Bitva u Caporetta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Caporetta
Konflikt: První světová válka
Plán bitvy
Plán bitvy
Trvání: 24. říjen-18. listopad 1917
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Italská fronta
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: drtivé vítězství Ústředních mocností
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Německého císařstvíNěmecké císařství
Vlajka Rakouska-UherskaRakousko-Uhersko
Vlajka Itálie (1861-1946)Itálie
Velitelé
Otto von Below Vlajka Itálie (1861-1946)Luigi Cadorna
Síla
35 divizí Vlajka Itálie (1861-1946)41 divizí
Ztráty
20 000 mrtvých a raněných Vlajka Itálie (1861-1946)31 000 mrtvých a raněných
275 000 zajatých
{{{poznámky}}}

Bitva u Caporetta (24. říjen-18. listopad 1917) byla významnou bitvou první světové války. Německo-rakousko-uherské síly v ní rozdrtily italská vojska a posunuly frontu hluboko na italské území, až k řece Piavě. Itálie se přes rozsáhlou pomoc Spojenců z této porážky vzpamatovávala přes půl roku. V bitvě se vyznamenal Erwin Rommel, který zde získal Pour le Mérite za dobytí Monte Matajuru.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Útok spojených rakousko-uherských a německých vojsk na italské pozice u Caporetta začal v 2 hodiny v noci plynovým a dělostřeleckým přepadem. Proti 2. italské armádě vyrazila rakouská pěchota v půl osmé ráno. Hlavní útočná vlna představovaná 12. pruskou divizí prorazila k Caporettu a vnikla do týlu italských vojsk na hoře Krnu. Rakousko-uherským divizím se podařilo do večera prorazit tři italské linie a během několika hodin bylo dobyto silně opevněné pásmo, které Italové považovali za nedobytné.

Italský odpor se zhroutil. Rakousko-uherská a německá vojska dobývala jednu obrannou linii za druhou a dostávala se k Piavě. Boje se úspěšně účastnil 35. pěší pluk z Plzně, který byl známý mezi lidem jako "Pětatřicátníci." Vojáci 21. pěšího pluku z Čáslavska vzpomínali,[1] že Italové postupně zpanikařili a opouštěli svá postavení. Překvapení bylo pro Italy dokonalé, fronta se neudržela. Útok směřoval do týlu vojsk nejen na Soči, ale i v Dolomitech a Karnských Alpách. Nastal hromadný ústup, který se změnil v útěk. Ztráty mrtvých, raněných a zajatých Italů čítaly přes 400 tisíc mužů. Útočníkům padly do rukou obrovské zásoby válečného materiálu a potravin.

Události po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Na řece Piavě se podařilo Italům počátkem listopadu 1917 obranu zkonsolidovat a boje zde probíhaly prakticky až do konce října 1918. Italská vojska pak i za pomoci československých legionářů podnikla útok na hroutící se rakousko-uherskou armádu, při kterém byly rakouské jednotky vytlačeny zpět. Vše skončilo ukončením 1. světové války.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr Čornej, Pavel Bělina, Slavné bitvy naší historie

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu