Sloupek (žurnalistika)
V žurnalistice je sloupek publicistický útvar používaný v tištěných médiích, zejména v denících. Patří mezi publicistické styly beletristicky zaměřené.[1] Jeho šířka nepřesahuje jeden sloupec novinové sazby, stojí na vtipném námětu, konkrétní podnět zevšeobecňuje, často ironizuje. V porovnání s fejetonem, kterému je blízký, je stručnější.
Čeština odlišuje v dané souvislosti výrazy sloupek (publicistický útvar) a sloupec (forma tiskové sazby).[2][pozn. 1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]Anglické slovo column či německé Kolumne (sloup, sloupec) se v těchto jazycích užívá též jako ekvivalent českého sloupec (v tiskové sazbě); v tomto smyslu se v těchto jazycích užívá od 16. století. Později se význam rozšířil na formát formát novinového článku; v angličtině došlo k tomuto rozšíření významu od roku 1785. používaného v novinách. Od toho odvozené slovo columnist (ve významu sloupkař, autor novinových sloupků) se užívá od roku 1915.[3] V němčině se slovo Kolumnist používá jako anglicismus od 50. let 20. století.
Prvním novinovým sloupkařem byl anglický botanik John Hill (cca 1714–1775), který 11. března 1751 začal pod pseudonymem „The Inspector“ psát denní sloupky do London Advertiser a Literary Gazette.[pozn. 2]
Mezi známé světové sloupkaře patří např. Američané Art Buchwald, Dave Barry, Nat Hentoff nebo William P. Gottlieb, Maďar Béla Szenes či Španělé Francisco Umbral a Miguel Delibes.
Československo a Česko
[editovat | editovat zdroj]Myšlenka vzniku sloupku vznikla v Lidových novinách v roce 1920, jejichž tehdejší šéfredaktor Arnošt Heinrich zavedl ve čtvrtém sloupci první strany útvar, který měl mít časovost úvodníku, ale současně nepostrádat lehkost a vtip. Sloupek v Lidových novinách začal být tištěn kurzívou.[4]
První sloupek v Lidových novinách vyšel pod názvem Němci v novém parlamentě 3. června 1920 pod pseudonymem „Kazetka“ (Karel Zdeněk Klíma), další sloupky se začaly objevovat po měsíci.[5] Charakter sloupku v intencích Arnošta Heinricha však měl až sloupek Adolfa Veselého Nešvar napodobování z 8. července 1920.[6] Od tohoto data vycházely sloupky v Lidových novinách každý den. V roce 1920 je psali Richard Weiner, Rudolf Těsnohlídek, Adolf Veselý, a Jaromír John.
Od roku 1921 se okruh sloupkařů Lidových novin rozšířil např. o Josefa Čapka (od 3. dubna 1921[7]), Karla Čapka (od 7. dubna 1921[8]) a Karla Poláčka (pod pseudonymem „Kočkodan“ od 16. června 1921[9]) a postupně o řadu dalších prvorepublíkových osobností.[4]
| „ | ...slovo sloupek už bezmála označuje nový literární druh, cosi kratšího než feuilleton a delšího než glosa, něco, co není dost dlouhé, aby to bylo nudné, ani dost nudné, aby to slulo článek; zkrátka sloupek je sloupek. | “ |
| — Karel Čapek: Sloupkový ambit (Lidové noviny 30. 5. 1926)[10] | ||
V období Protektorátu se sloupkaři Lidových novin snažili apolitický charakter sloupků zachovat.[11])
Mezi nejvýznamnější české sloupkaře po roce 1989 patřil např. Jiří Hanák.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V některých jazycích je užíván pro oba pojmy stejný výraz (např. v angličtině Column, v němčině Kolumne), v jiných může být užit pro publicistický útvar užit výraz s rozdílným základem, neodkazující na vnější podobu (např. ve francouzštině a italštině Chronique).
- ↑ V anglosaské literatuře má sloupek (column) podobný význam jako v sloupek v češtině, ale je blíže českému fejetonu, především svým větším rozsahem.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků John Hill (botanist) na anglické Wikipedii a Kolumne na německé Wikipedii.
- ↑ MINÁŘOVÁ, Eva. Žurnalistický styl [online]. CzechEncy, 2017. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie knihy. [s.l.]: Knihovna AV ČR Dostupné online. Kapitola Sloupcová sazba.
- ↑ Column [online]. Etymonline [cit. 2025-09-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b POLÁČEK, Jiří. Tvorba a recepce. Brno: Masarykova univerzit, 2003. Dostupné online. ISBN 80-210-3075-5. Kapitola Zrod a počátky sloupku, s. 114-117. Dostupné online po registraci.
- ↑ KLÍMA, Karel Zdeněk. Němci v novém parlamentě. Lidové noviny. 1920-06-03, s. 1. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ VESELÝ, Adolf. Nešvar napodobování. Lidové noviny. 1920-07-08, s. 1-2. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ ČAPEK, Josef. Jaro. Lidové noviny. 1921-04-03, s. 1-2. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ ČAPEK, Karel. Duhamel a Vildrac. Lidové noviny. 1921-04-07, s. 1-2. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ POLÁČEK, Karel. Roznašečky. Lidové noviny. 1921-06-16, s. 1-2. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ ČAPEK, Karel. Sloupkový ambit. Lidové noviny. 1926-05-30, s. 1. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ Např. TOMEČEK, Jaromír. Opeření povaleči. Lidové noviny. 1941-01-09, s. 1. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POLÁČEK, Jiří. Tvorba a recepce. Brno: Masarykova univerzit, 2003. Dostupné online. ISBN 80-210-3075-5. Kapitola Zrod a počátky sloupku, s. 114-117. Dostupné online po registraci.
Související články
[editovat | editovat zdroj]
