Přeskočit na obsah

Schwarzenberská hrobka (Domanín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schwarzenberská hrobka v Domaníně
Schwarzenberská knížecí hrobka u Domanína
Schwarzenberská knížecí hrobka u Domanína
Základní informace
Slohnovogotický
ArchitektiFriedrich von Schmidt a Damasus Deworezky
Výstavba1874–1877
StavebníkJan Adolf II. ze Schwarzenbergu
Současný majitelNadační fond Schwarzenberská hrobka v Domaníně
Poloha
AdresaDomanín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice48°59′38,04″ s. š., 14°45′56,52″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky16939/3-2345 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webhttps://schwarzenberska-hrobka.cz/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schwarzenberská hrobka je hrobka rodu Schwarzenbergů v Domaníně v okrese Jindřichův Hradec. Nachází se poblíž katastru Třeboně II v třeboňském parku jihovýchodně od rybníka Svět, necelé 2 km od třeboňského Masarykova náměstí. Založil ji Jan Adolf II. Schwarzenberg (1799–1888) na podnět své manželky Eleonory Schwarzenbergové, rozené z Liechtensteinu (1812–1873). Stavba začala roku 1874 a byla dokončena roku 1877. V hrobce je uloženo 26 rakví. Od listopadu 2021 je hrobka ve správě Nadačního fondu Schwarzenberská hrobka v Domaníně, kterou k tomuto účelu založili Karel Schwarzenberg a Elisabeth Pezoldová, rozená Schwarzenbergová. Hrobka je přístupná veřejnosti.

Stavba hrobky

[editovat | editovat zdroj]

Před stavbou hrobky byli od roku 1784 příslušníci hlavní větve Schwarzenberského rodu pohřbíváni v hřbitovním kostele sv. Jiljí v Třeboni (dnes v Domaníně) na hranici třeboňského a domanínského katastru (v přilehlém Třeboňském parku), jehož vnitřní prostor byl částečně upraven na rodovou hrobku. Ta už však nevyhovovala prostorově, ani hygienicky kvůli novým předpisům, které nařizovaly, že se musí pohřbívat do země, pokud nebude hrobka důsledně oddělena od sakrálního prostoru kostela, a také že se těla musí balzamovat před uložením do dvouplášťové rakve.

Původní projekt na stavbu hrobky navrhl významný rakouský architekt Friedrich von Schmidt (1825–1891) a poté ho podle místní problematiky podloží upravil Damasus Deworezky (1816–1891), knížecí stavitel,[1] který se podílel na přestavbě zámku Hluboká. Stavbu řídil Karel Kühnel, místní knížecí stavitel. Pomáhali mu tesařský mistr Jan Stifter a stavitelský elév Ludvík Kindermann.

Práce na stavbě začaly 14. července 1874. Vybudoval se složitý odvodňovací systém hrobky, zapuštěný pod úroveň terénu. Vodu od stavby odváděl 60 cm široký a 2 m hluboký kanál. Omítku cihelného zdiva tvořila směs starého hašeného vápna, říčního písku, sádry a vodního skla, které zajišťovalo impregnaci. Cihly byly páleny ve zvláštní cihelně nedaleko na břehu Opatovického rybníka, při velmi vysokých teplotách, kdy docházelo k natavení pískových zrnek v cihelné hmotě, což jim zajišťovalo zvláštní rudohnědou barvu a vysokou tvrdost. Na ostění oken a dveří byl z Českého ráje a rakouských nalezišť dovezen mušlový vápenec. Kovolijecké prvky byly dodány převážně z kovolijecké dílny Petra Steffense, zřízené z bývalého kláštera ve Zlaté Koruně.

Stavba trvala 2 a půl roku a vyžádala si přes 251 000 zlatých. Hrobka byla vysvěcena dne 29. července 1877 pražským arcibiskupem Bedřichem Schwarzenbergem, bratrem knížete Jana Adolfa II.[2]

V roce 1888 byla v blízkosti postavena fara a okolí bylo upraveno jako anglický park.

Popis hrobky

[editovat | editovat zdroj]

Hrobka je postavena podle vzoru italského Campa Santa. Je to dvoupodlažní budova nad půdorysem pravidelného osmiúhelníku v novogotickém slohu s monumentálním dvouramenným schodištěm a předsunutou věží na severní straně. Schodiště vede ke vstupu do kaple Božského Vykupitele. Pod vstupem do kaple se nachází vstup do hrobky. Je příkladem neogotické sakrální architektury s upravenou orientací. Na přání zakladatele byly oba vstupy orientovány tak, aby byly obráceny k městu Třeboni (tedy na sever, nikoli na západ, jak je obvyklé).

Na makovici věže je nápis, sepsaný místním děkanem Františkem Touškem, na němž jsou zapsáni mimo jiné i hlavní dodavatelé stavby.

Samotná hrobka se nachází pod hladinou rybníka Svět, a proto je kolem ní vzduchový kanál široký 60 cm a hluboký 2 m. Má podle tehdejších předpisů vlastní vchod, malá neprůhledná okna a vnitřní cirkulaci vzduchu. V hrobce je také mramorový sarkofág, který vytvořil Alexandr Trippel v roce 1789 . Na třech deskách jsou zde vyryty texty smutečních telegramů, jež sem poslal císař František Josef.

Kaple je zasvěcena Božskému Vykupiteli. Nachází se v ní novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru zhotovený sochařem Josefem Pokorným. Oltář je obrácen na jih místo na východ podle přání Schwarzenbergů, kteří chtěli mít vchod obrácen k Třeboni. Okenní skla jsou šedočerně zbarvená, šedou barvu tvoří leptaný vzor, domalovaný černým dekorem. V létě jsou v kapli pořádány večerní koncerty a pěvecká vystoupení, vystupoval zde například Spirituál kvintet a houslový virtuos Václav Hudeček (2011).

Vlastnictví hrobky

[editovat | editovat zdroj]
Návštěvnost hrobky
Rok Počet návštěvníků
2012 31 111[3]
2013 27 504[3]
2015 32 164[4]
2016 33 489[4]
2017 30 107[4]

V roce 1947 byla hrobka zestátněna na základě zvláštního zákona zvaného Lex Schwarzenberg. Důvodem nebyla kolaborace s Němci během druhé světové války jako v případě většiny dalších konfiskací v této době, ale příliš velký rozsah majetku rodu Schwarzenbergů. Proti zestátnění hrobky podala soudní žalobu dědička rodu Alžběta Pezoldová (dcera Jindřicha Schwarzenberga, pravnučka stavebníka hrobky); okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu zamítl. Po odvolání k Ústavnímu soudu však tento žadatelce 7. ledna 2009 vyhověl s odůvodněním, že zabavení hrobky představovalo porušení práva na ochranu rodinného života a vrátil případ zpět k okresnímu soudu. Tím byla hrobka z působnosti Lex Schwarzenberg vyňata a bylo zahájeno dědické řízení, ve kterém vznesli nárok jak Alžběta Pezoldová, tak Karel Schwarzenberg. V říjnu 2009 okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl, že právoplatným dědicem hrobky je Karel Schwarzenberg, proti čemuž se Alžběta Pezoldová rozhodla odvolat.[5] Rozhodnutí okresního soudu, že jediným účastníkem dědického řízení po Adolfu Schwarzenbergovi může být pouze Karel Schwarzenberg, nikoliv Alžběta Pezoldová, zopakoval v červnu 2010 i krajský soud v Českých Budějovicích v otázce jiné žaloby Pezoldové, v níž si nárokovala pozemky přilehlé ke hrobce a tímto byla její žaloba zamítnuta s tím, že na nich nemá žádný zájem, protože po Adolfovi Schwarzenbergovi dědit nemůže.[6]

Seznam pochovaných

[editovat | editovat zdroj]

V hrobce se nachází 26 rakví. Ačkoliv jsou zde uložena těla Schwarzenbergů, srdce čtyř z nich se nacházejí ve zvláštních schránkách (urnách) v hrobce srdcí v kapli svatého Jana Nepomuckého kostela sv. Víta v Českém Krumlově. Jedná se konkrétně o tyto krumlovské vévody a jejich manželky:

Srdce dítěte kněžny Eleonory, "malého prince", jenž tragicky zahynul při nehodě kočáru, je pochováno zvlášť zde v kryptě.

Seznam pochovaných podle data úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

První pohřeb se konal den po vysvěcení 30. července 1877, po převozu z hřbitovního kostelíka sv. Jiljí bylo v hrobce uloženo patnáct zesnulých knížat a kněžen, princů a princezen.[7] V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[8][9] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Schwarzenbergů, žlutě manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata a zeleně osoby, které byly původně pohřbeny u kostela nebo v kostele sv. Jiljí v Domaníně u Třeboně. V seznamu figuruje i Edmund Černov, který zahynul na moři, má zvláštní číslování a je označen modře. Generace jsou počítány od Erkingera ze Schwarzenbergu (1362–1437), který byl v roce 1429 povýšen do stavu svobodných pánů. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Po-řadí Ge-ne-ra-ce Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 13. Marie Eleonora ze Schwarzenbergu 13. 5. 1748 Vídeň Josef I. Adam ze Schwarzenbergu
25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň		 Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Nadační dáma z Monsu.[10]
3. 5. 1786 Vídeň Marie Terezie z Liechtensteinu
28. 12. 1721 – 19. 1. 1753 Vídeň
2. 13. Marie Terezie ze Schwarzenbergu 30. 4. 1747 Vídeň Josef I. Adam ze Schwarzenbergu
25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň		 11. 5. 1772 Vídeň:
Zikmund z Goëssu
1. 8. 1723 – 15. 7. 1796		 Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877.
21. 1. 1788 Marie Terezie z Liechtensteinu
28. 12. 1721 – 19. 1. 1753 Vídeň
3. 14. František de Paula ze Schwarzenbergu 30. 5. 1773 Vídeň Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4) Původně byl pohřben ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877.
3. 2. 1789 Vídeň Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6)
4. 13. Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu
3. 7. 1742 Postoloprty[11] Josef I. Adam ze Schwarzenbergu
25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň		 14. 7. 1768 Vídeň-Schönbrunn:
Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6)		 Původně byl pohřben 8. 11. 1789 ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně,[12] do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877.
Jeho srdce bylo uloženo v hrobce srdcí v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově.		 5. kníže ze Schwarzenbergu a 10. vévoda krumlovský (1782–1789). Zemřel ve věku 47 let na zápal jater.[12]
5. 11. 1789 Hluboká nad Vltavou (zámek)[12] Marie Terezie z Liechtensteinu
28. 12. 1721 – 19. 1. 1753 Vídeň
5. 14. Alžběta Tereza ze Schwarzenbergu 11. 9. 1778 Vídeň Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4)
Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877.
8. 10. 1791 Hluboká nad Vltavou[pozn. 2] Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6)
6. (13.) Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu 22. 5. 1747 Wallerstein Filip Karel z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
17. 3. 1722 Augsburg – 14. 4. 1766 Wallerstein		 14. 7. 1768 Vídeň-Schönbrunn:
Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4)		 Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Její srdce bylo uloženo v hrobce srdcí v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově. Kněžna ze Schwarzenbergu. Narodily se jí následující děti:
25. 12. 1797 Vídeň Charlotta Juliana z Oettingen-Baldernu
25. 10. 1728 Baldern – 2. 1. 1791 Markt-Bissingen
7. 13. Marie Arnoštka ze Schwarzenbergu 18. 10. 1752 Vídeň Josef I. Adam ze Schwarzenbergu
25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň		 25. 6. 1778 Vídeň:
František Xaver z Auerspergu
1755 Štýrský Hradec – 9. 6. 1803 Vídeň		 Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Bezdětná.
12. 4. 1801 Vídeň Marie Terezie z Liechtensteinu
28. 12. 1721 – 19. 1. 1753 Vídeň
8. 15. princ ze Schwarzenbergu 22. 3. 1802 Josef II. ze Schwarzenbergu (č. 11) Původně byl pohřben ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877.
27. 3. 1802 Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu (č. 9)
9. (14.) Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu
2. 9. 1774 Brusel Ludvík Engelbert z Arenbergu
1750–1820		 25. 5. 1794 zámek Heverlé:
Josef II. ze Schwarzenbergu (č. 11)		 Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Její srdce bylo uloženo v hrobce srdcí v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově. Kněžna ze Schwarzenbergu. Uhořela, když čekala 10. dítě. Narodily se jí následující děti:
1. 7. 1810 Paříž Luisa Paulina de Brancas-Villars
1755–1812
10. 15. Marie Pauline (Pavlína) ze Schwarzenbergu 20. 3. 1798 Vídeň Josef II. ze Schwarzenbergu (č. 11) 16. 6. 1817 Hluboká nad Vltavou:
Jindřich Eduard z Schönburg-Hartensteinu[pozn. 3]
11. 10. 1787 Waldenburg, Sasko – 16. 11. 1872 Vídeň		 Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Bezdětná. Zemřela na následky pádu z koně.[14] Manžel byl pohřben na hřbitově v Bad Ischlu.[13]
18. 6. 1821 Vídeň Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu (č. 9)
11. 14. Josef II. Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu
27. 6. 1769 Vídeň Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4) 25. 5. 1794 zámek Heverlé:
Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu (č. 9)		 Původně byl pohřben 23. 12. 1833 ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně[15] a jeho srdce bylo uloženo v hrobce srdcí v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově. Do nové hrobky byla rakev s jeho ostatky uložena 30. 7. 1877 jako vůbec první, protože byl zakladatelem hlubocko-krumlovské primogenitury.[7] 6. kníže ze Schwarzenbergu a 11. vévoda krumlovský (1789–1833), zakladatel schwarzenberské primogenitury.
19. 12. 1833 Hluboká nad Vltavou[16] Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6)
12. 16. Walter Prosper ze Schwarzenbergu 22. 4. 1839 Vídeň Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (č. 17)
Pitva proběhla 22. 4. 1841 ve Vídni. Poté byly ostatky převezeny do Třeboně a tam vystaveny na zámku. Následně byla rakev vystavena v zámecké kapli sv. Jiří v Českém Krumlově. Jeho ostatky pak byly dočasně několik měsíců přechovávány v kapli sv. Anny v krumlovském zámku.[17] Dne 24. 11. byla rakev a urna s ostatky uloženy do nově vybudované hrobky (Waltersruhe, kaple sv. Kříže) v Červeném Dvoře.[18] Po smrti matky byl pohřben 30. 7. 1873 na hřbitově u kostela sv. Jiljí v Domaníně do jejich společného hrobu,[19] do nové hrobky byly rakev a urna uloženy 30. 7. 1877. Byl počat při cestě rodičů do Velké Británie v roce 1838, tradovaný nemanželský původ je spíše nepravděpodobný.[20] Přestože oficiální zprávy nic takového nezmiňují, pravděpodobně zemřel tragicky, když spadl a udeřil se do hlavy.[21]
19. 4. 1841 Vídeň Eleonora z Liechtensteinu (č. 15)
13. 14. Eleonora ze Schwarzenbergu 11. 7. 1783 Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (č. 4) Původně byla pohřbena ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877.
6. 11. 1846 Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (č. 6)
14. 15. Felix ze Schwarzenbergu
3. 10. 1800 Český Krumlov[22] Josef II. ze Schwarzenbergu (č. 11) Původně byl pohřben ve hřbitovním kostele sv. Jiljí v Domaníně, do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Rakouský ministerský předseda 1848–1852.
5. 4. 1852 Vídeň Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu (č. 9)
15. (15.) Eleonora z Liechtensteinu
25. 12. 1812 Vídeň Mořic Josef z Liechtensteinu
1775–1819		 21. 5. 1830 Vídeň:
Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (č. 17)		 Tělo bylo vystaveno ve smutečně upravené posteli, ve které skonala. Dne 28. 7. se konala zádušní mše v zámecké kapli. Následující den byla nabalzamována a vyfotografována. V noci byly její ostatky uloženy do rakve a přeneseny do kaple sv. Jana Křtitele v křížové chodbě bývalého augustiniánského kláštera v Třeboni.[23] V souladu s jejím přáním nebyla pohřbena v kryptě,[19] nýbrž 31. 7. 1873 byla pochována do vlastního hrobu na hřbitově u kostela sv. Jiljí v Domaníně pražským arcibiskupem Bedřichem ze Schwarzenbergu,[24][25] do nové hrobky byla rakev s ostatky uložena 30. 7. 1877. Kněžna ze Schwarzenbergu. Dáma Řádu hvězdového kříže (1831) a palácová dáma.[26] Zemřela ve věku 60 let následkem ranění mrtvice,[24] na lůžko byla upoutána téměř sedm měsíců.[23] Narodily se jí následující děti:
27. 7. 1873 Třeboň[24] Leopoldina Esterházyová z Galanty
1788–1746
16. 15. Marie Matylda ze Schwarzenbergu 1. 4. 1804 Vídeň Josef II. ze Schwarzenbergu (č. 11) Pohřbena 5. 11. 1886 v knížecí kryptě pražským arcibiskupem Františkem Schönbornem.[27] Na parte je ovšem uvedeno, že její tělo bude vykropeno v jejím bytě na Neuer Markt č. 7 ve Vídni 5. 11. a že v rodinné hrobce v Třeboni bude pohřbena 6. 11. ve 14 hodin.[28] V důsledku tělesného postižení se nikdy neprovdala. Zemřela jako 82letá na sešlost věkem.[27]
3. 11. 1886 Vídeň[27] Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu (č. 9)
17. 15. Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu
22. 5. 1799[26] Josef II. ze Schwarzenbergu (č. 11) 21. 5. 1830 Vídeň:
Eleonora z Liechtensteinu (č. 15)		 Jeho ostatky byly vykropeny 16. 9. 1888 ráno a poté vystaveny ve farním kostele sv. Jana Nepomuckého v Hluboké, následující den byl převezen do kaple sv. Jana Křtitele v křížové chodbě bývalého augustiniánského kláštera v Třeboni. Konečně 20. 9. byla rakev přenesena do presbytáře děkanského kostela sv. Jiljí.[29] Po smuteční bohoslužbě, kterou sloužil pražský arcibiskup Františkem Schönbornem, byl pohřben v knížecí hrobce.[30] 7. kníže ze Schwarzenbergu a 12. vévoda krumlovský (1833–1888). C. k. komoří (1820), tajný rada (1838),[26] člen rozmnožené Říšské rady (1860),[31] poslanec Českého zemského sněmu (1861–1867, 1868, 1883–1888),[31] dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (od roku 1861),[31] rytíř Řádu zlatého rouna (1836), nositel velkokříže Královského uherského řádu sv. Štěpána (1854).[26] Zakladatel hrobky a zadavatel přestavby zámku Hluboká v novogotickém stylu. Zemřel jako 89letý na sešlost věkem.[30]
15. 9. 1888 Hluboká nad Vltavou[30] Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu (č. 9)
18. 17. Karel Vavřinec ze Schwarzenbergu
9. 8. 1871 Libějovice Adolf Josef ze Schwarzenbergu (č. 19) Tělo bylo nabalzamováno, oblečeno do uniformy, vyfotografováno a uloženo do dvojité kovové a vnější dřevěné rakve. Pohřební obřad se konal 3. 4. 1902 v kostele sv. Josefa v Šanghaji. Do Evropy byl převezen na parníku Tai-Sang a Silesia. Z Rijeky pokračoval po železnici. V kostele sv. Jiljí v Třeboni byla rakev vystavena 13. 6.[32] V knížecí hrobce byl pohřben 14. 6. českobudějovickým biskupem Martinem Říhou.[33] JUDr., poručík,[32] rakouský diplomat v Petrohradě, legační tajemník rakouského velvyslanectví v Tokiu. Zemřel na spálu.[33]
1. 4. 1902 Šanghaj, Čína[33] Ida z Liechtensteinu (č. 22)
19. 16. Adolf Josef ze Schwarzenbergu
18. 3. 1832 Vídeň Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (č. 17) 4. 6. 1857 Vídeň:
Ida z Liechtensteinu (č. 22)		 Pohřben 10. 10. 1914 v knížecí hrobce českobudějovickým biskupem Josefem Antonínen Hůlkou.[34] 8. kníže ze Schwarzenbergu a 13. vévoda krumlovský (1888–1914). Tajný rada (1881), major v záloze, poslanec Českého zemského sněmu (1864–1867, 1870–1872, 1889–1901),[35] poslanec rakouské Říšské rady (1879–1888),[35] dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1888–1914),[35] rytíř Řádu zlatého rouna (1881), nositel velkokříže Královského uherského řádu sv. Štěpána (1908).[26] Od roku 1857 spravoval velkostatek Libějovice a Netolice, v roce 1888 převzal majorát, v roce 1903 postoupil správu majetku synovi Janovi s výjimkou Libějovic a Netolic.[26] Zemřel ve věku 82 let na zkornatění tepen, srdeční vadu a marasmus.[34]
5. 10. 1914 Libějovice[34] Eleonora z Liechtensteinu (č. 15)
20. 18. Sophie Ida ze Schwarzenbergu 9. 3. 1901 Prešpurk (Bratislava) Felix ze Schwarzenbergu
8. 6. 1867 Libějovice – 18. 11. 1946 Gusterheim		 Dvojče.
16. 3. 1915 Praha Anna z Löwenstein-Wertheimu-Rosenbergu (č. 24)
21. 18. Karel Felix ze Schwarzenbergu 8. 6. 1892 Hluboká nad Vltavou[36] Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (č. 26)
17. 2. 1919 Praha Therese z Trauttmansdorff-Weinsbergu
9. 2. 1870 Oberwaltersdorf – 12. 8. 1945 Neunkirchen
22. (16.) Ida z Liechtensteinu
15. 9. 1839 Lednice Alois II. z Liechtensteinu
26. 5. 1796 Vídeň – 12. 11. 1858 Lednice		 4. 6. 1857 Vídeň:
Adolf Josef ze Schwarzenbergu (č. 19)		 Kněžna ze Schwarzenbergu. Dáma Řádu hvězdového kříže (1858) a palácová dáma, nositelka velkokříže Řádu Alžběty (1898).[26] Choť svého bratrance. Porodila následující děti:
4. 8. 1921 Libějovice Františka Kinská z Vchynic a Tetova
8. 8. 1813 Vídeň – 5. 2. 1881 Vídeň
x932. 18. Edmund Černov 23. 9. 1897 Hluboká nad Vltavou Jan Nepomuk II. Schwarzenberg (č. 26) listopad 1923 (rozvedeni 1927):
Marie Pourová
13. 10. 1895 Žižkov – ?		 Dvojče. "Černá ovce rodiny", v roce 1915 vstoupil dobrovolně do rakousko-uherské armády. Věnoval se hazardním hrám. Studoval na univerzitě v Cambridgi. V roce 1923 se ho otec zřekl. V roce 1926 podepsal dohodu o odstupném. Nesměl pobývat v blízkosti schwarzenberských panství a musel přijmout příjmení Černov. V roce 1929 částečně zbaven svéprávnosti pro marnotratnost. Na konci života byla jeho životní družkou herečka Renate Hohn.
25. 12. 1932 loď Wangoni na cestě mezi Mombasou a Adenem Therese z Trauttmansdorff-Weinsbergu
9. 2. 1870 Oberwaltersdorf – 12. 8. 1945 Neunkirchen
23. 18. Marie Therese Schwarzenbergová 9. 3. 1901 Prešpurk (Bratislava) Felix ze Schwarzenbergu
8. 6. 1867 Libějovice – 18. 11. 1946 Gusterheim		 21. 3. 1935.[39] Dvojče. Zemřela ve věku 33 let na tuberkulózu ve vídeňském sanatoriu dr. Löwa.[39]
16. 3. 1935 Vídeň Anna z Löwenstein-Wertheimu-Rosenbergu (č. 24)
24. (17.) Anna z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu 28. 9. 1873 Kleinheubach Karel z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu 15. 6. 1897 Kleinheubach:
Felix ze Schwarzenbergu
8. 6. 1867 Libějovice – 18. 11. 1946 Gusterheim		 Dáma Řádu hvězdového kříže (1904) a palácová dáma. Narodily se jí následující děti:
27. 6. 1936 Vídeň Sophie z Liechtensteinu
25. 17. Alois Schwarzenberg 23. 7. 1863 Libějovice Adolf Josef ze Schwarzenbergu (č. 19)
C. k. rytmistr v záloze.[40]
3. 3. 1937 Nairobi, Keňa Ida z Liechtensteinu (č. 22)
26. 17. Jan Nepomuk II. Schwarzenberg
29. 5. 1860 Vídeň Adolf Josef ze Schwarzenbergu (č. 19) 27. 8. 1889 Vídeň:
Therese z Trauttmansdorff-Weinsbergu
9. 2. 1870 Oberwaltersdorf – 12. 8. 1945 Neunkirchen		 Tělo bylo vykropeno 4. 10. 1938 v kostele sv. Karla ve Vídni.[41] Zádušní mše se sloužily ve všech patronátních kostelech 5. 10. 1938.[41] Následkem Mnichovských událostí byl dočasně pohřben v pronajaté hrobce na hřbitově ve Vídni-Hietzingu, do knížecí hrobky v Domaníně byl uložen teprve 12. 9. 1939.[42] 9. kníže ze Schwarzenbergu a 14. vévoda krumlovský (1914–1938). Tajný rada (1909), major v záloze, poslanec Českého zemského sněmu (1891–1901),[43] poslanec rakouské Říšské rady (1891–1897),[43] dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1915–1918),[43] rytíř Řádu zlatého rouna (1915), rytíř Řádu železné koruny 1. třídy (1917). Od roku 1903 spravoval statky kromě Libějovic a Netolic, v roce 1914 zdědil majorát, v roce 1923 předal správu statků synovi Adolfovi.[26]

Manželka byla pohřbena ve Schwarzenberské hrobce v Murau.

Narodily se mu následující děti:

  • 1. Adolf (1890–1950; pohřben ve Schwarzenberské hrobce v Murau), 10. kníže
  • 2. Karel Felix (1892–1919; č. 21)
  • 3. Ida, provd. Revertera von Salandra (1894–1974; pohřbena v mauzoleu rodu Revertera-Salandra na hřbitově v Sankt Georgen bei Grieskirchen[44])
  • 4. Josefina, provd. Czerninová (1895–1965)
  • 5. Edmund Černov (1897–1932; č. x932)
  • 6. Anna (1897–1954; pohřbena ve Schwarzenberské hrobce v Murau)
  • 7. Marie, provd. Croÿová (1900–1981; pohřbena v pohřební kapli v Zeltwegu[45])
  • 8. Terezie, provd. Guttenbergová (1905–1979)
1. 10. 1938 Vídeň Ida z Liechtensteinu (č. 22)

Příbuzenské vztahy pohřbených

[editovat | editovat zdroj]

Následující schémata znázorňují příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozích tabulek. Římské číslice představují pořadí manželky nebo manžela, pokud se některý příslušník oženil nebo příslušnice vdala více než jednou. Tučně jsou vyznačena knížata ze Schwarzenbergu. Modře je vyznačen Edmund Černov, který zemřel na moři. Zeleně je vyznačen Jindřich (Heinrich) Schwarzenberg, který v roce 1960 adoptoval Karla Schwarzenberga (1937–2023) z orlické větve. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.

 
 
 
 
 
 
 
 
Josef I. Adam
ze
Schwarzenbergu,
4. kníže
1722–1782
 
 
Marie Terezie z Liechtensteinu
1721–1753
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
4. Jan I. Nepomuk
ze
Schwarzenbergu,
5. kníže
1742–1789
 
 
6. Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu
1747–1797
 
 
Josef Václav ze Schwarzenbergu
1745–1781
 
 
Antonín ze Schwarzenbergu
1746–1764
 
 
2. Marie Terezie ze Schwarzenbergu
1747–1788
 
 
Zikmund z Goëßu
1723–1796
 
 
1. Marie Eleonora ze Schwarzenbergu
1748–1786
 
 
František Josef ze Schwarzenbergu
1749–1750
 
 
7. Marie Arnoštka ze Schwarzenbergu
1752–1801
 
 
František Xaver z Auerspergu
1755–1803
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
11. Josef II.
ze
Schwarzenbergu,
6. kníže
1769–1833
 
 
9. Pavlína ze Schwarzenbergu
1774–1810
 
 
Karel I. Filip
ze
Schwarzenbergu,
kníže a 1. hlava sekundogenitury
1771–1820
 
 
Marie Anna z Hohenfeldu
1767/1768–1848
 
 
3. František ze Schwarzenbergu
1773–1789
 
 
Arnošt ze Schwarzenbergu,
rábský biskup
1773–1821
 
 
5. Alžběta Tereza ze Schwarzenbergu
1778–1791
 
 
Marie Karolína ze Schwarzenbergu
1775–1816
 
 
Josef František Maxmilián z Lobkowicz
1772–1816
 
 
13. Eleonora ze Schwarzenbergu
1783–1846
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Marie Eleonora ze Schwarzenbergu
1796–1848
 
 
Alfréd z Windischgrätzu
1787–1862
 
 
17. Jan Adolf II.
ze
Schwarzenbergu,
7. kníže
1799–1888
 
 
15. Eleonora z Liechtensteinu
1812–1873
 
 
10. Marie Pavlína ze Schwarzenbergu
1798–1821
 
 
Jindřich Eduard z Schönburg-Hartensteinu
1787–1872
 
 
14. Felix ze Schwarzenbergu,
rakouský ministerský předseda
1800–1852
 
 
8. princ ze Schwarzenbergu
*/† 1802
 
 
16. Marie Matylda ze Schwarzenbergu
1804–1886
 
 
Bedřich ze Schwarzenbergu,
arcibiskup pražský
1809–1885
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
19. Adolf Josef ze Schwarzenbergu,
8. kníže
1832–1914
 
 
22. Ida z Liechtensteinu
1839–1921
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
12. Walter Prosper ze Schwarzenbergu
1839–1841
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
II. Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu
1833–1909
 
 
Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu
1821–1904
 
 
I. Anna Marie ze Schwarzenbergu
(ze sekundogenitury)
1830–1849
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
26. Jan II. Nepomuk
ze
Schwarzenbergu,
9. kníže
1860–1938
 
 
Therese Trauttmansdorff-Weinsbergu
1870–1945
 
 
25. Alois ze Schwarzenbergu
1863–1937
 
 
Marie Aloisie (Benedikta) ze Schwarzenbergu
1865–1943
 
 
Georg (Jiří) ze Schwarzenbergu
1870–1952
 
 
18. Karel ze Schwarzenbergu
1871–1902
 
 
Felix ze Schwarzenbergu
1867–1946
 
 
24. Marie Anna z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu
1873–1936
 
 
Theresia ze Schwarzenbergu
1873–1946
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Adolf
Schwarzenberg,
10. kníže
1890–1950
 
 
Hilda Lucemburská
1897–1979
 
 
21. Karel Felix ze Schwarzenbergu
1892–1919
 
 
x932. Edmund Černov
1897–1932
 
 
Josef III. Schwarzenberg
11. kníže
1900–1979
 
 
20. Sophie Ida ze Schwarzenbergu
1901–1915
 
 
23. Marie Therese ze Schwarzenbergu
1901–1935
 
 
Jindřich (Heinrich) Schwarzenberg
1903–1965
 
 
Eleonore zu Stolberg-Stolberg
1920–1994
 
 
Eleonora Schwarzenbergová
1904–1984
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Rüdiger von Pezold
* 1941
 
 
Elisabeth, roz. Schwarzenbergová
* 1947
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Seznam pochovaných podle uložení

[editovat | editovat zdroj]

Pochovaní v kryptě od vchodu vlevo kolem dokola, římské číslice označují stěnu krypty, která má půdorys oktogonu:

  • I.

Vchod

  • II
    • Felix (2. 10. 1800 – 5. 4. 1852), druhorozený syn knížete Josefa II., bratr následující, rakouský ministerský předseda 1848–1852
    • Marie Mathilda (1. 4. 1804 – 3. 11. 1886), dcera kníže Josefa II., sestra následující
    • Marie Pauline (20. 3. 1798 – 18. 6. 1821), dcera následujícího
    • Josef II. Johann Nepomuk (27. 6. 1769 – 19. 12. 1833), 6. kníže ze Schwarzenbergu a 11. vévoda krumlovský (1789–1833)
    • Pauline Charlotte z Arenbergu (2. 9. 1774 – 1. 7. 1810), choť předchozího (sňatek 1794)
    • Princ (22. 3. 1802 – 27. 3. 1802)
  • III.
    • Eleonore (11. 7. 1783 – 6. 11. 1846), dcera knížete Johanna Nepomuka I., sestra následující
    • Elisabeth Therese (11. 9. 1778 – 8. 10. 1791), dcera knížete Johanna Nepomuka I., sestra následujícího
    • Franz de Paula (30. 5. 1773 – 3. 2. 1789), syn knížete Johanna Nepomuka I.
    • Marie Ernestine (18. 10. 1752 – 12. 4. 1801), dcera knížete Josefa I. (25. 12. 1722 – 17. 2. 1782), 9. vévody krumlovského a 4. knížete ze Schwarzenbergu (1732–1782) a Marie Terezie z Liechtensteinu (28. 12. 1721 – 19. 1. 1753), sestra Johanna Nepomuka I., sestra následující
    • Marie Theresia (30. 4. 1747 – 21. 1. 1788), dcera knížete Josefa I., sestra následující
  • IV.
    • Marie Eleonora (13. 5. 1748 – 3. 5. 1786), dcera knížete Josefa I.
    • Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu (22. 5. 1747 – 25. 12. 1797), choť následujícího (sňatek 1768)
    • Johann Nepomuk I. (3. 7. 1742 – 5. 11. 1789), 5. kníže ze Schwarzenbergu a 10. vévoda krumlovský (1782–1789)
    • Náhrobek Johanna Nepomuka s latinským nápisem: Joann. Nep. | Princeps in Schwarzenberg | natus III iulii MDCCXLII | obiit V novembris MDCCLXXXIX od italského sochaře Alexandra Trippela. Náhrobek zakoupil v roce 1791 kníže Josef pro svého otce Jana Nepomuka. Byl vytvořen z bílého (carrarského), červeného a černého mramoru.
  • V.
    • Oltář – proti vchodu
  • VI.
    • Schránka se srdcem Walthera Prospera
    • Eleonora z Liechtensteinu (25. 12. 1812 – 27. 7. 1873), choť následujícího (sňatek 1830)
    • Johann Adolf II. (22. 5. 1799 – 15. 9. 1888), 7. kníže ze Schwarzenbergu a 12. vévoda krumlovský (1833–1888), zakladatel hrobky
    • Adolf Josef (18. 3. 1832 – 5. 10. 1914), 8. kníže ze Schwarzenbergu a 13. vévoda krumlovský (1888–1914)
    • Walther Prosper (22. 4. 1839 – 19. 4. 1841), hrob vedle Adolfa Josefa směrem do středu krypty
    • Ida z Liechtensteinu (15. 9. 1839 – 4. 8. 1921), choť svého bratrance knížete Adolfa Josefa (sňatek 1857)
    • JUDr. Karl Laurenz (9. 8. 1871 – 1. 4. 1902), 8. dítě předchozí
    • Pamětní deska Edmunda (23. 9. 1897 – 25. 12. 1932) s německým textem: Edmund Černov | früher | Prinz Schwarzenberg | geboren zu Fraunberg | den 23. September 1897 | gestorben an Bord der Wangoni | den 25. Dezember 1932 | in See bestattet. | R. I. P. Syn Johanna Nepomuka II. a Terezie z Trauttmansdorf-Weinsbergu (1870–1945), černá ovce rodiny, rezignoval na své rodové jméno, oženil se s herečkou a přijal příjmení Černov. Zemřel na malárii při zpáteční cestě z Afriky a byl pohřben do mořských vln.
  • VII.
    • Karl Felix (8. 6. 1892 – 17. 2. 1919), syn následujícího
    • Johann Nepomuk II. (29. 5. 1860 – 1. 10. 1938), 9. kníže ze Schwarzenbergu a 14. vévoda krumlovský (1914–1938)
  • VIII.
    • Alois (23. 7. 1863 – 3. 3. 1937), syn knížete Adolfa Josefa
    • Sophie Ida (9. 3. 1901 – 16. 3. 1915), dvojče následující, dcera Felixe (8. 6. 1867 – 18. 11. 1946) a Anny z Löwenstein-Wertheimu-Rosenbergu
    • Marie Therese (9. 3. 1901 – 16. 3. 1935), dvojče předchozí, dcera následující
    • Anna z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (28. 9. 1873 – 27. 6. 1936), choť Felixe (8. 6. 1867 – 18. 11. 1946)

Ve filmu

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V českokrumlovské hrobce srdcí jsou uložena i srdce dalších třech starších členů:
  2. ↑ V matrice zemřelých Hluboké nefiguruje.
  3. ↑ Jindřich Eduard kníže z Schönburg-Hartensteinu se podruhé oženil v Libějovicích 20. října 1823 se sestrou Marie Pavlíny Ludovikou (8. 3. 1803 Vídeň – 24. 7. 1884 Bad Ischl).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ VYBÍRAL, Jindřich. Die Toten im Dienst an den Lebenden: Die Schwarzenberg-Gruft bei Wittingau.. Mitteilungen der Gesellschaft für vergleichende Kunstforschung in Wien. 1999, roč. 51, čís. 3, s. 8–16. Dostupné online [cit. 2016-11-09]. 
  2. ↑ GRUBHOFFER, Václav. „Mou nesmrtelnou duši poroučím milosrdenství jejího stvořitele...“ Pohřby Schwarzenbergů v 19. a na počátku 20. století. In: GAŽI, Martin. Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 2. vyd. České Budějovice: Národní památkový ústav, ÚOP v Českých Budějovicích, 2013. Dále jen Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. ISBN 978-80-85033-41-0. S. 653–664, zde 654.
  3. ↑ a b KUBÁT, Petr. Památky přilákaly skoro milion lidí. Dnes začíná zimní sezona. Mladá fronta DNES. 2013-11-01, s. B3. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 
  5. ↑ http://www.sedmicka.cz/jindrichuv-hradec/clanek/kdo-zdedi-schwarzenberskou-hrobku-67305
  6. ↑ http://jindrichohradecky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pozustalost-hrobka-schwarzenbergu20100607.html
  7. ↑ a b Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, s. 655
  8. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 335–338. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  9. ↑ Schwarzenberg [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914), s. 258
  11. ↑ Matrika narozených 1736–1746, rok 1742, Postoloprty, signatura 134/4, inventární číslo 6341, pag. 74 [online]. [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c Matrika zemřelých 1784–1803, rok 1789, Hluboká nad Vltavou, číslo knihy 3, pag. 3 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Bad Ischl Friedhof [online]. Royalty Guide [cit. 2023-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BOUŠKA, Jan. Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper. Praha, 2017 [cit. 2021-05-22]. 73 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin. Vedoucí práce Jan Županič. s. 36. Dále jen Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper. Dostupné online.
  15. ↑ Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914), s. 169
  16. ↑ Matrika zemřelých 1804–1843, rok 1833, Hluboká nad Vltavou, číslo knihy 14, pag. 5 [online]. [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper, s. 45
  18. ↑ Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper, s. 48
  19. ↑ a b Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, s. 662
  20. ↑ Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper, s. 30
  21. ↑ Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper, s. 34
  22. ↑ Matrika narozených 1795–1807, rok 1800, Český Krumlov, číslo knihy 9, pag. 82 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, s. 660
  24. ↑ a b c Matrika zemřelých 1859–1893 [sic!] (záznamy však končí rokem 1877), rok 1873, Třeboň, číslo knihy 43, pag. 179 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ GRUBHOFFER, Václav. Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914). České Budějovice, 2013 [cit. 2023-05-21]. 371 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Václav Bůžek. s. 220 a 369. Dále jen Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914). Dostupné online.
  26. ↑ a b c d e f g h Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 336
  27. ↑ a b c Matrika zemřelých 1878–1914, rok 1886, Třeboň, číslo knihy 44, pag. 109 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ LENDEROVÁ, Milena. Matylda ze Schwarzenbergu. Dcera, sestra, legenda. In: GAŽI, Martin. Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 2. vyd. České Budějovice: Národní památkový ústav, ÚOP v Českých Budějovicích, 2013. ISBN 978-80-85033-41-0. S. 429–438, zde 437.
  29. ↑ Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, s. 658
  30. ↑ a b c Matrika zemřelých 1884–1907, rok 1888, Hluboká nad Vltavou, číslo knihy 16, pag. 34 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c Schwarzenberg, Johann Adolf II. Fürst [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. (německy) 
  32. ↑ a b Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, s. 663
  33. ↑ a b c Matrika zemřelých 1878–1914, rok 1902, Třeboň, číslo knihy 44, pag. 267 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c Matrika zemřelých 1878–1914, rok 1914, Třeboň, číslo knihy 44, pag. 392 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c Schwarzenberg, Adolf Josef Erbprinz, Fürst (1888) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. (německy) 
  36. ↑ Matrika narozených 1885–1897, rok 1892, Hluboká nad Vltavou, číslo knihy 8, pag. 103 [online]. [cit. 2023-05-20]. Dostupné online. 
  37. ↑ Döllersheim Friedhof [online]. Royalty Guide [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Pertlstein, Schwesternfriedhof of Abtei St. Gabriel [online]. Royalty Guide [cit. 2023-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ a b GRUBHOFFER, Václav. Posvátné v profánním aneb smrt a pohřeb šlechtice na samém konci "dlouhého" 19. století. Zpravodaj Historického klubu. Praha: Sdružení historiků České republiky (Historického klubu 1872), 2005, roč. 16, čís. 2, s. 9–36, zde 24. Dostupné online. ISSN 0862-8513. 
  40. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 337
  41. ↑ a b Parte – Jan Nepomuk kníže a pán ze Schwarzenbergu [online]. Aukro [cit. 2024-11-11]. Dostupné online. 
  42. ↑ Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914), s. 221
  43. ↑ a b c Schwarzenberg, Johann II. Erbprinz, Fürst (1914) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. (německy) 
  44. ↑ Sankt Georgen bei Grieskirchen Friedhof [online]. Royalty Guide [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Zeltweg Friedhof [online]. Royalty Guide [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ URBANOVÁ, Jana. V Třeboni točili pokračování pohádky s Kotkem a Lamborou, podívejte se na plac [online]. Jindřichohradecký deník.cz, 2022-03-11 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GRUBHOFFER, Václav. Pod závojem smrti: poslední věci Schwarzenbergů v letech 1732–1914. Pelhřimov a České Budějovice: Nová tiskárna Pelhřimov a Společnost pro kulturní dějiny, 2013. 441 s. ISBN 978-80-905264-2-6. 
  • Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 2. vyd. České Budějovice: Halama a NPÚ, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2013. 736 s. ISBN 978-80-87082-28-7. Kapitola "Mou nesmrtelnou duši poroučím milosrdenství jejího stvořitele..." Pohřby Schwarzenbergů v 19. a na počátku 20. století, s. 653–664. 
  • Hrobka knížat Schwarzenberů u Třeboně. Světozor. 27. 9. 1877, s. 461 a 467. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Schwarzenberská_hrobka_(Domanín)&oldid=24380623“