Vítězslav Mácha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vítězslav Mácha
Osobní informace
Datum narození 6. dubna 1948 (73 let)
Místo narození Krmelín, okres Frýdek-Místek ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Stát Československo
Přezdívka „Víťa“
Sportovní informace
Klub TJ VŽKG Ostrava (zač.)
TJ Baník Ostrava (klub od 1966)
Trenéři Kamil Odehnal (osob. OH80)
Antonín Splítek (repr. OH68)
Jiří Švec (repr. OH72-76)
Kategorie střední váha
Zápasnický styl řecko-římský styl
Účast na LOH 1968, 1972, 1976, 1980
Údaje v infoboxu aktuální ke květnu 2021
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zápas na LOH
zlato LOH 1972 Mnichov ř.-ř.s. do 74 kg
stříbro LOH 1976 Montréal ř.-ř.s. do 74 kg
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském
zlato MS 1974 Katovice -74 kg
zlato MS 1977 Göteborg -74 kg
Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském
bronz ME 1972 Katovice -74 kg
stříbro ME 1973 Helsinki -74 kg
stříbro ME 1974 Madrid -74 kg
bronz ME 1975 Ludwigshafen -74 kg
zlato ME 1977 Bursa -74 kg

Vítězslav Mácha (* 6. dubna 1948, Krmelín) je bývalý československý a český zápasníkklasik, olympijský vítěz z roku 1972.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

S manželkou má dva syny Vítězslava (*1972) a Radima (*1974).

Jeho celoživotní vášní je holubáření.[1][2]

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Začínal s národní házenou v rodném Krmelíně v místním Sokole.[3] Jeho otec Jan pracoval ve vítkovických železárnách jako jeřábník a brával ho na ligová střetnutí zápasníků.[4] Zápasení se začal aktivně věnovat během učení slévačem ve VŽKG od 14 let pod vedením Kamila Odehnala.[5] V roce 1965 se poprvé dostal do juniorské reprezentace.[6] V roce 1966 přestoupil s trenérem Odehnalem do prvoligového TJ Baník Ostrava. V sezoně 1966/67 startoval ve váze do 78 kg a zaznamenal v lize 33 vítězství, 8 remíz a 1 porážku na technické body.[7] Tím si řekl o pozvánku do mužské reprezentace klasiků. Kvůli povolání v těžkém průmysl (slévárna) mu byla snížena povinná vojenská služba na 5 měsíců – druhá polovina roku 1967.[8]

V olympijském roce 1968 se reprezentačním trenérem Antonínem Splítkem domluvil na přesun do nižší váhy do 70 kg, do které musel shazovat až 10 kg.[9] V říjnu startoval na olympijských hrách v Mexiku. Po náročném shazování a vážení se však napil vody z místního vodovodu a dostal zažívací potíže.[10] Úvodní zápas s východním Němcem Klausem Pohlem tak prohrál poměrně jednoznačně na technickou převahu soupeře. V dalších dvou kolech mu přál los na hratelné soupeře, se kterými neztratil jediný negativní klasifikační bod. Ve čtvrtém kole ho však z turnaje vyřadil dosažením součtu negativních klasifikačních bodů favorizovaný ruský Sovět Gennadij Sapunov.[11]

Od roku 1969 se měnily váhové limity a tímto rokem se pro něj stala osudová nová velterová váhová kategorie do 74 kg. Na červnovém mistrovství Evropy v italské Modeně byl kvůli mezinárodní politice ze soutěže po prvním kole stažen – Českollovensko podpořilo bojkotem problémy spojené s mezinárodním uznáním NDR "západními" mocnostmi.[12] V roce 1970 ho na červnovém mistrovství Evropy v Berlíně opět zastavil jeho velký rival Němec Klaus Pohl. Mezi světovou špičku se dostal teprve v roce 1971, kdy zvítězil na silně obsazeném dubnovém turnaji v maďarské Budapešti.[13] V přípravě na zářiové mistrovství světa v bulharské Sofii si však na reprezentačním soustředění nalomil žebro.[14] Přes silnou bolest nastoupil v Sofii k prvnímu zápasu proti těžkému soupeři, východnímu Němci Pohlovi. Po minutě zápasu musel vzdát, když mu nalomené žebro při jednom z chvatů prasklo.[15]

Problémy se žebry se s ním od roku 1971 táhly s železnou pravidelností. V roce 1972 na dubnovém mistrovství Evropy v polských Katovicích mu opět žebro nevydrželo ve 4. kole v zápase s Bulharem Borisem Butrakovem. V 5. kole měl štěstí na volný los a tím postoupil mezi finálovou trojici. K finálovým soubojům pro bolesti nenastoupil a obsadil konečné třetí místo.[16] V přípravě na olympijské hry v Mnichově přechodil virózu a dlouho se nemohl dostat do fyzické pohody. Jednu chvíli uvažoval o předčasném ukončení sezony. Zde se však naplno projevil psychologický prvek jeho budoucích úspěchů, kterým byl trenér Jiří Švec. Švec ho při největší skepsi dokázal dostat na žíněnku a jít tzv. přes bolest. V Mnichově prohrál v úvodním kole s Bulharem Ivanem Kolevem na body a připsal si výraznou bodovou ztrátu tří negativních klasifikačních bodů. Ve druhém kole ho dostal do turnaje nevýrazný Argentinec Nestor González, kterého porazil ve třetí minutě na lopatky. Ve třetím kole porazil technickou převahou Turka Mehmeta Türüta. Ve čtvrtém kole porazil na technické body silného Francouze Daniela Robina, ale v závěru zápasu se mu ozvalo naražené levé rameno. V pátém kole již rameno silně cítil, přesto dokázal poprvé na velkém turnaji porazit východního Němce Klause Pohla. Další den nemohl s ramenem hýbat, obstřik ani masáž situaci nezlepšily. Silně uvažoval o možnosti nenastoupit ve finále proti Řeku Petrosi Galaktopulosovi. Po rozhovoru se Švecem a doktorem Jánošdeákem k zápasu nastoupil.[17] V dokumentu Sláva vítězům uvedl, že při vstupu na žíněnku jakoby zázrakem rameno povolilo... dostal se do zápasnického transu.[18][19] Finále začal aktivně, po první třetině vedl 3:1 na technické body. Ve druhé třetině přidal další dva body a vedl už 5:1. Ve třetí části udržoval vedení a nechal Galaktopulose korigovat na konečných 5:3. Získal první zlatou olympijskou medaili pro československý zápas.[20] Jeho finálový soupeř Galaktopulos o jeho problémech věděl a soupeře podcenil.[21] Vedení řecké výpravy si bylo jisté zlatou olympijskou medailí, že s pořadateli pozvali k předávání medailí řeckého krále Konstantina.[22][23]

V roce 1973 prohrál na červnovém mistrovství Evropy v Helsinkách v 5. kole s Bulharem Ivanem Kolevem a obsadil konečné druhé místo. Na zářiovém mistrovství světa v íránském Teheránu narazil na Koleva již ve 4. kole a po taktické diskvalifikaci na pasivitu byl z turnaje předčasně vyřazen dosaženém šesti negativních klasifikačních bodů.

V roce 1974 na červnovém mistrovství Evropy v Madridu sahal po titulu mistra Evropy. V závěrečném zápase vedl nad Kolevem již 6:0 na technické body. V závěru zápasu si však při snaze navýšit výsledek zlomil žebro a musel pro bolest vzdát.[24] Vše si vynahradil na říjnovém mistrovství světa v polských Katovicích. V závěrečném zápase porazil na lopatky východního Němce Klaus-Petera Göpferta a bez porážky v turnaji získal pro Československo první zápasnický titul mistra světa. V prosinci vyhrál poprvé anketu československý sportovec roku. Lukrativní nabídku (vysoká hodnost, byt) na přesun do Prahy, do vrcholového tréninkového centra Rudé Hvězdy nepřijal z rodinných důvodů.[25]

V roce 1975 doplatil na neznalost nových pravidel, které zrušily za nerozhodného bodového stavu tzv. remízu. Na dubnovém mistrovství Evropy v německém Ludwigshafenu se probojoval mezi finálovou trojici jako vedoucí závodník. V prvním zápase finále vyrovnal v poslední minutě s Němcem Göpfertem na 5:5 a takticky udržel výsledek do konce myslíc, že zvítězí. Rozhodčí však vyhlásil vítězem jeho soupeře Göpferta, protože předvedl vyšší bodovaný chvat. Vzápětí prohrál i se Švédem Janem Karlssonem a obsadil až třetí místo. Nevydařilo se mu ani zářiové mistrovství světa v sovětském Minsku. Ve čtvrtém kole byl po třetím napomenutí diskvalifikován v zápase s Maďarem Mihály Tomou. Aby se v turnaji udržel potřeboval v 5. kole porazit srbského Jugoslávce Vojislava Tabačka. Vítězství nad Jugoslávcem mu vzalo hodně sil, které mu chyběly v 6. kole proti Sovětu Anatoliji Bykovovi. Po porážce na technické body zůstal před branami finále a obsadil konečné 4. místo.

V olympijském roce 1976 poprvé experimentoval s vyšší střední váhou do 82 kg. S trenérem se domluvil, že vynechá mistrovství Evropy v Leningradu. Ve vyšší váze nechtěl riskovat zranění a shazování do 74 kg si nechal až na olympijský turnaj – jeho normální tělesná hmotnost byla cca 84 kg.[26] V přípravě na olympijské hry však přišla komplikace v podobě zranění kolene, kvůli kterému prakticky neprodělal přípravu na žíněnce.[27] Na červencové olympijské hry v Montreálu tak odjížděl se smíšenými pocity a turnaj rozjel opatrně takticky. V úvodním kole vyfauloval na pasivitu starého známého východního Němce Klaus-Petera Göpferta. Ve třetím kole porazil nečekaně lehce technickou převahou úřadujícího mistra Evropy Bulhara Janko Šopova. Ve čtvrtém kole doslova urval vítězství 4:3 na technické body proti Finu Mikko Huhtalovi. V pátém kole měl volný los, po kterém mu zbyly v soutěži dva soupeři – Sovět Anatolij Bykov a nečekaně mladý devatenáctiletý západní Němec Karl-Heinz Helbing. Helbing se vnitřně spokojil s jistou bronzovou medailí a byl v zápase s Máchou odevzdaným soupeřem. Mácha zvítězil na technickou převahu diskvalifikací. V zápase o zlatou olympijskou medaili nastoupil proti Sovětu Anatoliji Bykovovi. Finále začal aktivně a ujal se vedení 2:0 na technické body. V závěru třetiny však chyboval a nechal Bykova kontrachvatem otočit skore na 2:3. Ve druhé třetině ztratil další bod. Za stavu 2:4 šel zápas do třetí třetiny, kde se nejvíc projevil deficit z předolympijské přípravy. Fyzicky přestal na soupeře stačit, který dvacet sekund před koncem přidal další tři body zvratem. Po porážce 3:7 na technické body získal stříbrnou olympijskou medaili.

V roce 1977 zkompletoval sbírku zlatých medailí titulem mistra Evropy na mistrovství Evropy v turecké Burse. V přípravě na mistrovství světa ve švédské Göteborgu si narazil ledvinu a měsíc netrénoval. Ve čtvrtém kole byl za přílišnou pasivitu diskvalifikován se západním Němcem Karl-Heinzem Helbingem. V pátém kole porazil technickou převahou na pasivitu Maďara Ference Kocsise a postoupil do finále se Sovětem Anatolijem Bykovem a Bulharem Janko Šopovem. Odpočinek do druhého dne mu prospěl, byť do pozdní noci shazoval přebytečné tři kila v sauně.[28] V zápase s Bykovem se ujal vedení po první třetině 5:0 a nakonec zvítězil 10:2 na technické body. Bulhara Šopova porazil podobným způsobem, ujal se vedení, které do konce hrací doby udržoval. Po vítězství 12:8 nad Šopovem získal svůj druhý titul mistra světa. V prosinci vyhrál podruhé anketu československý sportovec roku.

Po olympijských hrách v Montréalu se vyjádřil, že po zisku titulu mistra Evropy skončí v reprezentaci. Po úspěšném roce 1977, kdy získal titul mistra Evropy a světa se nechal ústředním trenérem Jiřím Šoptenkem přemluvit vydržet do olympijského roku 1980. Vnitřně však byl naladěn skončit a to se podepsalo na jeho dalších výsledcích.[29] Na mistrovství Evropy v norském Oslu v roce 1978 navíc utrpěl ve druhém kole v zápase se západním Němcem Karl-Heinzem Helbingem luxaci levého lokte.[30] Další šrám na těle, který mu přibyl k žebrům, rameni či kolenu. Zápas s adrenalinem v krvi vítězně dokončil, druhý den však musel ze soutěže odstoupit. V roce 1980 vynechal domácí mistrovství Evropy v Prievidzi a vše soustředil na olympijské hry v Moskvě. Do Moskvy si však formu nepřivezl. Po vydřených vítězstvích s Belgičanem Jacques van Lanckerem a Švédem Lennartem Lundellem prohrál ve třetím kole s Anatolijem Bykovem 2:4 na technické body. Ve čtvrtém kole ho následně z turnaje vyřadil Bulhar Janko Šopov porážkou 2:6 na technické body. Obsadil bodované 6. místo. Následně ukončil sportovní kariéru.

Vítězslav Mácha se řadil mezi komplexní zápasníky se širokou škálou chvatů, které zvládal z pravé i levé strany. Měl vynikající úvodní třetinu zápasu, kde získal bodový náskok, který pokud byl ve formě udržel do konce zápasu. Takticky mu vyhovovalo soupeře vylákat a kontrovat. Někteří rozhodčí však pro tento styl boje neměli pochopení a trestali ho za pasivitu. [31] Slabinou na které musel pracovat byla slabší fyzická kondice, v několika zápasech mu tzv. došel kyslík. K jeho předzápasovým rituálům patřilo promítání nadcházejícího souboje v hlavě. Znal dobře styly svých soupeřů a představoval si jak na kterou situaci budou asi reagovat.[32] Petr Kment ho charakterizoval slovy:[33] Mácha zkrátka víc co má v dané chvíli na žíněnce udělat, nějak to vycítí ze sebemenšího náznaku pohybu soupeře, automaticky, se orientuje v každé situaci. A to se dost dobře nedá naučit, to schopnost buď máš, nebo nemáš. Snad je to vrozené.

Výsledky v zápasu řecko-římském[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980
19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
-78 -70 -74
Olympijské hry úč. 1. 2. 6.
Mistrovství světa úč. 6. 1. 4. 1. úč.
Mistrovství Evropy úč. úč. úč. úč. 3. 2. 2. 3. 1. úč.

Olympijské hry a mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry a mistrovství světa
Kolo Výsledek Bilance Soupeř Výsledek NKB ∑NKB Styl Datum Turnaj Místo
1980 Olympijské hry do 74 kg v klasickém stylu
4. kolo prohra 34-13 Bulharsko Janko Šopov (BUL) tech. body (2:6) 3 8 Zápas řecko-římský 21.-23. července 1980 Olympijské hry Sovětský svaz Moskva, Sovětský svaz
3. kolo prohra 34-12 Sovětský svaz Anatolij Bykov (URS) tech. body (2:4) 3 5
2. kolo vítězství 34-11 Švédsko Lennart Lundell (SWE) tech. body (3:3) 1 2
1. kolo vítězství 33-11 Belgie Jacques van Lancker (BEL) tech. body (8:6) 1 1
1979 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu
3. kolo prohra 32-11 Sovětský svaz Vjačeslav Mkrtyčev (URS) tech. body (6:8) 3 6 Zápas řecko-římský 23.-26 srpna 1979 Mistrovství světa USA San Diego, Spojené státy
2. kolo prohra 32-10 Maďarsko Ferenc Kocsis (HUN) tech. body 3 3
1. kolo vítězství 32-9 Kuba Idalberto Barban (CUB) diskvalifikace 0 0
1977 Mistrovství světa Zlatá medaile do 74 kg v klasickém stylu
7. kolo (F) vítězství 31-9 Bulharsko Janko Šopov (BUL) tech. body (12:8) 1 2 (F) Zápas řecko-římský 14.-17. října 1977 Mistrovství světa Švédsko Göteborg, Švédsko
6. kolo (F) vítězství 30-9 Sovětský svaz Anatolij Bykov (URS) tech. body (10:2) 1 1 (F)
5. kolo vítězství 29-9 Maďarsko Ferenc Kocsis (HUN) diskvalifikace 0 4
4. kolo prohra 28-9 Západní Německo Karl-Heinz Helbing (FRG) diskvalifikace 4 4
2. kolo vítězství 28-8 Východní Německo Klaus-Peter Göpfert (GDR) diskvalifikace 0 0
1. kolo vítězství 27-8 Nizozemsko Jan van de Paverd (NED) lopatky (2:40) 0 0
1976 Olympijské hry Stříbrná medaile do 74 kg v klasickém stylu
7. kolo (F) prohra 26-8 Sovětský svaz Anatolij Bykov (URS) tech. body (3:7) 3 3 (F) Zápas řecko-římský 20.-24. července 1976 Olympijské hry Kanada Montréal, Kanada
6. kolo (F) vítězství 26-7 Západní Německo Karl-Heinz Helbing (FRG) diskvalifikace 0 0 (F)
4. kolo vítězství 25-7 Finsko Mikko Huhtala (FIN) tech. body (4:3) 1 1,5
3. kolo vítězství 24-7 Bulharsko Janko Šopov (BUL) tech. převaha (12:2) 0,5 0,5
2. kolo vítězství 23-7 Kanada Brian Renken (CAN) diskvalifikace 0 0
1. kolo vítězství 22-7 Východní Německo Klaus-Peter Göpfert (GDR) diskvalifikace 0 0
1975 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu
6. kolo prohra 21-7 Sovětský svaz Anatolij Bykov (URS) tech. body 3 8 Zápas řecko-římský 11.-14. září 1975 Mistrovství světa Sovětský svaz Minsk, Sovětský svaz
5. kolo vítězství 21-6 Jugoslávie Vojislav Tabački (YUG) tech. body 1 5
4. kolo prohra 20-6 Maďarsko Mihály Toma (HUN) diskvalifikace 4 4
3. kolo vítězství 20-5 Západní Německo Hans-Joachim Klötzing (FRG) ? 0 0
2. kolo vítězství 19-5 Švédsko Jan Karlsson (SWE) ? 0 0
1. kolo vítězství 18-5 Rakousko Hans Kiss (AUT) ? 0 0
1974 Mistrovství světa Zlatá medaile do 74 kg v klasickém stylu
7. kolo (F) vítězství 17-5 Východní Německo Klaus-Peter Göpfert (GDR) lopatky (6:39) 0 1 (F) Zápas řecko-římský 10.-14. října 1974 Mistrovství světa Polsko Katovice, Polsko
6. kolo (F) vítězství 16-5 Sovětský svaz Ijoseb Berišvili (URS) tech. body 1 1 (F)
5. kolo vítězství 15-5 Maďarsko Mihály Toma (HUN) ? ? ?
4. kolo vítězství 14-5 Finsko Veikko Lavonen (FIN) ? ? ?
3. kolo vítězství 13-5 Švédsko Jan Karlsson (SWE) ? ? ?
2. kolo vítězství 12-5 Řecko Apostolos Mesiakaris (GRE) tech. přev. 0 0
1. kolo vítězství 11-5 Írán Hášem Ganbárí (IRI) tech. přev. (3:42) 0 0
1973 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu
4. kolo prohra 10-5 Bulharsko Ivan Kolev (BUL) diskvalifikace 4 6 Zápas řecko-římský 12.-14. září 1973 Mistrovství světa Írán Teherán, Írán
3. kolo vítězství 10-4 Sovětský svaz Kasim Chalilov (URS) tech. body 1 2
2. kolo vítězství 9-4 Maďarsko Ferenc Kocsis (HUN) tech. body 1 1
1. kolo vítězství 8-4 Jižní Korea Kang Jong-sik (KOR) ? 0 0
1972 Olympijské hry Zlatá medaile do 74 kg v klasickém stylu
6. kolo (F) vítězství 7-4 Řecko Petros Galaktopulos (GRE) tech. body (5:3) 1 1 (F) Zápas řecko-římský 5.-10. září 1972 Olympijské hry Západní Německo Mnichov, Německo
5. kolo vítězství 6-4 Východní Německo Klaus Pohl (GDR) tech. body 1 5,5
4. kolo vítězství 5-4 Francie Daniel Robin (FRA) tech. body (5:4) 1 4,5
3. kolo vítězství 4-4 Turecko Mehmet Türüt (TUR) tech. převaha 0,5 3,5
2. kolo vítězství 3-4 Argentina Nestor González (ARG) lopatky (2:31) 0 3
1. kolo prohra 2-4 Bulharsko Ivan Kolev (BUL) tech. body 3 3
1971 Mistrovství světa do 74 kg v klasickém stylu
1. kolo prohra 2-3 Východní Německo Klaus Pohl (GDR) vzdal (0:55) 0 4 Zápas řecko-římský 2.-5. září 1971 Mistrovství světa Bulharsko Sofie, Bulharsko
1968 Olympijské hry do 70 kg v klasickém stylu
4. kolo prohra 2-2 Sovětský svaz Gennadij Sapunov (URS) tech. body (3:5) 3 6,5 Zápas řecko-římský 23.-26. října 1968 Olympijské hry Mexiko Ciudad de México, Mexiko
3. kolo vítězství 2-1 Kanada Gord Garvie (CAN) diskvalifikace 0 3,5
2. kolo vítězství 1-1 Mexiko Mario Tovar (MEX) lopatky 0 3,5
1. kolo prohra 0-1 Východní Německo Klaus Pohl (GDR) tech. převaha (1:11) 3,5 3,5

Mistrovství Evropy[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství Evropy
Kolo Výsledek Bilance Soupeř Výsledek NKB ∑NKB Styl Datum Turnaj Místo
1978 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu
2. kolo vítězství 25-12 Západní Německo Karl-Heinz Helbing (FRG) tech. body 1 1 Zápas řecko-římský 21.-24. dubna 1978 Mistrovství Evropy Norsko Oslo, Norsko
1. kolo vítězství 24-12 Rakousko Georg Brötzner (AUT) lopatky (7:59) 0 0
1977 Mistrovství Evropy Zlatá medaile do 74 kg v klasickém stylu
6. kolo (F)* vítězství 23-12 Bulharsko Janko Šopov (BUL) tech. body 1 4 Zápas řecko-římský 27.-29. května 1977 Mistrovství Evropy Turecko Bursa, Turecko
5. kolo (F)* vítězství 22-12 Východní Německo Klaus-Peter Göpfert (GDR) tech. body 1 3
3. kolo vítězství 21-12 Sovětský svaz Vladimir Zemkov (URS) tech. body 1 2
2. kolo vítězství 20-12 Dánsko Tage Weirum (DEN) ? 0 1
1. kolo vítězství 19-12 Finsko Mikko Huhtala (FIN) tech. body 1 1
1975 Mistrovství Evropy Bronzová medaile do 74 kg v klasickém stylu
6. kolo (F) prohra 18-12 Švédsko Jan Karlsson (SWE) Zápas řecko-římský 27.-30. dubna 1975 Mistrovství Evropy Západní Německo Ludwigshafen, Německo
5. kolo (F) prohra 18-11 Východní Německo Klaus-Peter Göpfert (GDR)
4. kolo vítězství 18-10 Sovětský svaz Vladimir Zemkov (URS)
3. kolo vítězství 17-10 Bulharsko Ivan Kolev (BUL) diskvalifikace 0
2. kolo vítězství 16-10 Řecko Petros Galaktopulos (GRE)
1. kolo vítězství 15-10 Švýcarsko Max Stacher (SUI)
1974 Mistrovství Evropy Stříbrná medaile do 74 kg v klasickém stylu
6. kolo (F) prohra 14-10 Bulharsko Ivan Kolev (BUL) vzdal 4 Zápas řecko-římský 21.-24. června 1974 Mistrovství Evropy Španělsko Madrid, Španělsko
5. kolo (F) vítězství 14-9 Sovětský svaz Ijoseb Berišvili (URS)
4. kolo remíza 13-9 Jugoslávie Vojislav Tabački (YUG)
3. kolo vítězství 13-9 Západní Německo Hans-Joachim Klötzing (FRG)
2. kolo vítězství 12-9 Turecko Tevfik Aydeniz (TUR)
1973 Mistrovství Evropy Stříbrná medaile do 74 kg v klasickém stylu
7. kolo (F) remíza 11-9 Východní Německo Klaus-Peter Göpfert (GDR) tech. body 2 5 (F) Zápas řecko-římský 1.-3. června 1973 Mistrovství Evropy Finsko Helsinki, Finsko
6. kolo vítězství 11-9 Jugoslávie Vojislav Tabački (YUG) lopatky (5:39) 0
5. kolo (F)* prohra 10-9 Bulharsko Ivan Kolev (BUL) tech. body 3
4. kolo vítězství 10-8 Dánsko Niels Madsen (DEN) lopatky (3:43) 0
3. kolo vítězství 9-8 Švédsko Anders Persson (SWE)
2. kolo vítězství 8-8 Sovětský svaz Imants Klintsons (URS)
1. kolo vítězství 7-8 Nizozemsko Jan van de Paverd (NED)
1972 Mistrovství Evropy Bronzová medaile do 74 kg v klasickém stylu
7. kolo (F) prohra 6-8 Řecko Petros Galaktopulos (GRE) nenastoupil 4 8 (F) Zápas řecko-římský 27.-30. dubna 1972 Mistrovství Evropy Polsko Katovice, Polsko
6. kolo (F) prohra 6-7 Sovětský svaz Kasim Chalilov (URS) nenastoupil 4 4 (F)
4. kolo prohra 6-6 Bulharsko Boris Butrakov (BUL) lopatky 4
3. kolo vítězství 6-5 Rumunská socialistická republika Victor Prentiu (ROU)
2. kolo vítězství 5-5 Švýcarsko Bernard Milhit (SUI) lopatky 0
1. kolo vítězství 4-5 Polsko Stanisław Krzesiński (POL)
1970 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu
3. kolo prohra 3-5 Finsko Pentti Salo (FIN) tech. body 3 8 Zápas řecko-římský 12.-15. června 1970 Mistrovství Evropy Východní Německo Berlín, Východní Německo
2. kolo prohra 3-4 Východní Německo Klaus Pohl (GDR) tech. body 3 5
1. kolo remíza 3-3 Švédsko Schönberg (SWE) tech. body 2 2
1969 Mistrovství Evropy do 74 kg v klasickém stylu
1. kolo vítězství 3-3 Švédsko Jan Karlsson (SWE) tech. body 1 1 Zápas řecko-římský 5.-8. června 1969 Mistrovství Evropy Itálie Modena, Itálie
1968 Mistrovství Evropy do 70 kg v klasickém stylu
4. kolo prohra 2-3 Východní Německo Klaus Pohl (GDR) Zápas řecko-římský 14.-16. června 1968 Mistrovství Evropy Švédsko Västerås, Švédsko
3. kolo prohra 2-2 Švédsko Matti Poikkala (SWE) tech. body (2:3) 3
2. kolo vítězství 2-1 Belgie Joseph Duvivier (BEL) tech. body 1
1. kolo vítězství 1-1 Mexiko José-Luis Contreras (MEX)*
1967 Mistrovství Evropy do 78 kg v klasickém stylu
3. kolo prohra 0-1 Finsko Matti Laakso (FIN) tech. body 3 7 Zápas řecko-římský 19.-23. května 1967 Mistrovství Evropy Sovětský svaz Minsk, Sovětský svaz
2. kolo remíza 0-0 Polsko Piotr Starczyński (POL) tech. body 2 4
1. kolo remíza 0-0 Západní Německo Peter Nettekoven (FRG) tech. body 2 2

Trenérská a funcionářská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1981 převzal po Kamilu Odehnalovi vedení československé reprezentace klasiků. Svého nástupce však nenašel a po bojkotu olympijských her v Los Angeles v roce 1984 předal pozici reprezentačního trenéra Miroslavu Janotovi.

V roce 1990 vedl krátce reprezentaci klasiků společně s Václavem Scheinerem starším do olympijských her v Barceloně v roce 1992.

Mezi lety 19931996 byl předsedou Svazu zápasu ČR.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • [1] Davídek J., Od Frištenského k Máchovi, Olympia, 1979
  • [2] noviny Rudé právo
  • [3] noviny Lidová demokracie
  • [4] Šupich Z., Zátopek a ti druzí, Olympia, 1986
  • [6] magazín Pamět Národa (dostupné online)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.sport.cz/ostatni/ostatni/clanek/634953-zlaty-olympionik-macha-trenuje-holuby-a-dal-sbira-uspechy-ale-zapas-sleduje-uz-jen-zpovzdali.html
  2. http://www.olympiamacha.cz/
  3. [1] str. 255
  4. [1] str. 256
  5. [1] str. 257
  6. [1] str. 257
  7. [1] str. 258
  8. [1] str. 259
  9. https://powerlifting.ronnie.cz/c-21132-vitezslav-macha-souperu-jsem-se-nebal.html
  10. [1] str. 259
  11. [1] str. 260
  12. [2] 7.6.1969 str. 6
  13. [3] 6.4.1971 str. 6
  14. https://www.pametnaroda.cz/cs/macha-vitezslav-20180524-0
  15. [1] str. 261
  16. [1] str. 262
  17. Horáček I., Sapporo-Mníchov 1972, Šport, slovenské tělovýchovné vydavaťelstvo, 1973 str. 129
  18. https://www.csfd.cz/film/249419-slava-vitezum/komentare/
  19. https://www.fdb.cz/film/slava-vitezum/84828
  20. [1] str. 265
  21. https://archive.is/ElSxr
  22. [1] str. 264-5
  23. Vztahy Řecka se zeměmi východního bloku byly podobně jako například se Španělskem problematické. Proto jakékoliv vítězství bylo v novinách zveličované s charakteristickými přídomky.
  24. [1] str. 270
  25. https://www.pametnaroda.cz/cs/macha-vitezslav-20180524-0
  26. [1] str. 274
  27. [1] str. 272-3
  28. [1] str. 280
  29. https://www.pametnaroda.cz/cs/macha-vitezslav-20180524-0
  30. https://powerlifting.ronnie.cz/c-21132-vitezslav-macha-souperu-jsem-se-nebal.html
  31. [1] str. 283
  32. https://powerlifting.ronnie.cz/c-21132-vitezslav-macha-souperu-jsem-se-nebal.html
  33. [1] str. 283

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]