Jan Šebek (malíř)
| Jan Šebek | |
|---|---|
 Jan Šebek, před rokem 1940 | |
| Narození | 7. března 1890 Vršovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. dubna 1966 (ve věku 76 let) Capartice  Československo |
| Povolání | malíř |
| Manžel(ka) | Vlasta Mašatová |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Šebek (7. března 1890 Vršovice (nyní Praha)[1] – 15. dubna 1966 Capartice[2][p 1]) byl český malíř, věnující se především folkloristickým a monumentálně–historickým tématům.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině zámečníka Václava Šebka a jeho manželky Marie, rozené Radvanové.[1] V letech 1922–1923 studoval na Akademii výtvarných umění, v ateliéru Maxe Švabinského a od roku 1926 spolupracoval s Alfonsem Muchou. Později se s rodinou se usadil v Domažlicích.
Když začala 2. světová válka, měl Šebek hluboko do kapsy. Jeho přítel hoteliér Karel Vondráček, se kterým se znal z Chodska, ho pozval do Rožmitálu pod Třemšínem, kde si právě pronajal arcibiskupský hotel Panský dům. Šebek na fasádě Panského domu vytvořil sgrafito zobrazijící Jaroslava Lev z Rožmitálu. Vondráček se také o Šebkovi zmínil starostovi Karlu Jarešovi, který se s Šebkem dohodl na vytvoření monumentálního obrazu Pasování pana Lva z Rožmitálu na rytíře pro rožmitálskou radnici. Na obraz zobrazující Jaroslava Lva z Rožmitálu s rytířským poselstvím na francouzském královském dvoře se složily desítky sponzorů. Šebek mezitím s rodinou obýval pokoje v Panském domě, kde se s výjimkami odjezdů do Domažlic, zdržel někdy až půl roku. Sám sebe zpodobnil na stránce knihy hostů, jak cestuje do Rožmitálu s obrovským stočeným plátnem.[3] V roce 1945 koupil s manželkou Vlastou budovu bývalé školy v Caparticích, kde žil až do konce života.[4]
Zemřel v Caparticích[5] (podle některých zdrojů v Domažlicích). Je pochován na hřbitově Na Soutkách v Klenčí, pod vlastnoručně navrženým náhrobním kamenem. Hrob je nedaleko hrobu Jindřicha Šimona Baara.[6]
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
V prosinci 1920 se oženil s Vlastou Mašatovou.[7]
Dílo (příklady)[editovat | editovat zdroj]
Plátna[editovat | editovat zdroj]
- Chodská madona – umístěna v radnici v Domažlicích
- Chodská stráž – umístěn ve dvoraně obecního úřadu v Klenčí
- Bitva u Domažlic (panoráma) – nezrealizovaný návrh, 1933–1935
- Bitva u Domažlic – v majetku České spořitelny Domažlice[8]
- Pasování pana Lva z Rožmitálu na rytíře – obraz umístěn v radnici v Rožmitále pod Třemšínem, 1941[9][10]
Sgrafito[editovat | editovat zdroj]
- Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné – fasáda Panského domu, Rožmitál pod Třemšínem, kolem roku 1940
Ilustrace[editovat | editovat zdroj]
- Edgar Rice Burroughs: Tarzan a zlatý lev (vydal Ladislav Šotka, Praha, 1926)
- Pro nakladatelství B. Procházka v Praze kreslil obálky (blíže neurčeno)[11]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1938 a 1941 dostal cenu České akademie věd a umění, v roce 1940 a 1941 Cenu Národní rady české.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šebek na Wikimedia Commons
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jako místo úmrtí jsou též uváděny Domažlice.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených, Vršovice 1889-1893, snímek 24 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Registr sbírek výtvarného umění: Šebek Jan [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
- ↑ HÁSEK, Jindřich. Kouzelné město Rožmitál 2. 1. vydání. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Jindřich Hásek, 2004. 128 s. ISBN 80-903447-6-3. Kapitola Hotelier Vondráček z Panského domu a chodský malíř, který přišel za chlebem, s. 30–45.
- ↑ České mozaiky: Jan Šebek [online]. [cit. 2020-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Chodsko.net: Jan Šebek [online]. [cit. 2020-06-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Hrob Jan Šebek [online]. Šumavský rozcestník [cit. 2020-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Sňatky. S. 8. Národní politika [online]. 1920-12-12 [cit. 2020-06-28]. S. 8. Dostupné online.
- ↑ Galerie ČS: Jan Šebek, Bitva u Domažlic [online]. Česká spořitelna [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Kronika města Rožmitál pod Třemšínem 1930-1952. Státní oblastní archiv Příbram: [s.n.] Kapitola Rok 1941, s. 165.
- ↑ LINHOVÁ, Karolína. Rožmitálská radnice [online]. Infocentrum Rožmitálu pod Třemšínem [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
- ↑ ZACH, Aleš. Slovník českých nakladatelství: B. Procházka [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
