Přeskočit na obsah

Moše Arens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Moše Arens
משה ארנס
11., 14. a 18. Ministr obrany Izraele
Ve funkci:
1999  1999
PředchůdceJicchak Mordechaj
NástupceEhud Barak
Ve funkci:
1990  1992
PředchůdceJicchak Šamir
NástupceJicchak Rabin
Ve funkci:
1983  1984
PředchůdceAriel Šaron
NástupceJicchak Rabin
8. Ministr zahraničních věcí Izraele
Ve funkci:
1988  1990
PředchůdceŠimon Peres
NástupceDavid Levy
Stranická příslušnost
ČlenstvíLikud

Narození27. prosince 1925
Kaunas, Litva
Úmrtí7. ledna 2019 (ve věku 93 let)
Savijon, Izrael
Místo pohřbeníSavyon Cemetery
ObčanstvíIzrael a Spojené státy americké
Kneset8.12., 15.
Alma materKalifornský technologický institut
Massachusettský technologický institut
George Washington Educational Campus
Profesediplomat, politik, podnikatel, vysokoškolský učitel, inženýr, spisovatel, vědec, publicista, letecký inženýr a ministr zahraničí
Náboženstvíjudaismus
CommonsMoshe Arens
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moše Arens (hebrejsky משה ארנס; 27. prosince 1925 Kaunas7. ledna 2019 Savjon) byl izraelský inženýr, vědec, profesor Technionu v Haifě, politik, člen strany Likud, ministr obrany ve třech izraelských vládách a velvyslanec Izraele ve Spojených státech.

Narodil se v Kaunasu v Litvě. V roce 1938 se společně se svou rodinou přestěhoval do USA a stal se americkým občanem. Byl jedním z vůdců sionistické mládežnické organizace Betar. Do Izraele se přestěhoval v roce 1948, když Izrael deklaroval svou nezávislost. Vstoupil do řad Irgun, v jehož řadách bojoval ve válce za nezávislost.

V politice

[editovat | editovat zdroj]

Po válce vstoupil do politiky. Byl jedním ze zakládajících členů strany Cherut (předchůdkyně Likudu). V roce 1973 byl za Likud zvolen do Knesetu. Tam se stal předsedou parlamentního výboru pro zahraniční věci a obranu.

V roce 1981 byl premiérem Menachemem Beginem jmenován izraelským velvyslancem v USA. Na tomto postu setrval až do roku 1983, kdy se stal poprvé ministrem obrany ve vládě Jicchaka Šamira. V této funkci vystřídal Ariela Šarona. V roce 1984 se Arens stal ministrem bez portfeje ve vládě národní jednoty.

V roce 1988 se stal ve vládě Jicchaka Šamira ministrem zahraničí. Na této pozici čelil kritice za nezvládnutí první palestinské intifády a navíc se dostal do trapné pozice po Pollardově aféře, která se objevila v době, kdy se americko-izraelské vztahy poznamenané první libanonskou válkou začínaly stabilizovat. Ve funkci ministra zahraničí setrval do roku 1990, kdy byl Šamirem podruhé jmenován ministrem obrany. V této funkci setrval až do roku 1992, kdy jeho mateřská strana Likud prohrála volby. V té době byl svým okolím vnímán jako zastánce tvrdé linie ve vztazích s Araby.

Po volební porážce v roce 1992 na čas opustil politiku. Vrátil se do ní v roce 1999, kdy se postavil ve volbách do vedení Likudu proti svému bývalému chráněnci Benjaminu Netanjahuovi. Přestože prohrál (získal jen 18 hlasů) přibral jej Netanjahu v lednu 1999 do své vlády na post ministra obrany poté, co z tohoto postu vyhodil Jicchaka Mordechaje.

Politiky se Arens vzdal definitivně koncem roku 1999. Přesto ji nadále komentoval. V roce 2005 patřil ke kritikům stažení z Pásma Gazy a v roce 2006 byl jedním z těch, kteří žádali zřízení parlamentní vyšetřovací komise k druhé libanonské válce. Jak tvrdil, Izrael tuto válku prohrál, a to s velmi malou skupinou lidí; 500 příslušníků Hizballáhu nemělo být pro izraelskou armádu žádný problém.

Ke sklonku života byl předsedou rady guvernérů Arielské univerzity a publikoval články v deníku Ha'arec.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moshe Arens na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]