Gil'ad Erdan
| Gil'ad Menaše Erdan גלעד מנשה ארדן | |
|---|---|
 | |
| 31. ministr vnitra Izraele | |
| Ve funkci: 5. listopadu 2014 – 14. května 2015 | |
| Předchůdce | Gid'on Sa'ar |
| Nástupce | Silvan Šalom |
| 31. ministr komunikací Izraele | |
| Ve funkci: 18. března 2013 – 5. listopadu 2014 | |
| Předchůdce | Moše Kachlon |
| Nástupce | Benjamin Netanjahu |
| Stálý zástupce Izraele při OSN | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 2020 | |
| Předchůdce | Danny Danon |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Likud |
| Narození | 30. září 1970 (53 let)  Aškelon, Izrael |
| Kneset | 16., 17., 18., 19., 20., 21., 22, |
| Sídlo | Aškelon |
| Alma mater | Bar-Ilanova univerzita Telavivská univerzita |
| Profese | politik |
| Commons | Gilad Erdan |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gil'ad Menaše Erdan (hebrejsky גלעד מנשה ארדן, * 30. září 1970 Aškelon) je izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Likud. V letech 2014 až 2015 zastával post ministra vnitra ve třetí Netanjahuově vládě. V předchozích letech stál v čele resortů ochrany životního prostředí, komunikací a obrany domácí fronty.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Aškelonu a po absolvování střední školy nastoupil na povinnou vojenskou službu u Izraelských obranných sil, kde dosáhl hodnosti poručíka. Po absolvování vojenské služby vystudoval právo na Bar-Ilanově univerzitě, získal titul LL.B a začal pracovat jako obhájce.
V letech 1996 až 1999 byl poradcem premiéra Benjamina Netanjahua a ředitelem odboru úřadu premiéra pro petice veřejnosti. V 90. letech byl rovněž poradcem poslance Likudu Ariela Šarona.
Poslancem Knesetu byl poprvé zvolen ve volbách v roce 2003 a svůj poslanecký mandát si udržel i ve volbách v roce 2006, a to navzdory prudkému propadu zastoupení Likudu v parlamentu (před volbami měl Likud 40 mandátů a po nich 12). Tehdy měl čtvrté místo na kandidátní listině strany, před volbami v roce 2009 pak třetí místo.[1]
Jako poslanec otevřeně podporoval oživení vztahů mezi Izraelem a evangelickými křesťany,[2] navrhoval protikuřácké zákony,[3] zákon umožňující trvalé odejmutí řidičského oprávnění osobám, které několikrát po sobě zavinily dopravní nehodu,[4] či zákon umožňující soudu zrušit občanství pro neloajálnost/zradu státu.[5] Před schvalováním posledního zmíněného návrhu zákona se Erdan dostal do sporu s izraelsko-arabským poslancem Azmí Bišárou během projednávání návrhu před parlamentním legislativním a ústavním výborem. Ten kromě Erdanova návrhu projednával i obdobný návrh poslance Národní náboženské strany Zevuluna Orleva. Erdan tehdy přerušil Bišarův projev vykřiknutím věty „Proč se prostě nevrátíš zpátky do Sýrie?,“ v narážce na Bišarovu cestu do Sýrie předešlého léta. V reakci na to se na něj Bišara ohradil hrubou nadávkou „A proč prostě nejdeš do prdele?,“ načež jej vyvedla ochranka.[6]
Mimo Kneset je Erdan předsedou protidrogové organizace Al Sam (je rovněž členem parlamentního výboru proti narkomanii) a založil lobby pro pohřešované vojáky, jehož je předsedou. Je taktéž členem valné hromady Izraelského úřadu pro rozhlasové a televizní vysílání (Israel Broadcasting Authority).
Dne 29. listopadu 2008 Erdan, po další řadě raketových útoků Hamásu na kibuc Nachal Oz, navrhl, aby byli vězni Hamasu a Palestinského islámského džihádu použiti jako živé štíty v rámci zabránění budoucích raketových útoků. Jeho návrh předpokládal internování vězňů v nechráněném vězeňském centru v západním Negevu, tedy v místě, kam dopadá nejvíce raket odpálených z Gazy.[7]
Svůj poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2009, do kterých šel jako třetí na kandidátní listině Likudu. Úkolem sestavit novou vládu byl pověřen předseda Likudu Benjamin Netanjahu, který Erdana jmenoval ministrem ochrany životního prostředí a ministrem zodpovědným za vztahy mezi vládou a Knesetem.[8] Po nástupu do funkce vyjádřil podporu projevu ministra zahraničních věcí Avigdora Liebermana, který se postavil proti konferenci v Annapolis a mezinárodnímu tlaku. Dodal, že „Izrael nepřijímá rozkazy od Obamy,“ a že „izraelští občané se rozhodli, že se nestanou 51. americkým státem.“[9][10]
Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2013, po nichž se stal ministrem obrany domácí fronty a ministrem komunikací ve třetí Netanjahuově vládě. V první zmíněné působil do 30. června 2014, ve druhé pak do 5. listopadu téhož roku. Od 5. listopadu 2014 byl úřadujícím ministrem vnitra. V této funkci nahradil Gid'ona Sa'ara.[11]
Poslanecký mandát obhájil rovněž ve volbách v roce 2015.[12] V ministerské funkci jej nahradil jeho stranický kolega Silvan Šalom.
Erdan žije v Aškelonu, je ženatý a má dvě děti.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gilad Erdan na anglické Wikipedii.
- ↑ Likud top 40 / Who's who in the new party line-up [online]. Haaretz, 2008-09-12 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEFKOVITS, Etgar. MK Erdan: Let's boost Evangelical ties [online]. The Jerusalem Post, 2007-05-10 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-06-16. (anglicky)
- ↑ UCHITELLE-PIERCE, Benjamin. Knesset panel to discuss 'red cards' for smokers [online]. The Jerusalem Post, 2007-02-27 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-16. (anglicky)
- ↑ ZRAHIYA, Zvi. MK proposes permanently revoking licenses of serial traffic offenders [online]. Haaretz, 2006-09-10 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FRENKEL, Sheera Claire. 'Disloyalty' bill passes first hurdle [online]. The Jerusalem Post, 2007-01-10 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-29. (anglicky)
- ↑ FRENKEL, Sheera Claire. Bishara flings obscenities at Erdan [online]. The Jerusalem Post, 2006-12-06 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-29. (anglicky)
- ↑ YAGNA, Yanir. Likud MK calls for using Palestinian prisoners as human shields against Qassam rockets [online]. Haaretz, 2008-11-29 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-07. (anglicky)
- ↑ Netanyahu sworn in as Israel's prime minister [online]. Haaretz, 2009-04-01 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-02. (anglicky)
- ↑ Israel does not take orders from Obama [online]. The Hindu [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-10. (anglicky)
- ↑ MISKIN, Mayaana. Erdan: We're Not the 51st State [online]. Aruc Ševa, 2009-06-04 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ All Ministers in the Ministry of Internal Affairs [online]. Kneset [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gil'ad Erdan na Wikimedia Commons - (anglicky) Kneset – Gilad Erdan
