Chajim Bar-Lev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chajim Bar-Lev
חיים בר-לב
Generál Bar-Lev (vlevo) a náčelník Generálního štábu Cvi Cur, rok 1961
Generál Bar-Lev (vlevo) a náčelník Generálního štábu Cvi Cur, rok 1961

4. ministr policie Izraele
Ve funkci:
13. září 1984 – 15. března 1990
Předseda vlády Šimon Peres
Jicchak Šamir
Předchůdce Šlomo Hilel
Nástupce Roni Milo

12. ministr obchodu a průmyslu Izraele
Ve funkci:
5. března 1972 – 20. června 1977
Předseda vlády Golda Meirová
Jicchak Rabin
Předchůdce Pinchas Sapir
Nástupce Jig'al Hurvic

Stranická příslušnost
Členství Strana práce
(dříve Ma'arach)

Narození 16. listopadu 1924
Vídeň, Rakousko
Úmrtí 7. května 1994 (69 let)
Tel Aviv, Izrael
Kneset 9., 10., 11., 12.
Děti Omer Bar-Lev
Alma mater Kolumbijská univerzita
Pařížská univerzita
Profese diplomat a politik
Vojenská služba
Sloužil Britská armáda
Hagana
Izraelské obranné síly
Složka Palmach
Doba služby 1942–1973
Hodnost generálporučík,
náčelník GŠ
Bitvy/války válka za nezávislost
sinajská válka
šestidenní válka
opotřebovací válka
jomkipurská válka
Commons Kategorie Haim Bar-Lev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chajim „Kidoni“ Bar-Lev (hebrejsky: חיים בר-לב‎‎, rodným jménem Chajim Broclevski; 16. listopadu 19247. května 1994) byl izraelský generál a politik. V letech 1968 až 1972 působil jako náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil. Jeho jméno nesla soustava opevnění vybudovaná na Sinajském poloostrověBar Levova linie. Po odchodu z armády vstoupil do politiky, a to jako poslanec Knesetu a ministr izraelských vlád.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve VídniRakousku, avšak vyrůstal v Jugoslávii, kam se jako dítě přestěhoval s rodiči.[1] V roce 1939 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny, kde studoval na zemědělské škole Mikve Jisra'el.[2] Později vystudoval business management a ekonomii na Kolumbijské univerzitě a politologii na Pařížské univerzitě.

Bar-Lev v roce 1948

Armádní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1942 až 1948 sloužil v různých židovských vojenských organizacích, např. Palmach. Prodělal pilotní a výsadkářský výcvik. Později získávání těchto dovedností pomáhal zavádět i v izraelské armádě. V roce 1946 velel akci, při níž došlo v rámci Noci mostů ke zničení Allenbyho mostu, po kterém pronikali příslušníci arabských milicí ze Zajordánska do židovských osad.

Během izraelské války za nezávislost v roce 1948 velel v hodnosti plukovníka 8. mechanizovanému praporu v Negevské brigádě, se kterým bojoval na severu Sinaje.[2] Od roku 1952 byl velitelem severního velitelství armády, od roku 1954 velitelem brigády Givati. Během sinajské války v roce 1956 velel 27. obrněné brigádě, která obsadila Pásmo Gazy a po otočce na jihozápad dosáhla Suezského průplavu. Později se stal velitelem operací izraelské armády.

Během šestidenní války v roce 1967 sloužil jako zástupce náčelníka generálního štábu. Rok na to byl povýšen do hodnosti generálmajora. Následně byl jmenován náčelníkem generálního štábu a vedl výstavbu pískového valu podél Suezského průplavu z nějž měl být pozorován pohyb egyptské armády na druhém břehu kanálu. Za valem byla vybudována linie opevnění později známá jako Bar Levova linie. Ve funkci náčelníka generálního štábu působil do roku 1971 a poté odešel z armády.

Bar-Lev (uprostřed) v roce 1961

Začátek jomkipurské války v říjnu 1973 Bar-Leva zastihl ve funkci ministra průmyslu a obchodu. Tehdejší náčelník generálního štábu David Elazar jej povolal zpět do služby a přidělil mu funkci styčného důstojníka ve štábu velitele jižního velitelství armády Šmu'ela Gonena. V této funkci byl spoluzodpovědný za obranu Sinajského poloostrova. Díky špatnému Gonenově velení hrozilo celé jižní frontě zhroucení. Bar-Lev po převzetí funkce navrhl opatření ke stabilizaci situace. Díky svým diplomatickým schopnostem dokázal navíc ukončit spory mezi polními generály, jejichž představy, jak dále vést válku na jižní frontě, se navzájem rozcházely. Dokázal uklidnit situaci a vnést pořádek do velení. Gonenův zástupce Uri Ben-Ari později o Bar-Levově příchodu řekl: „Vnesl mezi nás klid. Zavládl pocit, že to má na starost konečně skutečný velitel.“

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou první ministerskou funkci, post ministra obchodu a průmyslu, zastával v letech 1972 až 1977 ve vládách Goldy Meirové a Jicchaka Rabina. V též době byl v roce 1974 na tři měsíce ministrem rozvoje. Všechny tyto funkce vykonával, aniž by byl poslancem. Tím se stal v parlamentních volbách v roce 1977, v nichž kandidoval za levicovou alianci Ma'arach. Kromě poslaneckého mandátu byl v letech 1977 až 1984 rovněž generálním sekretářem strany. Po volbách v roce 1984 došlo v důsledku volebního patu k vytvoření vlády národní jednoty s rotačním principem na postu premiéra, kde se postupně vystřídali Šimon Peres a Jicchak Šamir. Bar-Lev se stal v nově vzniklé vládě ministrem policie a pozici si udržel i po následujících volbách v roce 1988.

Po volbách v roce 1992 opustil Kneset. V letech 19921994 působil jako izraelský velvyslanecRusku.[3] Zemřel 7. května 1994 v Tel Avivu.

Jeho syn Omer Bar-Lev působil od 70. let 20. století v elitních armádních jednotkách Sajeret Matkal a ve volbách v roce 2013 byl zvolen do Knesetu za Stranu práce.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haim Bar-Lev na anglické Wikipedii.

  1. FINKLESTONE, Joseph. Obituary: Lt-Gen Haim Barlev [online]. The Independent, 1994-05-10, [cit. 2011-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Bar-Lev, Haim (1924-1994) [online]. Židovská agentura, [cit. 2011-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 122.  
  4. Omer Bar-Lev [online]. Kneset, [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. עמר בר לב [online]. havoda.org.il, [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]