Michael Kocáb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michael Kocáb
3. ministr pro lidská práva a národnostní menšiny ČR
Ve funkci:
23. ledna 2009 – 29. března 2010
Předseda vládyMirek Topolánek
Jan Fischer
PředchůdceDžamila Stehlíková
NástupceJiří Dienstbier ml. (od 2014)
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 4. června 1992
5. zmocněnec vlády pro lidská práva
Ve funkci:
20. dubna 2010 [1] – 15. září 2010
PředchůdceJan Litomiský
NástupceMonika Šimůnková
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989-1991)
Nestraník
v české vláděza SZ (2009-2010)
do Senátuza SZ (2008)
Narození28. července 1954 (69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMarsha Kocábová
Partner(ka)Lejla Abbasová (2009–2014)
RodičeAlfréd Kocáb
DětiNatálie Kocábová
Michael Kocáb ml.
Jessica Kocábová
David
PříbuzníMagdalena Westman (sourozenec)
Profesepolitik, zpěvák, hudební skladatel a autor písní
OceněníŘád bílého dvojkříže 2. třídy (2017)
Stříbrná medaile předsedy Senátu (2019)
PodpisMichael Kocáb, podpis
Webová stránkawww.kocab.com
CommonsMichael Kocáb
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Michael Kocáb na Vinohradském vinobraní 2005

Michael Kocáb (* 28. července 1954 Praha[2]) je český hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista, politik a podnikatel.

V letech 2009–2010 byl ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny České republiky ve Fischerově vládě (nestraník nominován Stranou zelených), jediným, který zůstal ve funkci i po pádu předchozí druhé Topolánkovy vlády. Do září 2010 pracoval jako zmocněnec pro oblast lidských práv, spadající pod úřad vlády.[3]

Na počátku 90. let dvacátého století byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR a předsedou parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk[4] z území bývalého Československa.

Studia a hudební kariéra

Narodil se v rodině evangelického faráře Alfréda Kocába a promované psycholožky, vyrůstal ve městě Zruč nad Sázavou. V roce 1973 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, o šest let později absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a varhany (skladbu u Ilji Hurníka, varhany u Jiřího Ropka[5]).

Ještě během studií v roce 1977 založil kultovní skupinu Pražský výběr. Skupina se až do roku 1989 pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. V roce 1980 byl Kocáb obviněn pro politickou provokaci a stíhání bylo ukončeno až díky prezidentské amnestii. Mezi roky 1982 a 1987 měla skupina zakázanou činnost. Často během koncertů vystupuje pod ikonickou maskou Artura Ropotáma, často na invalidním vozíku. Několik měsíců před revolucí v roce 1989 se podílel na natáčení filmu Pražákům, těm je tu hej (mj. zde byla scéna Kocábovy popravy natáčená v mauzoleu Klementa Gottwalda). Po rozpadu původní skupiny Pražský výběr Kocáb vytvořil roku 2006 projekt Pražský Výběr II (Michael Kocáb – klávesy a zpěv, Klaudius Kryšpín – bicí, Zlata Emily Kinská – zpěv, vokál, perkuse, Glenn Proudfoot – sólová kytara, vokál, Richard Scheufler – baskytara, zpěv, vokál). V roce 2012 na rodinném pohřbu bývalého českého prezidenta Václava Havla, který Kocáb na žádost Havlovy ženy Dagmar organizoval,[zdroj?] se usmířil s Michalem Pavlíčkem a dali kapelu Pražský výběr znovu dohromady.

Kocáb také působí jako autor písní, komorních děl i filmové hudby (mj. je držitelem Českého lva za rok 2004 za film Král zlodějů).

Politika

Kocáb na jaře 1989 společně s Michalem Horáčkem založil iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Na podzim stejného roku se tato iniciativa podílela na zprostředkování všech rozhovorů mezi zástupci opozice a předsedou komunistické vlády Ladislavem Adamcem.

Po 17. listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu koordinačního centra OF. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem a velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce.[zdroj?] Stejná jednání vedl i se zástupci sovětské armády umístěné v ČSSR.[zdroj?]

28. prosince 1989 byl kooptován do Federálního shromáždění ČSSR (volební obvod č. 1 - Praha 1, Praha 2) jako bezpartijní poslanec (respektive poslanec za Občanské fórum).[6][7] O den později byl na jeho návrh[zdroj?] zvolen prezidentem republiky Václav Havel.

Mandát obhájil ve volbách roku 1990, za OF.[8] Ve volbách v roce 1990 získal vysoký počet preferenčních hlasů (54 % - druhý nejpreferovanější kandidát po Alexandru Dubčekovi). V československém parlamentu byl členem zahraničního výboru, parlamentní komise prověřující spolehlivost generálů armády a členem komise pro kontrolu Federální bezpečnostní informační služby.

V roce 1991 navštívil společně s Dubčekem Sovětský svaz, kde promluvil na plénu Nejvyššího sovětu.

Obecnou popularitu Kocáb získal jako předseda parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk z Československa, jejíž vznik inicioval.[9] Poté, co poslední sovětský voják opustil ČSFR (30. 3. 1991), rezignoval na veřejné politické funkce a začal se věnovat hudbě, podnikání a poradenství.

V roce 1992 organizoval společně s Pavlem Tigridem petici na podporu práva občanů Československa rozhodnout o případném rozdělení federace v referendu (více jak 2,5 milionu podpisů).

Mezi roky 1993–2003 působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla. Na tuto činnost navázala spolupráce s Havlovou nadací a knihovnou.

V srpnu 2008 ohlásil svou kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených[10] v centrálním pražském volebním obvodu, který zahrnuje Prahu 1, Prahu 7, Prahu-Troja a menší části Prahy 2 a Prahy 6[11]. Na kandidátce SZ nahradil Jiřího Hromadu, který o měsíc dříve odstoupil ze zdravotních důvodů. Podle vlastních slov až na „dost důraznou přímluvu od exprezidenta Havla.“[12] Ve volbách se Kocáb umístil na třetím místě se ziskem 15,4 %, když zaostalo o 748 hlasů za druhou sociální demokratkou Blankou Haindlovou.[13]

V lednu 2009 byl nominován Stranou zelených na uvolněné místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních menšin po odstupující Džamile Stehlíkové.[14] Do funkce byl jmenován 23. ledna 2009.[15]

Po vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě na jaře 2009 byl jediným úřadujícím ministrem, který se stal členem nadcházející vlády Jana Fischera jmenované 8. května 2009. 29. března 2010 podal demisi na členství ve vládě.[16] Poté, co Michael Kocáb rezignoval na funkci ministra pro lidská práva a řízení příslušného útvaru na Úřadu vlády ČR se ujal předseda vlády Jan Fischer, odvolal vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Litomiského a 19. dubna 2010 jmenoval do této funkce Michaela Kocába.[3] Ten si po nástupu premiéra Nečase stěžoval, že se vláda o činnost jeho útvaru nezajímá a nespolupracuje s ním, a nedlouho poté, co si Nečas za svého poradce pro oblast lidských práv zvolil křesťanského konzervativce Romana Jocha, za nejasných okolností pohrozil svou rezignací, což si Petr Nečas vyložil jako akt podání rezignace, a následně byl Kocáb vládou dne 15. září 2010 odvolán.[17][18] Zpočátku média spekulovala o tom, zda a kdo bude jmenován jeho nástupcem. Ačkoliv Petr Nečas deklaroval, že funkce zůstane zachována, zůstala několik měsíců neobsazena a činnost útvaru ještě více stagnovala, například vládní rada pro lidská práva přestala pracovat, protože ji nikdo v pravidelném termínu nesvolal.[19]

Signální svazek Státní bezpečnosti

V 80. letech komunistická Státní bezpečnost vedla na Kocába tzv. signální svazek s krycím jménem Míša.[20] Existence tohoto typu svazku prokazuje podezření StB, že se Kocáb dopouští porušování tehdy platných zákonů, samo o sobě však neukazuje na vědomou spolupráci.[21] Pro StB Michal Kocáb pouze vydal obecné prohlášení.[22]

Podnikatelské aktivity

Výšková budova Montovaných staveb Praha, v jejichž představenstvu na jaře 1991 zasedl Michael Kocáb; v této budově sídlil i VIF TREND a společnosti, které ho spravovaly

V dubnu 1990 založil Michael Kocáb společně s Oldřichem Lichtenbergem a Miloslavem Zapletalem mediální a producentskou společnost Art Production K, ve které zastával funkci předsedy představenstva.[23] V květnu 1991 se stal členem představenstva akciové společnosti Montované stavby Praha, která vznikla transformací stejnojmenného státního podniku. Montované stavby Praha založily v lednu 1992 investiční fond TREND VIF, ve kterém se Kocáb stal předsedou představenstva.[23] Členem představenstva se stal také jeho švagr Martin Kratochvíl. TREND VIF se účastnil obou kol kupónové privatizace. Kocábova sestra Magdalena Kratochvílová spolu s dalšími lidmi přesvědčila svého bratra a svého manžela k osobní účasti v mediální kampani, pro kterou vymyslela slogan „Dívejte se naším směrem“.[24] V druhé vlně byl použit slogan „Vždy plníme slovo, to je náš TREND“.[25] Společnosti Art Production K, Bonton, Montované stavby a Bankovní dům SKALA založily v lednu 1993 společnost TRENDIS, která měla spravovat majetek VIF TREND.[23] V srpnu 1995 Kocáb s Kratochvílem prodali správcovskou společnost Královéhradecké brokerské společnosti. Podle bývalého ministra privatizace Tomáše Ježka tím umožnil vytunelování fondů.[26]

Noví majitelé jejím prostřednictvím TREND VIF vytunelovali a připravili drobné akcionáře o jejich vklady ve výši 1,4 miliardy Kč.[27] Trestní řízení se skupinou podvodných manažerů v čele s Miroslavem Hálkem nebylo ani po deseti letech od podání obžaloby pravomocně uzavřeno.[28] V srpnu 2008 odsoudil královéhradecký soud Miroslava Hálka k sedmi letům vězení, po třech letech vězení dostali i další bývalí vrcholní manažeři. Součástí nepravomocného rozsudku byla také povinnost nahradit škodu a zákaz podnikat v managementu firem.[29] Po několika odvoláních nebyl pravomocný rozsudek vynesen ani na konci roku 2010 a hlavní líčení bylo odloženo na neurčito.[30]

Sám Kocáb tvrdí, že akcionáře nepoškodil a zisk z transakce ve výši 36 milionů nepoužil k osobnímu obohacení.[31] 29 milionů korun však převedl do Nadace Michaela Kocába, která se zaměřila především na podporu týdeníku Literární noviny.[32] Spolu s Kocábem ve správní radě (které předsedá) této nadace sedí jeho rodiče Alfréd a Darja Kocábovi, dcera Natálie Kocábová, a Jan Nedvěd. Ředitelem nadace je po převzetí funkce od Jakuba Patočky od 1.1.2009 Vavřinec Hutka.[33] Podle policejního vyšetřovatele Václava Lásky pocházely peníze zaplacené kupcem z vytunelovaného fondu TREND.[34]

Rodina

Petr Berounský: Michael Kocáb, Excalibur, Ta Fantastika

Od roku 1983 byl ženatý s Američankou Marshou Kocábovou. Mají spolu tři děti — dcery Natálii a Jessicu a syna Michaela. Natálie se také věnuje hudbě.[35] Od Natalie má vnuka Vincenta Marshalla a vnučku Miu.

Od roku 2009 do roku 2014 byla Kocábovou partnerkou jeho bývalá mluvčí Lejla Abbasová,[36][37] 13. prosince 2011 se jim narodil syn. Abbasová však podle jeho slov nebyla příčinou rozvodu, s manželkou již prý žili osm let odděleně ve společné domácnosti.[38] V reakci na medializaci poměru s Abbasovou nabídl Kocáb svou rezignaci, kterou premiér Fischer nepřijal. Lejla Abbasová pozici tiskové mluvčí sama opustila.[37]

Michael Kocáb měl podle údajů z roku 2008 trvalé bydliště v Praze 1, přechodně žije v Praze-Troji.[39]

Dílo

Zkomponoval více než 60 filmových hudeb:

hudby k celovečerním filmům:

  1. Straka v hrsti – Juraj Herz (1983)[40]
  2. Sladké starosti – Juraj Herz (1984)[41]
  3. Prodavač humoru – Jiří Krejčík (1984)[42]
  4. Zastihla mne noc – Juraj Herz (1985)[43]
  5. Hledám dům holubí – Věra Plívová Šimková (1985)[44]
  6. Vlčí bouda – Věra Chytilová (1986)[45]
  7. Devět kruhů pekla – Milan Muchna (1987)[46]
  8. Rausch der Verwandlung – Édouard Molinaro (1988)[47]
  9. Král zlodějů – Ivan Fíla (2004)[48]
  10. "Jan Hus" (2015)

a další

hudby k animovaným filmům:

  1. Bumerang – Jan Dudešek (1981)[49]
  2. Paní Bída – Vlasta Pospíšilová (1983)[50]
  3. Krysař – Jiří Bárta (1985)[51]
  4. Romance z temnot – Jacques Drouin, Břetislav Pojar (1987)[52]
  5. Poslední lup – Jiří Barta (1987)[53]
  6. Ako orechová škrupinka plávala na Vianočný ostrov – Jan Dudešek
  7. Ako vtáci na Vianoce spievali – Jan Dudešek

a dalším

hudby ke krátkým filmům:

  1. Odpady, které znamenají zisk (1979)
  2. Husitské trojměstí (1979)
  3. Oči modré, vlasy hnědé (1981)
  4. Priehody brušné (1981)
  5. Akvaráma (1981)
  6. Normální kluk (Ivan Lendl) (1982)
  7. Ruce - Setkání třetího druhu (1983)
  8. Potopa (1983)
  9. Mravenci chrání les (Václav Borovička)
  10. UNC-060 (1983)
  11. MS v lehké atletice – vytvořeno pro USA (1984)
  12. Praha – hledání ve zlatém městě (Artcentrum)
  13. Praha – neklidné srdce Evropy – Věra Chytilová[54]
  14. Jižní Čechy, aneb co Švejk neviděl (Artcentrum)
  15. Mucholapky na motýly – Václav Borovička (1985)
  16. Živí ochránci rostlin – Václav Borovička (1985)
  17. Zuřivý reportér (Egon Erwin Kisch – copr. DEFA) (1985)
  18. Portrait of Hope (znělka OSN) (1985)
  19. Jediná generace – rež. Hoffmeister (1985)
  20. Holzarchitektur – Sváťa Beneš (1985)
  21. Ikony – Sváťa Beneš
  22. Šťastný, šťastný swing – Milan Peer (1985)
  23. Každý metr zeleně – Josef Císařovský (1986)
  24. Kalkula – Miroslav Adamec (1986)
  25. Our Water our Lives - pro OSN (1987)
  26. Jost Burgi – Michal Havas (1988)

Kocáb se zabýval také hudebními kompozicemi k celé řadě audiovizuálních projektů a divadelních her, například:

audiovizuální projekty:

  1. EXPO 86 – český pavilón – Actorscop, Selektoráma, Rondovize (1986)
  2. EXPO 86 – kanadský pavilón (Roundhouse) – Vivat Edisoni (1986)

Laterna Magika:

  1. Československo – kvadrofonní ticho (1982)
  2. Odysseus (1986)
  3. Jednoho dne v Praze

divadelní hry:

  1. Ondina – L. Pistorius
  2. Skřivánek – Jean Anouilh – Západočeské divadlo (1984)
  3. Othello – Realistické divadlo (1987)

Sólová diskografie

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Usnesení vlády České republiky o odvolání a jmenování zmocněnce vlády pro lidská práva a předsedy Rady vlády České republiky pro lidská práva [online]. Vláda České republiky [cit. 2014-03-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ Michael Kocáb na vlada.cz
  3. ↑ a b Kocáb je zmocněnec aneb Cesta tam a zase zpátky Archivováno 23. 4. 2010 na Wayback Machine., Lidové noviny, 20. 4. 2010
  4. ↑ Jiří Šedivý. Mezinárodní vztahy (Vol 28, No 3) [online]. Ústav mezinárodních vztahů, 1993. Kapitola Odchod sovětských vojsk z Československa, s. 47. Dostupné online. 
  5. ↑ Dáma britského impéria Gillian Weir vzdá hold Jiřímu Ropkovi [online]. literarky.cz [cit. 2013-04-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 273. 
  10. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/146397-kocab-bude-kandidovat-za-stranu-zelenych-do-senatu.html
  11. ↑ http://www.senat.cz/volby/hledani/o_obvodu.php?ke_dni=03.08.2008&O=6&kod=27[nedostupný zdroj]
  12. ↑ Kocáb: Návrat do politiky jsem neplánoval, zlomil mě až Havel
  13. ↑ http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20081017&xobvod=27
  14. ↑ http://www.loh.cz/domaci/41340-zeleni-zadaji-vymenu-ministru-u-vsech-koalicnich-stran-stehlikovou-ma-nahradit-kocab/
  15. ↑ jw, lpo, adb (iDnes). Klaus jmenoval nové ministry. Nemáte sto dnů hájení, řekl jim [online]. iDnes, 2009-01-23 [cit. 2009-01-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Kocáb ve Fischerově vládě skončil
  17. ↑ Vláda odvolala Kocába z funkce zmocněnce pro lidská práva, zpravy.rozhlas.cz, Český rozhlas, 15. 9. 2010
  18. ↑ Vláda odvolala Kocába. Chybí vám respekt k lidským právům, vzkázal, iDnes.cz, 15. 9. 2010
  19. ↑ Hana Válková, Barbora Říhová: Vláda odsouvá lidská práva na druhou kolej, sílí hlasy kritiků, iDnes.cz, 6. 11. 2010
  20. ↑ Kocábův záznam v registru svazků StB
  21. ↑ Vysvětlení termínu signální svazek StB na webu KAN
  22. ↑ Petr Placák: Malý Muk, Necenzurované noviny 11/1992
  23. ↑ a b c Obchodní rejstřík na justice.cz
  24. ↑ Magdalena Westman - labea.cz. www.labea.cz [online]. [cit. 2009-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17. 
  25. ↑ Jak jsou na tom některé fondy, jež v kuponové privatizaci mohutně inzerovaly [online]. iDNES, 28.3.2000 [cit. 2009-05-23]. Dostupné online. 
  26. ↑ TINL, Karel. Tomáš Ježek: Tunelování privatizovaných podniků způsobil jeden zpackaný zákon. iHNed.cz [online]. 30. 5. 2011, rev. 30. 5. 2011 [cit. 1.6.2011]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  27. ↑ http://finweb.ihned.cz/2-17258130-P00000_d-58
  28. ↑ http://ekonomika.idnes.cz/trend-jsem-prodat-nechtel-rekl-u-soudu-kocab-fzl-/ekonomika.asp?c=A060817_203737_ekonomika_ad
  29. ↑ http://ekonomika.idnes.cz/manazeri-z-vytunelovaneho-fondu-trend-jdou-do-vezeni-pdi-/ekonomika.asp?c=A080818_090332_ekonomika_pin
  30. ↑ http://hradec.idnes.cz/kauza-tunelu-ve-fondu-trend-se-vratila-k-hradeckemu-soudu-pzw-/hradec-zpravy.aspx?c=A101104_153038_hradec-zpravy_klu Kauza tunelu ve fondu Trend se vrátila k hradeckému soudu
  31. ↑ http://ekonomika.idnes.cz/ekonomika.asp?r=ekonomika&c=A031212_142639_ekonomika_ven
  32. ↑ http://www.reflex.cz/Clanek8357.html
  33. ↑ http://rejstrik-firem.kurzy.cz/rejstrik-firem/DO-26490099-nadace-michaela-kocaba/ Podrobnosti o Nadaci Michaela Kocába
  34. ↑ LÁSKA, Václav. Trend beztrestnosti končí?. S. 30. Ekonom [online]. 2009-11-06 [cit. 2009-05-26]. S. 30. Dostupné online.  alternativní zdroj Archivováno 11. 9. 2008 na Wayback Machine.
  35. ↑ http://theta.nen.cz/~sonymusicbonton/nataliekocabova/kocab.php
  36. ↑ Lejla Abbasová a Michael Kocáb se po pěti letech rozešli. iDNES.cz [online]. 2015-2-27. Dostupné online. 
  37. ↑ a b http://www.lidovky.cz/kocab-s-udajnou-milenkou-chteli-rezignovat-odchazi-jen-abbasova-pwk-/ln_domov.asp?c=A100310_102429_lide_hs
  38. ↑ Prohlášení ministra pro lidská práva Michaela Kocába
  39. ↑ Přepis rozhovoru s kandidátem SZ do Senátu Michaelem Kocábem v pořadu Studio Česko Českého rozhlasu dne 12.8.2008. praha.zeleni.cz [online]. [cit. 2008-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-03. 
  40. ↑ Straka v hrsti na ČSFD
  41. ↑ Sladké starosti na ČSFD
  42. ↑ Prodavač humoru na ČSFD
  43. ↑ Zastihla mne noc na ČSFD
  44. ↑ Hledám dům holubí na ČSFD
  45. ↑ Vlčí bouda na ČSFD
  46. ↑ Devět kruhů pekla na ČSFD
  47. ↑ Rausch der Verwandlung na ČSFD
  48. ↑ Král zlodějů na ČSFD
  49. ↑ Bumerang na ČSFD
  50. ↑ Paní Bída na ČSFD
  51. ↑ Krysař na ČSFD
  52. ↑ Romance z temnot na ČSFD
  53. ↑ Poslední lup na ČSFD
  54. ↑ Praha – neklidné srdce Evropy na ČSFD
  55. ↑ ČTK. Kiska vyznamenal Michala Kocába, Juraje Herze i Martina Huba. Deník.cz [online]. 2016-01-09 [cit. 2016-01-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Druhá vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 8. listopadu 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
9. ledna 2007
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 13. listopadu 2007, KDU-ČSL) • Martin Bursík (místopředseda vlády, životní prostředí, školství, mládež a tělovýchova – pověřen 4. října 2007 – odvolán 4. prosince 2007, SZ) • Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti, ODS) • Vlasta Parkanová (obrana, 1. místopředsedkyně vlády – od 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Karel Schwarzenberg (zahraniční věci, nestraník za SZ) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Tomáš Julínek (zdravotnictví – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, KDU-ČSL) • Dana Kuchtová (školství, mládež a tělovýchova – demise 3. října 2007, SZ) • Aleš Řebíček (doprava – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Petr Gandalovič (zemědělství, ODS)  • Helena Třeštíková (kultura – demise 26. ledna 2007, nestranička za KDU-ČSL) • Cyril Svoboda (předseda Legislativní rady vlády – odvolán 23. ledna 2009, místní rozvoj – pověřen 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Džamila Stehlíková (lidská práva a národnostní menšiny – odvolána 23. ledna 2009, SZ)
Členové jmenovaní později
26. ledna 2007
4. prosince 2007
Ondřej Liška (školství, mládež a tělovýchova, SZ)
1. dubna 2008
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 12. ledna 2009, KDU-ČSL)
23. ledna 2009
Daniela Filipiová (zdravotnictví, ODS) • Petr Bendl (doprava, ODS) • Pavel Svoboda (předseda Legislativní rady vlády, KDU-ČSL) • Michael Kocáb (lidská práva a národnostní menšiny, nestraník za SZ)
Vláda Jana Fischera
Předseda vlády
Jan Fischer (jmenován 9. dubna 2009; nestraník)
Členové v den jmenování vlády
8. května 2009 (nestraníci)
Martin Barták (místopředseda vlády a obrana, navržen ODS) • Jan Kohout (místopředseda vlády a zahraničí, n. ČSSD) • Eduard Janota (finance, n. ODS) • Miroslava Kopicová (školství, n. ODS) • Václav Riedlbauch (kultura, n. ČSSD) • Petr Šimerka (práce a sociální věci, n. ČSSD) • Dana Jurásková (zdravotnictví, n.  ODS, od 10. 6. 2010 členka ODS) • Daniela Kovářová (spravedlnost, n. ODS) • Martin Pecina (vnitro, n. ČSSD) • Vladimír Tošovský (průmysl a obchod, n. ČSSD) • Rostislav Vondruška (místní rozvoj, n. ČSSD) • Jakub Šebesta (zemědělství, od 22. března 2010 životní prostředí, n. ČSSD)  Gustav Slamečka (doprava, n. ODS) • Ladislav Miko (životní prostředí, n. SZ) • Michael Kocáb (lidská práva a menšiny, n. SZ) • Štefan Füle (evropské záležitosti, n. ČSSD)
Členové jmenovaní později
30. listopadu 2009
Jan Dusík (životní prostředí, n. SZ) • Juraj Chmiel (evropské záležitosti, n. ODS) • Pavel Zářecký (bez portfeje a legislativní rada, n. ČSSD)
15. dubna 2010
Rut Bízková (životní prostředí, n. ODS)
Ministři pro lidská práva České republiky (bez portfeje)
2002–2004
Petr Mareš
2007–2009
Džamila Stehlíková
2009–2010
Michael Kocáb
2014–2016
Jiří Dienstbier ml.
2016–2017
Jan Chvojka
Zmocněnci vlády pro lidská práva
1998–2001: Petr Uhl • 2001–2004: Jan Jařab • 2004–2006: Svatopluk Karásek • 2006–2010: Jan Litomiský • 2010: Michael Kocáb • 2011–2013: Monika Šimůnková • 2018–2019: Martina Štěpánková • 2019–2022: Helena Válková • 2022–dosud: Klára Šimáčková Laurenčíková
Pražský výběr
Michael Kocáb • Michal Pavlíček • Vilém Čok • Klaudius Kryšpín • Jiří Hrubeš
Jan Žižka • Vratislav Placheta • Ladislav Malina • Zdeněk Fišer • Martin Koubek • Jiří Niederle • Jiří Tomek • Ondřej Soukup • Zlata Kinská • Dominika Krátká
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilace
Pražský výběr II
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michael_Kocáb&oldid=16493797“