Rudolf Kříženecký: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
+wikilink
+ výstava
Řádek 117: Řádek 117:
* 1907–1908 – rekonstrukce [[Michnův letohrádek|letohrádku Amerika]] – dnes [[Muzeum Antonína Dvořáka]]
* 1907–1908 – rekonstrukce [[Michnův letohrádek|letohrádku Amerika]] – dnes [[Muzeum Antonína Dvořáka]]
* 1907–1916 – Tuberkulózní [[Nemocnice Na Pleši|sanatorium Na Pleši]] – dnes Institut onkologie a rehabilitace Na Pleši, [[Nová Ves pod Pleší]]
* 1907–1916 – Tuberkulózní [[Nemocnice Na Pleši|sanatorium Na Pleši]] – dnes Institut onkologie a rehabilitace Na Pleši, [[Nová Ves pod Pleší]]
* 1908 – hlavním architektem [[Výstaviště Praha#Jubilejní výstava Obchodní a živnostentské komory 1908|Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Jungmann
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| titul = Holešovice-Bubny – V objetí Vltavy
| vydavatel = Muzeum hlavního města Prahy
| místo = Praha
| rok = 2014
| počet stran = 214
| kapitola =
| strany = 125
| isbn = 978-80-87828-11-3
| jazyk = cs
}}</ref>
* 1910 – Pražské sanatorium [[Rudolf Jedlička (lékař)|MUDr. Rudolfa Jedličky]] v&nbsp;Praze-Podolí, Podolské nábřeží&nbsp;157 – dnes [[Ústav pro péči o matku a dítě]]
* 1910 – Pražské sanatorium [[Rudolf Jedlička (lékař)|MUDr. Rudolfa Jedličky]] v&nbsp;Praze-Podolí, Podolské nábřeží&nbsp;157 – dnes [[Ústav pro péči o matku a dítě]]
* 1912–1914 – [[Gymnázium Plzeň, Mikulášské nám. 23|II.&nbsp;c. a k. česká reálka v&nbsp;Plzni]], spoluautor Ferdinand Havlíček, sochařská výzdoba [[František Hergesell mladší]] a [[Josef Pekárek (sochař)|Josef Pekárek]]<ref>ČEPELÁK, Václav a kol.: ''Dějiny Plzně&nbsp;II : Od roku 1788 do roku 1918''. Plzeň : Západočeské nakladatelství, 1967, str.&nbsp;196.</ref>
* 1912–1914 – [[Gymnázium Plzeň, Mikulášské nám. 23|II.&nbsp;c. a k. česká reálka v&nbsp;Plzni]], spoluautor Ferdinand Havlíček, sochařská výzdoba [[František Hergesell mladší]] a [[Josef Pekárek (sochař)|Josef Pekárek]]<ref>ČEPELÁK, Václav a kol.: ''Dějiny Plzně&nbsp;II : Od roku 1788 do roku 1918''. Plzeň : Západočeské nakladatelství, 1967, str.&nbsp;196.</ref>

Verze z 1. 2. 2020, 08:45

Prof. Ing. Rudolf Kříženecký, dr. h. c.
Narození28. října 1861
Zadar
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. března 1939 (ve věku 77 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánívysokoškolský učitel, architekt, profesor, stavitel, učitel a historik architektury
OceněníŘád Františka Josefa
PříbuzníJan Kříženecký (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Jan Kříženecký
syn Jaroslav Kříženecký

Rudolf Kříženecký (28. října 1861 Zadar, Dalmácie – 12. března 1939 Praha) byl český novorenesanční architekt a profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. Náleží ke generaci Národního divadla a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností české novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století.[1]

Život

V letech 1871–1878 vystudoval c. k. vyšší českou reálnou školu v Praze. Poté studoval v letech 1878–1883 stavitelství na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. První státní zkoušku z pozemního staitelství složil v roce 1880, druhou pak v roce 1887. Poté se stal asistentem. V roce 1888 obdržel stipendium a v roce 1888–1889 podnikl studijní cestu do Itálie. Po studiích pracoval jako architekt v několika projekčních kancelářích (například Fellner a Helmer). V letech 1883–1888 a 1890–1893 pracoval v ateliéru Josefa Schulze, kde se podílel také na projektu budovy Národního muzea v Praze nebo na rekonstrukci zámku Stránov. V srpnu 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci. Jako stavitel realizoval například dům čp. 1073, Praha-Staré Město, Pařížská 1, podle projektu Jana Kouly. Od roku 1893 působil opět jako asistent na pražské technice (ČVUT). V roce 1899 se habilitoval jako soukromý docent pro architektonickou kompozici, od následujícího roku byl honorovaným docentem technického kreslení na odboru stavebního inženýrství.

V roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem pro obor stavby budov ke zvláštním účelům a v roce 1921 profesorem starověké architektoniky na pražské technice. V letech 1914–1915, 1918–1919 a 1922–1923 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Na rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. V roce 1931 odešel na odpočinek.

V letech 1900–1921 přednášel rovněž nauku o slohu na Akademii výtvarných umění v Praze.

Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[2]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Členství v organizacích

Dílo

Nerealizované návrhy

  • soutěžní návrh Národního domu v Moravské Ostravě, spoluautor J. Vyskočil
  • soutěžní návrh Pražské městské spořitelny
  • 1893 návrh pražské plodinové burzy
  • 1893 gymnázium, Dvůr Králové nad Labem
  • soutěžní návrh na pomník Jana Husa, sochaři: Antonín Procházka a František Hergesell mladší – projekt obdržel v soutěži 2. cenu
  • soutěžní návrh na budovu Živnostenské banky v Praze, spoluautor J. Hrádek – obdržel polovinu spojené 1. a 2. ceny
  • soutěžní návrh na hlavní nádraží v Praze
  • 1920 – soutěžní návrh na budovy ministerstev v Peterské čtvrti v Praze
  • 1923 – soutěžní návrh na budovu ministerstva obchodu
  • 1924, 1926 – soutěžní návrh na přestavbu Černínského paláce pro ministerstvo zahraničí
  • 1927 – soutěžní projekt na palác Společnosti národů v Ženevě
  • 1929 – soutěžní projekt pro novou budovu československého parlamentu

Galerie

  • Stavby Rudolfa Kříženeckého
  • Evangelický kostel v Přelouči
    Evangelický kostel v Přelouči
  • Občanská záložna v Přelouči
    Občanská záložna v Přelouči
  • Plzeňské gymnázium
    Plzeňské gymnázium
  • Pražské sanatorium Dr. Jedličky
    Pražské sanatorium Dr. Jedličky
  • Interiér Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí
    Interiér Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí

Ocenění díla

Spisy

  • K. I. Dienzenhofer a článkování architektonické letohrádku hraběte Michny a prelatury u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (1899)
  • Vývoj forem estetických na základě forem konstruktivních (rukopis)

Publikoval v časopisech Architekt a Architektonický obzor.

Odkazy

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura

Reference

  1. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-265. 
  3. ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 505–506. ISBN 80-200-0563-3
  4. ↑ ŠÁMAL, Petr; RYMAREV, Alexandr. Schierův dům a tajemství jeho sochařské výzdoby jako překvapivé poselství z doby pražské asanace. Za starou Prahu. 2005, roč. XXXV. (VI.), čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-06. ISSN 1213-4228. 
  5. ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 98. ISBN 80-200-0563-3
  6. ↑ BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 195. 
  7. ↑ EDERER, Antonín. Pražské kašny a fontány. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-234-1. 
  8. ↑ JUNGMANN, Jan. Holešovice-Bubny – V objetí Vltavy. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2014. 214 s. ISBN 978-80-87828-11-3. S. 125. 
  9. ↑ ČEPELÁK, Václav a kol.: Dějiny Plzně II : Od roku 1788 do roku 1918. Plzeň : Západočeské nakladatelství, 1967, str. 196.
  10. ↑ Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2011-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 

Poznámky

  1. ↑ V části hesla je Rudolf Kříženecký zaměněn s Janem Kříženeckým. Tuto chybu přejal i nekrolog v Národní politice.

Externí odkazy

Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Kříženecký&oldid=18106426“