Ernest Hemingway
| Ernest Miller Hemingway | |
|---|---|
 Ernest Hemingway | |
| Narození | 21. července 1899 Oak Park, Illinois, USA |
| Úmrtí | 2. července 1961 Ketchum, Idaho, USA |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Ketchum |
| Povolání | spisovatel, novinář |
| Národnost | Američan |
| Literární hnutí | Ztracená generace |
| Významná díla | Komu zvoní hrana, Stařec a moře |
| Ocenění | Pulitzerova cena za fikci (1953), Nobelova cena za literaturu (1954) |
| Rodiče | Clarence Hemingway a Grace Hall Hemingway |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ernest Miller Hemingway [hemingvej] (21. července 1899 Oak Park, Illinois, USA – 2. červenec 1961 Ketchum, Idaho, USA) byl americký spisovatel. Je považován za čelného představitele tzv. ztracené generace. V roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou, o rok později pak získal Nobelovu cenu za literaturu.
Život
Ernest Hemingway vyrůstal v rodině lékaře, který vlastním příkladem a nadšením záhy v synovi vzbudil lásku k přírodě, lovu a sportu. Jeho matka byla velice zbožná a chtěla z něj mít slušně vychované dítě. Hrál na violoncello a přitom boxoval. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po absolvování školy se stal reportérem kansaského listu Star. Rok na to odjel do Itálie na italskou frontu první světové války jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Zde byl, jako první americký voják, těžce raněn. Po válce se živil jako novinář, působil i jako zahraniční zpravodaj, dopisovatel. Stále více se věnoval literatuře. Hemingway se stal členem skupiny amerických intelektuálů soustředěných v Paříži kolem Gertrudy Steinové – tzv. „Ztracená generace“. Jeho zkušenosti, mnohdy trpké a bolestné, ho nutí zamýšlet se nad motivy lidské statečnosti a nezdolnosti. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války. V době nástupu fašismu se stupňuje jeho humanistické cítění, které se současně odráží v řadě jeho děl. V roce 1944 byl jako korespondent přítomen u vylodění v Normandii. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za své asi nejznámější dílo Stařec a moře. Ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams.
Poslední léta svého života strávil na Kubě. V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se puškou) a nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis. Jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně. Naopak pro sebevraždu mluví to, že byl zkušený lovec, u kterého je takováto nehoda nepravděpodobná, a jeho problémy s depresemi. Také jeho přátelé se shodli na pravděpodobnosti sebevraždy.
Dílo
Hemingway byl velmi ovlivněn válkou, vyhledával nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech (býčí zápasy) a v lovu.
Ve svých povídkách hledal pravdu o člověku v mezní situaci, proto své hrdiny stavěl do nebezpečí, kde pak prokazovali čest a odvahu. Styl jeho psaní je přizpůsoben této literatuře: je úsečný, zbavený všeho nadbytečného, jeho díla nemají žádné citové zabarvení, často píše pouze dialog bez dalších komentářů – tzv. objektivní vypravěčství. Počítá s podtextem. Většina jeho děl byla inspirována osobními zážitky.
Postavy jeho děl jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři).
Romány
- Fiesta - 1926 - dílo, ve kterém hlavnímu hrdinovi Jakobu Barnesovi brání válečné zmrzačení v naplnění lásky k Brett Ashleyové, se kterou z toho důvodu nemůže chodit - ona to odmítá, protože by mu musela být nevěrná. Součástí je dokumentární reportáž z každoroční fiesty v Pamploně ve Španělsku - běh býků ulicemi do arény a korida.
- Sbohem armádo - 1929 - Sbohem armádo je román s autobiografickými prvky, který byl publikován v roce 1929. Vypravěčem je americký poručík Frederic Henry, který sloužil za první světové války v italské armádě. Název románu je převzat z básně anglického dramatika George Peelea ze 16. století.
Říká se, že román byl napsán u příbuzných z manželčiny strany v Piggottu v Arkansasu a v domě přátel Hemingwayovy manželky Pauline Pfeiffer, která v té době čekala dítě. Hlavní dějovou linii románu Sbohem armádo tvoří příběh tragické lásky mezi americkým vojákem Frederikem Henrym a britskou zdravotní sestrou Catherine Barkleyovou. Děj se odehrává během první světové války a osobní tragédie se tu střetává s tragédií celospolečenskou. Román poukazuje na cynismus vojáků a jejich vytěsnění ze společnosti. Vydáním románu Sbohem armádo byla posílena Hemingwayova pozice v americké literatuře. Román byl roku 1932, a poté znovu v roce 1957, zfilmován.
Děj: Román je rozdělen do pěti dílů. První díl popisuje začátek vztahu mezi Henrym a Catherine. Během pobytu na italské frontě utrpí Henry zranění kolena zásahem střepiny z granátu a je poslán do nemocnice v Miláně. V druhém díle sledujeme pokračující vztah Henryho a Catherine během jejich pobytu v Miláně. Henry je do Catherine zamilován, a ta během jeho pobytu v nemocnici otěhotní. Ve třetím díle se Henry vrací ke své jednotce a krátce poté, po bitvě o Caporetto, italská armáda kapituluje. Henry je posléze vyšetřován kvůli zabití důstojníka. Ve čtvrté knize se Catherine a Henry znovu setkávají a odplouvají spolu do Švýcarska. V posledním díle Henry a Catherine žijí klidný život v horách, v závěru Catherine umírá poté, co porodí mrtvé dítě.
Cenzura: Ve Scribnerově vydání byla řada vulgarit obsažených v knize (konkrétně slovíčka „shit“, „fuck“ a "cocksucker“) nahrazena pomlčkami („---“). Existují také minimálně dva výtisky prvního vydání, ve kterých Hemingway přepsal cenzurovaný text rukou. Jedno z těchto dvou vydání bylo věnováno Maurice Coindreauovi, druhé Jamesi Joyceovi. Hemingwayem korigovaný text nebyl začleněn do žádného vydání knihy.
- Komu zvoní hrana - 1940, námětem k tomuto románu mu byla španělská občanská válka. Děj románu se odehrává ve 3 dnech, které prožije na straně republikánů americký dobrovolník Robert Jordan. Cíl jeho příchodu byl vyhodit most do povětří, podle rozkazu generála Golze. V průběhu těchto událostí se Jordan zamiluje do dcery republikánského starosty, který byl zavražděn fašisty. Most se sice podaří zničit, ale při jeho destrukci zemře několik Jordanových společníků a Jordan se sám vážně zraní. Na konci již není schopen dalšího pochodu, a tak zůstává nedaleko bojiště a umírá. Jordan představuje typického hrdinu Hemingwayových příběhů, je mužný, odhodlaný žít svobodně i v kritických situacích, blízko smrti a zla. Význam nemá jeho smrt, ale to, pro co zemřel. Smysl románu vyjádřil autor úvodním mottem: „Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát, komu zvoní ta hrana. Zvoní tobě.“ Autorem těchto slov je však básník John Donne (1572 - 1631[1]).
- Zelené pahorky africké – kniha o lovu v Africe
- Pohyblivý svátek – vzpomínková kniha, ve které je vylíčen bohémský život umělců v Paříži
- Přes řeku do stínu stromů
- Ostrovy uprostřed proudu
Novely
- Smrt odpoledne (1932)
- Mít a nemít
- Stařec a moře – 1952, Starý kubánský rybář Santiago se po mnoha neúspěšných lovech (lovil s malým chlapcem) vydává na moře sám. Uloví obrovskou rybu - marlína, se kterou zápasí dva dny, teprve poté se mu ji podaří harpunovat a přivázat k lodi. Tímto životním úlovkem je velmi vysílen a uvažuje, co s rybou udělá a jak se bude mít. Ale mrtvou rybu napadnou žraloci a stařec už nemá sílu rybu ubránit, a tak se vrátí pouze s kostrou své ryby. Smysl tohoto díla není v beznaději nebo něčem takovém, ale právě naopak ukazuje, že Santiago udělal vše pro to, čeho chtěl dosáhnout, tj. vyhrál svůj boj s rybou. „Člověka je možno zničit, ale ne porazit.“ Toto dílo je poslední věc, kterou autor napsal. Právě "Stařec a moře" byl oceněn Nobelovou cenou.
Povídky
- Tři povídky a deset básní
- Za našich časů
- Prvních 49 povídek
- Muži bez žen
- Vojákův návrat"
Hra
- Pátá kolona – jediné drama, které Hemingway napsal. Tematicky vychází rovněž ze zkušeností ze španělské občanské války.
Česká vydání
- Sbohem, armádo, Jan Otto, Praha 1931, přeložil Emanuel Vajtauer,
- Pět stováků, Alois Hynek, Praha 1933, přeložila Staša Jílovská,
- Komu zvoní hrana, František Borový, Praha 1946, přeložila A. Sonková a Z. Zinková, znovu 1947.
- Mít i nemít, J. Lukasík, Ostrava 1946, přeložila Soňa Bartáková,
- Komu zvoní hrana, Naše vojsko, Praha 1958, přeložil Alois Humplík,
- Přes řeku a do lesů, Melantrich, Praha 1958, přeložila Zorka Dostálová-Dandová,
- Sbohem, armádo, SNKLHU, Praha 1958, přeložil Josef Škvorecký,
- Stařec a moře, SNKLHU, Praha 1956, přeložil František Vrba, znovu Československý spisovatel, Praha 1957, SNKLHU, Praha 1961 a 1963 a Odeon, Praha 1972,
- Komu zvoní hrana, Mladá fronta, Praha 1962, přeložil Jiří Valja, znovu Odeon, Praha 1970 (čtvrtý svazek autorových spisů), Svoboda, Praha 1977, Naše vojsko, Praha 1982, Vyšehrad, Praha 1987, Knižní klub, Praha 2000 a Odeon, Praha 2016.
- Zelené pahorky africké, SNKLU, Praha 1963 , přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, znovu Orbis, Praha 1965 a 1972, Panorama, Praha 1979 a Odeon, Praha 2014.
- Pátá kolona, DILIA, Praha 1963, přeložil František Vrba, znovu Orbis, Praha 1964,
- Pohyblivý svátek, Odeon, Praha 1966, přeložil Stanislav Mareš,
- Sbohem, armádo, Odeon, Praha 1965, přeložil Josef Škvorecký,
- Fiesta (I slunce vychází), Mladá fronta, Praha 1966, přeložil František Vrba, znovu Svoboda, Praha 1992 a Knižní klub, Praha 2000.
- Zelené pahorky africké, Mít a nemít, Pátá kolona, Odeon, Praha 1968, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, Radoslav Nenadál a František Vrba, třetí svazek autorových spisů,
- Ostrovy uprostřed proudu, Odeon, Praha 1972, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, znovu Knižní klub, Praha 1998.
- Povídky, SNKLU, Praha 1965, přeložil Radoslav Nenadál a další, první svazek autorových spisů, znovu Odeon, Praha 1974 a 1978 a Knižní klub, Praha 1998.
- Sbohem, armádo, Melantrich, Praha 1974, přeložil Vladimír Stuchl,
- Přes řeku do stínu stromů, Pohyblivý svátek, Odeon, Praha 1978, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi (svým jménem je pokryl Jan Zábrana), pátý svazek autorových spisů,
- Mít a nemít, Práce, Praha 1979, přeložil Radoslav Nenadál, znovu Odeon, Praha 2014.
- Smrt odpoledne, Odeon, Praha 1981, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, šestý svazek autorových spisů, znovu Odeon, Praha 2015.
- Fiesta (I slunce vychází), Stařec a moře, Odeon, Praha 1985, přeložil František Vrba, znovu Odeon, Praha 2012.
- Rajská zahrada, Práce, Praha 1991, přeložila Jitka Beránková, znovu Odeon, Praha 2014.
- Pravda za rozbřesku, Knižní klub, Praha 1999, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi,
- Sbohem, armádo, Knižní klub, Praha 1999, přeložili Josef Škvorecký a Lubomír Dorůžka, znovu Odeon, Praha 2015.
- Nebezpečné léto, F341, Praha 2011, přeložil Václav Rákos,
- Neporažený, F341, Praha 2012, přeložil Václav Rákos,
- Stařec a moře, F341, Praha 2012, přeložili Václav Rákos a Daniel Deyl.
- Stařec a moře, Odeon, Praha 2014, přeložil Šimon Pellar.
- I slunce vychází, Odeon, Praha 2016, přeložil Martin Pokorný.
- Povídky, Odeon, Praha 2016, přeložil Jiří Hanuš.
- Pohyblivý svátek, Odeon, Praha 2016, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernest Hemingway na Wikimedia Commons 
Autor Ernest Hemingway ve Wikizdrojích (anglicky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernest Hemingway
Osoba Ernest Hemingway ve Wikicitátech
- (anglicky) Timeless Hemingway,
- (anglicky) Profil na stránkách Nobelovy ceny,
- (anglicky) Ernest Hemingway - životopis
- (anglicky) Hemingway Society
- Ernest Hemingway na Postřeh.com
- Před padesáti lety zemřel Ernest Hemingway: Muž který miloval smrt jako kurvu Blog Karla Hvížďaly
- Američtí romanopisci
- Američtí dramatici
- Ztracená generace
- Nositelé Nobelovy ceny za literaturu
- Nositelé Pulitzerovy ceny
- Američtí nositelé Nobelovy ceny
- Spisovatelé z Illinois
- Američtí ateisté
- Narození v Oak Park (Illinois)
- Narození 1899
- Úmrtí 1961
- Sebevrazi
- Osobnosti na československých poštovních známkách
- Narození 21. července
- Úmrtí 2. července
- Američtí socialisté
- Osoby, které přežily letecké nehody
- Osobnosti na amerických poštovních známkách