Přeskočit na obsah

Eva Romanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eva Romanová
Eva Romanová
Eva Romanová
Narození27. ledna 1946 (80 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěOlomouc
Povoláníkrasobruslařka a tanečnice na ledě
OceněníCena města Olomouce (2002)
Medaile Za zásluhy 1. stupně (2023)
PříbuzníPavel Roman (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství světa v krasobruslení
zlato MS 1962 Tance na ledě
zlato MS 1963 Tance na ledě
zlato MS 1964 Tance na ledě
zlato MS 1965 Tance na ledě
Mistrovství Evropy v krasobruslení
bronz ME 1962 Tance na ledě
stříbro ME 1963 Tance na ledě
zlato ME 1964 Tance na ledě
zlato ME 1965 Tance na ledě
Mistrovství Československa v krasobruslení
bronz MR 1958 sportovní páry
stříbro MR 1959 sportovní páry
zlato MR 1959 taneční páry
zlato MR 1960 taneční páry
zlato MR 1961 taneční páry
zlato MR 1962 taneční páry
zlato MR 1963 taneční páry
zlato MR 1964 taneční páry
zlato MR 1965 taneční páry

Eva Romanová, provdaná Eva Graham (* 27. ledna 1946 Olomouc), je bývalá československá krasobruslařka, ženská polovina tanečního páru sourozenců Romanových. V 60. letech 20. století patřili k nejúspěšnějším krasobruslařským dvojicím světa. Pod vedením trenérky Míly Novákové se stali čtyřnásobnými mistry světa a dvojnásobnými mistry Evropy v tancích na ledě. S bratrem Pavlem byli uvedeni do Síně slávy světového krasobruslení v Coloradu.[1]

Eva Romanová se narodila v roce 1946 v Olomouci, kde ona i její o tři roky starší bratr Pavel s bruslením začínali, Eva ve čtyřech letech. Do školy začala chodit v Praze, kam se rodina přestěhovala. Otec oba sourozence vedl od dětství ke sportu, v zimě bruslili, třeba i na zamrzlé Vltavě v Praze, a v létě hráli tenis a plavali. Často trénovali na Kladně od půlnoci do tří do rána, odkud se v noci po tréniku vraceli vlakem. Protože vlak ve Vysočanech nestavil, ale trochu zpomalil, vyskakovali z něj za jízdy, aby nemuseli jezdit o hodinu déle domů. Všechno v rodině se podřizovalo bruslení, když například otec sehnal výhodně kluziště v Liberci v prosinci, oslavili Romanovi Vánoce už v listopadu, aby mohli v prosinci v Liberci trénovat.[2]

Sourozenci Romanovi začínali jako sportovní dvojice a nějakou dobu dělali obě disciplíny. Když v roce 1959 odjeli bez rodičů na první mistrovství Evropy do Davosu, bylo Evě 13 let. Jel s nimi jen politický doprovod. Kvůli dřívějšímu pokusu o emigraci s nimi nesměla jet ani trenérka Míla Nováková. Protože se v soutěži umístili lépe v tancích na ledě, padlo rozhodnutí věnovat se této disciplíně.[2][3]

Zaujali svými krokovými variacemi a pestrým oblečením. Maminka byla kostýmní výtvarnice na Barrandově a šila jim všechny kostýmy. Vymyslela, že by měli mít oblečení sladěné ve stejné barvě. Protože bežně používaná klasická varhanní hudba se jim příliš nezdála, vybrali si kytarovou hudbu anglické skupiny The Shadows.[4]

Sourozenci Romanovi se stali celkem čtyřikrát mistry světa v tancích na ledě v letech 19621965 a dvakrát též mistry Evropy v letech 1964 a 1965. V roce svého prvního vítězství na světovém šampionátu zvítězili v anketě o nejlepšího sportovce Československa.[5]

Na vrcholu své kariéry ohlásili její konec a od roku 1965 do 1971 spolu působili v americké lední revue Holiday on Ice. V lednu 1972 Pavel Roman zahynul při autonehodě.[4] Eva Romanová se provdala za britského komika na ledě a krasobruslaře Jackie Grahama, který se zabýval drezúrou zvířat. Nejprve koupili farmu v Anglii a chovali koně. Později také v Anglii provozovali domov pro seniory. Společně žili na farmě v americkém státě Texas a 5 let v karavanu cestovali po USA.[1][4]

Hodně lidí myslí na to, co nemohou mít, ale měli bychom se radovat z toho, co máme. Myslet na ty plusy v našem životě.

Eva Romanová

Po revoluci získala Eva Graham zpět české občanství. V roce 2001 se s manželem přestěhovali do české vesničky Lipnice u Rokycan, kde Eva pečovala o svou matku.[6]. Po matčině smrti v roce 2005 se vrátili zpět do Anglie, kde Eva zůstala i po manželově smrti.[7] Stará se tam o holuby, hraje tenis, plave a jezdí na kolečkových bruslích.[8] Do Česka se pravidelně vrací a účastní se akcí souvisejících s krasobruslením, zejména unikátních mezinárodních závodů tanečních párů v Olomouci – Memoriálu Pavla Romana.[9] O svém životě napsala knihu Vzpomínky (2021).[3]

Přehled sportovních úspěchů

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 DOČKAL, Jan. Legenda Romanová: Dnešní svět je smutnej, ale radujme se z toho, co máme. iDNES.cz [online]. 2022-12-19 [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  2. 1 2 ONDERKA, Vladimír. Přátelé, kino i Vánoce. Vše se řídilo bruslením, říká šampionka Romanová. iDNES.cz [online]. 2015-12-05 [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  3. 1 2 ČERNOHLÁVEK, Lubor. Eva Graham Romanová vydala knihu o své životní cestě. iDNES.cz [online]. 2021-06-20 [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  4. 1 2 3 DOČKAL, Jan. Z VOLEJE: Pavílku, ty se jednou zmrzačíš. Nezdolná Romanová o ranách osudu. iDNES.cz [online]. 2022-12-20 [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  5. Eva Graham Romanová. Olomouc.eu, oficiální informační portál [online]. [cit. 2025-11-27]. Dostupné online.
  6. MACEK, Tomáš. Romanová při šedesátinách malovala erby [online]. idnes.cz, 30.1.2006. Dostupné online.
  7. 13. komnata Evy Romanové. [s.l.]: Česká televize, 2017. Dostupné online.
  8. Režim mám dodnes. I v osmdesáti hraju denně tenis a pětkrát týdně plavu, říká krasobruslařka Romanová. iROZHLAS [online]. 2025-11-18 [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  9. NOVOTNÝ, Milan. Romanová chválí české taneční páry. Je lepší, když spolu bruslí sourozenci, říká. Deník.cz. 2024-11-21. Dostupné online [cit. 2025-11-27].
  10. Laureáti za rok 2002 [online]. Cena města Olomouce: Statutární město Olomouc [cit. 2025-04-09]. Dostupné online. Také Katalog v PDF online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 49. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 176–177. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]