Přeskočit na obsah

Česko-ruské vztahy: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
+
→‎Literatura: +Jan Holzer
Řádek 228: Řádek 228:
| isbn = 80-7312-027-5
| isbn = 80-7312-027-5
| url = https://www.policie.cz/clanek/publikace-edice-svedectvi.aspx?q=Y2hudW09NQ%3D%3D
| url = https://www.policie.cz/clanek/publikace-edice-svedectvi.aspx?q=Y2hudW09NQ%3D%3D
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Holzer
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| titul = České bezpečnostní dilema: Rusko jako přítel, nebo nepřítel?
| titul původní = Czech Security Dilemma: Russia as a Friend or Enemy?
| editoři = Miroslav Mareš
| vydavatel = Palgrave
| místo =
| rok = 2020
| počet stran =
| edice =
| svazek edice =
| isbn = 978-3-030-20546-1
| url = https://www.palgrave.com/gp/book/9783030205454
}}
}}


Verze z 22. 10. 2019, 05:56

Bilaterální vztahy České republiky
a Ruska
Česko
Česko		 Rusko
Rusko

Česko-ruské vztahy jsou bilaterální vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací. Česko i Rusko jsou členové Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Rady Evropy.

Česko je součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO), tím pádem hrají klíčovou roli vztahy NATO a Ruska a po ruské vojenské intervenci na Ukrajině od roku 2014 se politické a vojenské napětí mezi Západem a Ruskem označuje jako druhá studená válka. Česko je také skrze svoji pozici jakožto součást Západních institucí cílem systematické ruské špionáže, jenž je dle českých státních institucí a bezpečnostních složek hrozbou pro národní bezpečnost.[1] Mimo to je Česko také cílem ruské propagandy skrze českojazyčné dezinformační weby, které jsou v rozporu s národními zájmy definovanými bezpečnostní strategií Česka.[1]

Česko je však oblíbeným cílem ruského turismu i migrace a odlivu mozků z Ruska díky službám v ČR, možnostem vzdělání, ekonomickým příležitostem, pozici v EU a životní úrovni. Z hlediska ekonomiky a obchodu představuje Rusko pro Česko okrajového partnera s využitím především pro import základních surovin primárního průmyslu pro následné domácí zpracování a pro import fosilních paliv.

Historie

Evropa v roce 1519: Země Koruny české spolu s Rakouským arcivévodstvím jakožto součást Svaté říše římské sousedí na své východní hranici s Polským královstvím, které leží západně od Moskevského velkoknížectví.

Počátky vztahů

V období středověku i novověku (1002 do 1806) bylo Česko v podobě Českého knížectví a později Českého království spojencem a součástí evropské mocnosti Svaté říše římské ve střední Evropě a Praha byla sídlem říšského císaře v letech 1346–1437 a 1583–1611. Od 16. století bylo Česko pod vlivem Habsburské monarchie a Rakouského císařství a aktivně se účastnilo na historických událostech, které byly klíčové při vytváření dnešního západního světa a západní kultury.[2]

Americký historik Samuel Huntington odlišuje Západní civilizaci (do které řadí Česko) pocházející z řecko-římské antické kultury Západořímské říše a západního křesťanství skrze vývojové stupně reformace, renesance, osvícenství, humanismu a průmyslové revoluce od civilizace ortodoxního východního pravoslaví (kam řadí Rusko), která převzala řecko-římský vliv skrze Východořímskou Byzantskou říši a po Velkém schizmatu se vyvíjela vlastní cestou a vytvořila si odlišnou historickou trajektorii a sféru vlivu ve východní Evropě.[2][3]

Období komunismu 1945–1989

V průběhu dvacátého století byly česko-ruské vztahy formalizovány jako československo-sovětské vztahy. Mezi lety 1948 a 1989 bylo Česko součástí východního bloku a satelitní stát ve sféře vlivu Sovětského svazu. Během tohoto období se Česká ekonomika pod vlivem Ruska propadla z úrovně západoevropských zemí jako Rakousko a Finsko na pouhý zlomek jejich výkonnosti.[4]

Sovětské tanky při invazi v Praze roku 1968
Ekonomický úpadek Česka pod vlivem Ruska[4]
HDP na obyvatele (1990 $) 1938 1990
Rakousko $1 800 $19 200
Československo $1 800 $3 100
Finsko $1 800 $26 100
Itálie $1 300 $16 800
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Československé socialistické republiky.

Po druhé světové válce mezi lety 1945–1955 ruské bezpečnostní orgány NKVD a Směrš prováděly únosy československých občanů do sovětských koncentračních táborů, tzv. gulagů, čímž prosazovali „likvidaci ideových odpůrců“ komunismu. Pokusy o získání informací o osudech těchto obětí byly většinově neúspěšné.[5]

Sovětským svazem vedená invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa proběhla v roce 1968. Pod ruským vlivem bylo ukončeno Pražské jaro–v té době probíhající proces demokratizace československého režimu. Za ruské okupace následoval nástup „promoskevských sil“, jenž znamenal počátek „normalizace, která přinesla [politické] čistky, cenzuru, nesvobodu, hrubé porušování základních lidských práv a ekonomickou devastaci země.“[6] Při sovětské invazi bylo zabito 137 československých občanů.[7]

V roce 1991 opustila ruská okupační vojska české území.[8]

Po roce 1989

Návrat Česka na Západ

Český prezident Václav Klaus s Vladimírem Putinem během diskuze na návštěvě ruského prezidenta v Praze, 2006

V roce 1989 Česko obnovilo demokratické vládnutí po vice než 40 letech komunismu skrze Sametovou revoluci, vyprostilo se tím ze sféry vlivu totalitního Sovětského svazu a orientovalo se politicky a ekonomicky zpět na západ. V roce 1999 Česko vstoupilo do Severoatlantické aliance (NATO), v roce 2004 do Evropské unie (EU) a v roce 2007 do Schengenského prostoru, čímž se plnohodnotně integrovalo do novodobých Západních institucí. Pro následující dekády se jedno z největších témat pro Česko stala snaha napravit ekonomické škody napáchané během druhé poloviny dvacátého století.[9]

Diplomatická napětí

Po ruské vojenské intervenci na Ukrajině od roku 2014 se Česko účastní na mezinárodních sankcích v průběhu ukrajinské krize a politické a vojenské napětí mezi Západem a Ruskem se označuje jako druhá studená válka.

Na jaře 2018 Česká republika ze svého území vyhostila tři ruské diplomaty v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala v Británii.[10] Šlo totiž o pokus o vraždu nejspíše ze strany Ruska, na což protestně reagovaly země Evropy a USA. Částečným důvodem bylo také obvinění, že otravující látka novičok pochází z území Česka.[11]

Již v minulosti Česko vyhostilo 3 členy ruské mise na území v ČR. Jednoho v roce 2000 za získávání citlivých informacích o NATO. V reakci na to vyhostila jednoho i ruská strana. Další dva vojenské zástupce v roce 2009 za práci pro ruské tajné služby.[10] V roce 2006 české úřady také neprodloužily akreditaci zpravodaji ruské vládní tiskové agentury RIA-Novosti.[10] V roce 2015 také Rusko zakázalo vstup čtyřem českým diplomatům a politikům (v reakci na sankce proti Rusku) – a to Karlu Schwarzenbergovi, Marku Ženíškovi, Jaromíru Štětinovi a Štefanovi Fülemu.[12]

V červnu 2019 byl zveřejněn návrh ruského zákona, který by uznal účastníky sovětské okupace bývalého Československa z roku 1968 za válečné veterány, čímž „konstatuje oprávněnost vstupu vojsk“. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vydala usnesení, že daná invaze byla porušení mezinárodního práva a „brutální agrese“ a že takový „zákon by znamenal poškození vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací“ a „vážné porušení smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českem a Ruskem z roku 1993“.[13] Návrh ruského zákona ostře kritizovala řada českých politiků včetně prezidenta Miloše Zemana, který předvolal ruského velvyslance v ČR pro vysvětlení.[14]

Obchod

Ruské plynovody do EU, do Česka vede Transgas

Hodnota obchodu mezi Českem a Ruskem se pohybuje v jednotkách miliard amerických dolarů. Většina importu z Ruska do Česka jsou suroviny jako paliva a kovy; exporty z Česka do Ruska jsou většinově výrobky.[15] V roce 2015 56,4% ropy importované do Česka mělo původ v Rusku, přičemž tenhle podíl a tím pádem závislost na ruské ropě byla nejnižší za předchozích 20 let, a to ve prospěch ropy z Ázerbájdžánu a také částečně z Kazachstánu.[16] Většina importů plynu a jaderného paliva do Česka pochází z Ruska.[17]

Rusko však představuje pro Česko z hlediska obchodu spíše okrajového partnera, neboť naprostá většina exportů z Česka míří do ostatních členů EU[18] (88,1% v roce 1999 před vstupem do EU roku 2004,[19] 81,1% v roce 2013[20] a 84.1% v roce 2016)[19] a většina importů do Česka pochází z ostatních členů EU (76,6% v roce 2013)[21] nebo z Číny (7,3% v roce 2016).[22] Mezi lety 2012 (před sankcemi) a 2016 (po sankcích) se podíl exportů z Česka, které míří do Ruska, snížil z necelých 4% na 1,7% z celkových českých exportů. To kromě vzájemných sankcí mezi EU a Ruskem způsobil i „ne úplně dobrý stav“ ruské ekonomiky, dle Hospodářské komory ČR.[19]

Veřejné mínění

Karikatura tradiční ruské hračky matrjoška jako symbol komunismu, Muzeum komunismu, Praha

Dle průzkumů veřejného mínění v Česku od roku 1991 patří Rusko dlouhodobě mezi nejvíce negativně vnímané národy.[23] Dle průzkumu roku 2016 má 26% dotázaných pozitivní názor na Rusko.[23]

Ruská špionáž a propaganda

Související informace naleznete také v článcích Armáda trollů, Informační válka, Hybridní válka, Putinismus a Ruská propaganda.

Ruská špionáž a kybernetické útoky v Česku

Severoatlantická aliance a Rusko

Česká kontrarozvědka Bezpečnostní informační služba (BIS) dlouhodobě upozorňuje na vysokou intenzitu ruských špionážních aktivit v Česku[1] jenž způsobují bezpečnostní a politické hrozby pro Česko.[24] Dle zprávy BIS se ruská vláda snaží infiltrovat do různých odvětví včetně vlády, ekonomiky a médií k prosazování ruských zájmů a šíří organizovaný zločin a korupci.[24] Aktivity ruské rozvědky v Česku jsou nejvíce intenzivní v oblastech proruské propagandy, politické, vědecké, technologické a ekonomické špionáže.[25] Na území Česka mají nejaktivnější špionážní aktivity původ z Ruska, následované Čínou.[25]

V roce 2017 bylo v Česku oficiálně 140 ruských diplomatů, což je neúměrně vysoké množství v ohledu na velikost Česka ve srovnání s jinými zeměmi, a také ve srovnání s 65 českými diplomaty v Rusku.[26] Například ve Velké Británii, jenž má šestkrát větší počet obyvatel než Česko, působí 80 ruských diplomatů. Ruská ambasáda v Česku tedy patří mezi jednu z největších v EU a BIS odhaduje že třetina oficiálních ruských diplomatů v Česku jsou ve skutečnosti špióni pod záštitou ruské ambasády.[27] Dle amerických zdrojů je v Česku celkově zhruba 400 špiónů z ruských tajných služeb.[28]

Dle tiskové zprávy z prosince 2018 BIS odhalila a zamezila aktivitu desítkám ruských špiónů během předchozích pěti let a počátkem roku informovala vládu o rozbití sítě ruských informátorů.[29][30] Na bezpečnostní konferenci v Poslanecké sněmovně roku 2019 uvedl ředitel BIS Michal Koudelka že BIS a Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) v daný rok rovněž odhalili a rozbili špionážní a hackerskou síť vytvořenou na území ČR z ruských občanů a Rusů, kteří získali české občanství, kterou financovala ruská zpravodajská služba FSB a ruská ambasáda v ČR.[31]

Propaganda ruských zájmů v Česku

České dezinformační weby jako Parlamentní listy šíří ruskou propagandu.[32]
<div class="thumbinner" style=" width:Chyba Lua v modulu Modul:Image na řádku 22: attempt to index local 'fileTitle' (a nil value).px">
{{{obrázek1}}}{{{obrázek2}}}

Ruská propaganda v Česku má za cíl destabilizovat Západní instituce jako jsou EU, NATO a jejich složky, mezi které patří Česká republika.[1] Toho se snaží dosáhnout skrze hybridní a informační válku.[1]

Skupina českých investigativních novinářů zveřejňuje seznam proruských publikací a webů na Neovlivní.cz, u kterých se jedná „nejen o čistou a neskrývanou propagandu, ale i o média, která nekomentované Putinovské vidění světa nabízejí mezi standardními zpravodajskými texty“.[33]

Dle studie brněnské Masarykovy univerzity jsou Parlamentní listy a Sputnik Česká republika hlavními zdroji ruské propagandy v Česku.[34] Ruská informační válka se soustředí na šíření dezinformací o EU a o NATO,[26] dle BIS za účelem destabilizovat a manipulovat českou společnost a politické prostředí, což ohrožuje národní zájmy a bezpečnost Česka.[25] Dle českých vládních odhadů stojí ruská vláda za zhruba 40 českojazyčnými webovými stránkami, které představují radikální názory, konspirační teorie a nepřesné zprávy.[35] Mezi nejvlivnější patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály, nebo také New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet. Takové zdroje se snaží „intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR“.[32]

V roce 2017 bylo založeno Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) pod Ministerstvem vnitra České republiky, mimo jiné za účelem čelit těmto hrozbám z ruské strany.[35][36] Dle členů centra, „zásadním cílem je zajistit svobodné a spravedlivé volby“.[35] Dle ekonoma Tomáše Prouzy, „klíčovým cílem ruské propagandy v České republice je zasít do společnosti pochyby o tom, že demokracie je nejlepší systém organizace státu; vytvářet negativní obrazy Evropské unie a NATO a odrazovat lidi od účasti v demokratických procesech“.[35] Zmíněné metody jsou součástí Ruskem vedené hybridní války, která má svůj počátek v anexi Krymu Ruskou federací a je zaměřená na postkomunistické země a také západní Evropu.[37]

V roce 2019 vyjádřila BIS, že ruská státní média jako Sputnik a Russia Today a další ruské státní instituce zaměstnávající stovky lidí postupují při pokusech o destabilizaci ČR několika způsoby, včetně „útoků na samotnou strukturu hlasování, financování politických stran nebo manipulací se zavádějícími informacemi na internetu a sociálních sítích včetně kradení a následných úniků informací nebo rozesílání nepravdivých e-mailů vytipovaným skupinám obyvatel“ za účelem „zvyšovat společenské napětí a rozbíjet integritu Evropské unie“.[38]

Ministerstvo zahraničí vytvořilo od 1. září 2019 novou funkci zvláštního zmocněnce pro odolnost a nové hrozby v rámci boje proti dezinformacím a nepřátelskému vlivu cizích mocností. Jako první tuhle funkci obsadil bývalý velvyslanec při NATO Jiří Šedivý.[39]

Česko v ruských médiích

Český prezident od roku 2013 Miloš Zeman je svým proruským postojem v rozporu s proevropskou Vládou České republiky, čímž se také liší od většiny Západních státních představitelů a je tím pádem jeden z hlavních proruských hlasů ve Střední Evropě.[40] Dle analýzy ruských domácích medií z roku 2016 je tento Zemanův postoj v Rusku místními médii značně zveličován a je prezentován jako postoj České republiky. Takhle je skrýván proevropský postoj České vlády, ačkoliv je vláda nejvyšším výkonným orgánem ČR.[41] Zeman je tím pádem používán ruskou vládou jako nástroj propagandy i v Rusku.[40][41][42]

Dle Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se po nástupu Vladimira Putina snaží komunističtí poslanci ruské Státní dumy zkreslit interpretaci sovětské invaze do Československa z roku 1968 jako záchrannou misi před okupací armád NATO.[43]

Ruština v Česku

Dle výzkumu Eurobarometr z roku 2012 v Česku, 13% dotázaných má dostatečnou znalost ruštiny na to, aby mohli vést konverzaci,[44] což je o 7% méně než v roce 2005, kdy to bylo 20% dotázaných.[45] V roce 2015 se na středních školách v Česku učilo 7% žáků ruštinu, což ji řadí ve výuce cizích jazyků na třetí místo po angličtině, kterou se učilo 95% žáků a němčině, kterou se učilo 41%.[46]

Rusové v Česku

Migrace

Pravoslavný chrám svatých Petra a Pavla v Karlových Varech, jež hojně využívá ruská komunita
Související informace naleznete také v článcích Ruská menšina v Česku a Obyvatelstvo Česka.

Dle statistik z roku 2016 je v Česku 33 970 občanů Ruska s povolením k pobytu nad 12 měsíců. Je to čtvrtá největší skupina imigrantů po občanech Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, dále následovaná v počtu občany Německa.[47] Ruští migranti v Česku patří mezi nejvíce vysokoškolsky vzdělané ve srovnání s ostatními cizinci.[48] Rusové také mají vysoký podíl podnikatelů ve srovnání s ostatními imigranty a také většinově pochází z vyšších či středních tříd.[49] Hlavní důvody k imigraci uvádí touhu po lepším životě v EU, kvalitní zdravotnictví v Česku, korupce v Rusku, další politické důvody,[49] a v případě studentů, kteří přicházejí do Česka za bezplatným vysokoškolským vzděláním, za které by v Rusku museli platit.[50]

Dle deníku Neviditelný pes, subportálu Lidových novin, nově příchozí Rusové na rozdíl od Ukrajinců a Vietnamců „nejeví navenek velkou snahu integrovat se do české společnosti“ a v podstatě vytvářejí vlastní paralelní společnost v podobě např. vzniku tzv. ruských čtvrtí v Praze a toho, že v „ruskojazyčné komunitě je možno obstojně prosperovat i bez znalosti češtiny“.[50]

Turismus

Ruských turistů Českou republiku v roce 2017 navštívilo 550 000, jsou tak čtvrtou nejčastější turistickou skupinou v Česku (dle národnosti). V průměru zde tráví ruští turisté čtyři dny, což je průměrově více než turisté z ostatních zemí.[51] Naopak mezi českými turisty Rusko není příliš oblíbená destinace, stejně jako ruští turisté v Česku potřebují v Rusku vízum.[52]

Zastupitelské úřady

Historické památníky

V roce 2019 uvedla ČT24, že „České úřady i historici si dlouhodobě stěžují na přístup ruské vlády a samospráv k naplňování dohody o péči o válečné hroby“ a investigace pořadu Reportéři ČT znázornila chátrání a odstranění některých hrobů československých legionářů na území Ruska.[54]

V roce 2019 zastupitelstvo Prahy 6 schválila odstranění Pomníku maršála Koněva v Praze z roku 1980 a nahrazení památníkem osvobození Prahy na konci druhé světové války.[55]

Odkazy

Související články

Literatura

Reference

  1. ↑ a b c d e Zpráva BIS: Rusko těží z velké diplomatické mise v Česku a využívá zde svou hybridní strategii. ČT24. 3.12.2018.
  2. ↑ a b Huntington, Samuel P. Clash of Civilizations. 6th. vyd. Washington, DC: [s.n.], 1991. ISBN 978-0-684-84441-1. 
  3. ↑ Western culture. sciencedaily.com.
  4. ↑ a b Hardt, John Pearce; Kaufman, Richard F. (1995), East-Central European Economies in Transition, strana 17, M.E. Sharpe, ISBN 1-56324-612-0.
  5. ↑ Československo v roce 1945? Pro Stalina dobyté území. Před únosy lidí do SSSR úřady zavíraly oči. HlídacíPes.org. 5. května 2019.
  6. ↑ Před 50 lety se moci chopil Husák. Následovaly dvě dekády normalizace. ČT24. 17.04.2019.
  7. ↑ Neznámé oběti srpna 1968. Uhořely v bytech nebo byly zabity vojáky, vrahové zůstali nepotrestáni. Aktuálně.cz [online]. 2017-08-17 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ 20. výročí odchodu sovětských vojsk a ukončení vojenské okupace Československa. 21. 6. 2011.
  9. ↑ Chris Johnstone. CZECH REPUBLIC FACES GLASS CEILING CHALLENGE IN ECONOMIC CATCH UP WITH WESTERN EUROPEAN. Český rozhlas. 04.10.2017.
  10. ↑ a b c Česko vyhostí tři ruské diplomaty. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-22]. 
  11. ↑ Benedikt Vangeli. Je to jako po sestřelení letadla nad Donbasem, říká o dezinformacích kolem novičoku bojovník s hoaxy. Aktuálně.cz. 31. 3. 2018.
  12. ↑ ŠIMÁNEK, Vít. Čtyři Češi nesmí do Ruska. Jsou na to hrdí. Týden.cz. 2015-05-30. Dostupné online [cit. 2018-04-28]. 
  13. ↑ Odporný pokus legitimizovat okupaci (in Czech). ČT24. 06.06.2019.
  14. ↑ Zeman odsoudil návrh zákona, kterým by se z okupantů Československa stali veteráni. Předvolal si ruského velvyslance (in Czech). ČT24. 06.06.2019.
  15. ↑ Rusko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz. 23. 6. 2017.
  16. ↑ Do České republiky proudí nejvíce ropy z Ruska. Český statistický úřad.
  17. ↑ David Tramba. Česko snižuje závislost na ruské ropě. U plynu a jaderného paliva to ale neplatí. euro.cz. 23. dubna 2017.
  18. ↑ FIELD LISTING :: EXPORTS - PARTNERS. CIA The World Factbook.
  19. ↑ a b c Vyvážené zboží míří z 84 procent do EU. Do Ruska jde minimum. ČT24. 13. 9. 2016.
  20. ↑ Podíl vývozu do zemí EU 28 na celkovém vývozu (%). Český statistický úřad.
  21. ↑ Podíl dovozu ze zemí EU 28 na celkovém dovozu (%). Český statistický úřad.
  22. ↑ FIELD LISTING :: IMPORTS - PARTNERS. CIA The World Factbook.
  23. ↑ a b Milan Tuček. Sympatie české veřejnosti k některým zemím – listopad 2016 . CVVM. 5. ledna 2017.
  24. ↑ a b CZECH INTELLIGENCE: HALF OF RUSSIA’S DIPLOMATS IN THE CZECH REPUBLIC ARE SPIES. Český rozhlas.
  25. ↑ a b c Russian Intelligence Waging Information War, Says Czech Security Service.
  26. ↑ a b John R. Schindler. Putin’s Central European Spy Base. New York Observer. 05/18/17.
  27. ↑ Ondřej Kundra. V Česku je zhruba 120 ruských diplomatů. BIS odhaduje, že třetina z nich jsou špioni. Hospodářské noviny. 3. 8. 2018.
  28. ↑ Daniel Baret. Tajná služba varuje před agenty Ruska a Číny, vláda a prezident ale velebí tyto dvě země. Reflex. 29. října 2014.
  29. ↑ Rozbili jsme síť jedné z ruských zpravodajských služeb, reaguje ředitel BIS na Zemanovy „čučkaře“. ČT24. 8.12.2018.
  30. ↑ Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti služby. bis.cz. 7.12.2018.
  31. ↑ Tajné služby rozbily síť, kterou v Česku vytvářeli Rusové. ČT24. 22.10.2019.
  32. ↑ a b Myšlenky odporující zájmům státu šíří až sto vlivných lidí, tvrdí vnitro. V hledáčku má na 40 webů. Aktuálně.cz. 22.6.2017.
  33. ↑ PROPAGANDA MASKOVANÁ BOJEM ZA SVOBODU A DEMOKRACII. Neovlivní.cz. 7.11.2016.
  34. ↑ WIRNITZER, Jan; KOVÁCSOVÁ, Kateřina. Analýza „prokremelských“ webů: šíří vlnu zloby a půl procenta soucitu. iDNES.cz [online]. 2016-06-13 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c d Robert Tait. Czech Republic to fight 'fake news' with specialist unit. The Guardian. Zveřejněno 28. prosince 2016.
  36. ↑ Centrum proti terorismu: dezinformaci našlo jednu, chystá se na volby. iDNES.cz.
  37. ↑ Rozkrýváme pozadí nové světové války. Jak se Češi ocitli v zajetí lží. Aktuálně.cz. 11.12.2017.
  38. ↑ Hlavním strůjcem hybridních hrozeb je Rusko, varuje šéf BIS Koudelka. ČT24. 03.05.2019.
  39. ↑ Jakub Zelenka. Ministerstvo zahraničí reaguje na nové hrozby. Bude mít člověka na boj proti dezinformacím a ruskému vlivu. Deník N. 28. srpna 2019.
  40. ↑ a b How Czech President Miloš Zeman Became Putin’s Man (anglicky). The New York Observer. Jakub Janda. 01/26/18.
  41. ↑ a b How Russia Depicts the Czech Republic (anglicky). semantic-visions.com. 26 August 2016. František Vrabel.
  42. ↑ Viróza přichází z Kremlu. Jak a proč Miloš Zeman vzhlíží k Rusku. HlídacíPes.org Robert Břešťan. 29. prosince 2017
  43. ↑ Jan Gazdík. Rusové mění okupaci v '68 v záchrannou misi. Děje se to poprvé od normalizace, varuje historik. Aktuálně.cz. 8.6.2016.
  44. ↑ SPECIAL EUROBAROMETER 386 Europeans and their Languages. Strana T64
  45. ↑ Europeans and their Languages November – December 2005. Which languages do you speak well enough in order to be able to have a conversation * TOTAL. Publikováno v únoru 2006.
  46. ↑ Petr Kočí. Angličtina vytlačuje ze škol němčinu. Na vzestupu je i ruština. Český rozhlas. 20. ledna 2015.
  47. ↑ R07 Cizinci s pobytem nad 12 měsíců podle státního občanství v letech 2008 - 2016 (k 31. 12.). Český statistický úřad.
  48. ↑ Cizinci v ČR: Vietnamci u nás zakořenili. Český statistický úřad.
  49. ↑ a b Jan Němec. Rusů v Česku stále přibývá. Jsou už třetí nejpočetnější skupinou imigrantů. Hospodářské noviny. 2. 11. 2017
  50. ↑ a b Adam Votruba. SPOLEČNOST: Kdy začne mít ČR problém s imigranty?. Neviditelný pes. 14.2.2017.
  51. ↑ Rusové se vrací. Počet zahraničních turistů v Česku přesáhl rekordních deset milionů - E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-26]. 
  52. ↑ Místa, kam by turista raději neměl jezdit sám. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-28]. 
  53. ↑ Ruské velvyslanectví v Praze je stále při síle. Působí na něm nejvíce lidí ze všech ambasád. Info.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-22]. 
  54. ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2945348-kosti-ceskych-legionaru-lezi-v-samare-na-skladce-rusko-o-hroby-nepecuje-tak-jak-se
  55. ↑ Koněvovu sochu má nahradit památník osvobození, schválila Praha 6. Rusko zuří. Aktuálně.cz.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česko-ruské_vztahy&oldid=17750164“