Hřib žlutomasý
 Hřib žlutomasý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
| Rod | hřib (Xerocomellus) |
| Binomické jméno | |
| Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008) neboli babka je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Z houbařského hlediska jde o jedlý, ale nepříliš ceněný druh horší jakosti.[1] Také bývá často napadán červy a plísněmi.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Boletus communis Bull. 1798[2]
- Boletus chrysenteron Bull. 1791[2]
- Boletus pascuus (Pers.)[3]
- Ceriomyces communis (Bull.) Murrill 1909[2]
- Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008[2]
- Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet 1888[2]
- Xerocomus communis (Bull.) Bon 1984[2]
Dále existují lidové a krajové názvy jako: hříbek máslový, mračinko, ovčí hříbek, podhříbek, podhoubek (Lomnicko), podlipník (Frenštátsko), podzemník (Unhošťsko), pupek, ševčík a židák (Olomoucko).[5]
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]Klobouk dosahuje 30 - 80 (110) milimetrů, v mládí je polokulovitý, poté klenutý, ve stáří poduškovitý až ploše rozprostřený. Povrch má šedohnědou, šedookrovou, světle- až tmavohnědou barvu, někdy s olivovým nádechem. Pokožka je matná, nelesklá, suchá. V mládí hladká až sametová, později i jemně plstnatá. Obvykle rozpraskává na malá políčka. Praskliny bývají načervenalé, protože se (obzvlášť v mládí) pod pokožkou klobouku nachází červenavá vrstva.[1]
Rourky jsou 4 - 10 (13) milimetrů dlouhé, společně s póry mají nejprve žluté zbarvení, později jsou žlutoolivové až olivově zelené. Při poškození mají tendenci měnit barvu do modra či zelena.[1]
Třeň skoro válcovitý, někdy u báze silnější, bez síťky. V horních partiích je zbarven žlutě, níže (nebo celý) bývá načervenalý až vínově červený. Povrch kryjí červenavá až hnědá zrníčka.[1]
Dužnina má v oblasti klobouku a vrchní části třeně nažloutlé až žluté zbarvení, v nižších partiích může být načervenalá, v bazální části až nahnědlá. Při poškození více nebo méně modrá. Chuť je mírná až nakyslá, vůně nenápadná.[1]
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Povrch klobouku je tvořen palisádodermem 8 - 18 μm širokých hyf. Výtrusy dosahují (10) 11 - 15 (17) × (4) 5 - 6 (6,5) μm, jsou hladké, elipsovitě vřetenovité, patrná je mělká suprahilární deprese. Výtrusný prach je olivově hnědý.[1]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hojný druh rozšířený od nížin až po horské oblasti. Roste pod listnatými i jehličnatými stromy v lesích i mimo les na antropogenních a synantropních stanovištích, jako jsou parky nebo hráze rybníků. Albert Pilát jej uváděl jako druh smíšených lesů na půdách nevápenatých, v rámci bučin v nížině a pahorkatině, dále do smrkových monokultur na kyselejších půdách v nížině a pahorkatině a nakonec mezi houby pásma kosodřevin mykorhizně vázané na kosodřevinu.[4] Fruktifikuje od června do poloviny října,[1] výjimečnĕ do začátku listopadu.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Hřib žlutomasý roste v Severní Americe (Kanada, USA), Asii (Japonsko, Tchaj-wan), Austrálii (včetně Tasmánie a Nového Zélandu) a v Evropě, konkrétně v následujících zemích: Andorra, Belgie, Bělorusko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království (včetně ostrova Man).[6]
Záměna
[editovat | editovat zdroj]- hřib sametový (Xerocomellus pruinatus) - pokožka zpravidla nerozpraskává a má tmavší barvu až s vínovým odstínem
- hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus) - v prasklinách pokožky chybí narůžovělý odstín
- hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus) - plodnice pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk
- hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus) - pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk, dužnina bledá až krémová
- hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) - silně modrající dužnina ve spodní části třeně
_Qu%C3%A9l_60094.jpg)
_Watling_%26_A.E._Hills_254673.jpg)
Praktický význam
[editovat | editovat zdroj]Jedlá houba kvalitativně horší než ostatní hřiby. Dužnina je měkká, obsahuje vysoký podíl vody, a proto snadno podléhá zkáze. Bývá napadána plísněmi a dalšími houbami. Velmi často na ní parazituje nedohub zlatovýtrusný (Hypomyces chrysospermus), který se v posledních fázích vývoje projevuje zlatožlutým povlakem.[3] Nedohub vytváří jedovaté mykotoxiny, a proto by jím stižené plodnice neměly být konzumovány.[7][8] Produkované toxiny by mohly způsobit nepravou otravu, hypoteticky možná i rakovinu. Doporučuje se proto sbírat jen mladé plodnice bez známek napadení, a to výhradně pro okamžité zpracování. Nevhodné je tedy např. sušení. Nedohub se vyskytuje (v malém rozsahu) i na povrchu mladých plodnic a může se tedy v průběhu sušení rozšířit na ostatní houby.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib žlutomasý, s. 224.
- ↑ a b c d e f Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2013-04-05]. Dostupné online.
- ↑ a b PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Kapitola Xerocomus chrysenteron.
- ↑ a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 77, 83, 88, 149.
- ↑ a b SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib žlutomasý čili babka, s. 190–192.
- ↑ Boletus chrysenteron [online]. Gwannon.com [cit. 2013-04-04]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ ARORA, David. Mushrooms demystified: a comprehensive guide to the fleshy fungi. 2. vyd. Berkeley: Ten Speed Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-89815-169-4. S. 883.
- ↑ PHILLIPS, Roger. Mushrooms. [s.l.]: Pan MacMillan, 2006. ISBN 0-330-44237-6. S. 352.
- ↑ Zaostřeno na občana. Občané opět vyrážejí do lesa aneb Houby opředené pověstmi a mýty. [online]. Český rozhlas 6 [cit. 2013-09-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřib žlutomasý na Wikimedia Commons - Galerie hřib žlutomasý na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo hřib žlutomasý ve Wikislovníku
Taxon Xerocomellus chrysenteron ve Wikidruzích- BioLib.cz – Xerocomellus chrysenteron (hřib žlutomasý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
