Čita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čita
Чита
Panorama města
Panorama města
Čita – znak
znak
Čita – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+9[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhDálněvýchodní
KrajZabajkalský
Administrativní dělení4 městské rajóny
Čita na mapě
Zabajkalský kraj na mapě Ruska
Čita
Čita
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha534 km²
Počet obyvatel349 983 (2019)[2]
Hustota zalidnění655,4 obyv./km²
Správa
Vznik1653
Oficiální webwww.admin.chita.ru
Telefonní předvolba+7 (30 22)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čita (rusky Чита, čínsky 赤塔/Čch'-tcha) je město v Rusku na Dálném východě. Bylo centrem stejnojmenné oblasti, nyní je součástí Zabajkalského kraje. Leží na soutoku řeky Čita a Ingoda asi 700 km východně od Irkutsku. Žije zde přibližně 350 tisíc[2] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město bylo založeno už roku 1653 jako malá osada, roku 1690 zde byla vystavěna pevnost a od roku 1851 má městská práva. Po roce 1825 sem byli posláni do vyhnanství někteří děkabristé, carovi odpůrci. Od roku 1903 je napojena na Transsibiřskou magistrálu, což zapříčinilo ekonomický růst. Za revoluce roku 1905 zde bylo organizováno ozbrojené povstání, které vedli Viktor Kurnatovskij, Ivan Babuškin a Anton Kotljuško-Valjušanič. Od roku 1917 až do roku 1920 ovládali město a magistrálu v okolí českoslovenští legionáři. [3]Ve 20. letech 20. století byla Čita krátce hlavním městem Dálnovýchodní republiky.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Město se objevilo ve filmu Bílé peklo / Tak daleko, kam mě nohy donesou (Režie: Hardy Martins).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky) 
  2. a b Dostupné online.
  3. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.25, 30 - 137, 140 - 148
  4. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]