Josef Habsbursko-Lotrinský

Josef Habsbursko-Lotrinský
	Uherský palatin
	Josef Habsbursko-Lotrinský
Doba vlády	1796 – 1847
Narození	9. března 1776; Florencie
Úmrtí	13. ledna 1847; Budapešť tehdy Budín
Pohřben	Budínský hrad
Předchůdce	Alexandr Leopold Habsbursko-Lotrinský
Nástupce	Štěpán Habsbursko-Lotrinský
Potomci	Alexandrine; Hermína Amálie Marie; Štěpán František Viktor; Františka Marie Alžběta; Alexandr; Alžběta Františka Marie; Josef Karel Ludvík; Marie Jindřiška
Dynastie	Habsbursko-Lotrinská
Otec	Leopold II.
Matka	Marie Ludovika Španělská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Antonín Jan Baptista Habsbursko-Lotrinský (9. března 1776 Florencie – 13. ledna 1847 Budapešť tehdy Budín) byl rakouský arcivévoda a uherský palatin. Jeho rodiči byli rakouský císař a český král a uherský král Leopold II. a Marie Ludovika Španělská.

Mládí

Narodil se jako deváté dítě toskánskému velkovévodovi Leopoldovi a Marii Ludovice Španělské. Mládí prožil ve Florencii. Učil se jazyky a domluvil se německy, italsky, latinsky a francouzsky. Jeho učiteli byli hrabě Fridrich Manfredini a F. A. Zeiller, který ho učil právnímu oboru.^[1] Roku 1790, po zvolení Josefova otce císařem, přesídlila rodina do Vídně.

Uherský palatin

V roce 1795 se stal, po smrti svého staršího bratra Alexandra, uherským místodržitelem a o rok později byl uherským sněmem zvolen za palatina. Tuto funkci zastával půl století až do své smrti. Zasloužil se o hospodářský a kulturní rozvoj země. V napoleonských válkách se třikrát stal vrchním velitelem ozbrojeného odporu tamní šlechty. Roku 1840 přispěl k propuštění opozičních vůdců Miklóse Wesselényiho a Lájose Kossutha.^[1]

Rozvoj země

V roce 1802 podpořil vznik uherského národního muzea. Byl pro založení školy pro důstojníky, nazvané Ludoviceum, která byla uvedena do provozu v roce 1835. Na výstavbu Uherské akademie věd věnoval 10 000 zlatých.^[1] Za jeho vlády byla roku 1827 v Uhrách vybudovaná první železnice a roku 1830 založena Uherská komerční banka. V roce 1844 založil v tehdejší Pešti technickou univerzitu. Na svých alcsutských statcích měl velmi dobře fungující hospodářství.
Na budínském hradě nechal postavit hrobku, do které byli do roku 1944 pohřbíváni členové Josefské linie Habsbursko-Lotrinké dynastie.^[2] V roce 1869 byl v Budapešti odhalen na jeho počest pomník v nadživotní velikosti, který je umístěn na tamním, po něm pojmenovaném náměstí. Zemřel v lednu roku 1847 v Budíně a pohřben byl v Budapešti.

Manželky a potomci

1.manželka (1799) Alexandra Pavlovna (1783–1801)

Alexandrine (*/† 1801)

2.manželka (1815) Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu (1797–1817)

Hermína Amálie Marie (1817–1842)
Štěpán František Viktor (1817–1867)

3.manželka (1819) Marie Dorotea Württemberská (1797–1855)

Františka Marie Alžběta (*/† 1820)
Alexandr (1825–1837)
Alžběta Františka Marie (1831–1903)
- 1. man. (1847) Ferdinand Karel Viktor Rakouský-Este (1821–1849), syn Františka IV.
- 2. man. (1854) Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský (1818–1874)
Josef Karel Ludvík (1833–1905)
- man. (1864) Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská (1846–1927)
Marie Henrieta (1836–1902)
- man. (1853) belgický král Leopold II. Belgický (1835–1909)

Portréty manželek palatina Josefa
Velkokněžna Alexandra
Princezna Hermína
Princezna Marie Dorotea

Dílo

József nádor iratai (Spisypalatina Josefa), 3 sv. (I. 1792–1804, II. 1805–1807, III. 1807–1809), vyd. Sándor Domanovszky, Budapest, 1925–1935, 769, 888, 959 str. (Fontes Historiae Hungariae Aevi Recentoris).

Vývod z předků

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 186.
↑ Hamannová str. 187.