Cipi Chotovely

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cipi Chotovely
ציפי חוטובלי

Úřadující
Ve funkci od: 19. května 2015

Stranická příslušnost
Členství Likud

Narození 2. prosince 1978 (36 let)
Izrael Rechovot, Izrael
Kneset 18., 19., 20.
Vzdělání Telavivská univerzita
Commons Kategorie Tzipi Hotovely

Cipi Chotovely (hebrejsky ציפי חוטובלי; narozená 2. prosince 1978 Rechovot, Izrael) je izraelská politička a poslankyně Knesetu za stranu Likud. Od května 2015 je úřadující náměstkyní ministra zahraničních věcí v izraelské vládě.

Je bývalou účastnicí diskuzí v televizním pořadu Moecet ha-hachamim na Channel 10 a autorkou sloupků v deníku Ma'ariv. V rámci Likudu se dle svého vyjádření počítá k „nábožensky orientovanému pravému křídlu“.[1]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Její rodiče emigrovali do IzraeleGruzie. Narodila se a vyrostla v Rechovotu. Vystudovala nábožensky zaměřenou dívčí střední školu v Tel Avivu. Bakalářský a magisterský titul v oboru právo získala s vyznamenáním na Telavivské univerzitě. Poté nastoupila do právnické kanceláře Rama Caspiho v Tel Avivu, v níž se specializovala na firemní právo. Odborné právnické zkoušky složila v roce 2003.

V následujících dvou letech pracovala jako editorka právnického časopisu Journal of Law na Bar-Ilanově univerzitě. Následně se rozhodla pro postgraduální studium na Telavivské univerzitě. Je aktivní ve Světové unii židovských studentů (World Union of Jewish Students, (WUJS)), zastupovala organizaci na studentské konferenci v Jihoafrické republice. Byla také účastnicí zasedání mezinárodní sionistické studentské organizace Bnej AkivaPaříži. Dosáhla vyššího vzdělání v oblasti judaismu, poté co navštěvovala semináře BruriaJeruzalémě a dívčí seminář na Bar-Ilanova univerzitě.

Práce v médiích[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 se stala účastnicí politického diskuzního programu Moecet ha-Hachamim na televizním kanálu Channel 10, moderovaném Danem Margalitem. Reprezentovala pravé konzervativní křídlo a kritizovala vládní politiku Ehuda Olmerta po druhé libanonské válce v roce 2006. Podporovala aktivizaci vojáků v záloze a vyzývala izraelské velení k rezignaci.

Téhož roku, 2006, začala spolupracovat s deníkem Ma'ariv, do kterého přispívala sloupky na aktuální politická témata. Od roku 2007 zde také měla pravidelný sloupek v judaistické sekci.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. listopadu 2008 oznámila, že se stala členkou strany Likud a hodlá se účastnit stranických primárek, z nichž jsou vybráni kandidáti do následujících parlamentních voleb. V těchto volbách roku 2009 byla zvolena poslankyní 18. Knesetu.[2] Stala se nejmladším poslancem současného zákonodárného sboru.

V prosinci 2010 iniciovala petici mezi členy izraelského parlamentu, která vyzývá izraelskou vládu pod vedením premiéra Netanjahua k anexi města Ariel na Západním břehu Jordánu.[3] Ariel patří mezi největší izraelské osady na Západním břehu a ke konci roku 2008 zde žilo 16 700 obyvatel.[4] Ve volbách v roce 2013 svůj mandát obhájila, načež byla jmenována náměstkyní ministra dopravy v třetí Netanjahuově vládě. Od 29. prosince 2014 navíc rovněž zastávala funkci náměstkyně ministra vědy a technologie (tento post byl po rezignaci ministra Ja'akova Periho neobsazený).[5]

Mandát poslankyně obhájila rovněž ve volbách v roce 2015.[6] Ve v pořadí čtvrté Netanjahuově vládě zastává post náměstkyně ministra zahraničních věcí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tzipi Hotovely na anglické Wikipedii.

  1. Rozhovor pro Jewish Press, 1.7.2009
  2. Ilan, Shahar."The freshman", Haaretz. Ověřeno k 2009-02-21.Archived from the original on 2009-02-16. 
  3. MISKIN, Maayana. Izraelští poslanci žádají anexi města Ariel [online]. Eretz, 2010-12-02, [cit. 2010-12-03]. Dostupné online.  
  4. STATISTICAL ABSTRACT OF ISRAEL 2009 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2009-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. All Ministers in the Ministry of Science [online]. Kneset, [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel, [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]