Vladimír Bystrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladimír Bystrov
No portrait cs.svg
Narození 7.8.1935
Praha
Úmrtí 1.6.2010
Praha
Povolání publicista, kritik, překladatel
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Významná díla Průvodce říší zla (2006)
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy (2007),
Cena Rudolfa Medka (2008)
Příbuzní Vladivoj Tomek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Bystrov st. (7. srpna 1935, Praha1. června 2010, tamtéž) byl český publicista, filmový kritik, překladatelruštiny a polštiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Filmovou fakultu Akademie múzických umění v Praze. V šedesátých letech 20. století psal pro časopisy Kino, Květy, pracoval ve festivalovém deníku filmového festivalu v Karlových Varech. Spolupracoval na scénářích her pro Miroslava Šimka a Jiřího Grossmanna, psal libreta pro komiksovou předlohu budoucího televizního seriálu Taková normální rodinka. Před okupací sovětskými vojsky v r. 1969 působil jako tiskový tajemník Filmových studií Barrandov. Po nástupu "normalizace" byl propuštěn pro údajnou podporu kontrarevolučních sil. Krátce působil v družstvu Fortuna (mezi nejvýraznější projekty družstva patří kompletní edice Foglarových komiksů Rychlých Šípů), v němž se pracovně setkali mj. s právníkem Pavlem Rychetským, satirikem Eduardem Světlíkem či budoucí exilovou novinářkou v Kanadě Věrou Rollerovou, později působil v týdeníku Ahoj na sobotu; od roku 1970 již nesměl publikovat. Živil se jako tlumočník a překladatel, od 80. let 20. století příležitostně publikoval pod různými pseudonymy v denících Mladá fronta, Svobodné slovo a Práce, v měsíčníku Čs. voják ad. V prosinci 1989 se podílel na vzniku Syndikátu novinářů, v němž několik let působil jako 1. zástupce syndika.

Po roce 1989 se vrátil k novinářské práci. Byl členem první redakce týdeníku Reflex, v němž vedl zahraničněpolitickou rubriku, byl též šéfredaktorem programového týdeníku PRO a později zpravodajského deníku NOVINY (1992). Od druhé poloviny 90. let až do své smrti přispíval svými komentáři zejména do Lidových novin a do oborového zpravodaje sdružení filmového a televizního průmyslu FITES – časopisu Synchron.

Věnoval se problematice československých občanů zavlečených po druhé světové válce do sovětských gulagů. Stejný osud potkal totiž jeho otce Mikuláše, původem ruského emigranta, který se nakonec jako jeden z mála ze stalinských táborů vrátil. Vladimír Bystrov byl také zakladatelem (1993) a předsedou Výboru Oni byli první, který se kromě shromažďování dokumentace zasloužil o občanskou a morální rehabilitaci těchto porevolučních antibolševických emigrantů ze sovětského Ruska, kteří v meziválečném Československu nalezli novou vlast a bezprostředně po osvobození Rudou armádou v květnu 1945 byli masově zatýkáni speciálními jednotkami sovětské vojenské tajné služby SMĚRŠ a odvlékáni do zajetí v Sovětském Rusku, kde byli následně vězněni v sibiřských gulazích, aniž by československá vláda jakkoli v jejich proispěch zasáhla.

Z dalších činností: byl spolumajitelem nakladatelství Bystrov a synové, spol. s r. o.,[1] v němž vydával zejména tradiční (Božena Němcová, Jakub Arbes, Rudolf Těsnohlídek, Karel Jaromír Erben) i méně známé české klasiky (Josef L. Kořenský, František Josef Čečetka, Jakub Hron), a později samostatným nakladatelem.[2] V edici Žaluji se zaměřil na literaturu faktu mapující problematiku sovětských gulagů a obecně (Jacques Rossi – Encyklopedie gulagu; Ivan Soloněvič – Koncentrační tábor: Rusko; Zírající do slunce – literárněvědný sborník o životě a díle gruzínského knížete Konstantina Čcheidzeho; Vladimír Bystrov – Z Prahy do guagu aneb Překáželi).

Působil také jako externí pedagog soukromého gymnázia ALTIS a Vyšší odborné školy publicistiky v Praze.

Jeho bratrancem byl Vladivoj Tomek.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Roku 2007 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Klause Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.[6]

V roce 2008 se stal prvním laureátem Ceny Rudolfa Medka udělované Nadačním fondem angažovaných nestraníků.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam v databázi Národní knihovny ČR, identifikátor 978-80-85980
  2. Záznam v databázi Národní knihovny ČR, identifikátor 978-80-86804
  3. http://www.reflex.cz/clanek/zivot-a-styl/37332/umrel-vladimir-bystrov.html
  4. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/9/vladimir-bystrov-pruvodce-risi-zla/ [online]. .  
  5. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/12/vladimir-bystrov-osud-generala/ [online]. .  
  6. Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
  7. Vladimír Bystrov obddržel Cenu Rudolfa Medka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 99.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 71.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 166.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]