohlížejí na svět a zasahují do lidských záležitostí. Tito bohové se chovali stejně jako lidé, zamilovávali se, hádali se mezi sebou a lhali. Řekové pořádali k uctívání bohů slavnosti a dávali si pozor, aby bohy proti sobě nepoštvali. Řekové pokládali k sochám svých bohů dary, aby jim bohové pomáhali, např. nemocní prosili o uzdravení [[Asklépios|Asklépia]], boha lékařství a hojení. Řekové svým bohům obětovávali zvířata, za nejlepší oběť považovali býka. Někdy také byla obětována [[úlitba]]. Pořádali se také velké veřejné svátky, například Panathenské slavnosti, které se konaly každý čtvrtý rok v Athénách. Skoro v každém domě byl oltář pro soukromé bohoslužby. Existovaly chrámy, kde si lidé mohli nechat věštit budoucnost. Nejznámější taková věštírna ležela v [[Věštírna v Delfách|Delfách]], které patřilo bohu Slunce [[Apollón]]ovi. Odpovídal prostřednictvím kněžky, které říkali [[Pýthia]].
Starověcí Řekové věřili, že mocní bohové a bohyně dohlížejí na svět a zasahují do lidských záležitostí. Tito bohové se chovali stejně jako lidé, zamilovávali se, hádali se mezi sebou a lhali. Řekové pořádali k uctívání bohů slavnosti a dávali si pozor, aby bohy proti sobě nepoštvali. Také pokládali k sochám svých bohů dary, aby jim bohové pomáhali, např. nemocní prosili o uzdravení [[Asklépios|Asklépia]], boha lékařství a hojení. Řekové svým bohům obětovávali zvířata, za nejlepší oběť považovali býka. Někdy též byla obětována [[úlitba]]. Pořádaly se také velké veřejné svátky, například Panathenské slavnosti, které se konaly každý čtvrtý rok v Athénách. Skoro v každém domě byl oltář pro soukromé bohoslužby. Existovaly chrámy, kde si lidé mohli nechat věštit budoucnost. Nejznámější taková věštírna ležela v [[Věštírna v Delfách|Delfách]], které patřilo bohu Slunce [[Apollón]]ovi. Odpovídal prostřednictvím kněžky, které říkali [[Pýthia]].


Řekové věřili, že po smrti překročí řeku [[Styx]] a dostanou se do podsvětí. [[Hádés]], král zemřelých, posuzoval, jak dobře žili na zemi. Ti, kdo vedli dobrý život, odešli do Elysejských polí. Ti, kdo vedli špatný život, šli do ohnivé jámy jménem Tartaros. Lidé, kteří nevedli ani dobrý a ani špatný život, odcházeli do stínů, kterému se říkalo Asfodelovy louky.
Řekové věřili, že po smrti překročí řeku [[Styx]] a dostanou se do podsvětí. [[Hádés]], král zemřelých, posuzoval, jak dobře žili na zemi. Ti, kdo vedli dobrý život, odešli do Elysejských polí. Ti, kdo vedli špatný život, šli do ohnivé jámy jménem Tartaros. Lidé, kteří nevedli ani dobrý a ani špatný život, odcházeli do stínů, kterému se říkalo Asfodelovy louky.
Řádek 17: Řádek 18:
== Zdroje řecké mytologie ==
== Zdroje řecké mytologie ==
Řecká mytologie je dnes známa hlavně z [[Seznam řeckých spisovatelů|řecké literatury]] a umění z doby od cca 900 – 800 př. n. l. dále.<ref name="Graf200">F. Graf, ''Greek Mythology'', 200</ref>
Řecká mytologie je dnes známa hlavně z [[Seznam řeckých spisovatelů|řecké literatury]] a umění z doby od cca 900 – 800 př. n. l. dále.<ref name="Graf200">F. Graf, ''Greek Mythology'', 200</ref>
[[Soubor:Gustave Moreau 006.jpg|thumb|upright|left|''[[Prométheus]]'', obraz [[Gustave Moreau|Gustava Morau]] z roku 1868; mýt o Prométheovi se poprvé objevil u [[Hésiodos|Hésioda]], později se pak stal základem pro Aischylovu trilogii tragických her, totiž ''[[Spoutaný Prométheus]]'', ''[[Odpoutaný Prométheus (Aischylos)|Odpoutaný Prométheus]]'' a ''[[Prométheus přinašeč ohně]]''.]]
[[Soubor:Gustave Moreau 006.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Prométheus]]'', obraz [[Gustave Moreau|Gustava Morau]] z roku 1868; mýt o Prométheovi se poprvé objevil u [[Hésiodos|Hésioda]], později se pak stal základem pro Aischylovu trilogii tragických her, totiž ''[[Spoutaný Prométheus]]'', ''[[Odpoutaný Prométheus (Aischylos)|Odpoutaný Prométheus]]'' a ''[[Prométheus přinašeč ohně]]''.]]


=== Literární zdroje ===
=== Literární zdroje ===
Mýtické vyprávění hraje významnou roli v téměř každém žánru řecké literatury; i přesto je však jedinou přežívající obecnou starořeckou mytografickou knihou [[Bibliografie (Pseudo-Apollodóros)|''Bibliografie'']] Pseudo-Apollodóra. Tato práce se snaží urovnat odporující si příběhy básníků a poskytuje impozantní shrnutí tradiční řecké mytologie a hrdinských legend.<ref name="Hard1">R. Hard, ''The Routledge Handbook of Greek Mythology'', 1</ref> Apollodóros žil od cca 180 – 120 př. n. l. a psal o mnohých z těchto témat; jeho dílo tedy mohlo tvořit základ pro Pseudo-Apollodórovu kolekci. ''Bibliografie'' nicméně pojednává i o událostech, které se udály dlouho po jeho smrti, z kteréhož důvodu je autor uváděn jako Pseudo-Apollodóros.
Mytické vyprávění hraje významnou roli v téměř každém žánru řecké literatury; i přesto je však jedinou přežívající obecnou starořeckou mytografickou knihou [[Bibliografie (Pseudo-Apollodóros)|''Bibliografie'']] Pseudo-Apollodóra. Tato práce se snaží urovnat odporující si příběhy básníků a poskytuje impozantní shrnutí tradiční řecké mytologie a hrdinských legend.<ref name="Hard1">R. Hard, ''The Routledge Handbook of Greek Mythology'', 1</ref> Apollodóros žil od cca 180 – 120 př. n. l. a psal o mnohých z těchto témat; jeho dílo tedy mohlo tvořit základ pro Pseudo-Apollodórovu kolekci. ''Bibliografie'' nicméně pojednává i o událostech, které se udály dlouho po jeho smrti, z kteréhož důvodu je autor uváděn jako Pseudo-Apollodóros.


Mezi nejstarší literární zdroje patří [[Homér]]ovy dvě [[epos|epické básně]], totiž ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]''. Jiní básníci zase sepsali takzvaný [[epický cyklus]], ale jejich pozdní a méně významné básně jsou dnes téměř úplně ztracené. Navzdory svému tradičnímu názvu nemají [[Homérské hymny]] žádnou přímou spojitost s Homérem; jde o chorální hymny z první části takzvaného [[lyrická poezie|lyrického věku]].<ref name="Miles7">G. Miles, ''Classical Mythology in English Literature'', 7</ref> [[Hésiodos]], možný současník Homéra, podává ve svém díle ''[[O původu bohů]]'' nejúplnější známé podání nejranějších řeckých mýtů; pojednává v něm o stvoření světa stejně jako o původu bohů, [[Titán]]ů a [[obr]]ů, a předkládá pečlivě vypracované genealogie, pověsti a mýty o příčinnách různých věcí na tomto světě. Hésiodovy ''Práce a dny'', poučná báseň o zemědělském životě, též zahrnuje mýty o [[Prométheus|Prométheovi]], [[Pandóra|Pandóře]] a [[Lidské věky|Čtyřech věcích]]; básník s jejich pomocí radí, jak uspět v nebezpečném světě, který je činěn ještě nebezpečnějším svými bohy.<ref name="Br" />
Mezi nejstarší literární zdroje patří dvě [[epos|epické básně]], totiž ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]''. Jiní básníci zase sepsali takzvaný [[epický cyklus]], ale jejich pozdní a méně významné básně jsou dnes téměř úplně ztracené. Navzdory svému tradičnímu názvu nemají [[Homérské hymny]] žádnou přímou spojitost s Homérem; jde o chorální hymny z první části takzvaného [[lyrická poezie|lyrického věku]].<ref name="Miles7">G. Miles, ''Classical Mythology in English Literature'', 7</ref> [[Hésiodos]], možný současník Homéra, podává ve svém díle ''[[O původu bohů]]'' nejúplnější známé podání nejranějších řeckých mýtů; pojednává v něm o stvoření světa stejně jako o původu bohů, [[Titán]]ů a [[obr]]ů, a předkládá pečlivě vypracované genealogie, pověsti a mýty o příčinách různých věcí na tomto světě. Hésiodovy ''Práce a dny'', poučná báseň o zemědělském životě, též zahrnuje mýty o [[Prométheus|Prométheovi]], [[Pandóra|Pandóře]] a [[Lidské věky|Čtyřech věcích]]; básník s jejich pomocí radí, jak uspět v nebezpečném světě, který je činěn ještě nebezpečnějším svými bohy.<ref name="Br" />


Lyričtí básníci často hledali v mýtech náměty, nicméně ve svých básních na ně spíše odkazovali, než vyprávěli. Řečtí lyrici, například [[Pindaros]], [[Bakchylidés]] nebo [[Simonidés z Keu|Simonidés]], a bukoličtí básníci jako [[Theokritos]] a [[Bión ze Smyrny|Bión]], každý vyprávějí vlastní mytologické příhody.<ref name="Klatt-Brazouskixii">J. M. Klatt a A. Brazouski, ''Ancient Greek and Roman Mythology'', xii</ref> Mýtus byl také velmi důležitý prvek klasického [[Drama starověkého Řecka|Athénského divadla]]; například [[Tragédie|tragédi]] [[Aischylos]], [[Sofoklés]], a [[Eurípidés]] převzali většinu dějů svých her z mýtů věku hrdinů a Trójské války. Mnoho slavných tragických příběhů (jako jsou ty o [[Agamemnón]]ovi a jeho dětech, [[Oidipus|Oidipovi]], [[Iásón]]ovi, [[Médeia|Médeie]] aj.) na sebe vzalo svou klasickou podobu právě v těchto tragédiích. Spisovatel [[komedie|komedií]] [[Aristofanés]] se také inspiroval mýty, totiž ve svých hrách ''[[Ptáci (Aristofanés)|Ptáci]]'' a ''[[Žáby (Aristofanés)|Žáby]]''.<ref name="Miles8">Miles, ''Classical Mythology in English Literature'', 8</ref>
Lyričtí básníci často hledali v mýtech náměty, nicméně ve svých básních na ně spíše odkazovali, než vyprávěli. Řečtí lyrici, například [[Pindaros]], [[Bakchylidés]] nebo [[Simónidés z Keu|Simónidés]], a bukoličtí básníci jako [[Theokritos]] a [[Bión ze Smyrny|Bión]], každý vyprávějí vlastní mytologické příhody.<ref name="Klatt-Brazouskixii">J. M. Klatt a A. Brazouski, ''Ancient Greek and Roman Mythology'', xii</ref> Mýtus byl také velmi důležitý prvek klasického [[Drama starověkého Řecka|Athénského divadla]]; například [[Tragédie|tragédi]] [[Aischylos]], [[Sofoklés]], a [[Eurípidés]] převzali většinu dějů svých her z mýtů věku hrdinů a Trójské války. Mnoho slavných tragických příběhů (jako jsou ty o [[Agamemnón]]ovi a jeho dětech, [[Oidipus|Oidipovi]], [[Iásón]]ovi, [[Médeia|Médeie]] aj.) na sebe vzalo svou klasickou podobu právě v těchto tragédiích. Spisovatel [[komedie|komedií]] [[Aristofanés]] se také inspiroval mýty, totiž ve svých hrách ''[[Ptáci (Aristofanés)|Ptáci]]'' a ''[[Žáby (Aristofanés)|Žáby]]''.<ref name="Miles8">Miles, ''Classical Mythology in English Literature'', 8</ref>
[[Soubor:RomanVirgilFolio014rVergilPortrait.jpg|thumb|right|Římský básník [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]], zde vyobrazen na rukopisu z pátého století zvaném ''[[Vergilius Romanus]]'', zachoval detaily příběhů řecké mytologie v mnoha ze svých děl]]
[[Soubor:RomanVirgilFolio014rVergilPortrait.jpg|náhled|vpravo|Římský básník [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]], zde vyobrazen na rukopisu z pátého století zvaném ''[[Vergilius Romanus]]'', zachoval detaily příběhů řecké mytologie v mnoha ze svých děl]]


Historici [[Hérodotos]] a [[Diodóros Sicilský]] a zeměpisci [[Pausaniás]] a [[Strabón]], kteří cestovali napříč řeckým světem a zaznamenávali příběhy, které slyšeli, doplňují řeckou mytologii množstvím místních mýtů a legend, přičemž často podávají málo známé, alternativní verze příběhů,<ref name="Klatt-Brazouskixii" /> a to zejména Hérodotos, který důkladně prozkoumával rozdílná podání, se kterými se setkal, ve světle porovnávání historických a mytologických tradic Řecka a východu<ref>P. A. Cartledge, ''The Spartans'', 60 a ''The Greeks'', 22</ref> ve snaze odhalit původ a směšování odlišných kulturních pojetí.
Historici [[Hérodotos]] a [[Diodóros Sicilský]] a zeměpisci [[Pausaniás]] a [[Strabón]], kteří cestovali napříč řeckým světem a zaznamenávali příběhy, které slyšeli, doplňují řeckou mytologii množstvím místních mýtů a legend, přičemž často podávají málo známé, alternativní verze příběhů,<ref name="Klatt-Brazouskixii" /> a to zejména Hérodotos, který důkladně prozkoumával rozdílná podání, se kterými se setkal, ve světle porovnávání historických a mytologických tradic Řecka a východu<ref>P. A. Cartledge, ''The Spartans'', 60 a ''The Greeks'', 22</ref> ve snaze odhalit původ a směšování odlišných kulturních pojetí.
Řádek 31: Řádek 32:
Poezie [[Helénismus|helénistických]] a [[Starověký Řím|římských]] dob byla v první řadě vytvářena pro literární, spíše než kultovní, účely; přesto však uchovává některé detaily příběhů řecké mytologie, které by jinak byly ztracené. Tato kategorie zahrnuje práce:
Poezie [[Helénismus|helénistických]] a [[Starověký Řím|římských]] dob byla v první řadě vytvářena pro literární, spíše než kultovní, účely; přesto však uchovává některé detaily příběhů řecké mytologie, které by jinak byly ztracené. Tato kategorie zahrnuje práce:
# římských básníků [[Publius Ovidius Naso|Ovidia]], [[Publius Papinius Statius|Statia]], [[Gaius Valerius Flaccus|Valeria Flacca]], [[Lucius Annaeus Seneca|Seneky]] a (spolu s komentářem gramatika [[Maurus Servius Honoratus|Servia]]) [[Publius Vergilius Maro|Vergilia]];
# římských básníků [[Publius Ovidius Naso|Ovidia]], [[Publius Papinius Statius|Statia]], [[Gaius Valerius Flaccus|Valeria Flacca]], [[Lucius Annaeus Seneca|Seneky]] a (spolu s komentářem gramatika [[Maurus Servius Honoratus|Servia]]) [[Publius Vergilius Maro|Vergilia]];
# řeckých básníků období [[Starověk#Pozdní císařství|pozdní antiky]], totiž [[Nonnos z Panopole|Nonna]], [[Antoninus Liberalis|Antonia Liberala]], and [[Quintus Smyrnaeus|Quinta Smyrneaea]];
# řeckých básníků období [[Starověk#Pozdní císařství|pozdní antiky]], totiž [[Nonnos z Panopole|Nonna]], [[Antoninus Liberalis|Antonia Liberala]] a [[Quintus Smyrnaeus|Quinta Smyrneaea]];
# řeckých básníků helénistického období, totiž [[Apollónios z Rhodu|Apollónia z Rhodu]], [[Kallimachos z Kyrény|Kallimacha]], Pseudo-[[Eratosthenés z Kyrény|Eratosthena]] a [[Parthenios z Nikaji|Parthenia]];
# řeckých básníků helénistického období, totiž [[Apollónios z Rhodu|Apollónia z Rhodu]], [[Kallimachos z Kyrény|Kallimacha]], Pseudo-[[Eratosthenés z Kyrény|Eratosthena]] a [[Parthenios z Nikaji|Parthenia]];
# řeckých a římských spisovatelů románů, jako jsou [[Lucius Apuleius|Apuleius]], [[Petronius]] či [[Héliodóros]].
# řeckých a římských spisovatelů románů, jako jsou [[Lucius Apuleius|Apuleius]], [[Petronius]] či [[Héliodóros]].
[[Soubor:Akhilleus Charun Cdm Paris 2783.jpg|thumb|left|upright|[[Aiás]] zabíjející trojského vězně před [[Charun]]em, vyobrazený na [[Etruskové|Etruském]] kalichu z [[červená keramika|červené keramiky]], z doby koncem čtvrtého a začátkem třetího století př. n. l.]]
[[Soubor:Akhilleus Charun Cdm Paris 2783.jpg|náhled|vlevo|upright|[[Aiás]] zabíjející trojského vězně před [[Charun]]em, vyobrazený na [[Etruskové|Etruském]] kalichu z [[červená keramika|červené keramiky]], z doby koncem čtvrtého a začátkem třetího století př. n. l.]]


''Fabulae'' a ''Astronomica'' římského spisovatele píšícím stylem [[Gaius Iulius Hyginus|Gaia Iulia Hygina]] jsou dva významné, prózou psané přehledy řecké mytologie. ''Obrazy'' [[Filostratos|Filostrata]] staršího a mladšího a ''Popisy'' Kallistratovy jsou dva další užitečné zdroje, používané pro čerpání témat.
''Fabulae'' a ''Astronomica'' římského spisovatele píšícím stylem [[Gaius Iulius Hyginus|Gaia Iulia Hygina]] jsou dva významné, prózou psané přehledy řecké mytologie. ''Obrazy'' [[Filostratos|Filostrata]] staršího a mladšího a ''Popisy'' Kallistratovy jsou dva další užitečné zdroje, používané pro čerpání témat.


Konečně, [[Arnobios]] a několik byzantských řeckých spisovatelů poskytuje důležité detaily mýtických příběhů, z nichž mnohé převzali ze starších, dnes již ztracených řeckých prací. Podobným zdrojem je i lexikon [[Hesychios Alexandrijský|Hesychia Alexandrijského]], tzv. ''[[Suda (slovník)|Suda]]'', nebo spisy [[Johan Tzetzes|Johana Tzetzeseho]] a [[Eustácius z Tesaloniky|Eustácia z Tesaloniky]]. Křesťanský, mravní poučení vyhledávající úhel pohledu je zabudovaný v přísloví – vztahujícím se k mýtu, podle kterého pomohl [[Daidalos]] svým řemeslným uměním [[Pásifaé]] k tomu, aby se spářila s Poseidónovým býkem – ἐν παντὶ μύθῳ καὶ τὸ Δαιδάλου μύσος / ''en panti muthōi kai to Daidalou musos'' ("V každém mýtu je také Daidalovo poskvrnění"); ve stejném duchu vysvětluje encyklopedická Suda Daidalovu roli v ukojení "zvráceného chtíče" Pásifaé, když říká, že Daidalos se stal předmětem přísloví, jelikož byl opovrhován za zlo, které podle legendy spojení Pásifaé a býka zapříčinilo.<ref>"[http://www.theoi.com/Titan/Pasiphae.html Pasiphae]", Theoi Greek Mythology; encyklopedie cituje byzantský lexikon [[Suda (slovník)|Suda]]</ref>
Konečně, [[Arnobios]] a několik byzantských řeckých spisovatelů poskytuje důležité detaily mytických příběhů, z nichž mnohé převzali ze starších, dnes již ztracených řeckých prací. Podobným zdrojem je i lexikon [[Hesychios Alexandrijský|Hesychia Alexandrijského]], tzv. ''[[Suda (slovník)|Suda]]'', nebo spisy [[Johan Tzetzes|Johana Tzetzeseho]] a [[Eustácius z Tesaloniky|Eustácia z Tesaloniky]]. Křesťanský, mravní poučení vyhledávající úhel pohledu je zabudovaný v přísloví – vztahujícím se k mýtu, podle kterého pomohl [[Daidalos]] svým řemeslným uměním [[Pásifaé]] k tomu, aby se spářila s Poseidónovým býkem – ἐν παντὶ μύθῳ καὶ τὸ Δαιδάλου μύσος / ''en panti muthōi kai to Daidalou musos'' („V každém mýtu je také Daidalovo poskvrnění“); ve stejném duchu vysvětluje encyklopedická Suda Daidalovu roli v ukojení „zvráceného chtíče“ Pásifaé, když říká, že Daidalos se stal předmětem přísloví, jelikož byl opovrhován za zlo, které podle legendy spojení Pásifaé a býka zapříčinilo.<ref>"[http://www.theoi.com/Titan/Pasiphae.html Pasiphae]", Theoi Greek Mythology; encyklopedie cituje byzantský lexikon [[Suda (slovník)|Suda]]</ref>


=== Archeologické zdroje ===
=== Archeologické zdroje ===
Objev [[Mykénská civilizace|Mykénské civilizace]] německým amatérským [[archeologie|archeologem]], [[Heinrich Schliemann]], v devatenáctém století, a objev [[Mínojská civilizace|Mínojské civilizace]] na [[Kréta|Krétě]] britským archeologem, [[Arthur Evans|Sirem Arthurem Evansem]], ve století dvacátém, pomohly objasnit mnohé dosavadní otázky ohledně Homérových eposů a poskytly archeologické doklady mnoha mytologických detailů ohledně bohů a hrdinů. Svědectví o mýtech a rituálech Mykénských a Mínojských nalezišť je celé bez výjimky památkové<!-- monumental? fakt netuším; dávalo by mi smysl, že je ohromná, ale to nesedí do kontextu -->, jelikož [[lineární písmo B]] (kterým se zapisovala raná forma řečtiny jak na Krétě, tak v kontinentálním Řecku) bylo používané hlavně k sepisování majetku, přestože i tak byla jména bohů a hrdinů s pochybami odhalena.<!-- do háje, tady jsem selhal --><ref name="Br" />
Objev [[Mykénská civilizace|Mykénské civilizace]] německým amatérským [[archeologie|archeologem]], [[Heinrich Schliemann]], v devatenáctém století, a objev [[Mínojská civilizace|Mínojské civilizace]] na [[Kréta|Krétě]] britským archeologem, [[Arthur Evans|Sirem Arthurem Evansem]], ve století dvacátém, pomohly objasnit mnohé dosavadní otázky ohledně Homérových eposů a poskytly archeologické doklady mnoha mytologických detailů ohledně bohů a hrdinů. Svědectví o mýtech a rituálech Mykénských a Mínojských nalezišť je celé bez výjimky památkové<!-- monumental? fakt netuším; dávalo by mi smysl, že je ohromná, ale to nesedí do kontextu -->, jelikož [[lineární písmo B]] (kterým se zapisovala raná forma řečtiny jak na Krétě, tak v kontinentálním Řecku) bylo používané hlavně k sepisování majetku, přestože i tak byla jména bohů a hrdinů s pochybami odhalena.<!-- do háje, tady jsem selhal --><ref name="Br" />


Kresby na [[Keramika|keramice]] z archaického (cca 750–cca 500 př. n. l.), klasického (cca 480–323 př. n. l.) a helénistického (323–146 př. n. l.) období zobrazují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, například dobrodružství [[Héraklés|Hérakla]], a takto doplňují existující literární doklady.<ref name="Br" /> Tato znázornění mýtů jsou důležitá z hned několika důvodů. Mnoho řeckých mýtů je zpodobněno na vázách starších, než jsou jejich literární zdroje (v některých případech předchází první známé grafické vyobrazení určitého mýtu jeho nejstarší literární doklad z pozdně archaické poezie dokonce o několik století.<ref name="Graf200" />); například ze dvanácti úkolů Héraklových se pouze zkrocení [[Kerberos|Kerbera]] objevuje v textu, které není mladší, než jeho vyobrazení na keramice.<ref name="Ilías366-369">Homér, ''Ilías'', 366–369</ref> Některá umělecká díla též znázorňují mýty či mýtické výjevy, které nejsou doložené vůbec žádným dochovaným literárním zdrojem.
Kresby na [[Keramika|keramice]] z archaického (cca 750–cca 500 př. n. l.), klasického (cca 480–323 př. n. l.) a helénistického (323–146 př. n. l.) období zobrazují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, například dobrodružství [[Héraklés|Hérakla]], a takto doplňují existující literární doklady.<ref name="Br" /> Tato znázornění mýtů jsou důležitá z hned několika důvodů. Mnoho řeckých mýtů je zpodobněno na vázách starších, než jsou jejich literární zdroje (v některých případech předchází první známé grafické vyobrazení určitého mýtu jeho nejstarší literární doklad z pozdně archaické poezie dokonce o několik století.<ref name="Graf200" />); například ze dvanácti úkolů Héraklových se pouze zkrocení [[Kerberos|Kerbera]] objevuje v textu, které není mladší, než jeho vyobrazení na keramice.<ref name="Ilías366-369">Homér, ''Ilías'', 366–369</ref> Některá umělecká díla též znázorňují mýty či mytické výjevy, které nejsou doložené vůbec žádným dochovaným literárním zdrojem.


== Přehled mytologické historie ==
== Přehled mytologické historie ==
Řecká mytologie se časem měnila spolu s vývojem řecké kultury, jejíž změn je mytologie, jak viditelně, tak skrytě, přehledem. V dochovaných literárních zdrojích řecké mytologie, většinou z doby po konci postupných změn, je neodmyslitelně politická, jak tvrdil Gilbert Cuthbertson.<ref>Cuthbertson, ''Political Myth and Epic'' (Michigan State university Press) 1975 nalezl větší řadu eposů, od [[Gilgameš]]e k [[Voltaire|Voltairově]] dílu ''[[Henriade|La Henriade]]'', ale jeho ústřední téma, že mýtus tvoří mechanismy kulturní dynamičnosti, uspořádávajíc komunitu vytvářením morálního základu, je důvěrně známá tradiční představa , platící pro celou řeckou mytologii.</ref>
Řecká mytologie se časem měnila spolu s vývojem řecké kultury, jejíž změn je mytologie, jak viditelně, tak skrytě, přehledem. V dochovaných literárních zdrojích řecké mytologie, většinou z doby po konci postupných změn, je neodmyslitelně politická, jak tvrdil Gilbert Cuthbertson.<ref>Cuthbertson, ''Political Myth and Epic'' (Michigan State university Press) 1975 mluvil o výběru eposů, od [[Gilgameš|Gilgameše]] k [[Voltaire|Voltairově]] dílu ''[[Henriade|La Henriade]]'', ale jeho ústřední teze, že mýtus je zápisem mechanismů kulturní dynamiky, který vytváří morální konsensus, a tak uspořádává společenství, je známá obecně sdílená představa, která platí pro celou řeckou mytologii.</ref>


První obyvatelé [[Balkán|Balkánského poloostrova]] byli zemědělci, jejichž [[náboženství]] bylo [[Animismus|animistické]], a přisuzovali tedy duši všemu v přírodě. Tito neurčití duchové posléze získali lidskou podobu a vstoupili do místní mytologie jako bohové.<ref name="Johnson17">Albala-Johnson-Johnson, ''Understanding the Odyssey'', 17</ref> Po invazi kmenů ze severu [[poloostrov]]a sebou útočníci přinesli nový [[Panteon (bohové)|panteon]] bohů, založený na dobývání, síle, dovednosti v bitvě a násilnickém hrdinství. Staří bohové zemědělců se buď smísili s novými bohy, nebo ztratili význam.<ref name="Johnson18">Albala-Johnson-Johnson, ''Understanding the Odyssey'', 18</ref>
První obyvatelé [[Balkán|Balkánského poloostrova]] byli zemědělci, jejichž [[náboženství]] bylo [[Animismus|animistické]], a přisuzovali tedy duši všemu v přírodě. Tito neurčití duchové posléze získali lidskou podobu a vstoupili do místní mytologie jako bohové.<ref name="Johnson17">Albala-Johnson-Johnson, ''Understanding the Odyssey'', 17</ref> Po invazi kmenů ze severu [[poloostrov]]a s sebou útočníci přinesli nový [[Panteon (bohové)|panteon]] bohů, založený na dobývání, síle, dovednosti v bitvě a násilnickém hrdinství. Staří bohové zemědělců se buď smísili s novými bohy, nebo ztratili význam.<ref name="Johnson18">Albala-Johnson-Johnson, ''Understanding the Odyssey'', 18</ref>


Poté, co uplynula asi polovina archaického období, začaly na četnosti nabírat mýty o vztazích mezi bohy a hrdiny [[muž]]ského pohlaví, značící souběžný vývoj [[Pederastie ve starověkém Řecku|pederastie]], který pravděpodobně započal okolo 630 př. n. l. Do konce pátého století př. n. l. přisoudili básníci alespoň jednoho eromena (tj. dospívajícího hocha, jež byl jejich sexuálním společníkem) všem významným bohům kromě [[Arés|Aréa]], stejně jako mnoha legendárním postavám.<ref name="Gallimach109">A. Calimach, ''Lovers' Legends: The Gay Greek Myths;'', 12–109</ref> Starší mýty, například o [[Achilles|Achilleovi]] a [[Patroklos|Patroklovi]], začaly být též podávány pederastické podobě.<ref name="Percy">W.A. Percy, ''Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece'', 54</ref> Nejprve Alexandrijští básníci, později pak obecně mytografové v rané Římské říši, často přepracovávali příběhy řeckých mytologických postav v tomto duchu.
Poté, co uplynula asi polovina archaického období, začaly na četnosti nabírat mýty o vztazích mezi bohy a hrdiny [[muž]]ského pohlaví, značící souběžný vývoj [[Pederastie ve starověkém Řecku|pederastie]], který pravděpodobně započal okolo 630 př. n. l. Do konce pátého století př. n. l. přisoudili básníci alespoň jednoho eromena (tj. dospívajícího hocha, jež byl jejich sexuálním společníkem) všem významným bohům kromě [[Arés|Aréa]], stejně jako mnoha legendárním postavám.<ref name="Gallimach109">A. Calimach, ''Lovers' Legends: The Gay Greek Myths;'', 12–109</ref> Starší mýty, například o [[Achilles|Achilleovi]] a [[Patroklos|Patroklovi]], začaly být též podávány pederastické podobě.<ref name="Percy">W.A. Percy, ''Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece'', 54</ref> Nejprve Alexandrijští básníci, později pak obecně mytografové v rané Římské říši, často přepracovávali příběhy řeckých mytologických postav v tomto duchu.


Cílem [[Epika|epické]] [[poezie]] bylo vytvořit cyklus [[příběh]]ů, a následně nový dojem mytologické [[chronologie]]; tudíž se mytologie rozvinula v etapu rozvoje světa a lidstva.<ref name="Dowden11">K. Dowden, ''The Uses of Greek Mythology'', 11</ref> I když protimluvy v těchto příbězích činí perfektní časovou osu nemožnou, přibližný časový sled lze sestavit. Výsledné mytologické "dějiny světa" mohou být rozděleny na tři nebo čtyři širší období:<ref name="Miles35">G. Miles, ''Classical Mythology in English Literature'', 35-61, "A mythical history of world in one chapter", viz strana xii</ref>
Cílem [[Epika|epické]] [[poezie]] bylo vytvořit cyklus [[příběh]]ů, a následně nový dojem mytologické [[chronologie]]; tudíž se mytologie rozvinula v etapu rozvoje světa a lidstva.<ref name="Dowden11">K. Dowden, ''The Uses of Greek Mythology'', 11</ref> I když protimluvy v těchto příbězích činí perfektní časovou osu nemožnou, přibližný časový sled lze sestavit. Výsledné mytologické „dějiny světa“ mohou být rozděleny na tři nebo čtyři širší období:<ref name="Miles35">G. Miles, ''Classical Mythology in English Literature'', 35-61, "A mythical history of world in one chapter", viz strana xii</ref>
# ''Věk bohů'' či ''Mýtus o vzniku světa'': stvoření světa, bohů a lidí.
# ''Věk bohů'' či ''Mýtus o vzniku světa'': stvoření světa, bohů a lidí.
# ''Věk bohů a lidí'': rané vzájemné ovlivňování mezi bohy, [[polobůh|polobohy]] a smrtelníky.
# ''Věk bohů a lidí'': rané vzájemné ovlivňování mezi bohy, [[polobůh|polobohy]] a smrtelníky.
# ''Věk hrdinů'': doba, kdy byla činnost bohů více omezená. Poslední a nejvýznamnější z hrdinských legend je příběh Trójské války a událostí, které následovaly po ní, jež je některými badateli uznávána za samostatné období.
# ''Věk hrdinů'': doba, kdy byla činnost bohů více omezená. Poslední a nejvýznamnější z hrdinských legend je příběh Trójské války a událostí, které následovaly po ní, jež je některými badateli uznávána za samostatné období.


Zatímco dnešní výzkumníci [[Mýtus|mýtů]] často jeví největší zájem o věk bohů, věk hrdinů byl zjevnou prioritou pro řecké autory archaického a klasického období, kteří se pokoušeli o ustanovení chronologie velkých lidských skutků poté, co byla vyřešena otázka vzniku světa. Například hrdinské eposy ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]'' převyšovaly ''[[Theogonie|Zrození bohů]]'' a ''[[Homérské hymny]]'', zaměřené na bohy, jak rozsahem, tak [[Popularita|popularitou]]. "[[Kult]] hrdinů" vedl pod [[Homér]]ovým vlivem k reorganizaci duchovního života, vyjádřené v mýtickém rozdělení říše bohů od říše mrtvých a olympských božstev od podsvětních.<ref name="Raffan-Barket205">W. Burkert, ''Greek Religion'', 205</ref> V ''Práci a dnech'' užívá Hésiodos schéma čtyř [[Lidské věky|Lidských věků]]: Zlatého, Stříbrného, Bronzového a Železného. Tyto věky (či rasy) jsou odlišná stvoření bohů, přičemž Zlatý věk připadá na vládu Krona a následující věky jsou dílem Dia. [[Hésiodos]] vkládá věk hrdinů do doby právě po konci Bronzového věku. Posledním věkem je u něj Železný věk, totiž současné období, ve kterém [[básník]] žil a na které pohlíží jako na nejhorší; přítomnost zla přitom vysvětluje mýtem [[Pandóra|Pandory]], z jejíž převrácené sklenice se vylily všechny nejlepší lidské schopnosti kromě naděje.<ref name="Worksanddays">Hesiod, ''Works and Days'', [http://www.sacred-texts.com/cla/hesiod/works.htm 90–105]</ref><!-- Ale co já si pamatuju, v Pandořině mýtu měly ze skříňky uniknout naopak zla --> Hésiodovo pojetí čtyř Lidských věků následuje i Ovidius ve svých ''[[Proměny|Proměnách]]''.<ref name="Ovid89-162">Ovid, ''Metamorphoses'', I, [http://www.thelatinlibrary.com/ovid/ovid.met1.shtml 89–162]</ref>
Zatímco dnešní výzkumníci [[Mýtus|mýtů]] často jeví největší zájem o věk bohů, věk hrdinů byl zjevnou prioritou pro řecké autory archaického a klasického období, kteří se pokoušeli o ustanovení chronologie velkých lidských skutků poté, co byla vyřešena otázka vzniku světa. Například hrdinské eposy ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]'' převyšovaly ''[[Theogonie|Zrození bohů]]'' a ''[[Homérské hymny]]'', zaměřené na bohy, jak rozsahem, tak [[Popularita|popularitou]]. „[[Kult]] hrdinů“ vedl pod [[Homér]]ovým vlivem k reorganizaci duchovního života, vyjádřené v mytickém rozdělení říše bohů od říše mrtvých a olympských božstev od podsvětních.<ref name="Raffan-Barket205">W. Burkert, ''Greek Religion'', 205</ref> V ''Práci a dnech'' užívá Hésiodos schéma čtyř [[Lidské věky|Lidských věků]]: Zlatého, Stříbrného, Bronzového a Železného. Tyto věky (či rasy) jsou odlišná stvoření bohů, přičemž Zlatý věk připadá na vládu Krona a následující věky jsou dílem Dia. [[Hésiodos]] vkládá věk hrdinů do doby právě po konci Bronzového věku. Posledním věkem je u něj Železný věk, totiž současné období, ve kterém [[básník]] žil a na které pohlíží jako na nejhorší; přítomnost zla přitom vysvětluje mýtem [[Pandóra|Pandory]], z jejíž převrácené sklenice se vylily všechny nejlepší lidské schopnosti kromě naděje.<ref name="Worksanddays">Hesiod, ''Works and Days'', [http://www.sacred-texts.com/cla/hesiod/works.htm 90–105]</ref><!-- Ale co já si pamatuju, v Pandořině mýtu měly ze skříňky uniknout naopak zla --> Hésiodovo pojetí čtyř Lidských věků následuje i Ovidius ve svých ''[[Proměny|Proměnách]]''.<ref name="Ovid89-162">Ovid, ''Metamorphoses'', I, [http://www.thelatinlibrary.com/ovid/ovid.met1.shtml 89–162]</ref>


=== Věk bohů ===
=== Věk bohů ===

==== Kosmogonie a kosmologie ====
==== Kosmogonie a kosmologie ====
[[Soubor:Michelangelo Caravaggio 003.jpg|thumb|''[[Amor Vincit Omnia (Caravaggio)|Amor Vincit Omnia]]'' (''Láska zdolá vše''), obraz od [[Caravaggio|Michelangela Merisi da Caravaggia]] cca z let 1601–1602, zobrazující boha lásky, [[Erós|Erota]]]]
[[Soubor:Michelangelo Caravaggio 003.jpg|náhled|upright|''Láska zdolá vše'' od [[Caravaggio|Caravaggia]] (1601/1602), zobrazující boha lásky [[Erós|Erota]]]]
Mýty o stvoření světa představují pokus o vyjádření vesmíru snadno pochopitelným způsobem a zodpovězení otázky původu světa.<ref name="Klattx">Klatt-Brazouski, ''Ancient Greek and Roman Mythology'', 10</ref> Nejšířeji přijímaná verze té doby je zaznamenána Hésiodem v jeho ''Zrození bohů''. Básník začíná s [[Chaos (mytologie)|Chaosem]], zející prázdnotou. Z prázdnoty se vynořila [[Gaia]] (Země) a několik dalších prvotních božstev; [[Erós]] (Láska), [[Tartaros]] (Propast) a [[Erebos]] (Tma).<ref name="Theogony116-138">Hesiod, ''Theogony'', [[s:Theogony|116–138]]</ref> Gaia pak, bez mužské pomoci, porodila [[Úranos|Úrana]] (Nebe) který jí následně oplodnil, z čehož vzešli nejprve [[Titáni]], šest z nich pohlaví mužského -- [[Koios]], [[Kríos]], [[Kronos]], [[Hyperion (mytologie)|Hyperion]], [[Iapeto]] a [[Okeanos]]—a šest ženského -- [[Mnémosyné]], [[Foibé]], [[Rheia]], [[Theia]], [[Themis]] a [[Téthys]]. Poté, co se narodil Kronos, Gaia a Úranos prohlásili, se už se nemají narodit žádní další Titáni; místo nich následovali jednoocí [[Kyklop]]ové a storucí [[Hekatoncheirové]]. Kronos, který byl úskočný a ze všech Gainých potomků nejstrašnější<ref name="Theogony116-138" />, vykastroval svého otce a stal se vládcem všeho a všech spolu se svou sestrou a manželkou Rheiou, přičemž přijal zbylé Titány za svůj dvůr. Narodilo se jim šest dětí, které ovšem nebyly Titány, ale bohy: [[Hádés]], [[Poseidón]], [[Démétér]], [[Hestiá]], [[Héra]] a nejmladší [[Zeus]].
Mýty o stvoření světa představují pokusy o vyjádření vesmíru snadno pochopitelným způsobem a zodpovězení otázky původu světa.<ref name="Klattx">Klatt-Brazouski, ''Ancient Greek and Roman Mythology'', 10</ref> Nejšířeji přijímaná verze té doby je zaznamenána Hésiodem v jeho ''Zrození bohů''. Básník začíná s [[Chaos (mytologie)|Chaosem]], zející prázdnotou. Z prázdnoty se vynořila [[Gaia]] (Země) a několik dalších prvotních božstev; [[Erós]] (Láska), [[Tartaros]] (Propast) a [[Erebos]] (Tma).<ref name="Theogony116-138">Hesiod, ''Theogony'', [[s:Theogony|116–138]]</ref> Gaia pak, bez mužské pomoci, porodila [[Úranos|Úrana]] (Nebe) který jí následně oplodnil, z čehož vzešli nejprve [[Titáni]], šest z nich pohlaví mužského – [[Koios]], [[Kríos]], [[Kronos]], [[Hyperion (mytologie)|Hyperion]], [[Iapeto]] a [[Okeanos]] — a šest ženského – [[Mnémosyné]], [[Foibé]], [[Rheia]], [[Theia]], [[Themis]] a [[Téthys]]. Poté, co se narodil Kronos, Gaia a Úranos prohlásili, se už se nemají narodit žádní další Titáni; místo nich následovali jednoocí [[Kyklop]]ové a storucí [[Hekatoncheirové]]. Kronos, který byl úskočný a ze všech Gainých potomků nejstrašnější<ref name="Theogony116-138" />, vykastroval svého otce a stal se vládcem všeho a všech spolu se svou sestrou a manželkou Rheiou, přičemž přijal zbylé Titány za svůj dvůr. Narodilo se jim šest dětí, které ovšem nebyly Titány, ale bohy: [[Hádés]], [[Poseidón]], [[Démétér]], [[Hestiá]], [[Héra]] a nejmladší [[Zeus]].(Hestia, Héra, Déméthér, Hádes, Poseidón, Zeus; od nejstaršího po nejmladšího boha.)


⚫
[[Soubor:Amphora birth Athena Louvre F32.jpg|náhled|vlevo|[[Athéna]] za pomoci [[Eileithýia|bohyně porodu]] „znovu rodí“ se z hlavy Dia, který spolkl její matku [[Métis]] (výzdoba [[amfora|amfory]])]]
Motiv konfliktu mezi otcem a synem se znovu projevil, když se Kronovi postavil [[Zeus]]. Kronos, když viděl, že jeho potomci jsou bohové, se zalekl jejich moci a v obavě, aby jej jednou nesvrhli z trůnu, tak pokaždé, když Rheia porodila, uchvátil dítě a snědl ho. To Rheia nemohla snést, a proto ho oklamala tím, že novorozeného Dia ukryla na ostrov Kréta a do jeho pokrývky zabalila kámen, který tak Kronos snědl. Když Zeus vyrostl, podal svému otci nápoj, kvůli kterému vyvrhl Rheiny ostatní [[Dítě|děti]], které zůstaly v jeho žaludku po celou tu dobu, jelikož jsou nesmrtelné. Zeus pak vyhlásil Kronovi válku o vládu nad světem. Zeus a jeho sourozenci nakonec s pomocí Kyklopů a Hekatoncheirů, které vysvobodili z Tartaru, ve válce zvítězili, načež byli Kronos a ti co bojovali na jeho straně, svrženi do Tartaru. [[Zeus]] se stal bohem nebe a vládcem bohů. Jeho bratr [[Poseidón]] se stal bohem oceánů. A [[Hádés]] se stal vládcem podsvětí.<ref name="Theogony713-735">Hesiod, ''Theogony'', [[s:Theogony|713–735]]</ref>
Motiv konfliktu mezi otcem a synem se znovu projevil, když se Kronovi postavil [[Zeus]]. Kronos, když viděl, že jeho potomci jsou bohové, se zalekl jejich moci a v obavě, aby jej jednou nesvrhli z trůnu, tak pokaždé, když Rheia porodila, uchvátil dítě a snědl ho. To Rheia nemohla snést, a proto ho oklamala tím, že novorozeného Dia ukryla na ostrov Kréta a do jeho pokrývky zabalila kámen, který tak Kronos snědl. Když Zeus vyrostl, podal svému otci nápoj, kvůli kterému vyvrhl Rheiny ostatní [[Dítě|děti]], které zůstaly v jeho žaludku po celou tu dobu, jelikož jsou nesmrtelné. Zeus pak vyhlásil Kronovi válku o vládu nad světem. Zeus a jeho sourozenci nakonec s pomocí Kyklopů a Hekatoncheirů, které vysvobodili z Tartaru, ve válce zvítězili, načež byli Kronos a ti co bojovali na jeho straně, svrženi do Tartaru. [[Zeus]] se stal bohem nebe a vládcem bohů. Jeho bratr [[Poseidón]] se stal bohem oceánů. A [[Hádés]] se stal vládcem podsvětí.<ref name="Theogony713-735">Hesiod, ''Theogony'', [[s:Theogony|713–735]]</ref>

⚫
[[Soubor:Amphora birth Athena Louvre F32.jpg|thumb|left|Atická [[amfora]] zobrazující Athénu, jak se za pomoci [[Eileithýia|bohyně porodu]] "znovu rodí" se z hlavy Dia, který spolkl její matku, [[Métis]] ([[Louvre]], cca 550–525 př. n. l.)]]
Dia trápila stejná věc jako jeho otce, a poté, co bylo vyřčeno proroctví, že potomek jeho první ženy [[Métis]], zrodí boha mocnějšího než je on a připraví jej o trůn, ji spolkl. Métis už ale byla [[Těhotenství|těhotná]], a proto mu bylo špatně, dokud bohyně [[Athéna]], plně vzrostlá a oblečená do boje, nevzešla z jeho hlavy. A jelikož tato nově zrozená bohyně nebyla mužského pohlaví, který by Dia svrhl z trůnu, jak pravila věštba, směla Athéna zůstat na [[Olymp]]u spolu s ostatními bohy. Tento Diův "porod" byl použit jako výmluva pro to, že nebyl vytlačen dítětem z další generace bohů. Je pravděpodobné, že změny v kultuře, které již byly v chodu, zahrnuly dlouhotrvající kult Athény v Athénách bezkonfliktně, jelikož nemohl být překonán.
Dia trápila stejná věc jako jeho otce, a poté, co bylo vyřčeno proroctví, že potomek jeho první ženy [[Métis]], zrodí boha mocnějšího než je on a připraví jej o trůn, ji spolkl. Métis už ale byla [[Těhotenství|těhotná]], a proto mu bylo špatně, dokud bohyně [[Athéna]], plně vzrostlá a oblečená do boje, nevzešla z jeho hlavy. A jelikož tato nově zrozená bohyně nebyla mužského pohlaví, který by Dia svrhl z trůnu, jak pravila věštba, směla Athéna zůstat na [[Olymp]]u spolu s ostatními bohy. Tento Diův „porod“ byl použit jako výmluva pro to, že nebyl vytlačen dítětem z další generace bohů. Je pravděpodobné, že změny v kultuře, které již byly v chodu, zahrnuly dlouhotrvající kult Athény v Athénách bezkonfliktně, jelikož nemohl být překonán.


== Reference ==
== Reference ==
Řádek 72: Řádek 75:
<references />
<references />


== Literatura ==
⚫
== Primární zdroje (řecké a římské) ==

⚫
=== Primární (řecká a římská) ===
<div class="references-small">
<div class="references-small">
* {{Citace monografie | příjmení = Aischylos | odkaz na autora = Aischylos | titul = Peršané | odkaz na titul = Peršané (Aischylos) | překladatelé = Vladimír Šrámek | vydavatel = Rezek | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 81 | isbn = 80-901796-1-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Aischylos | odkaz na autora = Aischylos | titul = Peršané | odkaz na titul = Peršané (divadelní hra) | překladatelé = Vladimír Šrámek | vydavatel = Rezek | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 81 | isbn = 80-901796-1-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Aischylos | odkaz na autora = Aischylos | titul = Spoutaný Prométheus | odkaz na titul = Spoutaný Prométheus | překladatelé = [[Ferdinand Stiebitz]] | vydavatel = Rezek | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 86 | isbn = 80-901796-0-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Aischylos | odkaz na autora = Aischylos | titul = Spoutaný Prométheus | odkaz na titul = Upoutaný Prométheus | překladatelé = [[Ferdinand Stiebitz]] | vydavatel = Rezek | místo = Praha | rok = 1994 | počet stran = 86 | isbn = 80-901796-0-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Apollodóros | odkaz na autora = Apollodóros z Athén | titul = Bibliotheca | odkaz na titul = Bibliotheca (Apollodóros) | překladatelé = Robin Hard | vydavatel = [[Oxford University Press]] | místo = USA | rok = 2008 | počet stran = 336 | isbn = 0199536325 | isbn2 = 978-0199536320 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Apollodóros | odkaz na autora = Apollodóros z Athén | titul = Bibliotheca | odkaz na titul = Bibliotheca (Apollodóros) | překladatelé = Robin Hard | vydavatel = [[Oxford University Press]] | místo = USA | rok = 2008 | počet stran = 336 | isbn = 0199536325 | isbn2 = 978-0199536320 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Apollónios z Rhodu | odkaz na autora = Apollónios z Rhodu | titul = Argonautika | odkaz na titul = Argonautika | překladatelé = Josef Jaroš | vydavatel = [[Česká akademie věd a umění]] | místo = Praha | rok = 1924 | počet stran = 220}}
* {{Citace monografie | příjmení = Apollónios z Rhodu | odkaz na autora = Apollónios z Rhodu | titul = Argonautika | odkaz na titul = Argonautika | překladatelé = Josef Jaroš | vydavatel = [[Česká akademie věd a umění]] | místo = Praha | rok = 1924 | počet stran = 220}}
Řádek 87: Řádek 92:
* {{Citace monografie | příjmení = Ovidius | jméno = Publius, Naso | odkaz na autora = Publius Ovidius Naso | titul = Proměny | odkaz na titul = Proměny | překladatelé = Ivan Bureš | vydavatel = Plot | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 480 | isbn = 80-86523-63-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Ovidius | jméno = Publius, Naso | odkaz na autora = Publius Ovidius Naso | titul = Proměny | odkaz na titul = Proměny | překladatelé = Ivan Bureš | vydavatel = Plot | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 480 | isbn = 80-86523-63-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Pindaros | odkaz na autora = Pindaros | titul = Pýthijské zpěvy | překladatelé = Reginald W. B. Burton | vydavatel = Oxford University Press | místo = USA | rok = 1962 | počet stran = 212 | kapitola = IV | isbn = 0198141580 | isbn2 = 978-0198141587 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Pindaros | odkaz na autora = Pindaros | titul = Pýthijské zpěvy | překladatelé = Reginald W. B. Burton | vydavatel = Oxford University Press | místo = USA | rok = 1962 | počet stran = 212 | kapitola = IV | isbn = 0198141580 | isbn2 = 978-0198141587 | jazyk = anglicky}}
* {{Citace monografie | příjmení = Platón | odkaz na autora = Platón | titul = Obrana Sókratova | odkaz na titul = Obrana (Platón) | překladatelé = [[František Novotný (filolog)|František Novotný]] | vydavatel = [[ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ]] | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 104 | isbn = 80-86005-99-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Platón | odkaz na autora = Platón | titul = Obrana Sókratova | odkaz na titul = Obrana Sókratova | překladatelé = [[František Novotný (filolog)|František Novotný]] | vydavatel = [[ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ]] | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 104 | isbn = 80-86005-99-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Platón | odkaz na autora = Platón | titul = Theaitétos | odkaz na titul = Theaitétos (Platón) | překladatelé = František Novotný | vydavatel = ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 117 | isbn = 978-80-7298-294-3}}
* {{Citace monografie | příjmení = Platón | odkaz na autora = Platón | titul = Theaitétos | odkaz na titul = Theaitétos (Platón) | překladatelé = František Novotný | vydavatel = ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 117 | isbn = 978-80-7298-294-3}}
</div>
</div>


== Literatura ==
=== Novověká ===
* Bažant, Jan. ''Perseus a Medusa. Zobrazení mýtu od počátku do dneška''. Academia 2017, {{ISBN|978-80-200-2658-3}}
* {{Citace monografie|příjmení=Graves|jméno=Robert|titul=Řecké mýty|místo=Praha|vydavatel=Levné knihy KMa|rok=2004}}
* {{Citace monografie|příjmení=Graves|jméno=Robert|titul=Řecké mýty|místo=Praha|vydavatel=Levné knihy KMa|rok=2004}}
* KOKAISL, Petr. ''Bohové a hrdinové starého Řecka''. Praha: Nostalgie, 2023. ISBN 978-80-908883-1-9. [https://books.google.cz/books?id=SFfeEAAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=Bohov%C3%A9+a+hrdinov%C3%A9+star%C3%A9ho+%C5%98ecka&hl=cs&newbks=1&newbks_redir=0&sa=X&ved=2ahUKEwiFtsCgqKmFAxUDhv0HHWi4C30Q6AF6BAgJEAI#v=onepage&q=Bohov%C3%A9%20a%20hrdinov%C3%A9%20stae Dostupné online]
* PETIŠKA, Eduard. ''Staré řecké báje a pověsti''. Praha: Argo, 2017. 254 stran. ISBN 978-80-257-2091-2.
* ''Řecká mythologie.'' Sofia Souli. Nakladatelství Michalis Toubis A.E.
⚫
* ''Slovník antické kultury''. Nakladatelství Svoboda, Praha 1974
* {{Citace monografie|příjmení=Zamarovský|odkaz na autora=Vojtěch Zamarovský|jméno=Vojtěch|titul=Bohové a hrdinové antických bájí
* {{Citace monografie|příjmení=Zamarovský|odkaz na autora=Vojtěch Zamarovský|jméno=Vojtěch|titul=Bohové a hrdinové antických bájí
|místo=Praha|vydavatel=Brána|vydání=5|rok=2000}}
|místo=Praha|vydavatel=Brána|vydání=5|rok=2000}}
⚫
* ''Slovník antické kultury''. Nakladatelství Svoboda, Praha 1974

=== Anglicky ===
{{Upravit část|Vybrat jen nejdůležitější nebo rovnou celé smazat, v tomto rozsahu nevhodné, viz starší diskuse u článku}}
<div class="references-small">
* {{Citace monografie | příjmení = Albala | jméno = Ken G. | příjmení2 = Johnson | jméno2 = Claudia D. | příjmení3 = Johnson | jméno3 = Vernon Elso | titul = Understanding the Odyssey | vydavatel = [[Dover Publications|Courier Dover Publications]] | místo = USA | rok = 2000 | počet stran = 224 | isbn = 0-486-41107-9 | kapitola = Origin of Mythology}}
* {{Citace monografie | příjmení = Algra | jméno = Keimpe | titul = The Cambridge Companion to Early Greek Philosophy | vydavatel = [[Cambridge University Press]] | místo = Cambridge | rok = 1999 | počet stran = 427 | isbn = 0-521-44667-8 | kapitola = The Beginnings of Cosmology}}
* {{Citace monografie | příjmení = Allen | jméno = Douglas | titul = Structure & Creativity in Religion: Hermeneutics in Mircea Eliade's Phenomenology and New Directions | vydavatel = [[Walter de Gruyter|Mouton Publishers]] | místo = Haag | rok = 1978 | počet stran = 265 | isbn = 90-279-7594-9 | kapitola = Early Methological Approaches}}
* "Argonaut". ''Encyclopædia Britannica'', 2002.
* {{Citace monografie | příjmení = Betegh | jméno = Gábor | titul = The Derveni Papyrus | vydavatel = Cambridge University Press | místo = Cambridge | rok = 2004 | počet stran = 441 | isbn = 0-521-80108-7 | kapitola = The Interpretation of the poet}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bonnefoy | jméno = Yves | odkaz na autora = Yves Bonnefoy | příjmení2 = Doniger | jméno2 = Wendy | odkaz na autora2 = Wendy Doniger | titul = Greek and Egyptian Mythologies | vydavatel = [[University of Chicago Press]] | místo = Chicago | rok = 1992 | počet stran = 294 | isbn = 0-226-06454-9 | kapitola = Kinship Structures in Greek Heroic Dynasty}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bulfinch | jméno = Thomas | odkaz na autora = Thomas Bulfinch | titul = Bulfinch's Greek and Roman Mythology | vydavatel = [[Greenwood Publishing Group|Greenwood Press]] | místo = USA | rok = 2003 | počet stran = 320 | isbn = 0-313-30881-0 | kapitola = Greek Mythology and Homer}}
* {{Citace monografie | příjmení = Burkert | jméno = Walter | odkaz na autora = Walter Burkert | titul = Greek Religion: Archaic and Classical | překladatelé = John Raffan | vydavatel = [[Wiley-Blackwell|Blackwell Publishing]] | místo = Velká Británie | rok = 2002 | počet stran = 504 | isbn = 0-631-15624-0 | kapitola = Prehistory and the Minoan Mycenaen Era}}
* {{Citace monografie | příjmení = Burn | jméno = Lucilla | titul = Greek Myths | vydavatel = [[University of Texas Press]] | místo = Texas | rok = 1990 | počet stran = 80 | isbn = 0-292-72748-8}}
* {{Citace monografie | příjmení = Bushnell | jméno = Rebecca W. | titul = A Companion to Tragedy | vydavatel = Blackwell Publishing | místo = Velká Británie | rok = 2005 | počet stran = 556 | isbn = 1-4051-0735-9 | kapitola = Helicocentric Stoicism in the Saturnalia: The Egyptian Apollo}}
* {{Citace monografie | příjmení = Chance | jméno = Jane | titul = Medieval Mythography | vydavatel = [[University Press of Florida]] | místo = Florida | rok = 1994 | počet stran = 761 | isbn = 0-8130-1256-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Caldwell | jméno = Richard | titul = Approaches to Greek Myth | vydavatel = [[Johns Hopkins University Press]] | místo = USA | rok = 1990 | počet stran = 448 | isbn = 0-8018-3864-9 | kapitola = The Psychoanalytic Interpretation of Greek Myth}}
* {{Citace monografie | příjmení = Calimach | jméno = Andrew | odkaz na autora = Andrew Calimach | titul = Lovers' Legends: The Gay Greek Myths | odkaz na titul = Lovers' Legends: The Gay Greek Myths | vydavatel = Haiduk Press | místo = USA | rok = 2002 | počet stran = 179 | isbn = 0-9714686-0-5 | kapitola = The Cultural Background}}
* {{Citace monografie | příjmení = Cartledge | jméno = Paul Anthony | odkaz na autora = Paul Cartledge | titul = The Greeks | vydavatel = Oxford University Press | místo = Oxford | rok = 2002 | počet stran = 260 | isbn = 0-19-280388-3 | kapitola = Inventing the Past: History v. Myth}}
* {{Citace monografie | příjmení = Cartledge | jméno = Paul Anthony | titul = The Spartans | vydavatel = Livanis | místo = USA | rok = 2004 | počet stran = 288 | isbn = 960-14-0843-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Cashford | jméno = Jules | titul = The Homeric Hymns | vydavatel = [[Penguin Classics]] | místo = Anglie | rok = 2003 | počet stran = 174 | isbn = 0-14-043782-7 | kapitola = Introduction}}
* {{Citace monografie | příjmení = Dowden | jméno = Ken | titul = The Uses of Greek Mythology | vydavatel = [[Routledge|Routledge (UK)]] | místo = Velká Británie | rok = 1992 | počet stran = 204 | isbn = 0-415-06135-0 | kapitola = Myth and Mythology}}
* {{Citace monografie | příjmení = Dunlop | jméno = John Colin | odkaz na autora = John Colin Dunlop | titul = The History of Fiction | vydavatel = Carey and Hart | místo = USA | rok = 1842 | počet stran = 504 | kapitola = Romances of Chivalry}}
* {{Citace monografie | příjmení = Edmunds | jméno = Lowell | titul = Approaches to Greek Myth | vydavatel = Johns Hopkins University Press | místo = USA | rok = 1980 | počet stran = 448 | isbn = 0-8018-3864-9 | kapitola = Comparative Approaches}}
* "Euhemerus". ''Encyclopædia Britannica'', 2002.
* {{Citace monografie | příjmení = Foley | jméno = John Miles | odkaz na autora = John Miles Foley | titul = Homer's Traditional Art | vydavatel = [[Penn State University Press]] | místo = Pennsylvania | rok = 1999 | počet stran = 366 | kapitola = Homeric and South Slavic Epic | isbn = 0-271-01870-4 | isbn2 = 978-0-271-02810-1}}
* {{Citace monografie | příjmení = Gale | jméno = Monica R. | titul = Myth and Poetry in Lucretius | vydavatel = Cambridge University Press | místo = Cambridge | rok = 1994 | počet stran = 260 | isbn = 0-521-45135-3 | kapitola = The Cultural Background}}
* {{Citace monografie | příjmení = Graf | jméno = Fritz | titul = Greek Mythology: An Introduction | překladatelé = Thomas Marier | vydavatel = Johns Hopkins University Press | místo = USA | rok = 1993 | počet stran = 264 | isbn = 0-8018-4657-9 | isbn2 = 978-0801853951}}
* "Greek mythology". ''Encyclopædia Britannica'', 2002.
* "Greek religion". ''Encyclopædia Britannica'', 2002.
* {{Citace monografie | příjmení = Griffin | jméno = Jasper | odkaz na autora = Jasper Griffin | titul = The Oxford Illustrated History of Greece and the Hellenistic World | editoři = John Boardman, Jasper Griffin a Oswyn Murray | vydavatel = Oxford University Press | místo = Oxford | rok = 1986 | počet stran = | isbn = 0-19-285438-0 | kapitola = Greek Myth and Hesiod}}
* {{Citace monografie | příjmení = Grimal | jméno = Pierre | odkaz na autora = Pierre Grimal | titul = The Dictionary of Classical Mythology | vydavatel = Blackwell Publishing | místo = Velká Británie | rok = 1996 | počet stran = 603 | isbn = 0-631-20102-5 | kapitola = Argonauts}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hackin | jméno = Joseph | titul = Asiatic Mythology | vydavatel = [[Asian Educational Services]] | místo = Indie | rok = 1994 | počet stran = 476 | isbn = 81-206-0920-4 | kapitola = The Mythology of Persia}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hanson | jméno = Victor Davis | odkaz na autora = Victor Davis Hanson | příjmení2 = Heath | jméno2 = John | titul = Who Killed Homer? | vydavatel = Kaktos | místo = San Francisco | rok = 1999 | počet stran = 290 | isbn = 960-352-545-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hard | jméno = Robin | titul = The Routledge Handbook of Greek Mythology: based on H. J. Rose's "A Handbook of Greek mythology" | vydavatel = Routledge (UK) | místo = Velká Británie | rok = 2003 | počet stran = 753 | isbn = 0-415-18636-6 | kapitola = Sources of Greek Myth}}
* {{Citace monografie | příjmení = Harrison | jméno = Jane Ellen | odkaz na autora = Jane Ellen Harrison | titul = Prolegomena to the Study of Greek Religion | vydavatel = [[Princeton University Press]] | místo = Princeton | rok = 1991 | počet stran = 720 | isbn = 0-691-01514-7 | kapitola = Introduction}}
* "Heracles". ''Encyclopædia Britannica'', 2005.
* {{Citace monografie | příjmení = Jung | jméno = Carl Gustav | odkaz na autora = Carl Gustav Jung | příjmení2 = Kerényi | jméno2 = Karl | odkaz na autora2 = Károly Kerényi | titul = Essays on a Science of Mythology | vydavatel = Princeton University Press | místo = Princeton | rok = 2001 | počet stran = 200 | isbn = 0-691-01756-5 | kapitola = Prolegomena}}
* {{Citace monografie | příjmení = Jung | jméno = Carl Gustav | odkaz na autora = Carl Gustav Jung | příjmení2 = Kerényi | jméno2 = Karl | odkaz na autora2 = Károly Kerényi | titul = Science of Mythology | vydavatel = Routledge (UK) | místo = Velká Británie | rok = 2002 | počet stran = 232 | isbn = 0-415-26742-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kelsey | jméno = Francis W. | titul = A Handbook of Greek Mythology | vydavatel = [[Allyn & Bacon]] | místo = Boston | rok = 1889}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kirk | jméno = Geoffrey Stephen | odkaz na autora = Geoffrey Kirk | authorlink = Geoffrey Kirk | titul = Myth: Its Meaning and Functions in Ancient and Other Cultures | vydavatel = [[University of California Press]] | místo = California | rok = 1973 | počet stran =299 | isbn = 0-520-02389-7 | kapitola = The Thematic Simplicity of the Myths | url kapitoly = http://books.google.com/books?id=OFO_NQJh8L0C&pg=PA172&lpg=PA172&dq=%22The+Thematic+Simplicity+of+the+Myths%22+kirk&source=web&ots=2PPW9EpmhU&sig=OjCPntKPCXDFSIV-89lnH-nnwkE&hl=en&ei=4X2XSaqsCJC28ASt9e3RAw&sa=X&oi=book_result&resnum=1&ct=result}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kirk | jméno = Geoffrey Stephen | titul = The Nature of Greek Myths | vydavatel = [[Penguin Books|Penguin]] | místo = Harmondsworth | rok = 1974 | počet stran = 332 | isbn = 0140217835}}
* {{Citace monografie | příjmení = Klatt | jméno = Mary J. | příjmení2 = Brazouski | jméno2 = Antoinette | titul = Children's Books on Ancient Greek and Roman Mythology: An Annotated Bibliography | vydavatel = Greenwood Press | místo = USA | rok = 1994 | počet stran = 185 | isbn = 0-313-28973-5 | kapitola = Preface}}
* {{Citace monografie | titul = Lexicon Iconographicum Mythologiae Classicae | vydavatel = Artemis-Verlag | místo = Zurich | rok = 1981–1999 | počet stran = 397}}
* {{Citace monografie | příjmení = Miles | jméno = Geoffrey | titul = Classical Mythology in English Literature: A Critical Anthology | vydavatel = [[University of Illinois Press]] | místo = Illinois | rok = 1999 | isbn = 0-415-14754-9 | kapitola = The Myth-kitty}}
* {{Citace monografie | příjmení = Morris | jméno = Ian | odkaz na autora = Ian Morris (historik) | titul = Archaeology As Cultural History | vydavatel = Blackwell Publishing | místo = Velká Británie | rok = 2000 | počet stran = 358 | isbn = 0-631-19602-1}}
* "Myth". ''Encyclopædia Britannica'', 2002.
* {{Citace monografie | příjmení = Nagy | jméno = Gregory | odkaz na autora = Gregory Nagy | titul = Greek Mythology and Poetics | vydavatel = Cornell University Press | místo = USA | rok = 1992 | počet stran = 363 | isbn = 0-8014-8048-5 | kapitola = The Hellenization of the Indo-European Poetics}}
* {{Citace monografie | příjmení = Nilsson | jméno = Martin Persson | odkaz na autora = Martin P. Nilsson | titul = Greek Popular Religion | url = http://books.google.com/books?id=hnuszwR58rMC&printsec=frontcover&dq=Greek+Popular+Religion&hl=cs&ei=22VpTOyKNs_-4Abql82YBA&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=1&ved=0CCcQ6AEwAA#v=onepage&q&f=false | vydavatel = [[Columbia University Press]] | místo = Columbia | rok = 1940 | počet stran = 131 | kapitola = The Religion of Eleusis | url kapitoly = http://www.sacred-texts.com/cla/gpr/gpr07.htm}}
* {{Citace monografie | příjmení = North | jméno = John A. | příjmení2 = Beard | jméno2 = Mary | odkaz na autora2 = Mary Beard (klasicistka) | příjmení3 = Price | jméno3 = Simon R. F | titul = Classical Mythology in English Literature: A Critical Anthology | vydavatel = Cambridge University Press | místo = Velká Británie | rok = 1998 | počet stran = 456 | isbn = 0-521-31682-0 | kapitola = The Religions of Imperial Rome}}
* {{Citace monografie | příjmení = Papadopoulou | jméno = Thalia | titul = Heracles and Euripidean Tragedy | vydavatel = Cambridge University Press | místo = Cambridge | rok = 2005 | počet stran = 229 | isbn = 0-521-85126-2 | kapitola = Introduction}}
* "[http://www.theoi.com/Titan/Pasiphae.html Pasiphae]", Theoi Greek Mythology
* {{Citace monografie | příjmení = Percy | jméno = William Armostrong III | odkaz na autora = William Armstrong Percy III | titul = Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece | vydavatel = University of Illinois Press | místo = Illinois | rok = 1998 | počet stran = 272 | isbn = 0-252-02209-2 | kapitola = The Institutionalization of Pederasty}}
* {{Citace periodika | příjmení = Poleman | jméno = Horace I. | titul = Review of "Ouranos-Varuna. Etude de mythologie comparee indo-europeenne by Georges Dumezil" | periodikum = "Journal of the American Oriental Society" | rok = 1943 | měsíc = březen | ročník = 1 | číslo = 63 | strany = 78–79 | url = http://links.jstor.org/sici?sici=0003-0279(194303)63%3A1%3C78%3AOEDMCI%3E2.0.CO%3B2-T}}
* {{Citace periodika | příjmení = Reinhold | jméno = Meyer | odkaz na autora = Meyer Reinhold | titul = The Generation Gap in Antiquity | periodikum = "Proceedings of the American Philosophical Society" | odkaz na periodikum = Proceedings of the American Philosophical Society | rok = 1970 | měsíc = říjen | ročník = 5 | číslo = 114 | strany = 347–365 | url = http://links.jstor.org/sici?sici=0003-049X(19701020)114%3A5%3C347%3ATGGIA%3E2.0.CO%3B2-I}}
* {{Citace monografie | příjmení = Rose | jméno = Herbert Jennings | odkaz na autora = H. J. Rose | titul = A Handbook of Greek Mythology | vydavatel = Routledge (UK) | místo = Velká Británie | rok = 1991 | počet stran = 376 | isbn = 0-415-04601-7}}
* {{Citace monografie | příjmení = Segal | jméno = Robert A. | titul = Myth and the Polis | editoři = Dora Carlisky Pozzi a John Moore Wickersham | vydavatel = Cornell University Press | místo = USA | rok = 1991 | počet stran = 232 | isbn = 0-8014-9734-5 | kapitola = A Greek Eternal Child}}
* {{Citace periodika | příjmení = Segal | jméno = Robert A. | titul = The Romantic Appeal of Joseph Campbell | periodikum = Christian Century | rok = 1990 | měsíc = duben | url = http://www.religion-online.org/showarticle.asp?titul=766}}
* {{Citace monografie | příjmení = Segal | jméno = Robert A. | titul = Theorizing about Myth | vydavatel = Univ of Massachusetts Press | místo = Massachusetts | rok = 1999 | počet stran = 184 | isbn = 1-55849-191-0 | kapitola = Jung on Mythology}}
* {{Citace monografie | příjmení = Stoll | jméno = Heinrich Wilhelm | titul = Handbook of the religion and mythology of the Greeks | editoři = Thomas Kerchever Arnold | překladatelé = R. B. Paul | vydavatel = Francis and John Rivington | místo = Londýn | rok = 1852 | počet stran = 196}}
* {{Citace monografie | příjmení = Trobe | jméno = Kala | titul = Invoke the Gods | vydavatel = [[Llewellyn Worldwide]] | místo = USA | rok = 2001 | počet stran = 232 | isbn = 0-7387-0096-7 | kapitola = Dionysus}}
* "Trojan war". ''Encyclopaedia the Helios'', 1952.
* "Troy". ''Encyclopædia Britannica'', 2002.
* "Greek Mythology". ''Encyclopaedia the Helios'', díl Hellas, 1952.
* {{Citace monografie | příjmení = Walsh | jméno = Patrick Gerald | titul = The Nature of the Gods | vydavatel = Oxford University Press | místo = Velká Británie | rok = 1998 | počet stran = 230 | isbn = 0-19-282511-9 | kapitola = Liberating Appearance in Mythic Content}}
* {{Citace monografie | příjmení = Weaver | jméno = John B. | titul = The Plots of Epiphany | vydavatel = Walter de Gruyter | místo = Německo | rok = 1998 | počet stran = 335 | isbn = 3-11-018266-1 | kapitola = Introduction}}
* {{Citace monografie | příjmení = Winterbourne | jméno = Anthony | titul = When the Norns Have Spoken | vydavatel = [[Fairleigh Dickinson University Press]] | místo = USA | rok = 2004 | počet stran = 187 | isbn = 0-8386-4048-6 | kapitola = Spinning and Weaving Fate}}
* {{Citace monografie | příjmení = Wood | jméno = Michael | odkaz na autora = Michael Wood (historik) | titul = In Search of the Trojan War | vydavatel = University of California Press | místo = USA | rok = 1998 | počet stran = 288 | isbn = 0-520-21599-0 | kapitola = The Coming of the Greeks}}
</div>


== Související články ==
== Související články ==
* [[Egyptská mytologie]]
* [[Egyptská mytologie]]
* [[Římská mytologie]]
* [[Římská mytologie]]
* [[Seznam postav řecké mytologie]]


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
Řádek 173: Řádek 115:
* [http://www.greekmythology.com Greek Mythology]
* [http://www.greekmythology.com Greek Mythology]
* [http://www.fysis.cz/Z/10Olympane/index.htm Bohové olympští]
* [http://www.fysis.cz/Z/10Olympane/index.htm Bohové olympští]
* [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Greek_deities Obsáhlé fotogalerie podle jednotlivých postav]


{{Řecká mytologie|Bohové 4. generace=Harminius,Harmonix,Gracius,Luminus}}
{{Řecká mytologie|Bohové 4. generace=Harminius,Harmonix,Gracius,Luminus}}
{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Řecká mytologie| ]]
[[Kategorie:Řecké náboženství|Mytologie]]
[[Kategorie:Mýty o stvoření světa]]
[[Kategorie:Mýty a pověsti podle kultury]]

Aktuální verze z 8. 5. 2024, 19:37

Řecká trojice a rozdělení tří království Země: Zeus Bůh (nebe), Poseidon (moře a oceány) a Hades (podsvětí). Theos (menší bohové) jsou dětmi této trojice.
Busta Dia z vatikánského muzea Pia IV. a Klementa XIV., nalezená v italském městě Otricoli.

Řecká mytologie sestává z mýtů a legend starých Řeků, pojednávajících o bozích a hrdinech, povaze světa či vzniku a významu řeckého kultu a rituálů, které jsou součástí náboženství starověkého Řecka. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více o náboženském a politickém zařízení starověkého Řecka – jeho civilizace – a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů.[1] Někteří teologové považují za možné, že staří Řekové vytvářeli mýty za účelem odpovědět na všechny otázky ohledně světa, aby, tak říkajíc, nezbývaly žádné nezodpovězené. Významným zdrojem řecké mytologie byla mytologie Chetitů[2] či Churritů.[3]

Řecká mytologie je přímo ztělesněná rozsáhlou kolekcí příběhů a nepřímo ztělesněná řeckým representačním uměním, jako je keramika či votivní dary. Snaží se vysvětlit původ světa a podrobně líčí životy a dobrodružství široké škály bohů, bohyň, hrdinů, hrdinek a jiných mytologických stvoření. Tato podání byla původně šířena ústně-básnickou tradicí sahající do období prehistorického; dnes jsou řecké mýty známy hlavně z řecké literatury.

Nejstarší známé řecké literární prameny, epická básně Ilias a Odysseia, se zaměřují na události okolo Trojské války. Dvě básně Homérova současníka Hésioda, totiž O původu bohů a Práce a dny, zahrnují podání o vzniku světa, následnictví božských vládců, posloupnost lidských věků, původ lidského utrpení a původ obětních rituálů. Mýty se také uchovaly v Homérských hymnech, zlomcích eposů „epického cyklu“, lyrických básních, dílech tragédů pátého století př. n. l., spisech badatelů a básníků helénské doby a textech z dob Římské říše od spisovatelů, jako byli Plútarchos či Pausaniás.

Archeologické nálezy poskytují důležitý zdroj podrobností ohledně řecké mytologie, s bohy a hrdiny objevujícími se hlavně coby dekorace mnoha artefaktů. Kresby na keramice z 8. století př. n. l. zobrazují výjevy z Trojské války, stejně jako dobrodružství Hérakla. Na keramice z následujícího archaického, klasického a helénistického období se objevují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, které takto doplňují existující literární doklady.[4]

Řecká mytologie měla obrovský vliv na kulturu, umění a literaturu západní civilizace a zůstává součástí západního jazykového dědictví. Básníci a umělci od dávných dob dodnes čerpali z řecké mytologie inspiraci a nalézali přetrvávající význam a platnost v jejích tématech.[5]

Řečtí bohové[editovat | editovat zdroj]

Starověcí Řekové věřili, že mocní bohové a bohyně dohlížejí na svět a zasahují do lidských záležitostí. Tito bohové se chovali stejně jako lidé, zamilovávali se, hádali se mezi sebou a lhali. Řekové pořádali k uctívání bohů slavnosti a dávali si pozor, aby bohy proti sobě nepoštvali. Také pokládali k sochám svých bohů dary, aby jim bohové pomáhali, např. nemocní prosili o uzdravení Asklépia, boha lékařství a hojení. Řekové svým bohům obětovávali zvířata, za nejlepší oběť považovali býka. Někdy též byla obětována úlitba. Pořádaly se také velké veřejné svátky, například Panathenské slavnosti, které se konaly každý čtvrtý rok v Athénách. Skoro v každém domě byl oltář pro soukromé bohoslužby. Existovaly chrámy, kde si lidé mohli nechat věštit budoucnost. Nejznámější taková věštírna ležela v Delfách, které patřilo bohu Slunce Apollónovi. Odpovídal prostřednictvím kněžky, které říkali Pýthia.

Řekové věřili, že po smrti překročí řeku Styx a dostanou se do podsvětí. Hádés, král zemřelých, posuzoval, jak dobře žili na zemi. Ti, kdo vedli dobrý život, odešli do Elysejských polí. Ti, kdo vedli špatný život, šli do ohnivé jámy jménem Tartaros. Lidé, kteří nevedli ani dobrý a ani špatný život, odcházeli do stínů, kterému se říkalo Asfodelovy louky.

Zdroje řecké mytologie[editovat | editovat zdroj]

Řecká mytologie je dnes známa hlavně z řecké literatury a umění z doby od cca 900 – 800 př. n. l. dále.[6]

Prométheus, obraz Gustava Morau z roku 1868; mýt o Prométheovi se poprvé objevil u Hésioda, později se pak stal základem pro Aischylovu trilogii tragických her, totiž Spoutaný Prométheus, Odpoutaný Prométheus a Prométheus přinašeč ohně.

Literární zdroje[editovat | editovat zdroj]

Mytické vyprávění hraje významnou roli v téměř každém žánru řecké literatury; i přesto je však jedinou přežívající obecnou starořeckou mytografickou knihou Bibliografie Pseudo-Apollodóra. Tato práce se snaží urovnat odporující si příběhy básníků a poskytuje impozantní shrnutí tradiční řecké mytologie a hrdinských legend.[7] Apollodóros žil od cca 180 – 120 př. n. l. a psal o mnohých z těchto témat; jeho dílo tedy mohlo tvořit základ pro Pseudo-Apollodórovu kolekci. Bibliografie nicméně pojednává i o událostech, které se udály dlouho po jeho smrti, z kteréhož důvodu je autor uváděn jako Pseudo-Apollodóros.

Mezi nejstarší literární zdroje patří dvě epické básně, totiž Ilias a Odysseia. Jiní básníci zase sepsali takzvaný epický cyklus, ale jejich pozdní a méně významné básně jsou dnes téměř úplně ztracené. Navzdory svému tradičnímu názvu nemají Homérské hymny žádnou přímou spojitost s Homérem; jde o chorální hymny z první části takzvaného lyrického věku.[8] Hésiodos, možný současník Homéra, podává ve svém díle O původu bohů nejúplnější známé podání nejranějších řeckých mýtů; pojednává v něm o stvoření světa stejně jako o původu bohů, Titánů a obrů, a předkládá pečlivě vypracované genealogie, pověsti a mýty o příčinách různých věcí na tomto světě. Hésiodovy Práce a dny, poučná báseň o zemědělském životě, též zahrnuje mýty o Prométheovi, Pandóře a Čtyřech věcích; básník s jejich pomocí radí, jak uspět v nebezpečném světě, který je činěn ještě nebezpečnějším svými bohy.[4]

Lyričtí básníci často hledali v mýtech náměty, nicméně ve svých básních na ně spíše odkazovali, než vyprávěli. Řečtí lyrici, například Pindaros, Bakchylidés nebo Simónidés, a bukoličtí básníci jako Theokritos a Bión, každý vyprávějí vlastní mytologické příhody.[9] Mýtus byl také velmi důležitý prvek klasického Athénského divadla; například tragédi Aischylos, Sofoklés, a Eurípidés převzali většinu dějů svých her z mýtů věku hrdinů a Trójské války. Mnoho slavných tragických příběhů (jako jsou ty o Agamemnónovi a jeho dětech, Oidipovi, Iásónovi, Médeie aj.) na sebe vzalo svou klasickou podobu právě v těchto tragédiích. Spisovatel komedií Aristofanés se také inspiroval mýty, totiž ve svých hrách Ptáci a Žáby.[10]

Římský básník Vergilius, zde vyobrazen na rukopisu z pátého století zvaném Vergilius Romanus, zachoval detaily příběhů řecké mytologie v mnoha ze svých děl

Historici Hérodotos a Diodóros Sicilský a zeměpisci Pausaniás a Strabón, kteří cestovali napříč řeckým světem a zaznamenávali příběhy, které slyšeli, doplňují řeckou mytologii množstvím místních mýtů a legend, přičemž často podávají málo známé, alternativní verze příběhů,[9] a to zejména Hérodotos, který důkladně prozkoumával rozdílná podání, se kterými se setkal, ve světle porovnávání historických a mytologických tradic Řecka a východu[11] ve snaze odhalit původ a směšování odlišných kulturních pojetí.

Poezie helénistických a římských dob byla v první řadě vytvářena pro literární, spíše než kultovní, účely; přesto však uchovává některé detaily příběhů řecké mytologie, které by jinak byly ztracené. Tato kategorie zahrnuje práce:

  1. římských básníků Ovidia, Statia, Valeria Flacca, Seneky a (spolu s komentářem gramatika Servia) Vergilia;
  2. řeckých básníků období pozdní antiky, totiž Nonna, Antonia Liberala a Quinta Smyrneaea;
  3. řeckých básníků helénistického období, totiž Apollónia z Rhodu, Kallimacha, Pseudo-Eratosthena a Parthenia;
  4. řeckých a římských spisovatelů románů, jako jsou Apuleius, Petronius či Héliodóros.
Aiás zabíjející trojského vězně před Charunem, vyobrazený na Etruském kalichu z červené keramiky, z doby koncem čtvrtého a začátkem třetího století př. n. l.

Fabulae a Astronomica římského spisovatele píšícím stylem Gaia Iulia Hygina jsou dva významné, prózou psané přehledy řecké mytologie. Obrazy Filostrata staršího a mladšího a Popisy Kallistratovy jsou dva další užitečné zdroje, používané pro čerpání témat.

Konečně, Arnobios a několik byzantských řeckých spisovatelů poskytuje důležité detaily mytických příběhů, z nichž mnohé převzali ze starších, dnes již ztracených řeckých prací. Podobným zdrojem je i lexikon Hesychia Alexandrijského, tzv. Suda, nebo spisy Johana Tzetzeseho a Eustácia z Tesaloniky. Křesťanský, mravní poučení vyhledávající úhel pohledu je zabudovaný v přísloví – vztahujícím se k mýtu, podle kterého pomohl Daidalos svým řemeslným uměním Pásifaé k tomu, aby se spářila s Poseidónovým býkem – ἐν παντὶ μύθῳ καὶ τὸ Δαιδάλου μύσος / en panti muthōi kai to Daidalou musos („V každém mýtu je také Daidalovo poskvrnění“); ve stejném duchu vysvětluje encyklopedická Suda Daidalovu roli v ukojení „zvráceného chtíče“ Pásifaé, když říká, že Daidalos se stal předmětem přísloví, jelikož byl opovrhován za zlo, které podle legendy spojení Pásifaé a býka zapříčinilo.[12]

Archeologické zdroje[editovat | editovat zdroj]

Objev Mykénské civilizace německým amatérským archeologem, Heinrich Schliemann, v devatenáctém století, a objev Mínojské civilizace na Krétě britským archeologem, Sirem Arthurem Evansem, ve století dvacátém, pomohly objasnit mnohé dosavadní otázky ohledně Homérových eposů a poskytly archeologické doklady mnoha mytologických detailů ohledně bohů a hrdinů. Svědectví o mýtech a rituálech Mykénských a Mínojských nalezišť je celé bez výjimky památkové, jelikož lineární písmo B (kterým se zapisovala raná forma řečtiny jak na Krétě, tak v kontinentálním Řecku) bylo používané hlavně k sepisování majetku, přestože i tak byla jména bohů a hrdinů s pochybami odhalena.[4]

Kresby na keramice z archaického (cca 750–cca 500 př. n. l.), klasického (cca 480–323 př. n. l.) a helénistického (323–146 př. n. l.) období zobrazují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, například dobrodružství Hérakla, a takto doplňují existující literární doklady.[4] Tato znázornění mýtů jsou důležitá z hned několika důvodů. Mnoho řeckých mýtů je zpodobněno na vázách starších, než jsou jejich literární zdroje (v některých případech předchází první známé grafické vyobrazení určitého mýtu jeho nejstarší literární doklad z pozdně archaické poezie dokonce o několik století.[6]); například ze dvanácti úkolů Héraklových se pouze zkrocení Kerbera objevuje v textu, které není mladší, než jeho vyobrazení na keramice.[13] Některá umělecká díla též znázorňují mýty či mytické výjevy, které nejsou doložené vůbec žádným dochovaným literárním zdrojem.

Přehled mytologické historie[editovat | editovat zdroj]

Řecká mytologie se časem měnila spolu s vývojem řecké kultury, jejíž změn je mytologie, jak viditelně, tak skrytě, přehledem. V dochovaných literárních zdrojích řecké mytologie, většinou z doby po konci postupných změn, je neodmyslitelně politická, jak tvrdil Gilbert Cuthbertson.[14]

První obyvatelé Balkánského poloostrova byli zemědělci, jejichž náboženství bylo animistické, a přisuzovali tedy duši všemu v přírodě. Tito neurčití duchové posléze získali lidskou podobu a vstoupili do místní mytologie jako bohové.[15] Po invazi kmenů ze severu poloostrova s sebou útočníci přinesli nový panteon bohů, založený na dobývání, síle, dovednosti v bitvě a násilnickém hrdinství. Staří bohové zemědělců se buď smísili s novými bohy, nebo ztratili význam.[16]

Poté, co uplynula asi polovina archaického období, začaly na četnosti nabírat mýty o vztazích mezi bohy a hrdiny mužského pohlaví, značící souběžný vývoj pederastie, který pravděpodobně započal okolo 630 př. n. l. Do konce pátého století př. n. l. přisoudili básníci alespoň jednoho eromena (tj. dospívajícího hocha, jež byl jejich sexuálním společníkem) všem významným bohům kromě Aréa, stejně jako mnoha legendárním postavám.[17] Starší mýty, například o Achilleovi a Patroklovi, začaly být též podávány pederastické podobě.[18] Nejprve Alexandrijští básníci, později pak obecně mytografové v rané Římské říši, často přepracovávali příběhy řeckých mytologických postav v tomto duchu.

Cílem epické poezie bylo vytvořit cyklus příběhů, a následně nový dojem mytologické chronologie; tudíž se mytologie rozvinula v etapu rozvoje světa a lidstva.[19] I když protimluvy v těchto příbězích činí perfektní časovou osu nemožnou, přibližný časový sled lze sestavit. Výsledné mytologické „dějiny světa“ mohou být rozděleny na tři nebo čtyři širší období:[20]

  1. Věk bohů či Mýtus o vzniku světa: stvoření světa, bohů a lidí.
  2. Věk bohů a lidí: rané vzájemné ovlivňování mezi bohy, polobohy a smrtelníky.
  3. Věk hrdinů: doba, kdy byla činnost bohů více omezená. Poslední a nejvýznamnější z hrdinských legend je příběh Trójské války a událostí, které následovaly po ní, jež je některými badateli uznávána za samostatné období.

Zatímco dnešní výzkumníci mýtů často jeví největší zájem o věk bohů, věk hrdinů byl zjevnou prioritou pro řecké autory archaického a klasického období, kteří se pokoušeli o ustanovení chronologie velkých lidských skutků poté, co byla vyřešena otázka vzniku světa. Například hrdinské eposy Ilias a Odysseia převyšovaly Zrození bohů a Homérské hymny, zaměřené na bohy, jak rozsahem, tak popularitou. „Kult hrdinů“ vedl pod Homérovým vlivem k reorganizaci duchovního života, vyjádřené v mytickém rozdělení říše bohů od říše mrtvých a olympských božstev od podsvětních.[21] V Práci a dnech užívá Hésiodos schéma čtyř Lidských věků: Zlatého, Stříbrného, Bronzového a Železného. Tyto věky (či rasy) jsou odlišná stvoření bohů, přičemž Zlatý věk připadá na vládu Krona a následující věky jsou dílem Dia. Hésiodos vkládá věk hrdinů do doby právě po konci Bronzového věku. Posledním věkem je u něj Železný věk, totiž současné období, ve kterém básník žil a na které pohlíží jako na nejhorší; přítomnost zla přitom vysvětluje mýtem Pandory, z jejíž převrácené sklenice se vylily všechny nejlepší lidské schopnosti kromě naděje.[22] Hésiodovo pojetí čtyř Lidských věků následuje i Ovidius ve svých Proměnách.[23]

Věk bohů[editovat | editovat zdroj]

Kosmogonie a kosmologie[editovat | editovat zdroj]

Láska zdolá vše od Caravaggia (1601/1602), zobrazující boha lásky Erota

Mýty o stvoření světa představují pokusy o vyjádření vesmíru snadno pochopitelným způsobem a zodpovězení otázky původu světa.[24] Nejšířeji přijímaná verze té doby je zaznamenána Hésiodem v jeho Zrození bohů. Básník začíná s Chaosem, zející prázdnotou. Z prázdnoty se vynořila Gaia (Země) a několik dalších prvotních božstev; Erós (Láska), Tartaros (Propast) a Erebos (Tma).[25] Gaia pak, bez mužské pomoci, porodila Úrana (Nebe) který jí následně oplodnil, z čehož vzešli nejprve Titáni, šest z nich pohlaví mužského – Koios, Kríos, Kronos, Hyperion, Iapeto a Okeanos — a šest ženského – Mnémosyné, Foibé, Rheia, Theia, Themis a Téthys. Poté, co se narodil Kronos, Gaia a Úranos prohlásili, se už se nemají narodit žádní další Titáni; místo nich následovali jednoocí Kyklopové a storucí Hekatoncheirové. Kronos, který byl úskočný a ze všech Gainých potomků nejstrašnější[25], vykastroval svého otce a stal se vládcem všeho a všech spolu se svou sestrou a manželkou Rheiou, přičemž přijal zbylé Titány za svůj dvůr. Narodilo se jim šest dětí, které ovšem nebyly Titány, ale bohy: Hádés, Poseidón, Démétér, Hestiá, Héra a nejmladší Zeus.(Hestia, Héra, Déméthér, Hádes, Poseidón, Zeus; od nejstaršího po nejmladšího boha.)

Athéna za pomoci bohyně porodu „znovu rodí“ se z hlavy Dia, který spolkl její matku Métis (výzdoba amfory)

Motiv konfliktu mezi otcem a synem se znovu projevil, když se Kronovi postavil Zeus. Kronos, když viděl, že jeho potomci jsou bohové, se zalekl jejich moci a v obavě, aby jej jednou nesvrhli z trůnu, tak pokaždé, když Rheia porodila, uchvátil dítě a snědl ho. To Rheia nemohla snést, a proto ho oklamala tím, že novorozeného Dia ukryla na ostrov Kréta a do jeho pokrývky zabalila kámen, který tak Kronos snědl. Když Zeus vyrostl, podal svému otci nápoj, kvůli kterému vyvrhl Rheiny ostatní děti, které zůstaly v jeho žaludku po celou tu dobu, jelikož jsou nesmrtelné. Zeus pak vyhlásil Kronovi válku o vládu nad světem. Zeus a jeho sourozenci nakonec s pomocí Kyklopů a Hekatoncheirů, které vysvobodili z Tartaru, ve válce zvítězili, načež byli Kronos a ti co bojovali na jeho straně, svrženi do Tartaru. Zeus se stal bohem nebe a vládcem bohů. Jeho bratr Poseidón se stal bohem oceánů. A Hádés se stal vládcem podsvětí.[26]

Dia trápila stejná věc jako jeho otce, a poté, co bylo vyřčeno proroctví, že potomek jeho první ženy Métis, zrodí boha mocnějšího než je on a připraví jej o trůn, ji spolkl. Métis už ale byla těhotná, a proto mu bylo špatně, dokud bohyně Athéna, plně vzrostlá a oblečená do boje, nevzešla z jeho hlavy. A jelikož tato nově zrozená bohyně nebyla mužského pohlaví, který by Dia svrhl z trůnu, jak pravila věštba, směla Athéna zůstat na Olympu spolu s ostatními bohy. Tento Diův „porod“ byl použit jako výmluva pro to, že nebyl vytlačen dítětem z další generace bohů. Je pravděpodobné, že změny v kultuře, které již byly v chodu, zahrnuly dlouhotrvající kult Athény v Athénách bezkonfliktně, jelikož nemohl být překonán.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greek mythology na anglické Wikipedii.

  1. ↑ "Greek Mythology". Encyclopaedia the Helios, díl Helllas, 1952.
  2. ↑ http://sarmatia.wordpress.com/2011/08/22/chetite-prvni-vyspely-indoevropsky-narod/ - Žijící odkaz Chetitů
  3. ↑ https://www.academia.edu/8066604/ - The Hurrian Myth of Kumarbi and its Influences in Hesiod's Theogony
  4. ↑ a b c d "Greek Mythology". Encyclopædia Britannica, 2002.
  5. ↑ J. M. Foley, Homer's Traditional Art, 43
  6. ↑ a b F. Graf, Greek Mythology, 200
  7. ↑ R. Hard, The Routledge Handbook of Greek Mythology, 1
  8. ↑ G. Miles, Classical Mythology in English Literature, 7
  9. ↑ a b J. M. Klatt a A. Brazouski, Ancient Greek and Roman Mythology, xii
  10. ↑ Miles, Classical Mythology in English Literature, 8
  11. ↑ P. A. Cartledge, The Spartans, 60 a The Greeks, 22
  12. ↑ "Pasiphae", Theoi Greek Mythology; encyklopedie cituje byzantský lexikon Suda
  13. ↑ Homér, Ilías, 366–369
  14. ↑ Cuthbertson, Political Myth and Epic (Michigan State university Press) 1975 mluvil o výběru eposů, od Gilgameše k Voltairově dílu La Henriade, ale jeho ústřední teze, že mýtus je zápisem mechanismů kulturní dynamiky, který vytváří morální konsensus, a tak uspořádává společenství, je známá obecně sdílená představa, která platí pro celou řeckou mytologii.
  15. ↑ Albala-Johnson-Johnson, Understanding the Odyssey, 17
  16. ↑ Albala-Johnson-Johnson, Understanding the Odyssey, 18
  17. ↑ A. Calimach, Lovers' Legends: The Gay Greek Myths;, 12–109
  18. ↑ W.A. Percy, Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece, 54
  19. ↑ K. Dowden, The Uses of Greek Mythology, 11
  20. ↑ G. Miles, Classical Mythology in English Literature, 35-61, "A mythical history of world in one chapter", viz strana xii
  21. ↑ W. Burkert, Greek Religion, 205
  22. ↑ Hesiod, Works and Days, 90–105
  23. ↑ Ovid, Metamorphoses, I, 89–162
  24. ↑ Klatt-Brazouski, Ancient Greek and Roman Mythology, 10
  25. ↑ a b Hesiod, Theogony, 116–138
  26. ↑ Hesiod, Theogony, 713–735

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Primární (řecká a římská)[editovat | editovat zdroj]

Novověká[editovat | editovat zdroj]

  • Bažant, Jan. Perseus a Medusa. Zobrazení mýtu od počátku do dneška. Academia 2017, ISBN 978-80-200-2658-3
  • GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha: Levné knihy KMa, 2004. 
  • KOKAISL, Petr. Bohové a hrdinové starého Řecka. Praha: Nostalgie, 2023. ISBN 978-80-908883-1-9. Dostupné online
  • PETIŠKA, Eduard. Staré řecké báje a pověsti. Praha: Argo, 2017. 254 stran. ISBN 978-80-257-2091-2.
  • Řecká mythologie. Sofia Souli. Nakladatelství Michalis Toubis A.E.
  • Slovník antické kultury. Nakladatelství Svoboda, Praha 1974
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 5. vyd. Praha: Brána, 2000. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Řecká mytologie
Prvotní tvořitelská božstva
Achlys • Aión / Chronos • Eurynomé • Ofión • Chaos • Erebos + Nyx > Aithér • Hémerá • Gaia • Tartaros • Erós / Fanés • Pýthón • Úranos • Pontos • Týfón
Pontos + Gaia:
Forkidy
Úranos + Gaia:
Titáni
12
Okeanos • Koios • Krios • Hyperión • Iapetos • Mnémosyné • Foibé • Rheia • Téthys • Theia • Themis • Kronos
2. generace,
také Olympané
3. generace, Iapetovi synové
Kyklópové
Brontés (hrom) • Steropés (blesk) • Argés (jas)
Hekatoncheirové
při kastraci
Giganti, z krve
Alkyoneus • Athos • Klytios • Enkelados • Echión > pro pomstu: gigantomachie
Kronos + Rheia:
6 olympských bohů
a další Olympané
bozi 2. generace
Múzy
bozi 3. generace
polobozi na Olympu
rasy a bytosti
Nymfy • Pan • Satyr • Silénos • Argos • Kentaur • Mínótauros • Charybda • Fénix
polobozi na zemi: hrdinové a oběti
události a příběhy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Řecká_mytologie&oldid=23905613“