Jiří Grossmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o českém herci a komikovi. O architektovi pojednává článek Jiří Grossmann (architekt).
Jiří Grossmann
Narození 20. červenec 1941
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 5. prosinec 1971 (30 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí Hodgkinova nemoc
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Povolání herec, spisovatel, básník, autor písní a televizní herec
Aktivní roky 1960 - 1971
Manžel(ka) Jana Bonhardová (rozvod cca 1970)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Jiří Grossmann (20. červenec 1941 Praha – 5. prosinec 1971 Praha) byl český komik, humorista, zpěvák, textař, divadelní autor a muzikant spjatý s divadlem Semafor. Tvořil autorskou a hereckou dvojici s Miloslavem Šimkem (Š+G). Nazpíval duety s Naďou Urbánkovou či Miluškou Voborníkovou. Jeho tvorba se Šimkem patřila ve své době (přelom 60. a 70. let) k vrcholu české politické satiry, psali však i texty a skeče ryze absurdního rázu.

Svou jedinou filmovou roli ztvárnil v muzikálu z pera Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Zločin v šantánu (1968).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Když byl Jiří Grossmann na vojně, založil hudební soubor s Miloslavem Šimkem a Karlem Černochem. Byla mu zde poprvé diagnostikována Hodgkinova choroba, která byla v té době prakticky neléčitelná a kvůli tomu byl propuštěn do civilu, a k souboru se již nevrátil. Tehdy se ale ještě podařilo onemocnění chirurgickým zákrokem odstranit. V té době také potkal svou budoucí manželku Janu Bonhardovou. Hlásil se na filozofickou fakultu, tam ho ale nevzali, a tak začal studovat ČVUT. Během studií na stavební fakultě, kterých později zanechal, hrál na kontrabas a zpíval v kapele Dixie Party a později hrál po večerech v klubu Olympik.

S Miloslavem Šimkem se začal scházet v kavárně a psát spolu své první společné povídky a hry. Sedávali zejména u jednoho stolu který nazývali ,,tradiční". Lidé tam prý moc nesedávali, neboť se nacházel u toalet. Grossmann se Šimkem si ho ale tak oblíbili, že Jiří Grossmann na něj zespoda vyryl jejich iniciály. Nikdo ale neví, kde ten stůl s jejich jmény skončil. Vzhledem k tomu, že Šimek byl zapřísáhlý nekuřák, kouřil cigarety jen Grossmann a kouř vždy foukal „omylem“ přímo Šimkovi do očí. Jejich první hra nesla název V tomhle teta nehraje.

S Jiřím Brabcem založil skupinu Country Beat Jiřího Brabce. Mnoho písní, které pro tuto skupinu napsal, poté zpíval sám nebo je zpívali jiní zpěváci (např. Naďa Urbánková nebo Pavel Bobek). V roce 1967 dostali Grossmann se Šimkem nabídku od Jiřího Suchého (Jiří Šlitr s tím původně nesouhlasil, neboť se mu nelíbil jejich druh humoru), aby se začlenili do divadla Semafor, což s radostí udělali. Zde pak vystupovali se svými pásmy scének, písniček a povídek (Besídka zvláštní školy, Návštěvní dny, Večer pro otrlé aneb pět Pupáků atd.). Jiří Grossmann se kvůli Semaforu vzdal kariéry zpěváka (pravidelně ale zpíval v rámci jejich semaforských pořadů) a Miloslav Šimek zanechal svého povolání pedagoga.

Podpis Jiřího Grossmanna (na jeho náhrobku na Vinohradském hřbitově v Praze.

Když mu bylo 28 let a jeho kariéra se Šimkem byla na vrcholu, jeho nemoc se ozvala znovu. Jak se jeho pobyty v nemocnici stávaly delšími a častějšími, Grossmann si uvědomoval, že jeho předčasná smrt se blíží, a tuto náladu zpodobnil v jednom ze svých nejslavnějších textů – písni Závidím, kterou napsal pro Naďu Urbánkovou. Měsíc před svou smrtí byl Jiří Grossmann na vlastní přání ještě převezen z nemocnice do Semaforu, kde se z jeviště naposledy rozloučil se svými diváky, kolegy a přáteli. Když mu poté hlediště tleskalo, pravděpodobně to již ani neslyšel. Hned po rozloučení ho odvezla sanitka do nemocnice, ze které již nikdy nevyšel.

„Obdivoval jsem ho, jak byl statečnej, protože on hrál a už se skoro neudržel na nohou“ – řekl o Grossmannovi Jiří Suchý.

Jiří Grossmann podlehl Hodgkinově chorobě ve věku 30 let. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze, jen pár metrů od svého kolegy ze Semaforu Jiřího Šlitra, který předčasně zemřel o dva roky dříve. Stejné onemocnění, kterému podlehl Jiří Grossmann, prodělali i český herec Jiří Bartoška, český zpěvák Karel Gott nebo spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen; všichni se vyléčili. Karel Gott na podruhé nemoci podlehl.

Hrob na Vinohradském hřbitově v Praze


Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 Besídka zvláštní školy (povídky Š+G)
  • 1990 Besídka bývalých žáků zvláštní školy (povídky Š+G a J. Krampola, vydáno po smrti J. Grossmanna)
  • 1993 Povídky aneb nechci slevu zadarmo (povídky Š+G, vydáno po smrti J. Grossmanna)
  • 2008 Povídky (povídky Š+G, vydáno po smrti J. Grossmanna a M. Šimka jako vzpomínka na Š+G)

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Bylo vydáno nesčetně hudebních nosičů, které obsahují hry (Besídky, Návštěvní dny aj.) či jejich fragmenty, či povídky – vše z autorské dílny dvojice Š+G.

Následující kompilační alba jsou zaměřena pouze na písňovou tvorbu Jiřího Grossmannna:

  • Ano, pane Jiří (Panton 1987)
  • Své banjo odhazuji v dál (Supraphon 1990, znovu 2009)
  • Jako kotě si příst. (Supraphon, p2002)
  • Závidím. Naďa Urbánková zpívá Jiřího Grossmanna (Supraphon 2004)
  • Až tě náhodou potkám. Zlatá kolekce (3CD) (Supraphon, p2011)

Divadelní představení[editovat | editovat zdroj]

  • 1967 Besídka zvláštní školy
  • 1968 Návštěvní den č. 1
  • 1968 Večer pro otrlé aneb Pět Pupáků
  • 1968 Návštěvní den č. 2
  • 1968 Besídka v rašeliništi
  • 1970 Othello odpadá aneb Večer u kulečníku
  • 1970 Návštěvní den č. 3
  • 1971 Besídka divadelní aneb Staříček Hamuša ožil
  • 1971 Návštěvní den č. 5

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Zločin v šantánu (1968) – jediná dramatická role JG ve filmu (eskamotér či šantánový kouzelník)
  • Návštěvní den č. 2 (1969)
  • Návštěvní den č. 3 (1969)
  • Návštěvní den č. 4 (1969)
  • Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna v Semaforu (1970)
  • Pánský večírek (1970)
  • Návštěvní den č. 5 (1970)
  • Návštěvní den č. 6 (1970)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]