Kočkovití: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Rozdíly mezi velkými a malými kočkami: ++{{redirect|Rozdíly mezi velkými a malými kočkami}}
m ++== Odkazy ==
Řádek 257: Řádek 257:
|}
|}


== Reference ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
<references />


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Felidae}}
* {{Commonscat|Felidae}}
* {{Wikidruhy|taxon=Felidae}}
* {{Wikidruhy|taxon=Felidae}}

Verze z 10. 1. 2018, 03:18

Tento článek je o zvířeti. Další významy jsou uvedeny na stránce kočka.
Jak číst taxoboxKočkovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďkočkovití (Felidae)
J. Fischer de Waldheim, 1817
Rody
Sesterská skupina
asijští linsangové (Prionodontidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kočkovití (Felidae) obecně nazývaní kočky, jsou čeledí řádu šelem. Dělí se na dvě recentní podčeledi - velké kočky (Pantheriane) a malé kočky (Felinae), a dvě fosilní podčeledi - Machairodontinae a Proailurinae. První kočky se objevily během oligocénu, přibližně před 25 miliony let. Obě recentní podčeledi se od sebe oddělily asi před 11,5 miliony lety. V současnosti žije na Zemi nejméně 38 druhů koček, přičemž některé studie jich uznávají až 41. Mezi nejznámější kočky patří bezpochyby kočka domácí, jejíž soužití s člověkem je známé již 4 000 až 7 000 let. Divocí příbuzní kočky domácí stále žijí v Africe a západní Asii, ale poničené životní prostředí značně omezilo plochy jejich výskytu. Jiné velmi známé druhy kočkovitých zahrnují velké kočky jako je lev, tygr, levhart, jaguár a množství malých koček jako například ocelot, rys ostrovid nebo puma americká. Za nejbližší příbuzné koček se považují asijští linsangové rodu Prionodon dříve řazení k cibetkám (Viverrinae).

Z celého řádu šelem se právě kočkovití nejvíce drží masožravého způsobu života - jsou na příjmu masa zcela závislí. Někdy se jim proto říká hypermasožravci. Jejich tělesná stavba je plně přizpůsobená lovu jiných zvířat. Mají pružné a svalnaté tělo, čelisti a zuby určené k silnému skusu, flexibilní přední končetiny zakončené ostrými zatažitelnými drápy sloužícími k přidržení kořisti, zadní končetiny umožňující prudké zrychlení a skoky a srst tvořenou kamuflážními barevnými odstíny. Ze smyslů je co nejlépe vyvinut především zrak, jenž je určen k zachycení pohybu a k dobrému vidění za šera a tmy.

Kočkovité šelmy přenášejí nemoc toxoplazmózu, jejímž původcem je výtrusovec Toxoplasma gondii.

Klasifikace

Poslední výzkumy[1][2] (v populární formě[3], česky pak[4]) zredukovaly počet rodů kočkovitých šelem a vyvrátily zvláštní postavení gepardů (nejblíže příbuzný jim je jaguarundi a puma americká). Naopak podčeleď velkých koček se ukázala jako monofyletická, na bázi stojící skupina.

Kladogram

Podle fylogenetických analýz lze příbuzenské vztahy mezi extantními rody znázornit následujícím fylogenetickým stromem:[7]

Kočkovití 
Velké kočky 
 

 Neofelis

 
 

 Panthera

 
 
Malé kočky 
 
 

 Pardofelis

 
 

 Catopuma

 
 
 
 

 Caracal

 
 
 

 Leopardus

 
 
 

 Lynx

 
 
 
 

 Acinonyx

 
 

 Puma

 
 
 
 
 

 Otocolobus

 
 

 Prionailurus

 
 
 
 

 Felis

 
 
 
 
 
 
 
 
 

Stará klasifikace

Rozdíly mezi velkými a malými kočkami

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Rozdíly mezi velkými a malými kočkami.

Obecně platí, že velké kočky jsou větší a těžší než kočky malé (podčeleď Felinae). Neplatí to ale vždy: puma, ač se to nezdá, patří mezi malé kočky a přitom může být větší než irbis, levhart skvrnitý nebo jaguár.

Dalším rozlišovacím znakem je zornice – všechny velké kočky mají kulatou zornici, oproti úzké a svislé zornici malých koček. Ale některé malé kočky mají také kulatou zornici, například rys, jaguarundi nebo manul.

Největší rozdíl mezi velkými a malými kočkami je ve stavbě jazylky: malé kočky mají jazylku zkostnatělou, na rozdíl od velkých koček, u kterých je částečně chrupavčitá. Chrupavčitá jazylka a pohyblivý hrtan dovoluje velkým kočkám hlasitě řvát, což malé kočky nedovedou. Velké kočky mohou příst jenom při výdechu.

Dalším spolehlivým, i když méně nápadným rozdílem je rhinarium – neosrstěná plocha kolem nozder. Velké kočky mají rhinarium menší než malé kočky. Všechny velké kočky také mají ušní boltce bez koncových štětiček z delších chlupů.

Existují i etologické rozdíly: malé kočky konzumují potravu přikrčené, s končetinami pod tělem, velké kočky žerou ve stoje.

  malé kočky velké kočky
velikost menší druhy větší druhy
zornice většinou svislá vždy kulatá
jazylka kostěná částečně chrupavčitá
rhinarium větší menší

Odkazy

Reference

  1. ↑ Mattern, M. Y. a McLennan, D. A., 2000: Phylogeny and Speciation of Felids. Cladistics 16: 232–253.
  2. ↑ Johnson, W. E. a kol., 2007: The Late Miocene Radiation of Modern Felidae: A Genetic Assessment. Science 311: 73–77.
  3. ↑ O'Brien, S. J. a Johnson, W. E., 2007: The Evolution of Cats. Scientific American 297: 50.
  4. ↑ Zrzavý, J. a Robovský, J. 2007: Kočkovité šelmy. Vesmír 86 (137): 566–567.
  5. ↑ Buckley-Beason, V. A. a kol., 2006: Molecular Evidence for Species-Level Distinctions in Clouded Leopards. Current Biology 16: 2371–2376.
  6. ↑ Mazák, J. H. a Groves, C. P., 2006: A taxonomic revision of the tigers (Panthera tigris) of Southeast Asia. Mammalian Biology 71 (5): 268–287.
  7. ↑ SAKAMOTO, Manabu; RUTA, Marcello. Convergence and Divergence in the Evolution of Cat Skulls: Temporal and Spatial Patterns of Morphological Diversity. S. 1–13, e39752. PLoS ONE [online]. 6. červenec 2012. Svazek 7, čís. 7, s. 1–13. Dostupné online. PDF [1]. DOI 10.1371/journal.pone.0039752. (anglicky) 

Externí odkazy

Kočkovití
Malé kočky (Felinae)
Velké kočky (Pantherinae)
†Machairodontinae
†Proailurinae
Savci
Podtřída vejcorodí
Podtřída živorodí
Nadřád vačnatci
Nadřád placentálové
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kočkovití&oldid=15731043“