Přeskočit na obsah

Ivan Markovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Markovič
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Ve funkci:
1929 – 1939
Ministr národní obrany
Ve funkci:
1920 – 1920
PředchůdceVáclav Klofáč
NástupceOtakar Husák
Ministr unifikací
Ve funkci:
1922 – 1925
PředchůdceIvan Dérer
NástupceIvan Dérer
Ministr školství a nár. osvěty (správce)
Ve funkci:
říjen 1924 – prosinec 1925
PředchůdceRudolf Bechyně
NástupceOtakar Srdínko
Stranická příslušnost
Členstvíčs. soc. dem.
Narození3. června 1888
Myjava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. února 1944 (ve věku 55 let)
Buchenwald
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Alma materBudapešťská univerzita
Profesespisovatel, advokát a politik
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 1. třídy in memoriam (1992)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Markovič (3. června 1888 Myjava[1] – 16.[1] nebo 17. února 1944 Buchenwald[1]) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Už počátkem 20. století byl významným členem mladé generace slovenských intelektuálů soustředěných okolo časopisu Prúdy.[2] V období let 1909–1914 byl šéfredaktorem časopisu Prúdy. Podle jiného zdroje patřil rovněž do skupiny tzv. hlasistů.[3]

Profesí byl právníkem. V letech 1906–1911 studoval práva na Budapešťské univerzitě a na univerzitě v Berlíně. V letech 1911–1914 působil jako advokátní koncipient v Budapešti. Za světové války bojoval v armádě a na podzim 1914 padl do ruského zajetí. V Rusku se stal jedním z organizátorů Československých legií v Rusku. Od roku 1917 do roku 1918 pak byl tajemníkem odbočky Československé národní rady. Od jara 1918 zastával funkci tajemníka Československé národní rady v Paříži a šéfredaktora listu Československá samostatnost.[3] Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu.[4]

Doprovázel prezidenta T.G. Masaryka na jeho triumfální cestě z Paříže až do Prahy (21. prosince 1918).

Po roce 1918 patřil mezi hlavní postavy sociálně demokratického hnutí na Slovensku. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění, kde formálně náležel do slovenského klubu (poslanecký klub sdružující poslance ze Slovenska, bez stranického rozdělení). 27. února 1920 prezentoval jménem klubu postoj k nové ústavě Československa a vyjádřil k ní pozitivní stanovisko. Odmítl zatím koncepce zemské autonomie a podpořil plánované zavedení župního zřízení.[5] I v následujících letech patřil k odpůrcům slovenské autonomie a prosazoval jednotný československý národ v politickém slova smyslu, nicméně chtěl zachovat kulturně jazykovou odlišnost Slováků.[6]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 neobhájil a do parlamentu se dostal až po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si podržel do 25. ledna 1939, kdy o mandát přišel v souvislosti s rozpuštěním sociálně demokratické strany na autonomním Slovensku. Krátce předtím ještě vstoupil jako hospitant do poslaneckého klubu Národní strany práce.[7][8]

Kromě parlamentních funkcí vystřídal i několik ministerských postů. v druhé vládě Vlastimila Tusara byl roku 1920 ministrem národní obrany. V první vládě Antonína Švehly zastával v letech 1922–1925 post ministra unifikací. Byl správcem ministerstva školství a národní osvěty od 3. října 1924 do 9. prosince 1925 v první vládě Antonína Švehly.

Podle údajů z roku 1935 byl profesí advokátem, bytem v Bratislavě.[9] V letech 1921–1939 působil jako místopředseda Československé obce legionářské.[3]

Již během existence autonomního Slovenska za druhé republiky odešel ze Slovenska do českých zemí. Za války zůstal podobně jako jeho stranický kolega Ivan Dérer v Protektorátu Čechy a Morava, kde měl rodinu.[10] Po roce 1939 byl vězněn nacisty, v září 1939 deportován do Dachau. Zemřel v koncentračním táboře Buchenwald.[3]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 522. 
  3. ↑ a b c d Markovič Ivan [online]. historiecssd.cz [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 106–108. 
  5. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 84. 
  6. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 132–133. 
  7. ↑ Ivan Markovič [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 220. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Druhá vláda Vlastimila Tusara
Ministerský předseda
Vlastimil Tusar (jmenován 25. května 1920, ČSDSD)
Členové v den jmenování vlády
25. května 1920
Vlastimil Tusar (národní obrana, správce, ČSDSD) • Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Václav Johanis (pro zásobování lidu, ČSDSD) • Ivan Dérer (pro správu Slovenska, ČSDSD) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (veřejné práce, ČSNS) • Kuneš Sonntag (průmysl, obchod a živnosti, RSZML) • František Staněk (pošty a telegrafy, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Vavro Šrobár (unifikace, veřejné zdraví a tělesná výchova, nestraník) • Rudolf Hotowetz (zahraniční obchod, nestraník)
Členové jmenovaní později
24. června 1920
Kuneš Sonntag (zemědělství, správce, RSZML)
16. července 1920
Ivan Markovič (národní obrana, ČSDSD)
První vláda Antonína Švehly
Ministerský předseda
Antonín Švehla (jmenován 7. října 1922, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
7. října 1922
Jan Malypetr (vnitro, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Rudolf Bechyně (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (veřejné práce, ČSDSD) • Ivan Markovič (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSL) • Edvard Beneš (zahraničí, ČSNS) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Emil Franke (pro zásobování lidu, ČSNS) • Alois Rašín† (finance, ČsND) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, obchod a živnosti, nestraník
Členové jmenovaní později
24. února 1923
Bohdan Bečka (finance, ČsND)
18. února 1924
Emil Franke (správce pošt a telegrafů, ČSNS)
3. října 1924
Ivan Markovič (správce školství a národní osvěta, ČSDSD)
28. března 1925
Lev Winter (sociální péče, ČSDSD)
20. července 1925
Emil Franke (správce železnice, ČSNS)
† Ministr financí Alois Rašín byl 5. ledna postřelen do zad a boku. Na následky zranění zemřel 18. února 1923.
Ministři národní obrany Československa
První republika
Druhá republika
Exilová vláda
Třetí republika
Komunistický režim
ČSFR
Ministři školství Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945)
Exilová vláda (1940–1945)
Třetí republika (1945–1948)
Komunistický režim (1948–1968)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivan_Markovič&oldid=24359042“