Rafa'el Ejtan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rafa'el Ejtan
רפאל איתן
Ejtan v roce 2002
Ejtan v roce 2002
Ve funkci:
18. června 1996 – 6. července 1999
Předchůdce Ja'akov Cur
Nástupce Chajim Oron
Ve funkci:
11. června 1990 – 31. prosince 1991
Předchůdce Avraham Kac-Oz
Nástupce Ja'akov Cur

Stranická příslušnost
Členství Comet (dříve Techija)

Narození 11. ledna 1929
Afula, Britský mandát Palestina
Úmrtí 23. listopadu 2004
Ašdod, Izrael
Kneset 11., 12., 13., 14.
Vojenská služba
Sloužil Palmach
Izraelské obranné síly
Doba služby 1948–1983
Hodnost Rav Aluf (generálporučík),
náčelník Generálního štábu
Bitvy/války válka za nezávislost
sinajská válka
šestidenní válka
jomkipurská válka
1. libanonská válka
Vyznamenání medaile Za odvahu
Commons Kategorie Rafael Eitan

Rafa'el „Raful“ Ejtan (hebrejsky: רפאל "רפול" איתן, rodným jménem Rafael Kaminski; 11. ledna 1929, Afula23. listopadu 2004, Ašdod) byl izraelský generál a politik. V izraelské armády sloužil třicet pět let a zúčastnil se všech jejích válek. V letech 1978 až 1983 působil jako náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil. Po odchodu z armády vstoupil do politiky a v letech 1984 až 1999 byl poslancem Knesetu. V tomto období rovněž zastával dvě ministerské funkce, a to post ministra zemědělství v letech 1990 až 1991 a 1996 a 1999 a post ministra životního prostředí v letech 1996 až 1999. V letech 1996 až 1999 byl rovněž místopředsedou vlády.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Afule ještě za dob britské mandátní Palestiny do rodiny pocházející z Ruska. Jeho otec Elija byl jedním ze zakladatelů ha-Šomer. Rafael vyrostl v mošavu Tel Adašim. Jemu i jeho sourozencům se dostalo přísného vychování. Později se oženil s Mirjam a společně měli pět dětí. Několik let před svou smrtí se s ní rozvedl a znovu se oženil. Jeho druhou ženou se stala Ofra Meirsonová.

Elazar (spodní řada, první zprava) s vojáky výsadkářské brigády po operaci Eged v listopadu 1955

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník Palmach, elitních oddílů Hagany, se účastnil izraelské války za nezávislost. Bojoval v Jeruzalémě a v dubnu 1948 byl zraněn v bitvě o klášter sv. Simona. Později sloužil v 10. praporu pěšího pluku v Lachiši v Negevské oblasti. V roce 1954 se v hodnosti kapitána stal velitelem výsadkářů jednotky 101. Během operace Kineret byl v roce 1955 zraněn na hrudi kulkou z kulometu při invazi do Sýrie, za což obdržel medaili Za odvahu. Během sinajské války v roce 1956 velel 890. praporu výsadkářů a 29. října seskočil padákem při útoku na průsmyk Mitla. Během šestidenní války na začátku června 1967 velel v hodnosti plukovníka brigádě výsadkářů v Pásmu Gazy a v boji byl těžce raněn.

Dne 1. dubna 1978 byl Ezerem Weizmanem jmenován do funkce náčelníka generálního štábu. Svou činnost ve funkci zahájil kroky majícími zvýšit disciplínu a efektivitu v armádě. Nařídil totiž nošení vojenských baretů a sbírání prázdných nábojnic po střelbách na střelnicích. Navíc také snížil velikost armády. V dubnu 1982 nechal při vracení Sinajského poloostrova Egyptu společně s Arielem Šaronem zničit město Jamit, když Egypťané odmítli zaplatit Izraelem vybudovanou infrastrukturu.

Jako náčelník štábu se nejvíce proslavil projektem „Rafulovo mládí“, ve kterém byli do armády přijímáni mladí lidé ze sociálně slabých vrstev. V armádě jim bylo poskytnuto vzdělání či možnost dokončení středoškolských studií. Cílem projektu bylo zabránit tomu, aby se tito mladí lidé dostali do vlivu světa zločinu, chudoby a dalších problémů. Ve funkci náčelníka štábu schválil letecký úder proti iráckému jadernému komplexu u Bagdádu, k němuž došlo 7. června 1981.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z armády vstoupil v dubnu 1983 do politiky. V izraelské společnosti si díky své minulosti v zemědělství a koníčkům jako práce se dřevem o sobě vytvořil obraz člověka spjatého s kořeny své země, což přitahovalo část izraelské společnosti. Byl považován za konzervativce obhajujícího represivní politiku vůči palestinským Arabům.

Ve volbách v roce 1984 byl zvolen poslancem Knesetu za stranu Techija (Obrození). Později založil vlastní, ultranacionalisticky zaměřený Comet (Křižovatka), stranu s konzervativními názory na obranu a zahraniční politiku, ale liberálními a světskými názory na domácí politiku. Za tuto stranu byl v následujících volbách v roce 1988 opětovně zvolen a zároveň od téhož roku vykonával funkci ministra zemědělství, a to až do roku 1991, kdy Comet opustil vládu. Ve volbách v roce 1992 získala jeho strana osm poslaneckých mandátů, ale Ejtan odmítl nabídku na vstup do levicové koaliční vlády Jicchaka Rabina.

V samotném Cometu měl Ejtan potíže s ovládáním strany; několik poslanců přešlo do jiných stran. Navíc dva poslanci podpořili Rabinem dojednané mírové dohody z Osla s Palestinci výměnou za ministerské posty.

Ejtan (vpravo a Eldan Ziv, 1993

Před volbami v roce 1996 utvořil Comet alianci s Likudem a Gešerem, v jejímž čele stanul předseda Likudu Benjamin Netanjahu. Ačkoliv tato volební aliance skončila na druhém místě za vítěznou Stranou práce, Netanjahu zvítězil v souběžné přímé volbě premiéra, což mu umožnilo sestavit vládu. Ejtan měl přislíbený post ministra pro vnitřní bezpečnost, ale jeho nominaci blokoval fakt, že byl vyšetřován pro podezření ze spáchání trestného činu. Vyšetřováním byl Ejtan nakonec očištěn a případ byl v roce 1998 „pro nedostatek důkazů“ uzavřen. Ejtan poté znovu stanul v čele resortu zemědělství a paralelně zastával post ministra životního prostředí a místopředsedy vlády. Ve volbách v roce 1999 nezískal Comet ani jedno křeslo a Ejtan opustil politiku.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. listopadu 2004 navštívil středomořský Ašdod, kde dohlížel na projekt rozvoje Ašdodského přístavu. Když stál na vlnolamu, smetla jej do moře velká vlna. Nalezen byl až po hodina a veškeré pokusy o jeho oživení selhaly a Rafael Ejtan byl prohlášen za mrtvého.[1]

Památka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolen 24. největším Izraelcem všech dob.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rafael Eitan na anglické Wikipedii.

  1. Former Israeli army chief drowns [online]. BBC, [cit. 2008-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynet, 2005-05-11, [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]