Gil'ad Erdan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gil'ad Menaše Erdan
גלעד מנשה ארדן‎‎
Gilad Erdan.jpg

31. ministr vnitra Izraele
Ve funkci:
5. listopadu 2014 – 14. května 2015
Předchůdce Gid'on Sa'ar
Nástupce Silvan Šalom

31. ministr komunikací Izraele
Ve funkci:
18. března 2013 – 5. listopadu 2014
Předchůdce Moše Kachlon
Nástupce Benjamin Netanjahu

Stálý zástupce Izraele při OSN
Úřadující
Ve funkci od:
2020
Předchůdce Danny Danon
Stranická příslušnost
Členství Likud

Narození 30. září 1970 (50 let)
Izrael Aškelon, Izrael
Kneset 16., 17., 18., 19., 20., 21., 22,
Sídlo Aškelon
Alma mater Bar-Ilanova univerzita
Telavivská univerzita
Profese politik
Commons Kategorie Gilad Erdan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gil'ad Menaše Erdan (hebrejsky גלעד מנשה ארדן‎‎, * 30. září 1970 Aškelon) je izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Likud. V letech 2014 až 2015 zastával post ministra vnitra ve třetí Netanjahuově vládě. V předchozích letech stál v čele resortů ochrany životního prostředí, komunikací a obrany domácí fronty.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Aškelonu a po absolvování střední školy nastoupil na povinnou vojenskou službu u Izraelských obranných sil, kde dosáhl hodnosti poručíka. Po absolvování vojenské služby vystudoval právo na Bar-Ilanově univerzitě, získal titul LL.B a začal pracovat jako obhájce.

V letech 1996 až 1999 byl poradcem premiéra Benjamina Netanjahua a ředitelem odboru úřadu premiéra pro petice veřejnosti. V 90. letech byl rovněž poradcem poslance Likudu Ariela Šarona.

Poslancem Knesetu byl poprvé zvolen ve volbách v roce 2003 a svůj poslanecký mandát si udržel i ve volbách v roce 2006, a to navzdory prudkému propadu zastoupení Likudu v parlamentu (před volbami měl Likud 40 mandátů a po nich 12). Tehdy měl čtvrté místo na kandidátní listině strany, před volbami v roce 2009 pak třetí místo.[1]

Jako poslanec otevřeně podporoval oživení vztahů mezi Izraelem a evangelickými křesťany,[2] navrhoval protikuřácké zákony,[3] zákon umožňující trvalé odejmutí řidičského oprávnění osobám, které několikrát po sobě zavinily dopravní nehodu,[4] či zákon umožňující soudu zrušit občanství pro neloajálnost/zradu státu.[5] Před schvalováním posledního zmíněného návrhu zákona se Erdan dostal do sporu s izraelsko-arabským poslancem Azmí Bišárou během projednávání návrhu před parlamentním legislativním a ústavním výborem. Ten kromě Erdanova návrhu projednával i obdobný návrh poslance Národní náboženské strany Zevuluna Orleva. Erdan tehdy přerušil Bišarův projev vykřiknutím věty „Proč se prostě nevrátíš zpátky do Sýrie?,“ v narážce na Bišarovu cestu do Sýrie předešlého léta. V reakci na to se na něj Bišara ohradil hrubou nadávkou „A proč prostě nejdeš do prdele?,“ načež jej vyvedla ochranka.[6]

Mimo Kneset je Erdan předsedou protidrogové organizace Al Sam (je rovněž členem parlamentního výboru proti narkomanii) a založil lobby pro pohřešované vojáky, jehož je předsedou. Je taktéž členem valné hromady Izraelského úřadu pro rozhlasové a televizní vysílání (Israel Broadcasting Authority).

Dne 29. listopadu 2008 Erdan, po další řadě raketových útoků Hamásu na kibuc Nachal Oz, navrhl, aby byli vězni Hamasu a Palestinského islámského džihádu použiti jako živé štíty v rámci zabránění budoucích raketových útoků. Jeho návrh předpokládal internování vězňů v nechráněném vězeňském centru v západním Negevu, tedy v místě, kam dopadá nejvíce raket odpálených z Gazy.[7]

Svůj poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2009, do kterých šel jako třetí na kandidátní listině Likudu. Úkolem sestavit novou vládu byl pověřen předseda Likudu Benjamin Netanjahu, který Erdana jmenoval ministrem ochrany životního prostředí a ministrem zodpovědným za vztahy mezi vládou a Knesetem.[8] Po nástupu do funkce vyjádřil podporu projevu ministra zahraničních věcí Avigdora Liebermana, který se postavil proti konferenci v Annapolis a mezinárodnímu tlaku. Dodal, že „Izrael nepřijímá rozkazy od Obamy,“ a že „izraelští občané se rozhodli, že se nestanou 51. americkým státem.“[9][10]

Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2013, po nichž se stal ministrem obrany domácí fronty a ministrem komunikací ve třetí Netanjahuově vládě. V první zmíněné působil do 30. června 2014, ve druhé pak do 5. listopadu téhož roku. Od 5. listopadu 2014 byl úřadujícím ministrem vnitra. V této funkci nahradil Gid'ona Sa'ara.[11]

Poslanecký mandát obhájil rovněž ve volbách v roce 2015.[12] V ministerské funkci jej nahradil jeho stranický kolega Silvan Šalom.

Erdan žije v Aškelonu, je ženatý a má dvě děti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gilad Erdan na anglické Wikipedii.

  1. Likud top 40 / Who's who in the new party line-up [online]. Haaretz, 2008-09-12 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LEFKOVITS, Etgar. MK Erdan: Let's boost Evangelical ties [online]. The Jerusalem Post, 2007-05-10 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-06-16. (anglicky) 
  3. UCHITELLE-PIERCE, Benjamin. Knesset panel to discuss 'red cards' for smokers [online]. The Jerusalem Post, 2007-02-27 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-16. (anglicky) 
  4. ZRAHIYA, Zvi. MK proposes permanently revoking licenses of serial traffic offenders [online]. Haaretz, 2006-09-10 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. FRENKEL, Sheera Claire. 'Disloyalty' bill passes first hurdle [online]. The Jerusalem Post, 2007-01-10 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-29. (anglicky) 
  6. FRENKEL, Sheera Claire. Bishara flings obscenities at Erdan [online]. The Jerusalem Post, 2006-12-06 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-29. (anglicky) 
  7. YAGNA, Yanir. Likud MK calls for using Palestinian prisoners as human shields against Qassam rockets [online]. Haaretz, 2008-11-29 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-07. (anglicky) 
  8. Netanyahu sworn in as Israel's prime minister [online]. Haaretz, 2009-04-01 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Israel does not take orders from Obama [online]. The Hindu [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. MISKIN, Mayaana. Erdan: We're Not the 51st State [online]. Aruc Ševa, 2009-06-04 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. All Ministers in the Ministry of Internal Affairs [online]. Kneset [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]