Domažlice: Porovnání verzí

Domažlice
	Náměstí Míru v Domažlicích
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Domažlice
Obec s rozšířenou působností	Domažlice; (správní obvod)
Okres	Domažlice
Kraj	Plzeňský
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	49°26′26″ s. š., 12°55′47″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	11 155 (2024)
Rozloha	24,62 km²
Nadmořská výška	428 m n. m.
PSČ	344 01
Počet domů	1 849 (2021)
Počet částí obce	6
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	19
Kontakt
Adresa městského úřadu	Městský úřad Domažlice; náměstí Míru 1; 344 20 Domažlice ; podatelna@mesto-domazlice.cz
Starosta	Zdeněk Novák
	Oficiální web: www.domazlice.eu
	Domažlice
Další údaje
Kód obce	553425
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 15. 12. 2021, 11:15

Domažlice (německy Taus) je město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji a tradiční centrum Chodska, nacházející se na řece Zubřině, 47 km jihozápadně od Plzně a 10 km od česko-německých hranic. Žije zde přibližně 11 tisíc^[1] obyvatel. Sestávají z vlastního města, čtyř předměstí a vsi Havlovice. Historické centrum města je městskou památkovou rezervací.

Historie

Nejstarší psané zmínky o Domažlicích se datují ke konci 10. století, kdy zde existovala pouhá osada.

„K významné fortifikačně statutární změně lokality dochází v 60. letech 13. stol., kdy se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z důležitých opor Přemyslovy státnické politiky.“^[3] Místní hrad se stal sídlem purkrabího, pod jehož pravomoc náležely i svobodné chodské vsi. Roku 1373 byly předměstí a okolní vsi vypáleny bavorskými vojsky.

V období husitských válek se město přidalo na stranu Táboritů. V srpnu roku 1431 bylo obléháno vojsky čtvrté křížové výpravy v čele s markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Giulianem Cesarinim, jež 14. srpna mezi Domažlicemi a městečkem Kdyně porazily spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého (bitva u Domažlic). Město pak nadále stálo při králi Jiřím z Poděbrad a roku 1467 se domažličtí postavili s českým vojskem proti bavorské křížové výpravě v bitvě u Nýrska. V období pozdní gotiky byl vylepšen městský obranný systém, přičemž došlo k výstavbě kruhové hlásky na náměstí, jež dodnes tvoří klasickou dominantu Domažlic. Z roku 1592 pak pochází nejstarší vyobrazení města, podle něhož se dají vysledovat proměny centrální zástavby.

Počátkem 17. století se Domažlice i přilehlé obce připojily ke stavovskému povstání, na které po Bílé hoře navázalo povstání Chodů. Celkově znamenalo 17. století pro město úpadek. Situace se postupně zlepšovala až v 18. století. Tehdy se již začal rozvíjet drobný průmysl a Domažlice se staly důležitým trhovým městem. 19. století přineslo české národní obrození. Národopisná oblast Chodska se tehdy stala velmi oblíbenou pro mnohé významné osobnosti. V této době došlo k další modernizaci města - bouraly se hradby a některé brány, hradební příkopy byly zasypány, a město se mohlo rozšiřovat i za své původně jasně stanovené území.

V neděli 22. února 1891 pronesl v sále Baucově předvolební projev před třemi stovkami voličů profesor Tomáš Garrigue Masaryk.^[4]

13. srpna 1939 se při příležitosti Vavřinecké poutě, jako vyjádření odporu odstoupení československého pohraničí, konalo velké protestní shromáždění. Domažlice totiž, díky svému převažujícímu českému obyvatelstvu, zůstaly na území Protektorátu Čechy a Morava, zatímco mnohé obce v jejich okolí se podle procentuálního zastoupení Němců staly součástí říše. Celou situaci komplikoval ještě fakt, že hranice byla častokrát utvořena velmi nesmyslně. Vlak z Plzně do Domažlic údajně sedmkrát přejížděl tehdejší státní hranici. V květnu 1945 město osvobodila americká armáda.

V noci z 11. na 12. července 1945 bylo zavražděno a pochováno v hromadných hrobech v pískovně nacházející se na pravé straně silnice mezi Domažlicemi a Draženovem asi 100 osob, přibližně 120 osob bylo zastřeleno na domažlickém nádraží a v jeho blízkosti zahrabáno. Oběťmi byli Němci ze sběrného tábora v Chrastavicích, kde se připravovali k odsunu.^[5]^[6]

Roku 1948 byla uzavřena hranice a Domažlicko, dříve významná příhraniční oblast na rozhraní Čech a Bavorska, se stala oblastí na výspě východního bloku.

V roce 1960 Domažlice obhájily status okresního města. Moderní okres Domažlice od toho roku zahrnoval území o ploše přibližně 1 140 km². Do jeho území byla spojena největší města jako Kdyně, Horšovský Týn nebo Holýšov, spolu s přilehlými obcemi. To podpořilo rozvoj průmyslu i služeb ve městě.

Postupně vznikly nové průmyslové závody a budovy správních úřadů. Vlivem výstavby sídlišť, zejména na Týnském předměstí, rostl počet obyvatel. Ten v 70. letech překročil počet 10 000 a nadále rostl. Sídlištní výstavba nezasáhla citelněji do historického jádra města.

Po roce 1989 došlo po otevření hranic k opětovnému rozvoji turistického ruchu ve městě i okolí. Město začalo spolupracovat se svým bavorským „protějškem“ Furth im Wald. Mezi nejvýznamnější počiny současné doby můžeme řadit přeložku silnice I/26, která v roce 1998 odvedla tranzitní dopravu z předměstí; a výstavbu nové nemocnice, která nahradila nevyhovující areál v roce 2006.

Památky

V centru města se nachází historické jádro s měšťanskými domy ze 14. až 16. století, dnes jsou součástí městské památkové rezervace. Dochovaly se také zbytky již zmíněného gotického opevnění, zámek (ten vznikl přestavbou původního hradu v 18. století), gotický farní kostel a klášter.

Z původního Chodského hradu založeného Přemyslem Otakarem II. se zachovala jenom věž a část opevnění. V letech 1726–1730 byl hrad barokně přestavěn na solnici.^[7] V roce 1995 hrad vyhořel, ale následky požáru se naštěstí podařilo relativně brzy odstranit. Dnes najdeme v objektu hradu Muzeum Chodska.
Arciděkanský kostel Narození Panny Marie – původně raně gotický z druhé poloviny 13. století. V 15. století zaklenut a změněn v trojlodí, vyhořel roku 1747, v letech 1751–1756 barokně přestavěn. Ke kostelu přiléhá městská věž, která tvoří dominantu náměstí Míru i celých Domažlic. Věž je 56 metrů vysoká, nahoru vede 194 schodů. Je šikmá, její odchýlení od svislé osy činí 59 centimetrů. Ve věži byly po požáru v roce 1822 zavěšeny 4 zvony (největší Zikmund z roku 1824 váží 1760 kg, dále Marie, Jan – Umíráček, nejmladší a nejstarší je Advent).
Dolní brána – asi nejznámější domažlická brána. Najdeme ji na dolním konci náměstí Míru. Pochází z 60. let 13. století.
Radnice – novorenesanční budova vystavěná na místě původní renesanční stavby, byla vybudována v roce 1893
Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie – Kostel založen ve druhé polovině 13. století, přestavěn v letech 1774–1787.
Kostel Zvěstování Páně (U Svatých) – původně farní kostel pro venkovské obce. U kostela je tzv. malá fara. Založen počátkem 14. století, opraven po požáru roku 1648. V těsné blízkosti kostela stával kostel sv. Jakuba a odtud se říká kostelu „U Svatých“.
Kostel svatého Vavřince (na Veselé Hoře) – Kostel byl postaven roku 1775 na místě kaple z let 1695–1698, obnoven roku 1851.
Kaple svaté Anny (pod Vavřinečkem)
Národní památník Domažlice – největší husitský žulový kalich v Evropě s naučnou stezkou a originální sochařskou galerií pod širým nebem (vrch Baldov)

Další stavby

Kellnerův mlýn – Hořejší Předměstí, Kozinova č.p. 52, zbořen
Ludvíkův mlýn – Hořejší Předměstí, Kozinova č.p. 49, zbořen
Váchalův mlýn – Hořejší Předměstí, Kozinova č.p. 46

Muzea a galerie

Chodské slavnosti

Každý rok v srpnu se v Domažlicích konají známé Chodské slavnosti. Jejich tradice byla zahájena bezprostředně po skončení druhé světové války – pouť na Vavřinec se opět konala 12. srpna 1945. Církevní význam této akce byl za komunismu potlačován, ale folklorní ráz původní poutě se zachoval. Oslavy se ale přesunuly od kostela sv. Vavřince do města. Po revoluci jsou slavnosti opět spojovány s svatovavřineckou poutí a jsou nejvýznamnější kulturní akcí na Domažlicku.

Obyvatelstvo

Národnostní složení

Podle údajů ČSÚ ze Sčítání lidu v roce 2001 žilo v Domažlicích 11 048 obyvatel. 93,75 % občanů bylo národnosti české, 1,49 % slovenské, 1,13 % vietnamské a 0,22 % německé. Zbylé národnostní skupiny jsou v zastoupení pod 20 občanů.

Náboženství

Ke dni sčítání bylo z celkového počtu obyvatel zjištěno 30,87 % věřících. Z nich 87,48 vyznávalo římskokatolické náboženství, 3,52 % věřících se řadilo k českobratrské evangelické církvi. 1,29 % věřících byli potom členové Církve československé husitské. 57,48 % bylo bez vyznání, u 11,66 % obyvatel nebyla zjištěna příslušnost či nepříslušnost k určitému náboženství.

Vývoj počtu obyvatel

Rok	1970	1980	1991	2001	2003	2006	2013
Počet obyvatel	9 044	11 256	11 519	11 048	10 944	11 042	11 104

Věková struktura obyvatel obce Domažlice roku 2011
Rodinný stav obyvatel obce Domažlice roku 2011
Vzdělání obyvatel obce Domažlice roku 2011

Služby a instituce

Město zřizuje městskou knihovnu, kulturní středisko, domov s pečovatelskou službou, základní uměleckou školu, dvě základní školy (Msgre. B. Staška a Komenského), mateřskou školu s mnoha pobočkami, dětské jesle a plavecký bazén. Dalšími významnými vzdělávacími ústavy jsou Gymnázium Jindřicha Šimona Baara, 2 střední odborná učiliště a vyšší odborná škola. V Kozinově ulici byla počátkem roku 2006 otevřena nová budova nemocnice. Nahradila starou, nevyhovující nemocnici v ulici U nemocnice, která teď už u nemocnice vlastně vůbec není. Ve městě sídlí také územní odbor Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor Domažlice, okresní hygienická stanice a okresní soud.

Možnosti nákupů zajišťuje prodejna Albert (na náměstí), diskontní prodejna PENNY MARKET (ve Švabinského ulici) a 2 prodejny Jednoty (v Mánesově a Švabinského ulici). Na náměstí Míru a v přilehlých ulicích najdeme potom širokou síť obchodů všeho druhu od oděvních, přes elektro, až po různá papírnictví nebo železářství. Zejména v centru města najdeme velké množství restaurací různého druhu a cenových kategorií - od českých hospod, různých barů a heren až po pizzerie. Restauračních zařízení ve městě je celkem asi 70.

Na katastru města najdeme 6 hotelů a několik penzionů a ubytoven. Nejvyšší počet lůžek má hotel Družba na Týnském předměstí (88).

Doprava

Do roku 1998 se v Domažlicích nacházela křižovatka silnic I/26 (Plzeň-Folmava) a I/22 (Vodňany-Strakonice-Klatovy-Domažlice). V tom roce byla ale vybudována přeložka a silnice I/26 Domažlicemi již neprochází. Původní silnice I. třídy se stala součástí silnice II/193 Domažlice-Horšovský Týn-Stříbro-Žlutice.

Domažlice jsou čtyřsměrným železničním uzlem. Protínají se tam tratě č. 180 Plzeň-Furth im Wald, č. 184 Domažlice-Poběžovice-Planá u Mariánských lázní a č. 185 Domažlice-Klatovy. Na území města je 1 železniční stanice (Domažlice) a 1 zastávka (Domažlice město).

Domažlice jsou také cílovou stanicí mnohých autobusových linek sjíždějících se z různých koutů okresu. Rovněž zde ale projíždějí nebo končí i dálkové linky, např. ve směru na Plzeň. Ve městě není vybudováno žádné autobusové nádraží. Autobusy jsou odstavovány na terminálu v Poděbradově ulici, vzniklém v roce 1990. Mnohé linky zajíždějí také k železniční stanici. V provozu je jedna linka městské autobusové dopravy v Domažlicích, za tarif MHD se přepravuje i na městských úsecích regionálních linek.A především autobusové a vlaková doprava.

Průmysl

Stejně jako mnohá jiná česká města, i Domažlice hodlají přilákat na své území nové investory. Proto je budována průmyslová zóna. Jako nejvhodnější místo pro její realizaci byla zvolena lokalita bývalých kasáren jižně od silnice I/22 Draženov-Klatovy. Stávající průmyslové podniky ve městě jsou zaměřeny především na strojírenskou a textilní výrobu. Nezaměstnanost ve městě se drží na velmi nízké úrovni - v Domažlicích a okolí podle údajů ÚP Domažlice z ledna 2007 jen 5,60 %.

Členění města

Město se v současnosti skládá ze dvou katastrálních území a šesti místních částí. V letech 1980–1990 byla součástí Domažlic dnešní obec Babylon.^[8]

Katastrální území

Domažlice – části Město a všechna předměstí (Dolejší, Hořejší, Bezděkovské a Týnské)
Havlovice u Domažlic – část Havlovice

Místní části

Bezděkovské Předměstí – leží na jihovýchodním svahu města. Jeho domovní fond je tvořen převážně rodinnými domky. Nachází se zde průmyslová základna Domažlic společně s železničním nádražím. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2001 zde žilo 2 331 obyvatel.
Dolejší Předměstí – malá čtvrť nízkých městských domů, sevřená ulicemi Poděbradova a Prokopa Velikého. Má 633 obyvatel (2001).
Havlovice – původně samostatná obec, ležící 3 km západně od města, dodnes mimo souvislou zástavbu Domažlic. Má ryze vesnický charakter. Nedaleko Havlovic je křižovatka silnic I/26 a II/193. Železniční zastávka. 151 obyvatel.
Hořejší Předměstí – západní část města. Najdeme tam jak panelovou, tak i starší zděnou zástavbu, plavecký bazén, stadion a různá hřiště. Na jeho okraji je budova nové nemocnice. 2 728 obyvatel.
Město – historické jádro města, počet obyvatel 509.
Týnské Předměstí – sídliště na severním svahu. Sídlí zde okresní soud. Počet obyvatel 4 696.

Správní území

Domažlice byly dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Domažlice ale stále existuje a skládá se z 85 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností čítá 30 obcí.

Okolní obce

Řazeno po směru hodinových ručiček:

Okolí města

Na nedalekém Čerchově byla postavena s přispěním města Domažlice Kurzova rozhledna, ze které je krásný výhled na město.

Nad městem na vrchu Baldov stojí v torzu nedokončený a mezigeneračně obměněný husitský Národní památník Domažlice, který je s jeho robustní základnou složeného základního kamene z roku 1931 zapsán v Ústředním státním seznamu chráněných kulturních památek ČR a v roce 2015 byl nově doplněn o obří prstencový žulový kalich. Památné místo k sobě přitahuje zaslouženou zvýšenou pozornost široké veřejnosti také naučnou stezkou a originální sochařskou galerií pod širým nebem, vzniklou právě z podnětu legendární světoznámé středověké bitvy, která zásadně předznamenala postupné rozšiřování protestantismu a náboženské tolerance v celé Evropě. Zájem světové veřejnosti o toto vojensky a historicky přitažlivé místo v České republice mělo podpořit také barvité velkoformátové výtvarné panoráma, zachycující vítězoslavnou scénu z Bitvy u Domažlic. Autorem návrhu velkoplátna z roku 1935 s plastickým popředím ve formátu 9 krát 30 metrů, které dosud čeká na jeho úplné dokončení, byl akademický malíř Jan Šebek.

Osobnosti

Božena Němcová (1820–1862), spisovatelka
Antonín Steidl (1832–1913), lékař a politik, okresní starosta
Josef Mukařovský (1851–1921), malíř
Emanuel Peroutka (1860–1912), profesor starověkých dějin
Jindřich Šimon Baar (1869–1925), katolický kněz, básník a spisovatel
Josef Pelnář (1872–1964), český lékař, jeden ze zakladatelů českého vnitřního lékařství
Jindřich Jindřich (1876–1967), hudební skladatel, klavírista, sbormistr, etnograf a sběratel lidových písní
Ladislav Klíma (1878–1928), filosof
Alfons Bébar, OSA (1881–1940), převor domažlického kláštera
Gabriel Hart (1894–1961), herec a režisér
Jan Vrba (1889–1961), český lesník, učitel, básník a spisovatel
František Michl (1901–1977), malíř, designér a grafik
Augustin Emil Dorničák, OSA (1929–2008), převor domažlického kláštera
Zdeněk Vyšohlíd (* 1948), filosof
Václav Jehlička (* 1948), český politik, senátor a v létech 2007-2009 ministr kultury

Partnerská města

Galerie

Dům na ulici Branská čp 56
Socha na zdi Augustiniánského kláštera
Branka v Domažlicích

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
↑ Citace z webu města Domažlic
↑ Karel Prach: Masaryk a Domažlice, str. 30–47, váz. 111 str., nákladem Městského musea v Domažlicích jako ročenka na rok 1938 (k dvacátému výročí vzniku Republiky československé), 1000 výtisků, Domažlice, říjen 1938
↑ CS Magazin. www.cs-magazin.com [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.
↑ MOTÝL, Ivan. Jdem opíkat zajíce! To znamenalo upalovat Němce aneb Poválečné násilí není odčiněno. cnn.iprima.cz [online]. 2021-05-24 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Domažlice, s. 116–117.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 29.

Literatura

PROCHÁZKA, Zdeněk: Domažlice. Historicko-turistický průvodce městem a jeho památkami; Domažlice, 2014; 240 s. ISBN 978-80-87316-49-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Domažlice na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Domažlice ve Wikislovníku
Domažlice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Oficiální stránky
Městské informační centrum
Národní památník Domažlice

[f4ed3b5e0821fe76903699b9c02c99007ec9c957-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-2] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

[3] Citace z webu města Domažlic

[4] Karel Prach: Masaryk a Domažlice, str. 30–47, váz. 111 str., nákladem Městského musea v Domažlicích jako ročenka na rok 1938 (k dvacátému výročí vzniku Republiky československé), 1000 výtisků, Domažlice, říjen 1938

[5] CS Magazin. www.cs-magazin.com [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online.

[6] MOTÝL, Ivan. Jdem opíkat zajíce! To znamenalo upalovat Němce aneb Poválečné násilí není odčiněno. cnn.iprima.cz [online]. 2021-05-24 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.

[durdik-7] DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Domažlice, s. 116–117.

[8] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 29.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

@@ Řádek 27: / Řádek 27: @@
   | nadmořská výška = 428
 }}
-'''Domažlice''' ([[němčina|německy]] ''Taus'', latinsky ''Tusta'') je [[město]] v [[okres Domažlice|okrese Domažlice]] v [[Plzeňský kraj|Plzeňském kraji]] a tradiční centrum [[Chodsko|Chodska]], nacházející se na řece [[Zubřina|Zubřině]], 47&nbsp;km jihozápadně od [[Plzeň|Plzně]] a 10&nbsp;km od česko-německých hranic. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel. Sestávají z vlastního města, čtyř předměstí a vsi [[Havlovice (Domažlice)|Havlovice]]. Historické centrum města je [[městská památková rezervace|městskou památkovou rezervací]].
+'''Domažlice''' ([[němčina|německy]] ''Taus'') je [[město]] v [[okres Domažlice|okrese Domažlice]] v [[Plzeňský kraj|Plzeňském kraji]] a tradiční centrum [[Chodsko|Chodska]], nacházející se na řece [[Zubřina|Zubřině]], 47&nbsp;km jihozápadně od [[Plzeň|Plzně]] a 10&nbsp;km od česko-německých hranic. Žije zde {{Počet obyvatel}} obyvatel. Sestávají z vlastního města, čtyř předměstí a vsi [[Havlovice (Domažlice)|Havlovice]]. Historické centrum města je [[městská památková rezervace|městskou památkovou rezervací]].
 == Historie ==