Matan Vilnaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Matan Vilnaj
מתן וילנאי
Matan Vilnaj v projevu v domu Palmach, 2010

13. a 17. ministr vědy a technologie Izraele
Ve funkci:
28. srpna 2005 – 23. listopadu 2005
Předchůdce Viktor Brailovsky
Nástupce Roni Bar-On
Ve funkci:
5. srpna 1999 – 2. listopadu 2002
Předchůdce Ehud Barak
Nástupce Eli'ezer Sandberg
Stranická příslušnost
Členství Acma'ut (dříve Strana práce a Jeden Izrael)

Narození 20. května 1944 (74 let)
Britský mandát Palestina Jeruzalém, Britský mandát Palestina (nyní Izrael)
Kneset 15., 16., 17., 18.
Rodiče Ze'ev Vilnaj
Příbuzní Ze'ev Vilnaj (otec)
Alma mater Hebrew Reali School
Profese politik, vojenská osoba a diplomat
Webová stránka matanvilnai.co.il
Commons Kategorie Matan Vilnai
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matan Vilnaj (hebrejsky: מתן וילנאי, narozen 20. května 1944) je izraelský politik, diplomat a bývalý generálmajor izraelské armády. V letech 1999 až 2012 byl poslancem Knesetu, kde postupně reprezentoval Stranu práce, alianci Jeden Izrael a stranu Acma'ut. Zastával různé posty v izraelské vládě, kde byl ministrem vědy, kultury a sportu, náměstkem ministra obrany a ministrem domácí obrany. Od února 2012 je izraelským velvyslancem v Číně.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1944 v Jeruzalémě. Jeho otec byl profesor Ze'ev Vilnaj, průkopník izraelské turistiky a studií o zemi izraelské, po kterém zdědil lásku k přírodě a turistice.[1] V roce 1966 vstoupil do IOS a sloužil ve výsadkové brigádě a elitní protiteroristické jednotce Sajeret Matkal. Mimo jiné se zúčastnil operace Entebbe, při které byli v Ugandě osvobozeni židovští a izraelští cestující uneseného letounu společnosti Air France. Jako generálmajor stál v čele armádního ředitelství lidských zdrojů a byl taktéž zástupcem náčelníka Generálního štábu IOS.

V současnosti (2010) žije Vilnaj v Mevaseret Cijon, je ženatý a má tři děti.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Před volbami v roce 1999 vstoupil do Strany práce (která tehdy kandidovala jako aliance Jeden Izrael), doufaje ve vhodné umístění na kandidátní listině do Knesetu. To se mu nakonec podařilo, stal se tak poslancem Knesetu a ve vládě Ehuda Baraka byl jmenován ministrem vědy, kulturu a sportu. Šest měsíců po volbách se však poslaneckého mandátu vzdal (nahradila jej Colette Avital), zůstal však ministrem. Poté, co Barak prohrál ve volbách v roce 2001Arielem Šaronem, byl Vilnaj jmenován opět ministrem vědy, kultury a sportu v nové Šaronově vládě.

Poslancem Knesetu se opět stal po volbách v roce 2003, ve kterých kandidoval z druhého místa na kandidátní listině Strany práce.[2] Poté, co Ariel Šaron vytvořil pravicovou vládu, která nezahrnovala Stranu práce však přišel o post ministra. Strana práce však byla v lednu 2005 přizvána do vlády poté, co ji opustilo několik stran v protestu vůči Šaronovu plánu na izraelské stažení z Pásma Gazy. Ze začátku byl jmenován ministrem při úřadu ministerského předsedy a v srpnu 2005 byl jmenován úřadujícím ministrem vědy a technologie (nastálo byl do této funkce jmenován v listopadu téhož roku).

Ve stranických primárkách před volbami v roce 2006 se společně s Šimonem Peresem a Benjaminem Ben Eliezerem ucházel o funkci předsedy strany,[3] všechny však porazil někdejší vůdce Histadrutu Amir Perec. Ve volbách si nakonec udržel svůj poslanecký mandát.

Poté, co se stal v roce 2007 předsedou strany Ehud Barak, byl Vilnaj jmenován náměstkem ministra obrany. V únoru 2008 skandalizoval redaktor britského deníku The Guardian Vilnajovo prohlášení směrem k palestinským Arabům, kteří na Izrael odpalují rakety.[4] Na vině přitom byl špatný překlad z hebrejštiny do angličtiny. Vilnaj totiž v armádním rozhlase prohlásil, že „čím více (Palestinci) zintenzivní ostřelování Izraele a čím dále budou rakety dopadat, tím větší katastrofu/neštěstí na sebe přivolají, neboť my použijeme všech prostředků k tomu, abychom se ubránili.“ Pro slovo katastrofa totiž Vilnaj použil slovo šoa, které je běžným hebrejským ekvivalentem pro slovo holokaust. V hebrejštině však šoa (שואה) znamená katastrofu a holocaust se označuje jako ha-šoa (השואה, „ha-“ je přitom v hebrejštině určitý člen, takže doslovný překlad je „ta katastrofa“, kterou je myšlen holocaust). Za chybný překlad se nakonec redaktor Gurdianu omluvil, přesto však stačila světová média upozornit na to, že náměstek izraelského ministra obrany vyhrožuje palestinským Arabům holocaustem.[5]

Svůj poslanecký mandát obhájil i ve volbách v roce 2009, kdy měl 6. místo na kandidátní listině Strany práce. Tu v roce 2011 opustil spolu s jejím předsedou Ehudem Barakem a vstoupil do jeho nové strany Acma'ut,[6] za níž se stal ministrem na nově zřízeném rezortu domácí obrany.[7] V únoru 2012 byl jmenován izraelským velvyslancem v Číně.[8] V Knesetu jej nahradil Šakíb Šanán.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matan Vilnai na anglické Wikipedii.

  1. Thousands Support JNF-KKL's Battle to Preserve Open Spaces in Jerusalem [online]. Židovský národní fond [cit. 2010-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Matan Vilnai tops Labor list; Yossi Beilin and other doves out [online]. Haaretz [cit. 2010-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Labor hopefuls court the Arab vote [online]. Haaretz [cit. 2010-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-06. (anglicky) 
  4. Israeli minister warns of Palestinian 'holocaust' [online]. The Guardian, 2008-02-29 [cit. 2010-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Redaktor britského deníku Guardian se omluvil za protiizraelský komentář [online]. Eretz.cz, 2008-03-06 [cit. 2010-02-26]. Dostupné online. 
  6. Ehud Barak announces defection from Labor, formation of new party [online]. Haaretz [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Vilnai to Head New Ministry for Homefront Protection [online]. Aruc ševa [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Gov't approves Vilna'i as next ambassador to China [online]. The Jerusalem Post, 2012-02-12 [cit. 2013-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Replacements Among Knesset Members [online]. Kneset [cit. 2013-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]