Jurij Vasiljevič Bondarev
| Jurij Vasiljevič Bondarev | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. března 1924 Orsk,  Sovětský svaz |
| Úmrtí | 29. března 2020 (ve věku 96 let) Moskva, Rusko |
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
| Povolání | spisovatel |
| Národnost | ruská |
| Stát | Sovětský svaz Rusko |
| Alma mater | Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě |
| Žánr | válečný román |
| Témata | Druhá světová válka |
| Významná díla | Prapory žádají palbu, Ticho, Hořící sníh |
| Ocenění | Leninův řád, Řád Vlastenecké války, Medaile za odvahu, Řád říjnové revoluce, Řád Rudého praporu práce, Leninova cena |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1944) Communist Party of the Russian Soviet Federative Socialist Republic |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jurij Vasiljevič Bondarev (rusky Юрий Васильевич Бондарев; 15. března 1924, Orsk[1] – 29. března 2020, Moskva[2]) byl ruský sovětský spisovatel, představitel ruské válečné prózy.[3][4][5]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Orsku v Orenburská oblasti v rodině úředníka. Od roku 1931 žil v Moskvě. Za druhé světové války byl evakuován do Taškentu a po základním výcviku odešel na frontu. Sloužil jako velitel dělostřelecké od baterie[1] od Stalingradu až po Duklu. Roku 1944 vstoupil do komunistické strany.[4]
Po skončení války studoval v letech 1946–1951 na Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě.[1] Debutoval roku 1949[1] povídkou В пути (Na cestě) otištěnou v časopise Смена (Směna). Nejprve psal povídky a novely, později především romány.[5] Jeho vypravěčský talent se plně rozvinul v druhé polovině padesátých a na počátku šedesátých let, když si za téma svých děl vybral pravdivé vylíčení války a poválečného života v éře stalinismu. Poté, co si zvolil kariéru literárního funkcionáře, dostávají ale jeho práce silně oficiální ráz.[4]
Od roku 1967 byl členem předsednictva Svazu sovětských spisovatelů, od roku 1971 jedním z jeho vedoucích tajemníků. Roku 1981 byl delegátem 26. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Od roku 1971 byl zástupcem předsedy Svazu spisovatelů RSFSR a od roku 1990 do roku 1994 předsedou Svazu spisovatelů Ruska. V době perestrojky zaujal reakční stanovisko a rovněž ideologicky podporoval srpnový puč v Sovětském svazu v roce 1991. To vše mu vyneslo ostrou kritiku tehdejších demokratických sil.[4][6]
Bondarev je výrazným představitelem ruské válečné prózy. Jeho pohled na válku je pohledem prostého vojáka. Přinesl drsný pohled na válku, na každodenní frontový život s jeho lidskými tragédiemi.[5] Proti falešnému heroizování postavil tzv. „zákopovou pravdu“. Druhým závažným tématem jeho knih je kritický pohled na éru pozdního stalinismu.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Sbírky povídek[editovat | editovat zdroj]
- На большой реке (1953, Na veliké řece).
- Незабываемое (1954, Nezapomenutelní).
- Трудная ночь (1959, Těžká noc).
- Поздним вечером (1962, Pozdě večer).
- Мгновения (1977, Okamžiky), sbírka miniaturních lyrických a filozofických povídek.
Romány a novely[editovat | editovat zdroj]
- Юность командиров (1956, Mládí velitelů), česky též v úpravě pro mládež jako Ještě neumlkla děla, novela vyprávějící o přátelství a láskách mladých poddůstojníků v prostředí dělostřeleckého učiliště, kam byli odveleni po válečných zážitcích na frontě.
- Батальоны просят огня (1957, Prapory žádají palbu), román z doby Velké vlastenecké války zobrazující tragický osud praporu, který byl zbytečně obětován, když další jednotky přecházely Dněpr.
- Последние залпы (1959, Poslední salvy), román líčící příběh dělostřelecké baterie na československo-polské hranici za Slovenského národního povstání jehož hrdiny jsou mladí sovětští muži – téměř ještě chlapci.
- Тишина (1962, Ticho), jedno z nejvýznamnějších děl týkajících se temných stránek života v Sovětském svazu v období stalinismu vypráví příběh bývalého frontového důstojníka, jehož otec se stal obětí zvůle systému a byl zatčen. On sám vyloučen ze školy a musel odjet do Kazachstánu pracovat na stavbě.
- Двое (1964, Dva), pokračování románu Ticho opět postihující temnou atmosféru období stalinismu.
- Родственники (1969, Příbuzní), dramatická novela líčící příběh lidské zrady a odplaty, která vyplývá z krutého střetání lidských charakterů.
- Горячий снег (1969, Hořící sníh), románová epopej odehrávající se v rozhodujících okamžicích Bitvy u Stalingradu během vypjatých tří dnů a tří nocí. Příběh v sobě spojuje mikrosvět vojáka s makrosvětem historické události.
- Берег (1975, Břeh), na pozadí neočekávaného setkání hrdiny románu spisovatele Nikitina s jeho první láskou v Hamburku vytváří autor široký obraz celé epochy s jejími naléhavými filozofickými, sociálními i morálními problémy.
- Выбор (1980, Volba), román je komponován ve dvou časových rovinách jako střetnutí válečné minulosti se současností. Bývalý důstojník se nečekaně setká s mužem, kterému roku 1943 velel a o němž si myslel že je mrtvý, protože jej vyslal na jistou smrt,
- Игра (1985, Hra), román ze života sovětské inteligence.
- Искушение (1991, Pokušení), román o moderní ruské inteligenci s jejími problémy a vztahem k minulosti i současnosti.
- Непротивление (1996), román odehrávající se v Moskvě v prvním roce po skončení války. Autor zde ukazuje Moskvu tmavých zakouřených výčepů, kde voják, vracející se z fronty, propadá alkoholu, protože vlastně neví, jak nyní žít. Nakonec se dostane do pochybné společnosti a zúčastní se útoku na jiný gang, při kterém zabije člověka.
- Бермудский треугольник (1999, Bermudský trojúhelník), román s kriminální zápletkou popisující dramatické události v Rusku v postsovětském období na začátku roku 1993.
- Без милосердия (2004, Bez slitování), román odehrávající se v Rusku po rozpadu Sovětského svazu s tématem boje proti zlu.
Publicistika[editovat | editovat zdroj]
- Стиль и слово (1965, Styl a slovo).
- Взгляд в биографию (1971, Pohled do životopisu).
- Литература – народу (1974).
- Поиск истины (1976, Hledání pravdy), eseje.
- Человек несет в себе мир (1980, Člověk nese v sobě svět).
- Хранители ценностей (1987, Ochránci hodnot).
- Диалоги о формулах и красоте (1990, Dialogy o vzorcích a kráse).
Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]
- 49 дней (1962, 49 dní), spoluautor scénáře k ruskému sovětskému filmu režiséra Genricha Gabaje o čtyřech mladých vojácích, kteří stráví 49 dnů ve člunu na otevřeném moři.
- Освобождение (1968-1971, Osvobození), spoluautor scénáře k pětidílné sovětské filmové epopeji režiséra Jurije Ozerova o Velké vlastenecké válce.
- Трагедия века (1993, Tragédie století), spoluautor scénáře k ruskému televiznímu seriálu režiséra Jurije Ozerova o Velké vlastenecké válce.
Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]
- Последние залпы (1960, Poslední salvy), ruský sovětský film, režie Leon Saakov.
- Тишина (1963, Ticho), ruský sovětský film, režie Vladimir Basov.
- Горячий снег (1972, Hořící sníh), ruský sovětský film, režie Gavriil Jegiazarov.
- Простите нас! (1979, Odpusťte nám), ázerbájdžánský rusky mluvený sovětský film podle stejnojmenné autorovy povídky z roku 1954, režie Arif Babajev
- Вот опять окно… (1982), ruský sovětský povídkový film, jedna z jeho tří částí byla natočena podle Bondarevovy povídky Простите нас!, režie Lev Cuculkovskij.
- Берег (1983, Břeh), ruský sovětský film, režie Alexandr Alov a Vladimir Naumov.
- Батальоны просят огня (1985, Prapory žádají palbu), ruský sovětský čtyřdílný televizní film, režie Vladimir Čebotarjov a Alexandr Bogoljubov
- Выбор (1987, Volba), ruský sovětský film, režie Vladimir Naumov.
- Тишина (1992, Ticho), ruský televizní seriál, režie Olgerd Voroncov.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Za svou práci obdržel Bondarev celou řadu vyznamenání a ocenění:[7]
- Leninův řád – dvakrát,
- Medaile za odvahu – dvakrát,
- Medaile Za obranu Stalingradu
- Medaile Za vítězství nad Německem
- Řád Vlastenecké války,
- Řád Říjnové revoluce,
- Řád Rudého praporu práce,
- Leninova cena udělená roku 1972 za scénář k filmu Osvobození,
- Zlatá medaile Alexandra Fadějeva (1973),
- Státní cena SSSR – 2x, roku 1977 za román Břeh a roku 1983 za román Volba.
- Hrdina socialistické práce (11984),
- Řád přátelství mezi národy (1994),
- Čestný občan hrdinského město Volgograd (2004).
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Prapory žádají palbu, Naše vojsko, Praha 1960, přeložil Vojtěch Gaja, znovu 1962.
- Poslední salvy, Svět sovětů, Praha 1961, přeložil Jaroslav Piskáček, znovu Naše vojsko, Praha 1962.
- Ticho, Mladá fronta, Praha 1963, přeložil Jaroslav Piskáček, znovu SNKLU, Praha 1964.
- Mládí velitelů, Naše vojsko, Praha 1963, přeložil Jaroslav Piskáček.
- Dva, Mladá fronta, Praha 1965, přeložil Jaroslav Piskáček.
- Příbuzní, Mladá fronta, Praha 1971, přeložil Jaroslav Piskáček.
- Hořící sníh, Naše vojsko, Praha 1971, přeložil Jaroslav Piskáček, znovu 1973 a Odeon, Praha 1976.
- Ještě neumlkla děla, Albatros, Praha 1977, přeložil Jaroslav Piskáček.
- Břeh, Československý spisovatel, Praha 1977, přeložil Jaroslav Piskáček.
- Volba, Československý spisovatel, Praha 1983, přeložil Jaroslav Piskáček.
- Okamžiky, Naše vojsko, Praha 1983, přeložila Květuše Nováková.
- Hledání pravdy, Mladá fronta, Praha 1986, přeložil Ctirad Kučera.
- Hra, Lidové nakladatelství, Praha 1987, přeložil Jaroslav Piskáček.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Воробьёва, Н. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-04-09]. Heslo БО́НДАРЕВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-20. (rusky)
- ↑ Умер писатель-фронтовик Юрий Бондарев. RIA Novosti [online]. 2020-03-29 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Slovník spisovatelů Sovětského svazu I., Odeon, Praha 1978, str. 246-247.
- ↑ a b c d e Wolfgang Kasack: Slovník ruské literatury 20. století, Votobia, Praha 2000, str. 78.
- ↑ a b c Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, LIBRI, Praha 2001, str. 148-149.
- ↑ Бондарев Юрий Васильевич - Герои страны
- ↑ Юрий Васильевич Бондарев - биография, библиография ...
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jurij Vasiljevič Bondarev na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jurij Vasiljevič Bondarev
- Jurij Vasiljevič Bondarev v Databázi knih
- (rusky) Бондарев Юрий Васильевич - Хронос
- (rusky) Подробная биография: Бондарев Юрий Васильевич
- (rusky) Юрий Бондарев - Альдебаран
