Gabon
| Gabonská republika République Gabonaise | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Libreville | ||
| Rozloha | 267 667 km² (76. na světě) z toho 4 % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Mont Bengoué (1070 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +1 | ||
| Poloha | 0°41′0″ j. š., 11°30′ v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Hustota zalidnění | 5 ob. / km² (219. na světě) | ||
| HDI | ▲ 0,729 (střední) (107. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
| Jazyk | francouzština (úřední), fang, myene, nzebi, bapounou/eschira, bandjabi | ||
| Náboženství | křesťané 55%-75%, animisté, muslimové méně než 1% | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | prezidentská republika | ||
| Hlava státu | prezident Ali Bongo Ondimba | ||
| Hlava vlády | premiér Daniel Ona Ondo | ||
| Měna | CFA frank (XAF) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 266 GAB GA | ||
| MPZ | G | ||
| Telefonní předvolba | +241 | ||
| Národní TLD | .ga | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
.svg)
Gabon (dříve také Gabun)[1], oficiálně Republika Gabon (francouzsky République gabonaise) je stát na západním pobřeží Afriky. V roce 2009 zde žilo téměř 1 500 000 obyvatel. Nezávislost na Francii získal v roce 1960.
Historie
Předtím, než sem roku 1471 začali připlouvat Portugalci, zde bylo několik malých kmenových států. Portugalci byli postupně následováni dalšími Evropany. Ti bohatli z obchodu s otroky, slonovinou a vzácnými druhy dřeva. Od třicátých let 19. století se Gabon postupně stával francouzskou kolonií . Francouzi jej v roce 1886 přičlenili k Francouzskému Kongu, v roce 1910 ho přičlenili k rozsáhlým oblastem Francouzské rovníkové Afriky. V roce 1849 osvobození otroci založili na pobřeží malou osadu Libreville, tato osada se brzy stala cílem misionářů. V srpnu 1960 země vyhlásila nezávislost.
Moderní dějiny
Poté, co 17. srpna 1960 Gabon získal nezávislost, se do čela země postavil Léon M’Ba, opírající se mocensky o synkretickou náboženskou sektu Bwiti,[2] jejíž členové pocházeli především z nejpočetnějšího etnika Fang[3] Přes určitou dominanci Fangů (tvoří kolem třetiny obyvatelstva), nebyl etnický rozpor v Gabonu nikdy zvláště závažný. Přispívá k tomu skutečnost, že v Gabonu, více než v jiných afrických zemích, jsou hranice etnických skupin velmi neostré.[4] Zvláště oblast jižního Gabonu byla v koloniálním období velmi málo zasažena jinak obecným posilováním významu etnické identifikace.[5] Struktura identit je tak v Gabonu do značné míry blízká předkoloniálnímu stavu. V roce 1964 došlo v Gabonu k puči, který svrhl M’Bu, avšak s pomocí francouzských jednotek se podařilo obnovit předcházející režim. Francouzský zásah přišel o 24 hodin dříve, než o to M’Ba oficiálně požádal. Na zásahu se podílel francouzský kontingent trvale přítomný v Gabonu (sídlila zde část z 13 000 francouzských vojáků rozmístěných v době studené války v Africe).[6] Poté, co M’Ba zemřel v listopadu 1967 v úřadě, nahradil jej plynule viceprezident Albert-Bernard Bongo. Bongův režim jedné strany (Gabonské demokratické strany – PDG; Parti démocratique gabonais) se dá označit za pragmatický a administrativně-hegemonický.[7] Na rozdíl od většiny afrických států neexperimentoval se socialismem či marxismem a uplatňoval relativně liberální ekonomický systém v podobě státního kapitalismu,[8] který do země přilákal zahraniční kapitál. Vzhledem k rozsáhlým nalezištím ropy Gabon v roce 1975 vstoupil do OPEC[9] a v 70. letech zažíval značný ekonomický růst. Přestože se Bongův režim v posledních letech formálně liberalizoval, zůstává pseudodemokratickým a politické směřování země je pevně v Bongových rukou. Své postavení si udržuje především obratným rozdělováním opozice a častou kooptací jejích části do neopatrimoniálního systému.
Geografie
Gabon leží na západním pobřeží Afriky u Guinejského zálivu, jednoho z největších zálivů světa. Ze severu sousedí s Rovníkovou Guineou a Kamerunem, na východě a jihu s Republikou Kongo, s níž má nejdelší hranici. 240 km západně od pobřeží leží Svatý Tomáš a Princův ostrov.
Země se rozkládá po obou stranách rovníku. Pobřežní nížina proniká daleko do vnitrozemí, protéká jí 1 200 km dlouhá řeka Ogooué. Její údolí rozděluje plošina na severní a jižní část. Na severu se rozkládá vysočina Monts de Cristal. Na jihu se nachází pohoří Chaillu. V zemi jsou tři krasové oblasti se stovkami jeskyní, z nichž mnohé ještě nebyly prozkoumány. Deštný prales pokrývá 85 % rozlohy země. Na východĕ se nachází nejvyšší hora země Mont Bengoué s nadmořskou výškou 1 070 m n. m.
Podnebí, flóra a fauna
Podnebí Gabonu je rovníkové a velmi vlhké. Na rozsáhlých územích se rozkládají porosty tropických deštných lesů. Na území Gabonu rostou především ebenovníky, mahagonovníky, máslovníky a rafie, po kterých se pnou různé liány a epifyty. V lesích žije velký počet druhů hmyzu, zmije, krajty, dikobrazi, paviáni a lemuři. Žijí zde ale i ohrožené gorily. Žije zde několik stovek druhů ptáků, např. mnozí papoušci. Na březích řek odpočívají hroši a krokodýli, v hustých travnatých porostech pobíhají antilopy.
Politický systém
Přehled nejvyšších představitelů státu
17.8.1960-21.2.1961 – Gabriel Léon M'ba – hlava státu; BDG
21.2.1961-17.2.1964 – Gabriel Léon M'ba – prezident; BDG
17.2.1964-18.2.1964 – Daniel Mbene, Valère Essone, Jacques Mombo, Daniel Mbo Edou – Revoluční výbor
18.2.1964-19.2.1964 – Jean-Hilaire Aubame – hlava prozatímní vlády; voj.
19.2.1964-28.11.1967 – Gabriel Léon M'ba – prezident; BDG
28.11.1967-8.6.2009 – Albert-Bernard Bongo (Omar Bongo, Omar Bongo Ondimba) – prezident; BDG, PDG
6.5.2009-8.6.2009 – Didjob Divungi Di Ndinge – úřadující prezident pro O. Bonga Ondimbu; ADERE
10.6.2009-16.10.2009 – Rose Francine Rogombéová – prozatímní prezidentka; PDG
od 16.10.2009 – Ali Bongo Ondimba – prezident; PDG
Administrativní dělení
Gabon se dělí do 9 provincií, které se dále dělí do 50 departmentů.
- Estuaire
- Haut-Ogooué
- Moyen-Ogooué
- Ngounié
- Nyanga
- Ogooué-Ivindo
- Ogooué-Lolo
- Ogooué-Maritime
- Woleu-Ntem
Členství v CEMAC
Gabon je členskou zemí organizace CEMAC (Communauté économique et monétaire de l'Afrique centrale), která sdružuje kromě Gabonu i Konžskou republiku, Rovníkovou Guineu, Kamerun, Středoafrickou republiku a Čad. Jedná se o měnovou unii spojenou s regionální spoluprácí. V roce 2013 byl předložen návrh o volném pohybu osob v rámci všech členů CEMAC. Návrh byl však vetován Rovníkovou Guineou[10].
Ekonomika
Zemědělství v Gabonu je velmi málo rozvinuté, orná půda zaujímá pouze 1,1% rozlohy země, chov dobytka omezuje výskyt mouchy tse-tse. Část potravin se proto musí dovážet. Pro tuto zemi je důležitý zejména průmysl. Velký význam pro tamní hospodářství má těžba ropy. Ta zde byla objevena v roce 1956. Zejména díky jejímu vývozu patří Gabon k nejbohatším zemím Afriky (HDP činilo v roce 2013 11 571,08 USD). I přesto žije většina obyvatel Gabonu v chudobě, třetina dospělé populace je negramotná. Kromě těžby a zpracování ropy se ve vnitrozemí těží železné a manganové rudy, určité příjmy plynou Gabonu i z těžby dřeva.
Zaměstnanost
Ačkoliv těžba ropy představuje více než 60% příjmů do státního rozpočtu, pouze 5% celkové pracovně schopné populace je zaměstnáno v této oblasti[11]. Podle stejné zprávy nezaměstnanost v zemi dosahuje 20%. Podle jiné zprávy se výroba ropy snížila o 45% od poloviny devadesátých let minulého století[12].
Zemědělství v Gabonu
Zbývajících 95% pracovně schopné populace pracuje v primárním sektoru, v těžbě dřeva nebo zemědělství[13]. Zemědělství tvoří jednu dvacetinu příjmů státu. Hlavní zemědělské produkty jsou maniok, banány plantain, podzemnice olejná, kolokázie jedlá, jam, povijnice batátová a kukuřice. Dříve se v Gabonu ve větší míře pěstovala káva i kakaové boby. Nové projekty zaměřené na diverzifikaci gabonské ekonomiky cílí na spolupráci státu a zahraničních investorů, jak je tomu v případě pěstování olejné palmy u Kanga (Olam Gabon)[14].
Doprava
První železnice v délce 332 km byla vybudována v letech 1974–1983 mezi přístavem Owendo a vnitrozemským městem Booué. Dalších 357 km bylo postaveno mezi Booué a Franceville v jihovýchodní části země. Třetí etapy výstavby železniční sítě je plánována z Booué do města Belinga na severovýchodě. Výstavba byla důležitá pro přepravu železné rudy, manganu a pro zpracování dřeva z pralesů. Železnice má standardní rozchod 1 435 mm. Sousední Kamerun a Republika Kongo má rozchod užší.
Železnice mezi Owendo a Ndjolé vede podél řeky Ogooué. Mezi nejzajímavější stavby na trati patří 286 metrů dlouhý tunel Juckville u města Lopé. V roce 1999 byla železnice privatizována a uvažuje se o jejím protažení do hlavního města Republiky Kongo Brazzaville. V roce 2006 za za podíl na těžbě rudy zavázala Čína na rekonstrukci části železniční sítě.
V roce 2002 bylo v zemi 8 454 km silnic, z toho 838 km se zpevněným povrchem a 30 km rychlostních silnic. Roku 1995 bylo v Gabonu 23 000 osobních automobilů.
Námořní přístav Port-Gentil slouží k vývozu ropy a dovozu důlního zařízení. V roce 1974 byl otevřen další přístav v Owendu při ústí řeky Ogooue. Gabon vlastní dvě obchodní lodě. Z řek je splavných asi 1 600 km, z toho 300 km na největší řece Ogooue. V roce 2004 bylo v Gabonu je 56 letišť, z toho 11 se zpevněným povrchem a tři s mezinárodním provozem: Libreville, Port-Gentil a Franceville. Za rok bylo přepraveno kolem 386 000 cestujících.
Obyvatelstvo
Populace Gabonu se odhaduje na 1 545 255 obyvatel. Území patří mezi nejřidčeji osídlení v Africe. Naprostá většina obyvatel jsou Bantuové, ale žije zde i nejméně 40 dalších etnických skupin s vlastním jazykem a kulturou. Mísení mezi etniky je běžné a snižuje etnické napětí. Jednotícím prvkem je francouzština, jazyk bývalé koloniální mocnosti. Žije zde také více než 10 000 Francouzů. Největší a hlavní město Libreville má asi 591 000 obyvatel, Port-Gentil 111 000 obyvatel, Masuku 44 000 obyvatel.
Podle odhadů ovládá francouzštinu 80 % obyvatel, v hlavním městě má 30 % obyvatel francouzštinu jako mateřský jazyk. 32 % obyvatel země mluví jazykem fang, který patří mezi bantuské jazyky. V roce 2012 bylo zvažováno zavedení angličtiny jako druhého úředního jazyka.
Náboženství
Dnes se 55–75 % obyvatelstva hlásí ke křesťanství, které je ale silně ovlivňováno místními tradicemi a rituály. 25–44 % populace tvoří animisté. Zbývající 1 % tvoří muslimové. Křesťanem byl i bývalý prezident republiky el-Hadž Omar Bongo Ondimba, v roce 1973 však konvertoval k islámu. Ústava zaručuje svobodu náboženského vyznání a vláda toto právo v praxi respektuje. V Gabonu jsou aktivní zahraniční misionáři. Ve městě Lambaréné je nemocnice, ve které misijně působil nositel Nobelovy ceny za mír Albert Schweitzer v letech 1913–1965. V roce 1968 byla z Československa podniknuta Expedice Lambaréné, díky které sem byly dopraveny léky a zdravotnický materiál.[15] Podobná expedice byla z Prahy vypravena i v roce 1988.
Reference
- ↑ Malá československá encyklopedie. II. svazek D - CH. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1985. s. 552. bez ISBN
- ↑ Vliv nejrůznějších náboženských (animisticko-křesťanských) sekt na politiku, především v období těsně předcházejícím získání nezávislosti, byl velký v celé oblasti dolního toku řeky Kongo (obě Konga, Gabon, Kamerun). Zároveň typickým jevem byla úzká propojenost mezi členstvím v jednotlivých sektách a příslušností k určitým etnikům. Jinými slovy, existovaly zde navzájem se posilující náboženský a etnický rozpor.
- ↑ Le Vine, Victor T. Politics in Francophone Africa. London: Lynne Rienner Publishers, 2004. ISBN 1-58826-249-9. Str. 187.
- ↑ U.S. Department of State, Bureau of African Affaires, Background Note: Gabon, January 2006,[1], 29.3.2006
- ↑ Forrest, Joshua B. Subnationalism in Africa: Ethnicity, Alliances, and Politics. London: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2004. ISBN 1-58826-227-8. Str. 29.
- ↑ Thomson, Alex. An Introduction to African Politics. Abingdon, Oxon: Routledge, 2004. ISBN 0-415-28262-4. Str. 157.
- ↑ Chazan, Naomi et al. Politics and Society in Contemporary Africa. Boulder, Colorado: Lynne Rienner, 1999. ISBN 0-333-69475-9. Str. 144.
- ↑ Thomson, Alex. An Introduction to African Politics. Abingdon, Oxon: Routledge, 2004. ISBN 0-415-28262-4. Str. 43.
- ↑ Chazan, Naomi et al. Politics and Society in Contemporary Africa. Boulder, Colorado: Lynne Rienner, 1999. ISBN 0-333-69475-9. Str. 392.
- ↑ BATASSI, Pierre Eric Mbog. CEMAC : la Guinée Equatoriale rejette le projet de la libre circulation. www.afrik.com [online]. [cit. 2016-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Gabon’s Unemployment Conundrum: Why Economic Growth is not Leading to More Jobs [online]. [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gabon - Production de pétrole brut. fr.tradingeconomics.com [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné online.
- ↑ L'agriculture | Gabon des services. www.gabon-services.com [online]. [cit. 2016-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Gabon : Olam inaugure son usine de transformation d'huile de palme - JeuneAfrique.com [online]. 2015-08-18 [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ BOROVIČKA, MIchael. Expedice Lambaréné. Lidé a země [online]. 2010-09-02 [cit. 2015-07-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabon na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Gabon ve Wikislovníku
- Gabon (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of African Affairs. Background Note: Gabon [online]. U.S. Department of State, 2011-06-28 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Gabon [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Gabon [online]. Businessinfo.cz, 2011-06- [cit. 2011-08-18]. Dostupné online.
- GARDINIER, David E, a kol. Gabon [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)