Moše Arens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Moše Arens
משה ארנס
Moshe Arens.jpg

11., 14. a 18. Ministr obrany Izraele
Ve funkci:
1999 – 1999
Předchůdce Jicchak Mordechaj
Nástupce Ehud Barak
Ve funkci:
1990 – 1992
Předchůdce Jicchak Šamir
Nástupce Jicchak Rabin
Ve funkci:
1983 – 1984
Předchůdce Ariel Šaron
Nástupce Jicchak Rabin

8. Ministr zahraničních věcí Izraele
Ve funkci:
1988 – 1990
Předchůdce Šimon Peres
Nástupce David Levy
Stranická příslušnost
Členství Likud

Narození 27. prosince 1925
Kaunas, Litva
Úmrtí 7. ledna 2019 (ve věku 93 let)
Savijon, Izrael
Kneset 8.12., 15.
Alma mater Kalifornský technologický institut
Massachusettský technologický institut
Profese diplomat, politik, podnikatel, vysokoškolský učitel, inženýr, spisovatel a vědec
Webová stránka gov.wackyninja.com/heb
Commons Moshe Arens
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moše Arens (hebrejsky: משה ארנס‎‎; narozený 27. prosince 1925 - 7. ledna 2019) byl izraelský inženýr, vědec, profesor Technionu v Haifě, politik, člen strany Likud, ministr obrany ve třech izraelských vládách a velvyslanec Izraele ve Spojených státech.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kaunasu v Litvě. V roce 1938 se společně se svou rodinou přestěhoval do USA a stal se americkým občanem. Byl jedním z vůdců sionistické mládežnické organizace Betar. Do Izraele se přestěhoval v roce 1948, když Izrael deklaroval svou nezávislost. Vstoupil do řad Irgun, v jehož řadách bojoval ve válce za nezávislost.

V politice[editovat | editovat zdroj]

Po válce vstoupil do politiky. Byl jedním ze zakládajících členů strany Cherut (předchůdkyně Likudu). V roce 1973 byl za Likud zvolen do Knesetu. Tam se stal předsedou parlamentního výboru pro zahraniční věci a obranu.

V roce 1981 byl premiérem Menachemem Beginem jmenován izraelským velvyslancem v USA. Na tomto postu setrval až do roku 1983, kdy se stal poprvé ministrem obrany ve vládě Jicchaka Šamira. V této funkci vystřídal Ariela Šarona. V roce 1984 se Arens stal ministrem bez portfeje ve vládě národní jednoty.

V roce 1988 se stal ve vládě Jicchaka Šamira ministrem zahraničí. Na této pozici čelil kritice za nezvládnutí první palestinské intifády a navíc se dostal do trapné pozice po Pollardově aféře, která se objevila v době, kdy se americko-izraelské vztahy poznamenané první libanonskou válkou začínaly stabilizovat. Ve funkci ministra zahraničí setrval do roku 1990, kdy byl Šamirem podruhé jmenován ministrem obrany. V této funkci setrval až do roku 1992, kdy jeho mateřská strana Likud prohrála volby. V té době byl svým okolím vnímán jako zastánce tvrdé linie ve vztazích s Araby.

Po volební porážce v roce 1992 na čas opustil politiku. Vrátil se do ní v roce 1999, kdy se postavil ve volbách do vedení Likudu proti svému bývalému chráněnci Benjaminu Netanjahuovi. Přestože prohrál (získal jen 18 hlasů) přibral jej Netanjahu v lednu 1999 do své vlády na post ministra obrany poté, co z tohoto postu vyhodil Jicchaka Mordechaje.

Politiky se Arens vzdal definitivně koncem roku 1999. Přesto ji nadále komentoval. V roce 2005 patřil ke kritikům stažení z Pásma Gazy a v roce 2006 byl jedním z těch, kteří žádali zřízení parlamentní vyšetřovací komise k druhé libanonské válce. Jak tvrdil, Izrael tuto válku prohrál ,a to s velmi malou skupinou lidí; 500 příslušníků Hizballáhu nemělo být pro izraelskou armádu žádný problém.

Ke sklonku života byl předsedou rady guvernérů Arielské univerzity a publikoval články v deníku Ha'arec.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moshe Arens na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]