V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Jan Vincenc Diviš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Jan Vincenc Diviš
Jan V. Diviš v roce 1892
Jan V. Diviš v roce 1892
Jiná jména Jan Vincenc Diviš rytíř Čistecký ze Šerlinku
Jan Vincenc Diviš-Čistecký
Narození 6. dubna 1848
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 13. října 1923 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání Polytechnický ústav v Praze
Povolání cukrovarník, c. k. konzervátor, starosta, spisovatel
Titul Ing.
Děti Jiří Diviš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Václav Diviš
bratr Ferdinand Hugo Diviš
syn Jiří Diviš
vnuk Ivan Diviš

Jan Nepomuk Vincenc Diviš, v letech 1882–1895 Diviš-Čistecký v letech 1895–1908 rytíř Čistecký ze Šerlinku[1] (6. duben 1848, Pardubice13. říjen 1923, Praha[2]), byl český cukrovarník, vynálezce, básník a spisovatel, překladatel, c. a k. konzervátor a v letech 1914–1919 starosta města Přelouče. Byl autorem řady spisů o cukrovarnictví, prací historických a memoárů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině pardubického krupaře v Pernštejnské ulici č. 38. Měl dva starší bratry. Václav Diviš (1839–1934) byl později archeologem, Ferdinand Hugo Diviš (1837–1870) lékařem. Studoval pardubickou vyšší reálnou školu, kde maturoval v roce 1865. V době jeho studií byl ředitelem školy Jiljí Vratislav Jahn. V letech 1866-1870 pak studoval chemii na Polytechnickém ústavu v Praze. Během studií pracoval v laboratoři Národního muzea u Antonína Friče a v letech 1867–1868 byl asistentem Joachima Barrande.

Po ukončení studia začal v roce 1870 pracovat jako praktikant v pardubickém cukrovaru, kde byl tehdy ředitelem Josef Pflegr. Spolu zde vypracovali metodu pro regeneraci spodia. Ve školním roce 1871–1872 vyučoval chemii a přírodopis na pardubické vyšší reálné škole a rovněž na vyšší dívčí škole. Pak se opět vrátil do cukrovaru. V roce 1873 získal Gerstnerovo stipendium a podnikl studijní cestu do Německa, Francie a Belgie.

V roce 1876 se stal ředitelem cukrovaru v Josefově a v roce 1879 ředitelem cukrovaru v Přelouči.

Dne 14. května 1883 se oženil s Jindřiškou, rozenou Hlouškovou.[2] Jejich synem byl lékař Jiří Diviš.[3]

V letech 1905–1907 si nechal postavit v Přelouči vilu kterou navrhl architekt Rudolf Kříženecký. V letech 1914–1919 byl starostou Přelouče za Národní stranu.

Zemřel 13. října 1923 v Praze-Podolí, pohřben byl v Přelouči.[2]

Šlechtický titul[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1882–1908 používal se svým bratrem Václavem šlechtický titul Diviš-Čistecký. V roce 1895 mu byl zvláštní milostí udělen titul rytíř Čistecký ze Šerlinku. Později se ukázalo, že dokumenty, na jejichž základě byl titul povolen byly podvrhy a oba bratři Divišovi se stali ve své touze po šlechtictví obětí podvodníků. Užívání titulu bylo c. a k. místodržitelstvím v Praze v roce 1908 zrušeno.[1]

Vynálezy[editovat | editovat zdroj]

  • 1879 Samočinné elektrické difuzní počítadlo, spolu s Bohumilem Ferdinandem Grossem
  • 1885 Difuzní regulátor (Regulátor proudu šťávy difusní), patent Diviš-Schwarz.
  • 1892 Bareoscop – přístroj na plynulé stanovení hustoty difusních šťav, spolu s Josefem Janem Fričem

Vedle toho držel další patenty v oblasti cukrovarnictví.[4]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Publikace O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích ve formátu djvu

Cukrovarnictví[editovat | editovat zdroj]

  • Rukověť rozborů cukrovarnických k potřebě p.p. továrníků, tech. úředníků, lučebníků a posluchačů chemie, V Praze : I. L. Kober, 1872
  • Pokroky průmyslové a národohospodářské, Praha : vlastní náklad, 1874
  • Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův. Díl V., Chemie denního života. Část první, V Praze : Nakladatel kněhkupectví I. L. Kober, 1891 - zpracoval kolektiv autorů
  • Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách. Období 2. 1830-1860, Kolín : Komitét pro uspoř. kolektivní výstavy cukrovarnické, 1891, vyšlo též německy (Beiträge zur Geschichte der Zuckerindustrie in Böhmen : Zweite Epoche 1830-1860)
  • Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického v Čechách, V Pardubicích : Nákladem Spolku cukrovarníků východ. Čech, 1894
  • Saccharimetrie na základě fysikalném a chemickém, V Praze : F. Šimáček, 1897
  • Přednášky v I. kursu cukrovarnickém 1901 v Praze, Praha : K.C. Neumann : J.V. Diviš, 1903
    • I. Čistění odpadních vod
    • II. Ochrana proti úrazům a nebezpečím
  • Cukrovarnictví, V Praze : I.L. Kober, mezi 1918 a 1938
  • Několik vzpomínek na založení cukrovaru v Přelouči, Přelouč : Cukrovar, 1920
  • Vzpomínky cukrovarníka : 1866-1874, V Praze : Ústř. spolek čsl. průmyslu cukrovar., 1923

Historie[editovat | editovat zdroj]

  • Genealogische Studien aus Pardubitz, 1897
  • Instrukcí od J.M.C. na panství pardubské vydaná Léta 1652, Pardubice : Musejní spolek, 1901
  • Studie rodopisné z města Pardubic, přednáška dne 28. září 1905, Pardubice : Musejní spolek, 1908
  • O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích, přednáška ze dne 25. března 1907, Pardubice : Jednota pro rozšíření děkan. chrámu Páně, 1908
  • Věstník Musejního spolku v Přelouči, V Přelouči : Musejní spolek, 1923 - editor

Vlastní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Ze života sirky
  • V pokojíku magnetiséra
  • Chemická pohádka o hadru

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Jules Verne: Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe, V Praze : Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1875 - pod pseudonymem Jan Čeněk, dostupné on-line

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 452 s. ISBN 80-86781-08-9. Kapitola Diviš Čistecký ze Šterlinku. 
  2. a b c Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí POD Z5, str. 201. Dostupné online.
  3. MÁDLOVÁ, Vlasta. Jiří Diviš (1886–1959). Akademický bulletin Akademie věd České republiky [online]. 2009-06-11 [cit. 2012-07-20]. Čís. 6. Dostupné online. ISSN 1210-9525. 
  4. DOLENSKÝ, Jaroslav; ŘÍHA, Oldřich. Diviš Jan Vincenc (1866-1923) : Prozatímní inventární soupis. Praha: Národní technické muzeum, 1940. 9 s. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • šifra J. Jan V. Diviš Čistecký. Zlatá Praha. 20. květen 1892, roč. 9, čís. 27, s. 322. Dostupné online. 
  • DOLENSKÝ, Jaroslav; ŘÍHA, Oldřich. Diviš Jan Vincenc (1866-1923) : Prozatímní inventární soupis. Praha: Národní technické muzeum, 1940. 9 s. Dostupné online. 
  • KOTYK, Jiří. Jan Vincenc Diviš (1848 – 1923) a Přelouč v díle jeho vnuka básníka Ivana Diviše. Vlastivědné listy Pardubického kraje. 2011, čís. 3. Dostupné online. ISSN 1214-9721. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
  • PODHORA, Josef. Ing. Jan Vinc. Diviš. Listy cukrovarnické. 26. 10. 1923, roč. XLII, čís. 4. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 237-238. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).