Měděnec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Měděnec (rozcestník).
Měděnec
Náves s kostelem Narození Panny Marie
Náves s kostelem Narození Panny Marie
Znak obce Měděnec
znak
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVejprty
Obec s rozšířenou působnostíKadaň
(správní obvod)
OkresChomutov
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°25′18″ s. š., 13°6′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel141 (2023)[1]
Rozloha12,79 km²[2]
Nadmořská výška845 m n. m.
PSČ431 84
Počet domů82 (2021)[3]
Počet částí obce5
Počet k. ú.5
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduNádražní 212
431 84 Měděnec
obec@medenec.cz
StarostkaValérie Marková
Oficiální web: www.medenec.cz
Měděnec na mapě
Měděnec
Měděnec
Další údaje
Kód obce563226
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měděnec (německy Kupferberg) je obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Má 141[1] obyvatel, z nichž většina žije v samotném Měděnci. Vesnice stojí v Krušných horách v nadmořské výšce 845 metrů. Založena byla v první čtvrtině šestnáctého století a roku 1588 byla povýšena na horní město. Obyvatelé se živili hornictvím, ale významnou roli hrálo také zemědělství a od devatenáctého století, kdy byly uzavřeny poslední historické doly, také výroba krajek a jiného textilního zboží. Ve druhé polovině dvacátého století byl Důl Měděnec posledním místem v Československu, kde se těžila železná ruda.

K Měděnci patří další čtyři části obce: Horní Halže, Kamenné, Kotlina a Mýtinka a v jeho správním území dříve stávaly zaniklé vesnice Dolní Halže a Venkov.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen z původního německého jména Kupferberg (měděná hora), které osada dostala podle dolů na měď. V historických pramenech se název vesnice vyskytuje ve tvarech: Kupperspergk (1449), Kuppersperg (1466), na Marie Kupperbercze (1545), na Kuperpergku (1548), na Kuprberce (1560), polovice Kupfferperku (1577), Marye Kupffrbergk (1602), na Marie Kuperberce (1645), Kupferberg (1785) nebo Měděnec a Kupferberg (1854).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik Měděnce byl od počátku spojen s hornickou činností. První doložené zprávy o těžbě pocházejí z roku 1449, avšak důlní činnost zde probíhala pravděpodobně od desátého století.[5] V místech, kde severně od vesnice stojí několik větrných elektráren, byly nalezeny pozůstatky dvou pecí, které dokládají zdejší hornické aktivity již na počátku třináctého století.[6]

Založení města[editovat | editovat zdroj]

Vesnice byla založena roku 1520 Hanušem z Fictumu. Od roku 1544 byla rozdělena mezi dva majitele. Část patřila k hauenštejnskému panství Jindřicha Šlika, zatímco druhou vlastnili nadále Fictumové, jejichž správa sídlila přímo v Měděnci.[7]

Roku 1568 se majitelkou stala vdova Uršula z Fictumu. Výsledky dolování se ve druhé polovině šestnáctého století začaly zhoršovat, a proto Kašpar z Fictumu požádal císaře Rudolfa II., aby Měděnec povýšil na horní město. Císař mu roku 1588 vyhověl s tím, že se nové město bude řídit jáchymovským horním právem. Kašpar, aby udržel význam města, povolil měšťanům společný výsek masa a pekařský krám, pořádat týdenní trhy, vařit a čepovat pivo, zřídit obecní lázně a solnou komoru, svobodně se stěhovat a nakládat s majetkem.[8] Tato práva fictumské části roku 1605 potvrdil nový majitel, kterým se v roce 1597 stal jáchymovský mincmistr a císařský major Kryštof z Taubenreuthu. Přikázal však, že měšťané musí kupovat jen panský slad a smí vařit nejvíce sedm várek piva ročně. Když zemřel, prodala vdova Uršula, rozená ze Zettelbergu, roku 1628 svůj podíl Jindřichu Šlikovi.[9] Od té doby celé město až do roku 1663 patřilo k hauenštejnskému panství.[10]

Radnice

Třicetiletá válka město těžce poznamenala. Roku 1633 zemřelo mnoho lidí při morové epidemii, ale zničující byl zejména požár způsobený švédskými vojáky roku 1640. Po něm se Měděnec změnil na obyčejnou vesnici. Šlikové potvrdili stará městská práva až roku 1644. Některé doly sice fungovaly, ale jejich výnos se snižoval. Ubývalo také obyvatel, kteří odcházeli v souvislosti rekatolizací kraje. V roce 1641 ve městě žilo 115 protestantů a pouze 27 katolíků. Městský kostel býval v té době dřevěný a až do roku 1641 jej spravoval protestantský pastor.[11]

Po třicetileté válce[editovat | editovat zdroj]

Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie na Mědníku

Podle berní ruly z roku 1654 mělo město jen 49 obydlených domů. Ze specializovaných řemeslníků zde pracovali jen řezník a dva krejčí. Dalších deset řemeslníků zároveň obdělávalo půdu a 27 obyvatel se živilo výhradně zemědělstvím. Dobytka se chovalo jen málo, chyběla řada řemesel a stříbrné doly nic nevynášely.[12] Aby zabránil odlivu obyvatel, omezil František Arnošt Šlik práva obyvatel. Zakázal jim stěhování a nakládání s majetkem, prodej vlastního piva, a nákup soli umožnil jen od vrchnosti. Tato omezení po čtyřech letech platnosti roku 1560 zrušil a ustanovil jen povinnost odebírat ročně čtyři várky piva od vrchnosti.[13]

Roku 1663 Měděnec koupil vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský, který jej připojil k ostrovskému panství. V době jeho syna Julia Františka se zvýšil výnos měděneckých dolů, jejichž produkty se v té době používaly pouze k výrobě skalic.[13] Po Juliově smrti panství zdědila jeho dcera Františka Sibyla Augusta provdaná za markraběte Ludvíka Viléma I. Bádenského.[14] Jejich potomkům Měděnec zůstal až do roku 1783, kdy celé ostrovské panství převzala do správy královská komora. Od ní si je vzápětí pronajal Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu. V letech 1799–1839 majetek spravovala přímo císařská komora, která jej prodala hraběnce Gabriele Buquoyové. Po zrušení poddanství se roku 1850 stala z Měděnce samostatná obec, ale Buquoyové zde stále vlastnili velkostatek.[15]

Devatenácté a dvacáté století[editovat | editovat zdroj]

Důl Měděnec

V první polovině devatenáctého století si obyvatelé města hledali náhradu příjmů za uzavírané doly. Stalo se jí paličkování krajek a od čtyřicátých let také výroba dřevěných hodin, hraček a pozamentů. Přesto nebyla hospodářská situace dobrá a zlepšovat se začala až koncem století.[16] Tehdy se začalo rozvíjet zimní lyžování.[17] Po roce 1918 zde vznikla továrna na výrobu pleteného zboží a fungovalo tu také 24 výroben prýmků, ozdobných předmětů a tašek. Většina z nich zanikla během hospodářské krize. Ze zbývajících šesti byly v roce 1946 ustanoveny Spojené závody prýmkařské v Měděnci, ale zanikly už o dva roky později. Továrna na pletené zboží fungovala jako závod vejprtské firmy TOSTA až do roku 1961 a vyrábělo se v něm chlapecké prádlo. V letech 1945–1950 byly uzavřen také kamenolom, výrobna pletených tašek a továrna na výrobu nití, která ještě v roce 1943 zaměstnávala 260 lidí.[16]

Ve druhé polovině dvacátého století se významným zaměstnavatelem stal Důl Měděnec, ve kterém se v letech 1968–1992 těžilo ložisko magnetitu a poté až do roku 1997 granáty a slídy.[18] V roce 1970 byla při stavbě silnice zbořena řada domů na severní straně náměstí včetně bývalého poplužního dvora, jehož součástí byla stará fictumovská tvrz.[19] V noci z 1. na 2. listopadu 1984 vyhořel zdejší Ústav sociální péče. Při požáru zahynulo 26 lidí.[20] Tato událost se později stala námětem filmu Requiem pro panenku. Na místě budovy ústavu stojí malý pomníček.[21] Při privatizaci v devadesátých letech dvacátého století zanikl místní státní statek. Ve stejné době se z vesnice začalo stávat regionální turistické centrum s terény pro běžkaře, lyžařskými vleky v Horní Halži a na blízkém Klínovci a v létě pro cyklisty.[17]

Pohled na Měděnec z vrchu Mědníku. V pozadí jsou Doupovské hory a před nimi údolí řeky Ohře.
Pohled na Měděnec z vrchu Mědníku. V pozadí jsou Doupovské hory a před nimi údolí řeky Ohře.

Hornictví v okolí Mědníku[editovat | editovat zdroj]

Štola Marie Pomocné

V nejstarších dolech se na Mědníku těžilo zejména stříbro. V letech 1540[22] až 1860 v Horní Halži fungovala vitriolová huť, ve které se zpracováním měděneckého pyritu a chalkopyritu vyráběly zelená a modrá skalice.[23] Rudy byly dobývány v těsném sousedství vesnice velkým počtem dolů. K jejich odvodňování sloužily dvě dědičné štoly Boží tělo a Marie pomocná, která byla již v roce 1910 vyčištěna a zpřístupněna turistům.[22] V padesátých letech dvacátého století ve štole proběhl uranový průzkum s negativními výsledky.[24] V osmnáctém a devatenáctém století bylo částečně těženo hlouběji uložené ložisko magnetitu.[22] Štola Boží tělo (původně Grenmühl), která ústila v prostoru nad hřbitovem, slouží jako zdroj pitné vody.[25]

Na Mědníku se nacházelo více než osmdesát důlních děl, jejichž pozůstatky v podobě zavalených ústí a odvalů se dochovaly zejména na severovýchodním a východním úbočí vrchu.[24] Další doly se nacházely směrem k Dolní i Horní Halži a k Mezilesí, kde se těžila železná ruda.[25] K významnějším dolům v této oblasti patřil Důl Rothsudelzech, kde se v letech 1799–1845 těžilo v průměru 180–300 tun hematitu ročně. Nacházel se severozápadně od vesnice, měl 410 metrů dlouhou odvodňovací štolu a 27 metrů hlubokou šachtu.[26]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1011 obyvatel (z toho 484 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 1002 Němců a sedm cizinců. Kromě deseti evangelíků a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[27] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1113 obyvatel: dvacet Čechoslováků, 1085 Němců, dva obyvatele jiné národnosti a šest cizinců. S výjimkou pěti evangelíků, čtyř příslušníků nezjišťovaných církví a devíti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[28]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2021[29][30][31]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 955 1 201 1 101 1 157 1 159 1 011 1 113 227 182 181 248 146 131 111 109
Domy 152 179 177 189 190 187 194 203 64 44 46 52 52 50 51
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolní Halže, Horní Halže a Mýtinka.

Správní území a místní části[editovat | editovat zdroj]

Měděnec leží v Ústeckém kraji v okrese Chomutov a patří k ORP Kadaň. Příslušnou obcí s pověřeným obecním úřadem jsou Vejprty.[32] Kromě samotného Měděnce k obci patří sídla Horní Halže, Kamenné, Kotlina a Mýtinka a v jeho správním území dříve také stávaly zaniklé vesnice Dolní Halže a Venkov.

Po zrušení poddanství se Měděnec stal obcí v okrese Kadaň. Při sčítání lidu v letech 1900–1930 byl součástí okresu Přísečnice a v roce 1950 v okrese Karlovy Vary-okolí. Do okresu Chomutov patří od roku 1961.[33]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vesnicí vede silnice II/223 mezi Výsluním a Božím Darem. Severně od vsi vede taká železniční trať Chomutov–Vejprty. Východně od Měděnce, na okraji Kotliny, se nachází železniční zastávka Měděnec. Severozápadně od vesnice, u bývalého dolu, je zastávka Měděnec zastávka.[34]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Památkově chráněný dům čp. 115 s dochovaným druhým vstupem v prvním patře
Štola Země zaslíbená
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Měděnci.
  • Dominantou obce a okolní krajiny je barokní kaple Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1674[35] na vrchu Mědník v nadmořské výšce 910 metrů. Na úbočí vrchu se kromě ní stojí také menší kaple Nejsvětějšího srdce Páně a výklenková Theumarova kaple.[36]
  • Na náměstí stojí pozdně barokní Kostel Narození Panny Marie z let 1803–1814. Nedaleko od něj se v parku nachází také sousoší Nejsvětější Trojice z první poloviny osmnáctého století s figurálními motivy na podstavci.[35] Kromě kostela je ve městě památkově chráněná budova radnice a několik domů (čp. 58, 59, 89 a 115).
  • Významnými památkami hornické minulosti města jsou částečně zpřístupněné historické štoly: štola Panny Marie Pomocné a štola Země zaslíbená.
  • Asi 600 metrů jihovýchodně od vesnice se nachází přírodní památka Sfingy vyhlášená k ochraně až patnáct metrů vysokých ortorulových skalních útvarů.

Světové dědictví UNESCO[editovat | editovat zdroj]

Vrch Mědník je jednou z pěti lokalit v Česku, které byly spolu s dalšími 17 oblastmi v Sasku zapsány pod souhrnným názvem Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří 6. července 2019 na Seznam světového dědictví UNESCO.[37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Měděnec, s. 43–44. 
  5. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. ISBN 80-238-5409-7. Kapitola Měděnec, s. 93. 
  6. ↑ URBAN, Michal, kolektiv. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Svazek 2. Ústecký kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. S. 168. Dále jen Urban (2015). 
  7. ↑ Urban (2015), s. 154
  8. ↑ Binterová (1999), s. 93–94.
  9. ↑ Urban (2015), s. 155.
  10. ↑ Urban (2015), s. 155, 156.
  11. ↑ Binterová (1999), s. 94.
  12. ↑ Binterová (1999), s. 95.
  13. ↑ a b Urban (2015), s. 156.
  14. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Ostrov – zámek, s. 247. 
  15. ↑ Binterová (1999), s. 96.
  16. ↑ a b Binterová (1999), s. 97.
  17. ↑ a b Binterová (1999), s. 100.
  18. ↑ Urban (2015), s. 168–174.
  19. ↑ MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav; ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Praha: Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-285-6. Kapitola Měděnec. 
  20. ↑ Tragický požár Ústavu sociální péče v Měděnci očima hasičů. www.pozary.cz [online]. 2009-11-21, rev. 2012-11-01 [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. 
  21. ↑ Měděnec – ústav sociální péče. www.zanikleobce.cz [online]. 2009-01-07 [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 33–34. 
  23. ↑ Urban (2015), s. 162.
  24. ↑ a b Urban (2015), s. 164.
  25. ↑ a b Urban (2015), s. 165.
  26. ↑ Urban (2015), s. 166–167.
  27. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  28. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295. 
  29. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  30. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292. 
  31. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  32. ↑ Obec Měděnec: podrobné informace [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2019-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-03. 
  33. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-25]. S. 326. Dostupné online. 
  34. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Měděnec, s. 364. 
  36. ↑ Urban (2015), s. 179.
  37. ↑ Erzgebirge/Krušnohoří Mining Region. Multiple Locations (22) [online]. UNESCO, 2019-07-06 [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. Kapitola Měděnec, s. 93–102. 
  • Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Měděnec, s. 156–158. 
  • URBAN, Michal, kolektiv. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Svazek 2. Ústecký kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. Kapitola Měděnec, s. 150–181. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Části obce Měděnec
Části obce
Ostatní
Města, městyse a obce okresu Chomutov
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Měděnec&oldid=23440561“