Binjamin Ben Eli'ezer
Binjamin Ben Eli'ezer בנימין בן אליעזר | |
---|---|
Ben Eli'ezer v roce 2008 | |
25. ministr průmyslu, obchodu a práce Izraele | |
Ve funkci: 31. března 2009 – 18. ledna 2011 | |
Předchůdce | Eli Jišaj |
Nástupce | Šalom Simchon |
19. ministr obrany Izraele | |
Ve funkci: 7. března 2001 – 2. listopadu 2002 | |
Předchůdce | Ehud Barak |
Nástupce | Šaul Mofaz |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana práce |
Narození | 12. února 1936 Basra |
Úmrtí | 28. srpna 2016 (ve věku 80 let) Tel Aviv |
Místo pohřbení | hřbitov ha-Darom |
Kneset | 11.–19. |
Profese | politik a důstojník |
Náboženství | judaismus |
Commons | Binyamin Ben-Eliezer |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Binjamin „Fuád“ Ben Eli'ezer (hebrejsky בנימין „פואד” בן אליעזר, 12. února 1936 Basra[1], Irák – 28. srpna 2016 Tel Aviv) byl izraelský politik, poslanec, ministr a brigádní generál Izraelských obranných sil. V letech 2001 až 2002 stál v čele Strany práce.
Pocházel z Iráku a díky své plynulé znalosti arabštiny si v armádě vysloužil přezdívku Fuád. Během své vojenské kariéry bojoval v šestidenní, jomkipurské a opotřebovací válce. Na přelomu 70. a 80. let působil nejprve jako vojenský správce a později jako vládní koordinátor na Západním břehu Jordánu. Armádu opustil v roce 1984 v hodnosti brigádního generála a odešel do politiky.
Ve volbách v roce 1984 byl poprvé zvolen poslancem Knesetu za Stranu práce. Poslanecký mandát vykonával v devíti funkčních obdobích po následujících třicet let. V této době zastával různé ministerské posty v izraelských vládách. Nejprve se v letech 1992 až 1996 stal ministrem bydlení a výstavby za vlád Jicchaka Rabina a Šimona Perese (tento resort opětovně řídil mezi lety 2000 a 2001 ve vládě Ehuda Baraka). Následně v letech 2001 až 2002 stanul v čele ministerstva obrany za první Šaronovy vlády, a v roce 2005 se stal ministrem národní infrastruktury ve druhé Šaronově vládě (tento post zastával ještě jednou v letech 2006 až 2009 v Olmertově vládě). Jeho posledním vládním angažmá byla pozice ministra průmyslu, obchodu a práce, jíž v letech 2009 až 2011 zastával ve druhé Netanjahuově vládě. Na ministerskou funkci rezignoval v lednu 2011 v důsledku odchodu části poslanců Strany práce včetně jejího předsedy Ehuda Baraka do nové politické formace Acma'ut.[2] V roce 2014 byl jedním z kandidátů volby izraelského prezidenta, ale svoji kandidaturu nakonec stáhl kvůli policejnímu vyšetřování.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Iráku a do Izraele emigroval v roce 1950. O čtyři roky později vstoupil do Izraelských obranných sil a stal se profesionálním vojákem. Díky tomu, že pocházel z arabské země (Iráku) a hovořil plynně arabsky, si v armádě vysloužil přezdívku Fuád.[3] Během šestidenní a jomkipurské války sloužil jako velitel a při opotřebovací válce byl raněn. V roce 1977 byl jmenován prvním velícím důstojníkem v jižním Libanonu a sloužil jako styčný důstojník mezi Izraelem a libanonskými křesťanskými milicemi. V letech 1978–1981 byl vojenským správcem nad Západním břehem Jordánu a v letech 1983–1984 působil jako vládní koordinátor aktivit na Izraelem okupovaných územích.
V roce 1984 byl poprvé zvolen do Knesetu a od té doby zastával funkce ministra bydlení a výstavby, ministra komunikací, ministra obrany a zastupujícího ministerského předsedy. V současné době je členem parlamentní skupiny Strana práce-Mejmad.
V oblasti zahraniční politiky je považován za jestřába. Byl jedním z hlavních architektů izraelské invaze do Libanonu a rovněž silným zastáncem operace Obranný štít v Dženínu. Zastával názor, že by měly být s palestinskými Araby přerušeny mírové hovory, a to do té doby, než se zřeknou násilí proti Izraelcům. Věřil rovněž, že palestinské vedení dokáže zastavit terorismus a opustit jej jakožto politický nástroj.
V primárkách Strany práce z 9. listopadu 2005 se umístil na třetím místě. Získal 16,82 % hlasů, což způsobilo, že ubral příznivce Šimonu Peresovi, který se tak umístil na druhém místě za vítězem Amirem Perecem. Ve volbách v roce 2013 svůj poslanecký mandát obhájil. V roce 2014 byl jedním z kandidátů ve volbě izraelského prezidenta, avšak tři dny před vlastní volbou odstoupil pro policejní vyšetřování financování jeho telavivského bytu a další skandály.[4] V prosinci 2014 oznámil odchod z politiky a rezignoval na svůj poslanecký mandát.[5]
Má pět dětí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Binyamin Ben-Eliezer na anglické Wikipedii.
- ↑ http://www.knesset.gov.il/mk/eng/mk_eng.asp?mk_individual_id_t=20
- ↑ Ehud Barak announces defection from Labor, formation of new party [online]. Haaretz [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 100.
- ↑ HARKOV, Lahav. Ben-Eliezer drops out of presidential race after police probe [online]. The Jerusalem Post, 2014-06-07 [cit. 2014-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOFFMAN, Gil. Veteran Labor MK Binyamin Ben-Eliezer retires from politics [online]. The Jerusalem Post, 2014-12-11 [cit. 2015-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Binjamin Ben Eli'ezer na Wikimedia Commons
- Osoba Binjamin Ben Eli'ezer ve Wikicitátech
- (anglicky) Knesset Members - Binyamin (Fouad) Ben-Eliezer