Konstantin II. Řecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konstantin II. Řecký
král řecký
Kristián IX. Dánský
Konstantin II. v roce 1987
Doba vlády 19641967/73
Narození 2. června 1940 (75 let)
Psychiko
Předchůdce Pavel I. Řecký
Královna Anne-Marie Dánská
Potomci Alexie
Pavel
Nikolas
Teodora
Filip
Rod Oldenburkové
Dynastie Glücksburkové
Otec Pavel I. Řecký
Matka Frederika Hannoverská
Řecká královská rodina
glücksburští Oldenburkové Arms of the County of Oldenburg.svg
Royal Coat of Arms of Greece.svg

JV Král Konstantin II.
JV Královna Anna-Marie



Řecká královská rodina
je od roku 1973 nevládnoucí.

Konstantin II. Řecký (řecky Κωνσταντίνος - Kontantinos) (* 2. června 1940) byl v letech 19641967 král Řecka. Nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1964 a vládl de iure do roku 1973, kdy ho vojenská junta svrhla a vyhlásila republiku, de facto však vládl jen do roku 1967, kdy opustil Řecko. Stal se šestým a posledním králem Řecka z dynastie Glücksburgů, vedlejší linie Oldenburgů.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Princ Konstantin řecký a dánský se narodil 2. června 1940 v Psychiku (blízko Athén) jako jediný syn řeckého krále Pavla I. a jeho ženy Frederiky Hannoverské. Pojmenován je po svém dědečkovi králi Konstantinovi I..

Vystudoval tři vojenské akademie, a to leteckou, armádní a námořní. Navštěvoval také speciální školu leteckých ozbrojených sil NATO v Německu a Athénskou univerzitu, kde studoval práva.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V mládí hodně sportoval. V roce 1960 se zúčastnil letních olympijských her v Římě a vyhrál zlatou medaili v jachtingu (třída Dragon). Má černý pásek v karate, byl dobrý plavec a běžec, také jezdil na koni a hrál squash.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964, krátce před uzavřením sňatku, král Pavlos zemřel a Konstantinos nastoupil na trůn. Byl tehdy hodně nezkušený a pod silným vlivem své matky. V zemi probíhal boj za demokratizaci politického života. Řecko bylo polarizované mezi monarchisty a republikány.

Převrat a vláda vojenské junty[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Řecká vojenská junta.

V roce 1967 se měly konat volby, avšak v noci z 20. na 21. dubna 1967 provedli tři armádní důstojníci Georgios Papadopulos, Nikolaos Makarezos a Stylianos Pattakos státní převrat a zavedli v zemi výjimečný stav. Záhy byl rozpuštěn parlament a vlády v zemi se ujala vojenská diktatura (junta) s ultranacionálními a protilevicovými rysy. Následně se junta začala zbavovat svých odpůrců ve všech významných oblastech kulturního a společenského života. Řecký král Konstantin II. po nezdařeném ozbrojeném povstání proti režimu opustil zemi. Junta na to reagovala ustavením regenta. Král pobýval v Římě, kam za ním představitelé junty poslali prostředníky vyjednat podmínky jeho návratu do země. On však trval na úplném zavedení demokracie. S tím nový režim nesouhlasil. V listopadu 1968 byla vyhlášena ústava, která sice nezrušila monarchii, ale zbavila krále veškerých možných práv. V roce 1973 došlo k dalšímu převratu a ve zfalšovaném všelidovém hlasování bylo rozhodnuto, že se Řecko stane republikou. Monarchie tak byla zrušena a král měl zakázán návrat do země. Události v červenci 1974 vedly k pádu vojenského režimu, byla obnovena civilní vláda a vyhlášeno další referendum, v němž většina Řeků potvrdila zrušení monarchie.

Život v exilu[editovat | editovat zdroj]

Král Konstantin II. se do Řecka vrátil až v roce 1981 na pohřeb své matky Friederiky. Bylo mu dovoleno strávit ve své vlasti pouze několik hodin. Na začátku 90. let se začal objevovat častěji v řeckých médiích. V roce 1992 uzavřel dohodu s konzervativní vládou premiéra Konstantina Mitsotakise, v níž postoupil většinu svých pozemků v Řecku neziskové nadaci výměnou za bývalý královský palác Tatoi a možnost odvézt si z Řecka movitý majetek.

Spor s řeckou vládou[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 navštívil Řecko znovu, ale vládě se nelíbilo jeho cestování po zemi a žádala ho, aby ihned Řecko opustil. V roce 1994 druhá vláda Andrease Papandrea zbavila Konstantina veškerého zbylého majetku v Řecku i řeckého občanství. Konstantinos tehdy žaloval stát za porušování lidských práv u mezinárodního soudu a získal peněžní kompenzaci ve výši 4 mil. € za propadlý majetek. Nebylo mu však vráceno řecké občanství a pas, pokud si nepořídí příjmení, které Konstantinos do té doby odmítal používat, odvolávaje se na to, že jeho rodina příjmení nemá. Používal královský titul podle mezinárodních protokolů,[zdroj?] ale ústava řecké republiky šlechtické tituly neuznává[zdroj?]. Až do roku 1994 byl jeho oficiální řecký pas vystaven na jméno Konstantinos, bývalý král Řecka. Nový zákon toto zakazuje, ale Konstantinos se odmítá podřídit a dále používá titul Král Konstantin.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 se oženil s princeznou Anne-Marie, sestrou dánské královny Markéty II. Z jejich svazku vzešlo pět dětí:

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Pavel I. Řecký
Znak z doby nástupu Vévoda spartský
19471964
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Pavel, řecký korunní princ
Předchůdce:
Pavel I. Řecký
Znak z doby nástupu Řecký král
19641973
Znak z doby konce vlády Nástupce:

Řecká republika
Předchůdce:
Znak z doby nástupu Titulární řecký král
od r. 1973
Znak z doby konce vlády Nástupce: