Horšovský Týn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Horšovský Týn
Horšovský Týn z rozhledny na Šibeničním vrchu
Horšovský Týn z rozhledny na Šibeničním vrchu
Znak města Horšovský TýnVlajka města Horšovský Týn
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0321 553671
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Horšovský Týn
Okres (LAU 1) Domažlice (CZ0321)
Kraj (NUTS 3) Plzeňský (CZ032)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 034 (2020)[1]
Rozloha 71,44 km²
Nadmořská výška 376 m n. m.
PSČ 345 25 až 346 01
Počet částí obce 21
Počet k. ú. 13
Počet ZSJ 21
Kontakt
Adresa městského úřadu náměstí Republiky 52
Město
346 01 Horšovský Týn
podatelna@muht.cz
Starosta Ing. Josef Holeček
Oficiální web: www.horsovskytyn.cz
Horšovský Týn
Horšovský Týn
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horšovský Týn (německy Bischofteinitz) je město na jihozápadě České republiky, je to druhé největší město okresu Domažlice a obec s rozšířenou působností. Pro zachovalost svých historických památek je již od roku 1953 městskou památkovou rezervací. Mezi nejvýznamnější objekty patří státní hrad a zámek Horšovský Týn se zámeckým parkem a naučnou stezkou Královská rokle nebo kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky s vyhlídkovou věží. Nedaleko města se nachází rozhledna na Šibeničním vrchu, která poskytuje výhled na město, nejbližší okolí a pásmo Českého lesa a Šumavy.

Městem protéká řeka Radbuza, do které se vlévá Černý potok, Křakovský potok a Lazecký potok. Střed města se nachází deset kilometrů severně od okresního města Domažlice a 42 kilometrů jihozápadně od Plzně. Žije zde přibližně 5 000[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na území města bývala v prostoru Velkého Předměstí kupecká osada s kostelem svatého Apolináře písemně doložená roku 1184.[2] Na místě zámku stával biskupský dvorec, po jehož požáru[3] nechal nejspíše biskup Jan III. z Dražic postavit okolo poloviny třináctého století kamenný hrad.[4] U jeho východního opevnění založil v letech 1286–1296 biskup Tobiáš z Bechyně „na zeleném drnu“ město Horšovský Týn. V letech 1422 a 1431 bylo město obléháno husity, ale ubránilo se.[2]

V roce 1547, za vlády Lobkowitzů, postihl město velký požár, který poničil velkou část města i hradu. Jeho následkem bylo přikročeno k rozsáhlé přestavbě města v renesančním slohu. Na místě hradu vznikl renesanční zámek. Na přelomu 16. a 17. století patřilo týnské panství mezi 10 nejbohatších v českých zemích. Pak ale přišlo České stavovské povstání a následně třicetiletá válka. Vzhledem k tomu, že se Lobkowitzové přidali na stranu českých stavů, byl jim zabaven majetek včetně týnského panství. V roce 1622 získal panství Maxmilián z Trauttmansdorffu.

Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky

Po třicetileté válce posilovala ve městě německá menšina. Byly postaveny některé stavby v barokním slohu. Po zrušení nevolnictví a reformě veřejné správy se Horšovský Týn stal v roce 1849 okresním městem. Začátkem 20. století se ve městě začal rozvíjet drobný průmysl. Tomu napomohla i výstavba železniční tratě Staňkov–Poběžovice v roce 1900.

Důsledkem druhé světové války, která ve městě skončila osvobozením americkou armádou 5. května 1945, byl odsun německého obyvatelstva. Ten ale nebyl tak citelný jako v jiných západočeských pohraničních městech, protože Horšovský Týn patří do tradičně české oblasti Chodska.

Po nástupu komunismu v roce 1948 došlo ke znárodnění průmyslových podniků a založení JZD. Byla zahájena výstavba nových závodů a obytných čtvrtí (např. sídliště na Malém předměstí). V roce 1953 bylo historické centrum města jako jedno z prvních měst v ČR vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Od 1. července 1960 patří město Horšovský Týn s celým svým původním okresem pod okres Domažlice. V průběhu let 1960–1989 došlo k rozsáhlé integraci okolních obcí. I díky tomu je Horšovský Týn rozlohou třetí největší obcí okresu.

Po roce 1989 nastává postupná likvidace zemědělské výroby[zdroj?] (rozpad JZD), úpadek průmyslové výroby[zdroj?] a nárůst nezaměstnanosti. Nezaměstnanost v roce 2010 dosáhla 9,29 % (ČSÚ). V roce 2006 proběhla rekonstrukce náměstí, postupně dochází také k opravám v objektu zámku. V měsíci listopadu město i zámek každoročně ožívá Mezinárodním filmovým festivalem pro děti a mládež Juniorfest, který se zde koná od roku 2008, a kde je Horšovským Týn také hlavním festivalovým městem. Tradičně zde přijíždějí známé hvězdy české i světové kinematografie, v městském a zámeckém kině se promítají filmy převážně z české a filmové produkce a zajímavé jsou též další doprovodné akce (Pevnost Týn nebo Strašidelná stezka).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Renesanční měšťanské domy na spodní straně náměstí Republiky

Počet obyvatel a jeho vývoj[editovat | editovat zdroj]

Rok 1971 1981 1986 1991 1997 2001 2007 2011 2019
Počet obyvatel[5] 3 472 4 594 5 455 4 975 5 188 4 944 4 826 4 982 5006

Následující údaje jsou zpracovány podle výsledků Sčítání lidu z roku 2001.

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v březnu 2001 žilo ve městě 4 938 obyvatel. V Horšovském Týně se hlásí hned několik lidí k mnoha národnostem, nejvíce zde však žijí Češi, Slováci a Němci. Ostatní národnostní menšiny jsou početně zastoupeny pod 40 osob.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Podíl věřících na počtu obyvatel města byl 22,90 %. Z tohoto počtu se 87,27 % věřících řadilo k římskokatolické církvi.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Café Solare u náměstí, v pozadí měšťanské domy
Kostel sv. Petra a Pavla, vpravo měšťanské domy
Renesanční radnice v Horšovském Týně
Název Počet obyvatel
(2001)
Borovice 46
Dolní Metelsko 74
Hašov 19
Horní Metelsko 46
Horšov 169
Kocourov 21
Lazce 46
Malé Předměstí 2 118
Město 369
Nová Ves 61
Oplotec 58
Plzeňské Předměstí 471
Podhájí 0
Podražnice 62
Semošice 181
Svatá Anna 6
Svinná 4
Tasnovice 95
Valdorf 31
Velké Předměstí 1 036
Věvrov 25

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Ke dni sčítání lidu 2001 bylo napočítáno 2 714 ekonomicky aktivních osob. 34,30 % z nich zaměstnával průmysl; 9,14 % obory jako školství a zdravotnictví, stejné zastoupení měli také pracovníci stavebnictví. 8,18 % obyvatel zaměstnávalo zemědělství. 55,93 % zaměstnaných pracovníků dojíždělo do zaměstnání v rámci obce. [Nezaměstnanost]] ve městě dosahovala v roce 2001 5,42 %. Míru nezaměstnanosti 5,31 % udává pro město i s okolím domažlický úřad práce za květen 2007.

Služby[editovat | editovat zdroj]

Město je vybaveno službami odpovídající své úloze střediska menšího regionu v rámci okresu. Na Malém předměstí jsou dvě základní školy, v Nádražní ulici sídlí zvláštní škola. Město má také základní uměleckou školu. Střední školství reprezentují 3 školy: Integrovaná střední škola, učiliště a střední zemědělská škola. Nejbližší gymnázium je v Domažlicích.

Gotický kostel svatého Apolináře při hlavním silničním průtahu městem

Ve městě je také zdravotní středisko. Zřízena byla městská policie, která se společně s Policií ČR stará o bezpečnost a pořádek ve městě. Město má jedinou poštu v Pivovarské ulici. Ubytovací kapacity zajišťuje hotel Šumava a hotel Gurmán na náměstí Republiky a větší počet penzionů.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní silniční komunikací protínající město je silnice I/26 z Plzně na HP Folmava/Furth im Wald. Na tuto silnici navazuje větší počet silnic II. třídy: Silnice II/193 ŽluticeStříbroDomažlice ; Silnice II/200 Bor u Tachova – Horšovský Týn a Silnice II/197 HP Železná/EslarnBělá nad Radbuzou – Horšovský Týn.

Městem prochází lokální jednokolejná železniční Trať 182 ze Staňkova do Poběžovic. Na trati je v pracovní dny vedeno zhruba 8 párů vlaků. Na katastru města je na trati železniční stanice Horšovský Týn a zastávky Semošice a Semošice-Peřina.

Městem projíždí také celá řada zejména místních autobusových linek s hlavní zastávkou na křižovatce ulic Domažlická a Nádražní. Nejvýznamnějšími spoji jsou asi linky PlzeňDomažlice a dálková linka PrahaPlzeňDomažlice. Ostatní linky slouží zejména ke spojení okolních vesnic s městem.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Mezi kulturní akce města patří Anenská pouť, která se každoročně koná koncem července.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horšovském Týně.
Most přes Radbuzu, v pozadí hrad a zámek Horšovský Týn
Domy v jihozápadní části náměstí

Horšovský Týn je pro krásu a zachovalost svých historických památek již od roku 1953 městskou památkovou rezervací. Mezi jeho hlavní památky patří:

  • Kostel svatého Petra a Pavla na náměstí Republiky byl postaven v 80. letech 13. století v raně gotickém stylu, v 17. století byl přestavěn ve stylu barokním. Jeho 38 m vysoká kostelní věž umožňuje návštěvníkům daleký výhled do okolní krajiny.
  • Radnice na náměstí Republiky byla vystavěna v 16. století v pozdně gotickém stylu, po požáru v roce 1547 přestavěna ve stylu renesančním. O sto let později byla znovu přestavěna v barokním stylu a nedlouho poté (1708) opět vyhořela a byla opět obnovena. Třetí požár v historii ji postihl v roce 1801. Poslední úprava proběhla mezi roky 1964–1967, kdy byl radnici navrácen její renesanční vzhled.
  • Kapucínský klášter s kostelem svatého Víta, Václava a Vojtěcha byl vystavěn v barokním stylu v roce 1654. Jako klášter definitivně zanikl v roce 1950, kdy se z něj stal sklad potravin. V roce 2015 probíhá jeho rekonstrukce.
  • Komplex hradu a zámku Horšovský Týn založený v 13. století s dochovanou raně gotickou kaplí, přestavěný v roce 1550 v renesančním stylu. Severně od zámku se rozkládá rozsáhlý zámecký park.
  • Kostel svaté Anny na Vršíčku – poutní pozdně gotický kostel s unikátním klenebním obrazcem v presbytáři byl založený bratry Jiřím a Volfem z Ronšperka a vysvěcený v roce 1516. Po polovině 18. století barokně přestavěný (klenba v lodi, přistavěna sakristie), dominanta krajiny při hlavní silnici na Domažlice. Trauttmansdorffové nechali v podzemí kostela v polovině 19. století (1835–1842) zbudovat empírovou rodinnou hrobku. Tehdy také za kostelem vznikla empírová pohřební kaple Jana Norberta Trautmannsdorfa s trojúhelným štítem. Původní vnitřní vybavení kostela se nedochovalo, nicméně zaujme síťová klenba v presbytáři. Ke kostelu vede křížová cesta zakončená kaplí Božího hrobu z roku 1696, kterou zdobí erby Trauttmansdorffů a Liechtensteinů (Anna Marie Trautmannsdorfová rozená z Lichtensteinu).
  • Kostel svatého Apolináře na Husově náměstí – gotický kostel z poloviny 13. století, jedna z nejstarších staveb ve městě. Nacházejí se v něm vzácné malby Horšovského Týna z roku 1500. Stojí na Velkém Předměstí při hlavním silničním průtahu městem.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Horšovský Týn – zámek, s. 86–93. 
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Heslo Horšovský Týn, s. 34. 
  4. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Horšovský Týn, s. 167–169. 
  5. Historická databáze demografických údajů za obce ČR 1971–2012, Český statistický úřad

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POLÁKOVÁ, Anna. Horšovský Týn perla Českého lesa. Horšovský Týn: Městský národní výbor, 1947. 47 s. 
  • Horšovský Týn. Horšovský Týn: Vlastivědné muzeum, 1980. 31 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Horšovský Týn

k. ú. Horšovský Týn: (Město • Plzeňské Předměstí • Malé Předměstí • Velké Předměstí • Nová Ves • Svatá Anna • Podhájí • Valdorf • Lazce) • Horšov • Kocourov • Dolní Metelsko • Horní Metelsko • Hašov • Svinná • Tasnovice • Oplotec • Věvrov • Borovice • Podražnice • Semošice