František Ringo Čech: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m hlubší revert
značka: ruční vrácení zpět
wikilink
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 26: Řádek 26:
| vztahy =
| vztahy =
| děti = [[Margareta Čechová]], [[Michael Čech]]
| děti = [[Margareta Čechová]], [[Michael Čech]]
| příbuzní = [[Svatopluk Čech (bubeník)|Svatopluk Čech]] (bratr)
| příbuzní = [[Svatopluk Čech (hudebník)|Svatopluk Čech]] (bratr)
| sídlo =
| sídlo =
| alma mater =
| alma mater =
Řádek 45: Řádek 45:
Hru na [[Bicí souprava|bicí]] studoval na [[Pražská konzervatoř|pražské konzervatoři]] ([[1963]]-[[1965]]) u profesora Vlasáka a studoval tamtéž i [[folklór]] (prof. Pecka), hru na [[klavír]] a hru na [[Zobcová flétna|zobcovou flétnu]]. Za [[majáles]]u [[1965]] jej kdosi udal a Čech strávil čtyři měsíce ve vazbě. Podmíněně byl odsouzen za podvracení republiky na tři roky [[Věznice|vězení]], nicméně v prosinci [[1965]] odjel do [[Spojené státy americké|USA]] s [[Černé divadlo Jiřího Srnce|Černým divadlem Jiřího Srnce]], kde účinkovala jeho žena Magda, [[balet]]ka a spolužačka z [[konzervatoř]]e. Tím skončila roku [[1965]] i Čechova olympická éra, na jejímž konci byl vyhlášen nejlepším československým [[beat]]ovým hráčem na [[Bicí souprava|bicí]]. Z téže doby pochází i [[pseudonym|umělecké přízvisko]] ''Ringo'' vzniklé na popud Jana Křtitele Sýkory podle bubeníka [[The Beatles|Beatles]] [[Ringo Starr]]a. V [[Las Vegas]] hrál s divadlem v hotelu Tropicana v revui [[Follies Bergere]] a v klubech s předními americkými [[jazz]]many ([[Buddy Rich]], [[Lionel Hampton]], [[Oscar Peterson]]. V pamětech ''Z mého života'' líčí i kuriózní setkání s [[Dave Brubeck]]em). Za [[Atlantský oceán|Atlantikem]] poprvé vystoupil i v televizi, a to v pořadech ''[[Ed Sullivan Show]]'' a ''[[Hollywood Palace]]''.{{Doplňte zdroj}}
Hru na [[Bicí souprava|bicí]] studoval na [[Pražská konzervatoř|pražské konzervatoři]] ([[1963]]-[[1965]]) u profesora Vlasáka a studoval tamtéž i [[folklór]] (prof. Pecka), hru na [[klavír]] a hru na [[Zobcová flétna|zobcovou flétnu]]. Za [[majáles]]u [[1965]] jej kdosi udal a Čech strávil čtyři měsíce ve vazbě. Podmíněně byl odsouzen za podvracení republiky na tři roky [[Věznice|vězení]], nicméně v prosinci [[1965]] odjel do [[Spojené státy americké|USA]] s [[Černé divadlo Jiřího Srnce|Černým divadlem Jiřího Srnce]], kde účinkovala jeho žena Magda, [[balet]]ka a spolužačka z [[konzervatoř]]e. Tím skončila roku [[1965]] i Čechova olympická éra, na jejímž konci byl vyhlášen nejlepším československým [[beat]]ovým hráčem na [[Bicí souprava|bicí]]. Z téže doby pochází i [[pseudonym|umělecké přízvisko]] ''Ringo'' vzniklé na popud Jana Křtitele Sýkory podle bubeníka [[The Beatles|Beatles]] [[Ringo Starr]]a. V [[Las Vegas]] hrál s divadlem v hotelu Tropicana v revui [[Follies Bergere]] a v klubech s předními americkými [[jazz]]many ([[Buddy Rich]], [[Lionel Hampton]], [[Oscar Peterson]]. V pamětech ''Z mého života'' líčí i kuriózní setkání s [[Dave Brubeck]]em). Za [[Atlantský oceán|Atlantikem]] poprvé vystoupil i v televizi, a to v pořadech ''[[Ed Sullivan Show]]'' a ''[[Hollywood Palace]]''.{{Doplňte zdroj}}


Domů se Čech vrátil po čtrnácti měsících v únoru [[1967]] a přivezl si specifický způsob sebeprosazování. Ze špičkových hudebníků sestavil „festivalový“ bigbeatový [[orchestr]] ''Rogers band'' (Kaplan, Růžek, Sedláček aj.). Zúčastnili se 1. [[bigbeat]]ového festivalu v [[Palác Lucerna|Lucerně]], ale kapele chyběla tvář a s klasickým [[rokenrol]]em výraznější úspěch nezaznamenali. V roce [[1968]] proto Čech a jeho bratr [[saxofon]]ista Svatopluk ze skupiny odešli a Ringo odnesl i bicí Rogers koupené právě díky pobytu v USA. Následující půlrok vydělával Čech po barech a [[jazz]]ových klubech [[Západní Evropa|Západní Evropy]] se souborem L. Rubeše, což mu domluvil otec,ale pohádali se. Vrátil se domů s novou aparaturou(?) a pro [[Divadlo Semafor]], kam jej přijal [[Jiří Šlitr]], založili s bratrem [[rock]]ovu skupinu ''[[Shut Up]]'', která vyplnila místo po [[Country Beat Jiřího Brabce|Country Beatu Jiřího Brabce]] a stala se druhým z divadelních orchestrů. Hráli hlavně v představeních [[Miloslav Šimek|Šimka]] a [[Jiří Grossmann|Grossmanna]] (např. ''[[Besídka v rašeliništi]]''), ale i jinde vč. sólového představení [[Jiří Šlitr|Jiřího Šlitra]] ''[[Ďábel z Vinohrad]]'' a pásma s [[Rudolf Rokl|Rudolfem Roklem]] ''Tak co, pane barone!''. Zpívali a nahrávali s nimi kupř. [[Pavel Bobek]], [[Miluška Voborníková]] a [[Jiří Grossmann]]. Již tehdy se Čech uplatnil jako komik (kupř. pětirole Marušky Uhříněvsové, eskymačky, Desdemony, hospodské a "Ženy Franty" v klauniádě ''[[Othello odpadá aneb Večer u kulečníku]]'') a ještě v po převratu obnoveném představení ''Kytice'' hrál [[poustevník]]a, i když ho to prý nebavilo.
Domů se Čech vrátil po čtrnácti měsících v únoru [[1967]] a přivezl si specifický způsob sebeprosazování. Ze špičkových hudebníků sestavil „festivalový“ bigbeatový [[orchestr]] ''Rogers band'' (Kaplan, Růžek, Sedláček aj.). Zúčastnili se 1. [[bigbeat]]ového festivalu v [[Palác Lucerna|Lucerně]], ale kapele chyběla tvář a s klasickým [[rokenrol]]em výraznější úspěch nezaznamenali. V roce [[1968]] proto Čech a jeho bratr [[saxofon]]ista [[Svatopluk Čech (hudebník)|Svatopluk]] ze skupiny odešli a Ringo odnesl i bicí Rogers koupené právě díky pobytu v USA. Následující půlrok vydělával Čech po barech a [[jazz]]ových klubech [[Západní Evropa|Západní Evropy]] se souborem L. Rubeše, což mu domluvil otec,ale pohádali se. Vrátil se domů s novou aparaturou(?) a pro [[Divadlo Semafor]], kam jej přijal [[Jiří Šlitr]], založili s bratrem [[rock]]ovu skupinu ''[[Shut Up]]'', která vyplnila místo po [[Country Beat Jiřího Brabce|Country Beatu Jiřího Brabce]] a stala se druhým z divadelních orchestrů. Hráli hlavně v představeních [[Miloslav Šimek|Šimka]] a [[Jiří Grossmann|Grossmanna]] (např. ''[[Besídka v rašeliništi]]''), ale i jinde vč. sólového představení [[Jiří Šlitr|Jiřího Šlitra]] ''[[Ďábel z Vinohrad]]'' a pásma s [[Rudolf Rokl|Rudolfem Roklem]] ''Tak co, pane barone!''. Zpívali a nahrávali s nimi kupř. [[Pavel Bobek]], [[Miluška Voborníková]] a [[Jiří Grossmann]]. Již tehdy se Čech uplatnil jako komik (kupř. pětirole Marušky Uhříněvsové, eskymačky, Desdemony, hospodské a "Ženy Franty" v klauniádě ''[[Othello odpadá aneb Večer u kulečníku]]'') a ještě v po převratu obnoveném představení ''Kytice'' hrál [[poustevník]]a, i když ho to prý nebavilo.


S kapelou měli už v Semaforu i vlastní zájezdový program s [[Jiří Helekal|Jiřím Helekalem]] (který hrál i v Semaforu) a v roce [[1972]] se přejmenovali na Skupinu Františka Ringo Čecha. Tehdy devětadvacetiletý Čech i fakticky skončil s bubnováním a zhostil se pouze hudebního nástroje známého jako [[Bongo (hudební nástroj)|bonga]]. Začal působit jako [[mluvené slovo|speaker]] a intenzivně skládal písňové [[text]]y: tvrdil, že jich za noc po založení kapely vytvořil třicet najednou. Zvláště ty z nich určené pro hudební žánr "bublegum" nazýval městským [[folklór]]em a prvobytně pospolnou [[Poezie|poezií]]. Čech si uchoval po příštích patnáct let pověst "génia nadprodukce" a vedle vlastních zpěváků byl s to zásobovat pěvce napříč pop-scénou vč. [[jazzrock]]u i [[Karel Gott|Karla Gotta]]. Pro [[Československý rozhlas]] otextoval i Bachův Quodlibet ''O neckách'', jak to líčí i v kapitole pamětí. Začínali u něj nejen zmíněný [[Jiří Helekal]], ale i [[Petr Rezek (zpěvák)|Petr Rezek]], [[Zdeněk Merta]] nebo [[Jiří Korn]], kterému později věnoval dlouhou kapitolu své knihy Hú is hú. Čech psával texty na hity odposlouchané či natočené z rádia [[Luxembourg]] a tvořil [[povídka|povídky]] a [[báseň|básničky]] pro [[Dítě|děti]], v dětském časopise ''[[Pionýr (časopis)|Pionýr]]'' zveřejňoval seriál [[humor]]ně vysvětlující význam artefaktů z [[Fotografie|fotografií]] nebo jako "Strýček Ringo" parodoval rádce pro mladé. Podobně pokračoval v ''[[Mladý svět|Mladém světě]]'' 27/1977 prózami ''Z kapsáře strýčka Františka''. Spřátelil se šéfredaktorem Pionýra a svým sousedem [[Vojtěch Steklač|Vojtěchem Steklačem]], ten jej v [[časopis]]e zařadil do galerie [[humor]]istů po bok [[Karel Poláček|Karla Poláčka]] a později Ringa zachytil ve své knize ''Dvoreček''.
S kapelou měli už v Semaforu i vlastní zájezdový program s [[Jiří Helekal|Jiřím Helekalem]] (který hrál i v Semaforu) a v roce [[1972]] se přejmenovali na Skupinu Františka Ringo Čecha. Tehdy devětadvacetiletý Čech i fakticky skončil s bubnováním a zhostil se pouze hudebního nástroje známého jako [[Bongo (hudební nástroj)|bonga]]. Začal působit jako [[mluvené slovo|speaker]] a intenzivně skládal písňové [[text]]y: tvrdil, že jich za noc po založení kapely vytvořil třicet najednou. Zvláště ty z nich určené pro hudební žánr "bublegum" nazýval městským [[folklór]]em a prvobytně pospolnou [[Poezie|poezií]]. Čech si uchoval po příštích patnáct let pověst "génia nadprodukce" a vedle vlastních zpěváků byl s to zásobovat pěvce napříč pop-scénou vč. [[jazzrock]]u i [[Karel Gott|Karla Gotta]]. Pro [[Československý rozhlas]] otextoval i Bachův Quodlibet ''O neckách'', jak to líčí i v kapitole pamětí. Začínali u něj nejen zmíněný [[Jiří Helekal]], ale i [[Petr Rezek (zpěvák)|Petr Rezek]], [[Zdeněk Merta]] nebo [[Jiří Korn]], kterému později věnoval dlouhou kapitolu své knihy Hú is hú. Čech psával texty na hity odposlouchané či natočené z rádia [[Luxembourg]] a tvořil [[povídka|povídky]] a [[báseň|básničky]] pro [[Dítě|děti]], v dětském časopise ''[[Pionýr (časopis)|Pionýr]]'' zveřejňoval seriál [[humor]]ně vysvětlující význam artefaktů z [[Fotografie|fotografií]] nebo jako "Strýček Ringo" parodoval rádce pro mladé. Podobně pokračoval v ''[[Mladý svět|Mladém světě]]'' 27/1977 prózami ''Z kapsáře strýčka Františka''. Spřátelil se šéfredaktorem Pionýra a svým sousedem [[Vojtěch Steklač|Vojtěchem Steklačem]], ten jej v [[časopis]]e zařadil do galerie [[humor]]istů po bok [[Karel Poláček|Karla Poláčka]] a později Ringa zachytil ve své knize ''Dvoreček''.

Verze z 5. 12. 2021, 00:00

ikona
Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
František Ringo Čech
František Ringo Čech
František Ringo Čech
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 19. června 1998
Zastupitel Hlavního města Praha
Ve funkci:
19. listopadu 1994 – 19. listopadu 1994
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (1993–2017)
Nestraník
do ČNRza KAN (1992)
do Sněmovnyza SPO (2017)
Narození9. července 1943 (80 let)
Praha
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Č. a M.
ChoťMichaela Čech
DětiMargareta Čechová, Michael Čech
PříbuzníSvatopluk Čech (bratr)
Profesebubeník, zpěvák, textař, herec, komik, moderátor, politik, publicista, scenárista, dramatik, malíř, spisovatel
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2015)
Webová stránkawww.ringo-cech.cz
CommonsFrantišek Ringo Čech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ringo Čech, vlastním jménem František Čech (* 9. července 1943 Praha), je český bubeník, zpěvák, textař, herec, komik, moderátor, politik, publicista, scenárista, dramatik, naivní malíř a spisovatel.

Životopis

Pochází z rodiny barového hudebníka a písničkáře vídeňského původu Františka Čecha Pražského. Matka (dámská krejčová v domácnosti) tragicky zemřela. Na základní školu chodil s režisérem Janem Bonaventurou a hercem Petrem Křiváčkem. Byl trojkař a potíže měl hlavně s matematikou, zatímco ze slohu míval za jedna (gramatiku nicméně nezvládal). Na housle jej marně učil vynikající německý houslista Herbert Berger. Dětství prožil v pražských Radlicích (Křížová ulice), ale i jihočeském Římově a Mladošovicích.

V letech 1959-1963 se v pražské Kovoslužbě (Soukenická ulice) vyučil radiomechanikem a televizním opravářem, přičemž poslední rok pracoval jako vedoucí provozovny. Bubnoval v dixielandových a dechovkových souborech, mj. s Ivanem Mládkem a Ivem Pešákem ve "Storyville jazzu" (1959), a po lekcích legendárního amerického basisty Herberta Warda se stal členem Studijní skupiny tradičního jazzu Pavla Smetáčka. Roku 1963 díky Jaromíru Klempířovi spoluzaložil skupinu Olympic, s nímž (a českou podobou rock and rollu) mj. poprvé účinkoval v Semaforu ve hře Ondráš podotýká. V Olympicu začal Čech poprvé psát písňové texty.

Hru na bicí studoval na pražské konzervatoři (1963-1965) u profesora Vlasáka a studoval tamtéž i folklór (prof. Pecka), hru na klavír a hru na zobcovou flétnu. Za majálesu 1965 jej kdosi udal a Čech strávil čtyři měsíce ve vazbě. Podmíněně byl odsouzen za podvracení republiky na tři roky vězení, nicméně v prosinci 1965 odjel do USA s Černým divadlem Jiřího Srnce, kde účinkovala jeho žena Magda, baletka a spolužačka z konzervatoře. Tím skončila roku 1965 i Čechova olympická éra, na jejímž konci byl vyhlášen nejlepším československým beatovým hráčem na bicí. Z téže doby pochází i umělecké přízvisko Ringo vzniklé na popud Jana Křtitele Sýkory podle bubeníka Beatles Ringo Starra. V Las Vegas hrál s divadlem v hotelu Tropicana v revui Follies Bergere a v klubech s předními americkými jazzmany (Buddy Rich, Lionel Hampton, Oscar Peterson. V pamětech Z mého života líčí i kuriózní setkání s Dave Brubeckem). Za Atlantikem poprvé vystoupil i v televizi, a to v pořadech Ed Sullivan Show a Hollywood Palace.[zdroj?]

Domů se Čech vrátil po čtrnácti měsících v únoru 1967 a přivezl si specifický způsob sebeprosazování. Ze špičkových hudebníků sestavil „festivalový“ bigbeatový orchestr Rogers band (Kaplan, Růžek, Sedláček aj.). Zúčastnili se 1. bigbeatového festivalu v Lucerně, ale kapele chyběla tvář a s klasickým rokenrolem výraznější úspěch nezaznamenali. V roce 1968 proto Čech a jeho bratr saxofonista Svatopluk ze skupiny odešli a Ringo odnesl i bicí Rogers koupené právě díky pobytu v USA. Následující půlrok vydělával Čech po barech a jazzových klubech Západní Evropy se souborem L. Rubeše, což mu domluvil otec,ale pohádali se. Vrátil se domů s novou aparaturou(?) a pro Divadlo Semafor, kam jej přijal Jiří Šlitr, založili s bratrem rockovu skupinu Shut Up, která vyplnila místo po Country Beatu Jiřího Brabce a stala se druhým z divadelních orchestrů. Hráli hlavně v představeních Šimka a Grossmanna (např. Besídka v rašeliništi), ale i jinde vč. sólového představení Jiřího Šlitra Ďábel z Vinohrad a pásma s Rudolfem Roklem Tak co, pane barone!. Zpívali a nahrávali s nimi kupř. Pavel Bobek, Miluška Voborníková a Jiří Grossmann. Již tehdy se Čech uplatnil jako komik (kupř. pětirole Marušky Uhříněvsové, eskymačky, Desdemony, hospodské a "Ženy Franty" v klauniádě Othello odpadá aneb Večer u kulečníku) a ještě v po převratu obnoveném představení Kytice hrál poustevníka, i když ho to prý nebavilo.

S kapelou měli už v Semaforu i vlastní zájezdový program s Jiřím Helekalem (který hrál i v Semaforu) a v roce 1972 se přejmenovali na Skupinu Františka Ringo Čecha. Tehdy devětadvacetiletý Čech i fakticky skončil s bubnováním a zhostil se pouze hudebního nástroje známého jako bonga. Začal působit jako speaker a intenzivně skládal písňové texty: tvrdil, že jich za noc po založení kapely vytvořil třicet najednou. Zvláště ty z nich určené pro hudební žánr "bublegum" nazýval městským folklórem a prvobytně pospolnou poezií. Čech si uchoval po příštích patnáct let pověst "génia nadprodukce" a vedle vlastních zpěváků byl s to zásobovat pěvce napříč pop-scénou vč. jazzrocku i Karla Gotta. Pro Československý rozhlas otextoval i Bachův Quodlibet O neckách, jak to líčí i v kapitole pamětí. Začínali u něj nejen zmíněný Jiří Helekal, ale i Petr Rezek, Zdeněk Merta nebo Jiří Korn, kterému později věnoval dlouhou kapitolu své knihy Hú is hú. Čech psával texty na hity odposlouchané či natočené z rádia Luxembourg a tvořil povídky a básničky pro děti, v dětském časopise Pionýr zveřejňoval seriál humorně vysvětlující význam artefaktů z fotografií nebo jako "Strýček Ringo" parodoval rádce pro mladé. Podobně pokračoval v Mladém světě 27/1977 prózami Z kapsáře strýčka Františka. Spřátelil se šéfredaktorem Pionýra a svým sousedem Vojtěchem Steklačem, ten jej v časopise zařadil do galerie humoristů po bok Karla Poláčka a později Ringa zachytil ve své knize Dvoreček.

S Viktorem Sodomou se Ringo po čtyřech letech rozcházel v některých názorech, kupř. na profesionalizaci: podle rozhovoru v časopise Melodie vnímal klady amatérského přístupu, zatímco Viktor chtěl být absolutním profesionálem. Rozešli se ovšem hlavně pod vlivem Jiřího Schelingera, s nímž Čecha roku 1973 seznámil Pavel Chrastina a jehož Ringo přetáhl Karlu Šípovi ze skupiny Faraon. To už měl Schelinger za sebou hit Holubí dům otextovaný Zdeňkem Svěrákem, který se Čechovi nikdy nepodařilo překonat.

Se Skupinou Čech nahrál v sedmdesátých letech i mnohé hity Pavla Bobka (Lásko, mně ubývá sil) a prorazil i v televizi. Začal vymýšlet scénáře a kupř. celý díl svého seriálu Hovoří a zpívá František Ringo Čech napsal ve verších. Moderoval také zábavný program Ring volný (bil zde do gongu) a více a více sám zpíval, zpočátku sebeironicky (Brouk pytlík paroduje zpěv některých tehdejších zpěvaček). Z pozdějších jím moderovaných pořadů jmenujme ještě Písničky včera, dnes a na zítřek nebo Velké ucho. Je charakteristické, že mu tehdy v televizi zakazovali užívat prostřední jméno (viz třeba první díl Sešlosti Luďka Nekudy). Už v letech sedmdesátých Čech také vystoupil ve filmu Romance za korunu či televizním Na startu je delfín a připravil a nahrál s Jiřím Schelingerem hudbu k libereckému divadelnímu představení hry na motivy Páralovy novely Mladý muž a bílá velryba (1975). Jezdili také díky Františku Janečkovi a producentu Zelenkovi po Evropě. Byli v Rusku a jako předkapela Smokie v Polsku. Čech ale stačil být i rozhlasovým redaktorem Mikrofóra (1975-1978). Z kapely se stáhl ne ze zcela zřetelných důvodů ještě před dodnes nevysvětlenou smrtí Jiřího Schelingera v Dunaji 1981. Zpěvákova eliminace (akci StB nelze zcela vyloučit) zabránila dotočit album Zemětřesení, které realizovali až Schelingerův mladší bratr Milan a nejúplněji Aleš Brichta. I album František Ringo Čech 1983 však je natočeno s hudebníky skupiny Projektil a taky na něm se nachází písňové ozvuky Zemětřesení.

Figuruje mezi signatáři Anticharty[1] [2]. Podle svých slov na podpisové akci v Redutě byl, ale spolu s Jiřím Schelingerem z ní utekl a Antichartu nepodepsal. Podepsala ji prý za něho a Schelingera "Hrabalova sekretářka". K fotografii, na které stojí s perem v ruce nad podpisovými archy[3] [4], uvedl "V ruce pero mám, ale nepodepsal jsem se." Na otázku moderátorky k fotce: "Co teda tady děláte?" odpověděl "Nevím". Existuje také fotka Jiřího Schelingera jak přímo podepisuje Antichartu.

Počátkem osmdesátých let začal Čech organizovat(?) a uvádět i rockové festivaly (Beat salón) a několik let jakoby "náhradou za Schelingera" intenzivněji zpíval a vystupoval, nejvíc s karlovarskou skupinou Metronom. Pokračovalo i jeho nehudební působení na poli literárním a v oblasti naivního malířství, s kterým prý začal roku (1973) pod vlivem štědrovečerního setkání s malířem Janem Zrzavým a návštěvy u Aleny Ladové. Podle vlastního opakovaného tvrzení maluje Čech navzdory částečné barvosleposti. Vydával a vydává nejen naivistické katalogy a kalendáře, nýbrž i pohlednice a lze ho označit i za grafika. K podstatným tématům patří stará Praha a obrazy vždy poutaly jak svébytnými náměty, tak i názvy, z nichž se postupně staly krátké příběhy osvětlující vždy význam kresby.

V roce 1983 založil Čechovo prozatímní divadlo (později Čechovo prozatímně osvobozené divadlo), ve kterém působil jako autor, umělecký vedoucí, ředitel i herec. Toto zájezdové divadlo, které kritiky velmi udivovalo a pobuřovalo naivisticky laděným humorem, ale i určitým neumětelstvím, mělo navzdory svému názvu slušný úspěch. V roce 1995 byl Čech také krátce ředitelem Divadla v Dlouhé (Divadla Jiřího Wolkera).

V osmdesátých letech hrál i v dalších filmech (televizní Hlavní výhra - role televizního opraváře, koprodukce Jak nakrmit osla, Jak svět přichází o básníky, Opera ve vinici, Písně by neměly umírat - role Jana Nerudy!, slovenský film Sedm jednou ranou) a v televizních seriálech (Bakaláři, Dynastie Nováků, jím samým napsaný Třikrát s Wildou). Účast v seriálu Létající Čestmír je zřejmě mystifikací, protože role Ringa zde byla napsána psovi. Čechovy písňové texty "daly názvy" i filmům Což takhle dát si špenát a Hop - a je tu lidoop. S Petrem Novotným dva filmy pro kina také napsal: (Přátelé Bermudského trojúhelníku a Sedm hladových), a pracovali pro televizi (Jeden den v hostinci U klidného spánku). Z recese založili Fanklub peněz, který měl podrobné stanovy šířené formou "péefek".

Po převratu psal Čech i loutkový seriál Gumáci a svébytný třináctidílný seriál podle starých českých pověstí Pra pra pra... (2000), kde kupř. "funguje" díl, jenž autor fakticky jen čte nehrajícím, před kamerou shromážděným hercům. Jednu z posledních rolí měl v seriálu i Jiří Wimmer, který se během natáčení pokusil již o několikátou sebevraždu.

Po sametové revoluci se zapojil do politického života. Od roku 1991 byl Čech nezávislým kandidátem za Klub angažovaných nestraníků, pak přestoupil do ČSSD. V komunálních volbách roku 1994 se stal členem Zastupitelstva hlavního města Prahy za ČSSD.[5] Byl členem Kulturní komise HMP. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD (volební obvod Praha).[6] Zasedal zde do roku 1998. Byl členem výboru pro obranu a bezpečnost. Dále byl členem stále delegace do shromáždění Západoevropské unie v Paříži pro letectví a astronautiku a místopředsedou komise pro kontrolu a využití zpravodajské techniky Policie ČR ("velké ucho").[7]

V senátních volbách roku 1998 neúspěšně kandidoval za ČSSD do senátu na Jičínsku. Získal v 1. kole 20 % hlasů a ve 2. kole ho porazil a senátorem se stal občanský demokrat Jiří Liška.[8]

Čech, celoživotní fanoušek klubu SK Slavia Praha a člen jeho výboru, hrál léta za Amforu, než odešel pro neshodu s Karlem Vágnerem. Uplatnil se přitom i jako bavič a fotbalový i hokejový amatérský rozhodčí-klaun.

V devadesátých letech se F. R. Čech přestěhoval z centra Prahy do Modřan a dnes tvoří ještě jižněji, v dřevěném domě v Jílovišti, a tedy mimo metropoli. Především se (2010) věnuje práci na svých obrazech, ale dál se vynořuje i v zábavných televizních pořadech. Čech uspořádal mnoho desítek výstav a obrazy má v soukromých rukou po celém světě. Université Blaise - Pascal de Clermont - Ferrand reprodukovala obraz Mozart a Sallieri v celosvětovém mozartovském katalogu. Department of Neurology Yale Univ. vlastní také jeho několik obrazů. Roku 1991 se s J. Bémovou a W. Sokolem zúčastnil ARt Expo v Convention center v New Yorku.

Má dceru a syna Michaela Čecha, televizního režiséra a svého času realizátora Gumáků (s Davidem Smoljakem).

Dlouhodobě podporuje protievropskou a protiimigrační politiku Miloše Zemana a jeho spojenců. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl celorepublikovým lídrem Strany Práv Občanů a lídrem kandidátky v Praze.[9] Svou rétorikou míří hlavně na občany s nižším vzděláním [Zdroj?]. Strana, které se podle svého původního názvu také přezdívá "Zemanovci" ve volbách zcela propadla, když získala pouze 0,36 procenta hlasů.

Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Tvorba

Výběr z textové tvorby

Natočil asi tisíc dvě stě skladeb evidovaných archivem Českého rozhlasu, podílel se takřka na třech stech audionosičích a napsal na pět set textů. V závorkách většinou uvedeni interpreti, kteří text nazpívali poprvé, a není-li interpret uveden, zpívá většinou sám autor.

  • S pomocí přátel (Schelinger, též Katapult)
  • Perníková chaloupka
  • Jahody mražený (Schelinger, později i Čech)
  • Což takhle dát si špenát (Schelinger)
  • Hop - a je tu lidoop (Schelinger)
  • Lupič Willy (Schelinger)
  • Sim-sala-bim (Schelinger)
  • Zpověď nedbalého šoféra (Schelinger, natočeno pod titulem Zpověď)
  • Sníh a mráz (nejprve Sodoma, pak i Schelinger)
  • Sloní bugy (Schelinger a Helena Maršálková)
  • Nám se líbí (Schelinger)
  • Už mě nelíbej (Schelinger)
  • Znám tisíc důvodů (Schelinger)
  • Jaký jsem byl (Zoobie-Doobie)
  • Blues o bolesti
  • Což to není krásné
  • Létáme Franta-já, létáme oba dva (Čech a Schelinger)
  • Co dělá Indián (píseň zpíval Schelinger, ale nazpívána je pouze Čechem)
  • Já jsem básník-mistr péra
  • Žlučník si poručit nedá (Luděk Sobota)
  • Kondor královský (Michal Prokop)
  • Švihák lázeňský (Schelinger)
  • Janie
  • Malá dívka
  • Nech mě, mamá (Big Fat Mama) (melodie skupiny Smokie od Ch. Normana)
  • Parní stroj (Na, Ya, Ta, Ta) (Čech a Sodoma)
  • Vodotěsná ponorka (Sodoma)
  • Trpaslíci trávou jdou (Sodoma)
  • Šťastné narozeniny
  • Poslední fotka (Sagvan Tofi)
  • Praví muži zkušení (Schelinger)
  • Vemte to zkratkou
  • Kam jít
  • Romantik (Čech a Karel Kahovec)
  • To je starý (Čech a Miroslav Imrich)
  • Láska ve třech a půl (melodie Norwegian Wood=Norské dřevo od Beatles)
  • Cizinec
  • Lásky klaun (Jiří Hopp) (melodie Tokyo Nights od skupiny Krokus)
  • Ahoj, Praho, tak se měj (melodie San Francisco Bay od Smokie a Ch. Normana)
  • Díky za všechno, mámo má (Schelinger)
  • Cesty (Milan Schelinger)
  • Brouk Pytlík
  • Slyšte můj hlas lahodný
  • Já už jdu (Agadou)
  • Zelená je tráva (původně hymna anglického fotbalového klubu Chelsea, zpívá sbor vč. Antonína Panenky, Andreje Kvašňáka a Františka Veselého)
  • Olé, olé, olé, olé (The Name Of The Game)
  • Žárlivý Kakadu (Sodoma)
  • Ježek se má (Sodoma)
  • Pražákům, těm je tu hej (Pražský výběr, původní, zakázaný text na tutéž hudbu se jmenuje Protrhla se hráz nad rybníkem)
  • Jó, já se mám, že je Olda přítel můj (původní, zakázaný text na tutéž hudbu "Byl jednou jeden král" je vydaný jako Nafta nad zlato)
  • Můj koníček (Pražský výběr)
  • Komu se nelení-tomu se ženění (Haťa Paťa) (Pražský výběr)
  • Stavros Niarchos-boháč z Jevíčka
  • Hrabě X (Pražský výběr)
  • Hostina
  • Hodina H
  • Galéra
  • Viva Tonda Mahavišnu
  • Ať jdou dál (Jindřich Vobořil)
  • Nápoj lásky č. 10 (Gott)
  • Jede vlak (Gott)
  • Volný den (Gott)
  • Račte, slečno (Gott)
  • Záhadnou lásku mám (Gott)
  • Vyskoč, vstávej, k nám se dej (Vondráčková, Gott a Schelinger)
  • Mlékaři, dolej, platím já (Drobný)
  • Léto s tebou (Schelinger)
  • Už není pro mě k mání (Schelinger)
  • Jsem prý blázen jen (Schelinger)
  • Moje oči bloudí (Schelinger)
  • Chanson d´amour (Jitka Zelenková)
  • Tygr z Indie (Hunting Tigers Out Of India) (Čech a Sodoma)
  • Až mi bude sto (Sodoma)
  • Stojím zpříma (Sodoma)
  • Zavolejte na ni Sady (Sodoma)
  • Šťastný prám (Sodoma)
  • Rybí song (Sodoma)
  • Kocour Číro
  • Na Brusel, Vávro
  • Píseň o Americe
  • Mám kapsu prázdnou
  • Stalingradská píseň lásky
  • Ó, Máňo, jeď
  • Banko, kde jsou prachy mý
  • Dolů větrací trubkou (Korn)
  • Vám, madam, růži dám (Korn)
  • Tak se, hochu, dobře měj (Voborníková)
  • Zazpívám si ratata (Korn)
  • Mary, I Must Play (Olympic, melodie Petra Jandy)
  • Nebezpečná postava (Olympic)
  • Smutný holič z Liverpoolu (Olympic)
  • Mám už toho dost (Valérie Čižmárová)
  • Tak už to nejde dál (Miki Volek)
  • Kluci, držte mě (Helekal)
  • Birmingham (Helekal)
  • Zůstal jsem sám (Are You Lonesome Tonight) (Helekal) (původně Elvis Presley)
  • Kdo je rád (Running Out) (Helekal) (původně Tremelous)
  • Příběh lásky tragický
  • El Condor pasa
  • Gimi det ding (Jiří Grossmann a MIluše Voborníková)
  • Jen tiše spát (Sympathy) (Jezinky)
  • Věstonická Venuše (Jindřich Vobořil, později Katapult)
  • Raketou na Mars (Věra Špinarová)
  • Milostná píseň (Coo-coo-chi-coo) (Sodoma)
  • Mám už toho dost (Čižmárová)
  • Né, pětku né (Melen)
  • Vinnetou a Tašunko Sapa (Melen a Spolužáci)
  • Dobrou noc i den (Lukáš Vaculík a Dagmar Veškrnová)
  • Kde jsou dívky, který dřív jsem znal (Helekal)
  • Když nám teče do bot (Combo FH a Daniel Fikejz)
  • Muž ze Železných hor (Projektil)
  • Ocelový muž (Karel Černoch)
  • Mám ji rád a jsem jako slepý
  • To jsem já (Big Spender)
  • Mach a Šebestová (Melen a Spolužáci)
  • Bojím se zubaře (Melen a Spolužáci)
  • Diskotéka
  • Antonín Pavlata (Mustafa Ibrahim = v originále píseň skupinu Queen)
  • Dělám hú (Schelinger a Čech)
  • Pláče, pláče fotbal
  • Zemětřesení (Milan Schelinger)
  • Alchymista (Schelinger)
  • Sen (Schelinger)
  • Zdenda Bum bum kanón
  • Manekýnka (Pavel Roth)
  • Špatný dny (Pavel Roth)
  • Zuzů (Zoo-Zoo) (Barbora Lišková)
  • Šubidubi sem, šubidubi tam (Barbora Lišková)
  • Temně hučí pec má stará (Patrasová)
  • Sněhová královna (Karel Kahovec)
  • Chtěl bych
  • Krásná neznámá (Petr Rezek)
  • Anna, ó, Anna
  • Rallie Praha - Semily
  • Sám jsem upad, sám si vstanu (Satisfaction, Rolling Stones)
  • Praha - Bohumín (Abraxas)
  • Poprvé v Praze (Bronz)
  • Dobrý den (To Be Superman) (Čech a Markéta Muchová)
  • Perpetuum mobile (Schelinger)
  • Kdo ví (Schelinger)
  • Jaro (Schelinger)
  • Čas (Schelinger)
  • Pohřeb přítele (Schelinger)

Divadelní hry

  • Loupežníci na Chlumu aneb Statečná Bibiána (1985, na motivy hry Jana Nepomuka Štěpánka z roku 1820)
  • Dívčí válka (1985, přes 1600 repríz!)
  • Smějeme se se Shakespearem aneb Vraždící maniak (1987, podle hry napsal Čech TV seriál Třikrát s Wildou)
  • Perníková chaloupka (1987)
  • Pravda o zkáze Titaniku (1988)
  • Sjezd za vaše peníze (1990)
  • Pra pra pra (2000)
  • Oheň a voda (2004)
  • Na Brusel, Vávro, na Brusel (2004, titul parafrázuje větu z povídky Šimka a Grossmanna Výlet s Lomcovákem Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!)
  • Po svatbě ráj (?)

Knihy

  • Půl a půl je celá (Albatros 1978, také slovensky, 2. vydání 1985 v nákl. 55 000 výtisků, il. Gabriel Filcík)
  • Tvarové hry (Albatros 1980, il. Gabriel Filcík)
  • Z mého života (Komise pro tisk a informace ÚV Svazu hudebníků 1983, il. Vladimír Jiránek, původně část na pokračování v Melodii roč. 1981, 1-12, pod titulem Z deníku osamělého běžce)
  • Čechovo prozatímní divadlo. Bulletin. Saison 1988/89 (Čechovo prozatímní divadlo 1988)
  • Ruský týden (Studio dobré nálady-Kredit 1990, il. Ota Jirák, původně na pokračování v Novém Dikobrazu)
  • Ruský týden (2. vydání, Šebek a Pospíšil 1991)
  • Dívčí válka (Severočeské nakladatelství 1990, il. Jiří Winter-Neprakta)
  • Ringo v Annonci (Carmen 1991, původně na pokračování v časopise Annonce)
  • Můj boj (Studio dobré nálady s. r. o, nakladatelství Kredit 1993)
  • Ringo (Venkov 1993, doplněno rozhovorem s Janem Czechem, který knihu zřejmě nahrál a převedl to textové podoby)
  • Jiří Schelinger: Život a... (Orba 1994, s Milanem Schelingerem a Petrem Bošnakovem, 2. vydání KMa 2003)
  • Naivní svět Františka Ringo Čecha (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky 1994, kalendář)
  • Češi a jejich samičky 1 (Arkanum 1995)
  • Češky a jejich samci 2 (Jaroslav Ředina 1996)
  • Proč ta sova tolik houkala. Hú Is Hú is hú is hú is hú (Eminent, 1998, ISBN 80-85876-72-8,
  • Dívčí válka, Eminent, 1999, ISBN 80-85876-82-5,
  • Pra pra pra..., Pilsen Press, 1999, ISBN 80-238-6756-3,
  • Cucurucuců, Ikar, 2003, ISBN 80-249-0292-3,
  • Praha 2006/Prague-Prag-Praga 2006 (PRESCO GROUP 2005, kalendář)
  • Ruský týden/Titanic aneb kdo jinému jamu kopá, sám do ní padá, (2 vydání, Ikar - 2007, ISBN 978-80-249-0972-1 - Titanik vyd. 2., Ruský týden vyd. 3., (V Euromedia Group 2.)
  • Češi a jejich samičky aneb Češky a jejich samci, Galén, 2007, ISBN 978-80-7262-503-1,
  • Obrazy. Výstavní katalog (Divadlo Hybernia 2007)
  • Jako Čuk a Gek (Ikar, 2008, s Petrem Novotným, ISBN 978-80-249-1081-9,
  • Generace Beatles aneb Rok stárnoucího rockera (Euromedia Group - Ikar, 2012, ISBN 978-80-249-1975-1)
  • Generace Beatles aneb Cestou do krematoria (Euromedia Group - Ikar, 2015, ISBN 978-80-249-2910-1)
  • Z deníku osamělého běžce 1 / 2012 (Galén, 2016)

Edice Zpíváme s kytarou (výběr). Jde o několik desítek dalších samostatných Čechových publikací v rámci edice i s písněmi jiných textařů obsahující u textů i notové záznamy. Supraphon tyto tiskoviny vydával v nákladu i přes 5000 výtisků až do roku 1985.

  • Sim.sala-bim/Píseň mou s sebou vem (sv. 235)
  • Zapadákov/V kartách já smůlu mám/Nápoj lásky č. 10 (sv. 240)
  • Milostná píseň/Co vítr vzal (sv. 245, 1975)
  • Zima, zima, zima, zima/Mlékaři, dolej, platím já/Tam u dvou cest (sv. 266)
  • Léto s tebou/Ptají se lidé/Evženie (sv. 273, celé od Čecha)
  • Mám už toho dost/Koně vraný/Už se připozdívá (sv. 303, 1977)
  • Hvězda stříbrného plátna/Což takhle dát si špenát/Pražské ráno (sv. 325)
  • Praví muži zkušení/Mám, co každý má/Mušketýr (sv. 326, 1977)
  • Šubidubi sem, šubidubi tam/Poslední deska (sv. 446, 1982)
  • Já už jdu/Blíženci (sv. 466, 1983)
  • Třešňová nálada/Marathon (sv. 490, 1984, celé od Čecha)
  • Maxižárlivá holka/Jó, brácho, měl jsi pravdu (sv. 492, 1984, celé od Čecha)

Knihy, kde je spoluautorem

  • Čtyři hrají rock (Panton 1986, s Jaromírem Tůmou, neuveden, o Olympicu)
  • Verše pod osnovou (Panton 1986, písňové texty)
  • Karel Gott´78 (Supraphon 1978, písňové texty)
  • Příběhy z divokého východu (Riosport-press 1991, s Ivanem Mládkem, jen autorem předmluvy)
  • Hádej, kam půjdem na flám (Kredit 1992)
  • Kde, kdy a jak knihu nejraději čtu (AZ servis 1993)
  • 99 písní Olympicu (BESTIA a MUZIKUS 1994, vč. textů Mary, Nebezpečná postava a Nikdo neotvírá)
  • Snídaně s Novou (Forma 1995)
  • Jedeme do Anglie (Forma 1996)
  • Jiří Schelinger, Jiří Šlitr, Jiří Hrzán (Formát 1998)
  • Herci malují (Knižní klub 1999)
  • Amfora. Gigant na góly a fóry (Jota 1998, s Jaromírem Tůmou a Petrem Salavou, neuveden)
  • Ondřej Suchý: Aluminiový klíček Felixe Holzmanna (MODRÝ STŮL 2006)

Rozhlasová tvorba

Namluvené knižní audionosiče

  • Z mého života I, II (Bonton 1990)
  • Ruský týden I, II (B a M Music 1995)
  • Dívčí válka I, II (B a M Music 1999)
  • Češi a jejich samičky (Goja 1999)
  • Pra pra pra... (Popron 2004)
  • Jako Čuk a Gek 1, 2, 3 (Firma 6P - Petr Novotný 2010)

Záznam divadelní inscenace na audionosiči

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.lidovky.cz/anticharta-za-nove-tvurci-ciny-ve-jmenu-socialismu-a-miru-pm0-/redakce.aspx?c=A070108_122257_ln_redakce_hrn viz příloha část 4, 4. sloupec, 5. řádek od spoda
  2. ↑ https://video.aktualne.cz/dvtv/ztrata-pameti-frantiska-ringo-cecha-podepsal-nebo-nepodepsal/r~f2406b98af5d11e7b128002590604f2e
  3. ↑ Ztráta paměti Františka Ringo Čecha? Podepsal, nebo nepodepsal s Jiřím Schelingerem antichartu?. Aktuálně.cz | Video - Jen to, co musíte vidět. 2017-10-12. Dostupné online [cit. 2018-08-29]. 
  4. ↑ Lidové noviny, 16.10.2017, rubrika: Kultura, Strana:08, Titulek: V ruce pero měl, ale nepodepsal, Autor: ONDŘEJ BEZR
  5. ↑ Počet obyvatel: 1 181 610 Osoba: František Čech [online]. komunalnipolitika.cz [cit. 2012-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. 
  6. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 31.5. - 1.6.1996 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ František Čech [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ http://volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=37&xv=1&xt=1 Senátní volby 1998
  9. ↑ Voliči nejsou idioti, řekl Ringo. Povede Zemanovu stranu do voleb. Seznam Zprávy [online]. 2017-08-10 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Hvězdy vinylu [online]. Český rozhlas [cit. 2015-01-16]. Dostupné online. 

Literatura

  • Pavel Frýbort: Jen jednou dostat šanci (1984, próza pojednávající především o skupině Katapult)
  • Vojtěch Steklač: Dvoreček. Malostranská noveleta (Československý spisovatel 1985, Čech je hrdinou 29. kapitoly na str. 126-129 pod jménem František Bivoj Marek)
  • Pavel Grym: Anekdoty od A do Z (Ivo Železný 1993, str. 33-34)
  • Oldřich Říha, Petr Bošnakov: Katapult story (Forma 1995)
  • Alexandr Mitrofanov: Za fasádou Lidového domu (AURORA 1998, samostatná kapitola str. 156-161 je věnována v druhé části i Pavlu Dostálovi)
  • Petr Novotný a Marie Formáčková: Továrna na legraci (OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 1999, str. 140-141 aj.)
  • Matzner, Poledňák, Wasserberger a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III. Část jmenná. Československá scéna - osobnosti a soubory (Supraphon 1990, 25 000 výtisků, str. 85-86, autorem hesla František Ringo Čech je zde Miroslav Balák)
  • Vojtěch Lindaur, Ondřej Konrád: Život na tahu aneb Třicet roků rocku (1990, knižní vydání seriálu z Gramorevue "Kdopak by se rocku bál?" mapující roky 1956-1983)
  • Kdo je kdo. Obec spisovatelů (Obec spisovatelů 1996)
  • Miroslav Balák, Josef Kytmar: Československý rock na gramofonových deskách (rocková diskografie 1960-1997) (Indies Records, Brno 1998, 1200 výtisků)
  • Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (vydala Agentura Kdo je Kdo) Heslo František Ringo Čech poprvé ve vydání z roku 2002 a znovu např. 2005
  • Literární encyklopedie Salonu (anonymní, redakcí = Jakub Šofar a Zdenko Pavelka - mírně doplněné heslo Iva Fencla František Ringo Čech zveřejněné na konci vnitřní přílohy Práva Salon, 1. 6. 2006)
  • Vojtěch Lindaur, Ondřej Konrád: Bigbít (Albatros Plus 2010, zde Lindaur navíc mapuje i roky 1983-1989)

Související články

Externí odkazy

Olympic
Petr Janda • Milan Broum • Pavel Březina • Martin Vajgl
Jiří Valenta • Milan Peroutka • Miloslav Růžek • Miroslav Berka • Pavel Chrastina • František Ringo Čech • Jan Antonín Pacák • Jaromír Klempíř • Jiří Laurent • Ladislav Klein • Miki Volek • Jiří Korn • Petr Hejduk • Pavel Bobek • Jan Hauser • Jiří Hauser • Ladislav Chvalkovský • Pavel Petráš • Petr Kaplan
Studiová alba
Želva (1968) • Pták Rosomák (1969) • Jedeme jedeme (1971) • Olympic 4 (1973) • Marathón (1978) • Prázdniny na Zemi (1980) • Ulice (1981) • Laboratoř (1984) • Kanagom (1985) • Bigbít (1986) • Když ti svítí zelená (1988) • O, jé (1990) • Dávno (1994) • Brejle (1997) • Karavana (1999) • Dám si tě klonovat (2003) • Sopka (2007) • Back to Love (2011) • Souhvězdí šílenců (2013) • Souhvězdí drsňáků (2014) • Souhvězdí romantiků (2015) • Trilobit (2018) • Kaťata (2020)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ringo_Čech&oldid=20699427“