Ratiboř (Slezské vojvodství)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ratiboř
Racibórz
Centrum města
Centrum města
Ratiboř – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 200 m n. m.
Časové pásmo: SEČ/SELČ
stát: Polsko Polsko
vojvodství: Slezské vojvodství Slezské
Ratiboř
Red pog.png
Ratiboř
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 74,96 km²
počet obyvatel: 56 919 [1] (2008)
hustota zalidnění: 759 [1] obyv. / km²
správa
starosta: Mirosław Lenk
oficiální web: http://www.raciborz.pl
adresa obecního úřadu: ul. Stefana Batorego 6
47-400 Racibórz
telefonní předvolba: +48 32
PSČ: 47-400 až 47-445

Ratiboř (polsky: Racibórz, slezsky: Raćibůrz, německy: Ratibor) je město v jižním Polsku, ve Slezském vojvodství, na řece Odře. V roce 2008 měla Ratiboř 56 919 obyvatel [1].

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

V okolí Ratiboře žil slovanský kmen Holasiců. V 11. století se z kmenového hradiště zdejšího slovanského obyvatelstva stává střediskem kastelánie, raněstředověké územně-správní jednotky polského státu. Zanedlouho poté, roku 1121 se Ratiboř stává prvním historickým hlavním městem Horního Slezska, respektive Hornoslezského údělného knížectví.[zdroj?] V roce 1217 Ratiboř obdržela městská práva. Město bylo hlavním městem Ratibořského knížectví.

Poté, co se roku 1241 přes Ratibořské knížectví dvakrát po sobě přehnaly tatarské hordy, rychle se začalo měnit národnostní složení do té doby čistě slovanské země. Německý živel, podobně jako v jiných slezských knížectvích, začal převládat, což přetrvalo až do konce druhé světové války. I přes tato všechna utrpení se město v průběhu 13. a 14. století utěšeně rozvíjí, hlavně díky svému umístění na křižovatce obchodních cest. Město těží z obchodu a skladu soli z polské Věličky a řemeslné výroby sukna a plátna. V těch dobách se také rozvolňuje svazek s rozpadajícím se polským státem a ratibořská knížata stále více vidí zajištění bezpečí v náručí Království českého. Roku 1292 skládá hold kníže Přemysl Ratibořský do rukou českého krále Václava II. a konečně jeho syn Lešek roku 1327 utvrzuje lenním slibem českému králi Janu Lucemburskému příslušnost ke svazku Zemí koruny české. Tento stav trval až do roku 1742. Město i nadále vzkvétalo, razilo i své velmi hodnotné oboustranné Haléře. Dlouholeté období prosperity města ukončila až třicetiletá válka, během níž byla Ratiboř několikrát těžce poničena a až do dnešních dnů nedosáhla své původní důležitosti.

Kostel sv. Mikuláše v Ratiboři

Období úpadku po třicetileté válce ukončila až železnice, po které přijel první vlak do tehdy již pruské Ratiboři roku 1842. O dva roky později se Ratiboř dočkala spojení s Vídní, čímž se stala důležitým dopravním uzlem mezi dvěma evropskými velkoměsty - Vídní a Berlínem. Prudce se rozvíjí zpočátku lehký průmysl, a to vcelku vzácná výroba Fajánsu a později i průmysl těžký, zastoupený v Ratiboři hutnictvím. Počet obyvatel před první světovou válkou se blížil 40 000.

Územní spory po první světové válce se nevyhnuly ani tomuto městu. Bývalé Ratibořské knížectví si nárokovaly všechny tři okolní státy - nově vzniklé Polsko a Československo a poražené Prusko. Československo však z území bývalého knížectví nezískalo nic a polsko - německá hranice byla vytyčena plebiscitem. Samotná Ratiboř zůstala v Prusku. Dlužno podotknout, že změny hranic místní obyvatelstvo, ať již německé, české (resp. moravské) nebo polské (resp. wasserpolské), přijímalo s velkou nelibostí,[zdroj?] neboť téměř všichni bez rozdílu národnosti a vyznání nesli v sobě silný pocit sounáležitosti s pruským státem.[zdroj?]

Meziválečná léta nebyla pro Ratiboř právě ta nejšťastnější, neboť se stala provinčním městem na samém okraji tehdejšího německého území. Druhá světová válka paradoxně přispěla k opětovnému sjednocení Ratibořska. Po osvobození Rudou armádou leželo město z 80% procent v troskách. Protože v oblasti žila česká menšina, po druhé světové válce si oblast nárokovalo Československo. V červnu 1945 československá armáda krátce oblast obsadila, nakonec byla ale celá sporná oblast přičleněna k Polsku. Poláci provedli odsun ne nepodobný tomu našemu, ačkoli byl mnohem přísnější. Vysídleni byli nejen Němci, ale také výše zmínění Moravci a mnoho místních Poláků loajálních k Říši. Dnes Ratiboř obývají potomci dosídlených Poláků, menší německá minorita a Slezané.[zdroj?]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

[2]

Rok Obyvatel
1749 1 564
1765 2 410
1786 2 940
1800 3 024
1818 4 655
1825 5 315
1834 6 288
1840 7 022
1843 7 424
1849 8 499
1855 9 962
1861 11 794
1880 18 373
Rok Obyvatel
1885 19 524
1890 20 737
1910 38 424
1919 36 994
1925 49 959
1933 51 680
1939 49 725
1975 45 900
1983 58 800
1990 63 000
1995 65 041
2000 60 741
2005 57 755

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Pomník Eichendorffa v Ratiboři

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 177. [1]
  2. Quellen der Einwohnerzahlen:
    1749, 1765, 1786, 1800, 1818, 1825, 1834, 1855, 1861: Felix Triest: Topographisches Handbuch von Oberschlesien. Breslau 1865 – 1840, 1843:: Johann Georg Knie: Alphabetisch-statistisch-topographische Uebersicht der Dörfer, Flecken, Städte und andern Orte der Königl. Preuss. Provinz Schlesien. Breslau 1845 – 1885: Meyers Konversationslexikon, 1885-1892 – 1880, 1890: geschichte-on-demand.de – 1910: gemeindeverzeichnis.de – 1975: Klaus Ullmann: Schlesien - Lexikon, Bechtermünz Verlag, Augsburg 1996 – 1983: Encyklopedia Powszechna PWN – 1990: Heinz Rudolf Fritsche: Schlesien Wegweiser, Adam Kraft Verlag, Würzburg 1991 – 1995, 2000, 2005: GUS

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MIKA, Norbert. Racibórz w obliczu najazdów tatarskich i zagrożenia wałaskiego. Racibórz : AGAT, 2002. 176 s. ISBN 83-916904-0-7.  
  • NEWERLA, Paweł. Dzieje Raciborza i jego dzielnic. Racibórz : Wydawnictwo i Agencja Informacyjna WAW, 2008. 584 s. ISBN 978-83-89802-73-6.  
  • WELTZEL, Augustin. Geschichte der Stadt und Herrschaft Ratibor. Ratibor : Max Muschik, 1881. 940 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]