Astat: Porovnání verzí

Astat
210	At
	85
	↓ Periodická tabulka ↓
	Elektronový obal astatu
Obecné
Název, značka, číslo	Astat, At, 85
Cizojazyčné názvy	lat. Astatinum
Skupina, perioda, blok	VII. A. skupina, 6. perioda, blok p
Chemická skupina	Halogeny
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-68-8
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	210
Kovalentní poloměr	150 pm
Van der Waalsův poloměr	202 pm
Elektronová konfigurace	[Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5
Oxidační čísla	−I, +I, +III, +V, +VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	2,2
Ionizační energie
První	899,003 kJ·mol−1
Mechanické vlastnosti
Hustota	6,2 až 6,5 g/cm3
Skupenství	pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	1.7 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	302 °C (575,15 K)
Teplota varu	337 °C (610,15 K)
Bezpečnost
	; Radioaktivní
Izotopy
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 30. 11. 2016, 17:23

Astat, chemická značka At, lat. Astatinum je nejtěžším známým prvkem ze skupiny VII. A (halogeny), existuje pouze ve formě nestabilních radioaktivních izotopů.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu ²⁰⁹Bi.

V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější ²¹⁰At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Díky této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnějším studium jeho fyzikálního a chemického chování.

Historie

Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem. Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu částicemi alfa.

Sloučeniny

Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně.

Kyseliny

Nejsou známy žádné kyseliny odvozené od astatu, protože astat nemá žádný stabilní izotop a proto není kyselina astatovodíková známa.

Izotopy

Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. Nejdéle žijícím izotopem je ²¹⁰At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu ze známých izotopů má ²¹³At (125 ns).

Literatura

Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astatine na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Galerie astat na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu astat na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo astat ve Wikislovníku

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
  | latinsky = Astatinum
  | nad = [[Jod|I]]
- | pod = [[Ununseptium|Uus]]
+ | pod = [[Tennessine|Ts]]
  | vlevo = [[Polonium]]
  | vpravo = [[Radon]]