Natan Šaransky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Natan Šaransky
נתן שרנסקי
Natan Šaransky na snímku z roku 2007
Natan Šaransky na snímku z roku 2007
Ve funkci:
6. července 1999 – 11. července 2000
Předchůdce Eli Suisa
Nástupce Chajim Ramon

Stranická příslušnost
Členství Likud (dříve Jisra'el ba-alija)

Narození 20. ledna 1948 (67 let)
Sovětský svaz Stalino, Sovětský svaz
Kneset 14., 15., 16., 17.
Vzdělání Moskevský fyzikálně technický institut
Commons Kategorie Natan Sharansky

Natan Šaransky nebo Natan Šaranský (hebrejsky: נתן שרנסקי‎, rodným jménem Anatolij Borisovič Ščaranskij, rusky: Анатолий Борисович Щаранский; * 20. ledna 1948) je sovětský disident a izraelský politik.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1948 ve městě Doněck (tehdy nazývané Stalino) v Sovětském Svazu (dnes Ukrajina). Vystudoval matematiku na Moskevském fyzikálně technickém institutu. Postupně se zapojil do aktivit sovětské opozice. Spolupracoval s Andrejem Sacharovem a zároveň obhajoval práva sovětských Židů.[1]

Natan Šaransky a Ronald Reagan na snímku z roku 1986

Roku 1973 požádal o povolení k vycestování do Izraele, ale byl odmítnut. Roku 1977 byl zatčen a o rok později odsouzen za špionáž ve prospěch USA na třináct let. 16 měsíců strávil ve vězení Lefortovo v Moskvě, pak byl přesunut do věznice na Sibiři. Lidé jako on byli označováni v Izraeli jako refusenici nebo „Vězňové Siónu“. Kampaň za jeho propuštění vedla jeho žena Avital Šaransky. V roce 1986 byl propuštěn v rámci výměny mezi východním a západním blokem. Východní blok za něj dosáhl propuštění Čechoslováka Karla Köchera, který byl odsouzen za špionáž v USA.[1] 11. února 1986 dorazil Šaransky do Izraele, kde ho osobně přivítal premiér Šimon Peres.[2] Od roku 1988 předsedal Sionistickému fóru - organizaci zastřešující aktivity sovětských Židů.[1]

Od 90. let 20. století se zapojil do izraelské politiky. Roku 1995 založil stranu Jisra'el ba-alija, která zastupovala zájmy Židů původem ze zemí bývalého SSSR v Izraeli. Ta roku 1996 získala sedm křesel v Knesetu a Šaransky se stal ministrem průmyslu, obchodu a práce. V této funkci setrval do roku 1999. V letech 1999-2000 byl ministrem vnitra. V červenci 2000 rezignoval na svou funkci. Od března 2001 do února 2003 zastával post ministra bydlení a výstavby a zároveň vicepremiéra izraelské vlády. V následujícím období byl ministrem bez portfeje. 2. května 2005 rezignoval na vládní funkce pro svůj nesouhlas s plánem jednostranného stažení podporovaným tehdejším premiérem Arielem Šaronem.[1]

V listopadu 2006 pak rezignoval i na funkci člena Knesetu a stal se předsedou Adelsonova institutu pro strategické studie v Jeruzalému. Od června 2009 je předsedou Židovské agentury.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Natan (Anatoly) Sharansky [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem : Könemann, 1998. ISBN 3-89508-595-2. S. 515-517. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]