Jan Šebek (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Šebek
Jan Šebek, před rokem 1940
Jan Šebek, před rokem 1940
Narození7. března 1890
Vršovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. dubna 1966 (ve věku 76 let)
Capartice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř
Manžel(ka)Vlasta Mašatová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Šebek (7. března 1890 Vršovice (nyní Praha)[1]15. dubna 1966 Capartice)[2][p 1] byl český malíř, věnující se především folkloristickým a monumentálně–historickým tématům.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině zámečníka Václava Šebka a jeho manželky Marie, rozené Radvanové.[1] V letech 1922–1923 studoval na Akademii výtvarných umění, v ateliéru Maxe Švabinského a od roku 1926 spolupracoval s Alfonsem Muchou. Později se s rodinou se usadil v Domažlicích.

Když začala 2. světová válka, měl Šebek hluboko do kapsy. Jeho přítel hoteliér Karel Vondráček, se kterým se znal z Chodska, ho pozval do Rožmitálu pod Třemšínem, kde si právě pronajal arcibiskupský hotel Panský dům. Šebek na fasádě Panského domu vytvořil sgrafito zobrazující Jaroslava Lev z Rožmitálu. Vondráček se také o Šebkovi zmínil starostovi Karlu Jarešovi, který se s Šebkem dohodl na vytvoření monumentálního obrazu Pasování pana Lva z Rožmitálu na rytíře pro rožmitálskou radnici. Na obraz zobrazující Jaroslava Lva z Rožmitálu s rytířským poselstvím na francouzském královském dvoře se složily desítky sponzorů. Šebek mezitím s rodinou obýval pokoje v Panském domě, kde se s výjimkami odjezdů do Domažlic, zdržel někdy až půl roku. Sám sebe zpodobnil na stránce knihy hostů, jak cestuje do Rožmitálu s obrovským stočeným plátnem.[3] V roce 1945 koupil s manželkou Vlastou budovu bývalé školy v Caparticích, kde žil až do konce života.[4]

Zemřel v Caparticích[5] (podle některých zdrojů v Domažlicích). Je pochován na hřbitově Na Soutkách v Klenčí, pod vlastnoručně navrženým náhrobním kamenem. Hrob je nedaleko hrobu Jindřicha Šimona Baara.[6]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1920 se oženil s Vlastou Mašatovou.[7]

Dílo (příklady)[editovat | editovat zdroj]

Panský dům v Rožmitále se sgrafitem od Jana Šebka (2021)

Plátna[editovat | editovat zdroj]

Sgrafito[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

  • Edgar Rice Burroughs: Tarzan a zlatý lev (vydal Ladislav Šotka, Praha, 1926)
  • Pro nakladatelství B. Procházka v Praze kreslil obálky (blíže neurčeno)[11]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jako místo úmrtí jsou též uváděny Domažlice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Vršovice 1889-1893, snímek 24 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. 
  2. Registr sbírek výtvarného umění: Šebek Jan [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  3. HÁSEK, Jindřich. Kouzelné město Rožmitál 2. 1. vydání. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Jindřich Hásek, 2004. 128 s. ISBN 80-903447-6-3. Kapitola Hotelier Vondráček z Panského domu a chodský malíř, který přišel za chlebem, s. 30–45. 
  4. České mozaiky: Jan Šebek [online]. [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. 
  5. Chodsko.net: Jan Šebek [online]. [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. 
  6. a b Hrob Jan Šebek [online]. Šumavský rozcestník [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. 
  7. Sňatky. S. 8. Národní politika [online]. 1920-12-12 [cit. 2020-06-28]. S. 8. Dostupné online. 
  8. Galerie ČS: Jan Šebek, Bitva u Domažlic [online]. Česká spořitelna [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  9. Kronika města Rožmitál pod Třemšínem 1930-1952. Státní oblastní archiv Příbram: [s.n.] Kapitola Rok 1941, s. 165. 
  10. LINHOVÁ, Karolína. Rožmitálská radnice [online]. Infocentrum Rožmitálu pod Třemšínem [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  11. ZACH, Aleš. Slovník českých nakladatelství: B. Procházka [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]