Jasmín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o rodu rostlin z čeledi olivovníkovité. Možná hledáte: Jasmína – ženské křestní jméno.
Jak číst taxoboxJasmín
alternativní popis obrázku chybí
Jasmín pravý (Jasminum officinale)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď olivovníkovité (Oleaceae)
Rod jasmín (Jasminum)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jasmín (Jasminum) je rod rostlin z čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Jsou to šplhavé nebo vzpřímené keře se vstřícnými, jednoduchými nebo složenými listy. Květy jsou zpravidla bílé nebo žluté, řidčeji červené, vonné nebo nevonné. Jsou opylovány hmyzem. Plodem je bobule. Rod zahrnuje v současném taxonomickém pojetí téměř 200 druhů a je rozšířen v Africe, Asii, Austrálii a Tichomoří. Jediný evropský druh, jasmín křovitý, byl v roce 2014 spolu s dalšími 9 druhy přeřazen do nového rodu Chrysojasminum.

Jasmíny jsou známy především vůní svých květů. Jasmín arabský je stará kulturní rostlina, která byla pěstována již ve starověku. Další významné druhy jsou jasmín pravý a jasmín velkokvětý. Výtažek z květů těchto druhů patří mezi nejdražší vonné oleje. Má nezastupitelné místo v parfumerii a je složkou celé řady luxusních parfémů včetně známého Chanel No. 5. Je rovněž oblíbený v aromaterapii. Jasmíny jsou v tropech a subtropech pěstovány jako ceněné okrasné dřeviny, některé druhy se však staly invazními rostlinami. Jediným plně zimovzdorným druhem je jasmín nahokvětý, který bývá pěstován jako převisavý, žlutě kvetoucí okrasný keř i v České republice. Názvem jasmín bývá někdy lidově nazýván pustoryl (Philadelpus), který je v ČR pěstován podstatně častěji. Různé druhy jasmínu jsou využívány v asijské domorodé medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jasmíny jsou opadavé či stálezelené, vzpřímené či šplhavé keře, případně i malé stromy. Větévky mohou být hranaté nebo oblé. Listy jsou vstřícné nebo výjimečně přeslenité (u druhů přeřazených do rodu Chrysojasminum střídavé), jednoduché, trojčetné nebo lichozpeřené, řapíkaté. Květy jsou oboupohlavné, vonné či nevonné, uspořádané v latách, hroznech, chocholících, okolících nebo hlávkách. Kalich je zvonkovitý, miskovitý nebo nálevkovitý, zakončený 4 až 16 laloky. Koruna je bílá nebo žlutá, výjimečně červená nebo purpurová, kolovitá až nálevkovitá, se 4 až 16 laloky. Tyčinky jsou dvě, přirostlé asi v polovině korunní trubky, mají krátké nitky a nevyčnívají z květů. Semeník je srostlý ze dvou plodolistů, v každé komůrce je 1 nebo 2 vajíčka. Čnělka je nitkovitá a nese hlavatou nebo dvoulaločnou bliznu. Častá je heterostylie. Plodem je bobule nebo souplodí dvou bobulí. Výjimečně jsou plody suché (např. u jasmínu nahokvětého).[1][2][3]

Pustoryl věncový, označovaný lidově jako „český” či „nepravý jasmín”

„Nepravé” jasmíny[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že pojem jasmín se stal jakýmsi symbolem libovonných bílých květů, bývají v lidové mluvě tímto názvem označovány i jiné rostliny se sladce vonícími květy. V České republice se jasmín tradičně říká pustorylům, jejichž některé druhy či kultivary se vyznačují bílými květy s intenzivní vůní. Z rostlin pěstovaných v subtropech bývá s jasmínem zaměňována jasmínovka vonná (Trachelospermum jasminoides), subtilní, bíle kvetoucí liána z čeledi toješťovité, pěstovaná ve Středomoří jako okrasná popínavá dřevina. Názvem jessamine bývají nazývány různé druhy rodu tabernemontana (Tabernaemontana) ze stejné čeledi, v tropech a subtropech často vysazované jako ekologicky bezpečná náhrada potenciálně invazivního pravého jasmínu. Vůní a bílými květy může jasmín připomínat i gardénie jasmínovitá (Gardenia jasminoides), která je pěstována jako pokojová a tropická okrasná rostlina. Kladivník noční (Cestrum nocturnum), tropická rostlina s nažloutlými trubkovitými květy, bývá nazýván noční jasmín, neboť jeho květy v noci intenzivně sladce voní. Jako nepravý jasmín bývá někdy nazýván jasmínovec, smrtelně jedovatá rostlina z čeledi jasmínovcovité. Jedovaté jsou i výše zmíněné rostliny z čeledi toješťovité.[4][5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod jasmín zahrnuje asi 192 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech Starého světa s přesahy do oblastí mírného pásu. Areál zahrnuje subsaharskou Afriku, Makaronézii a Madagaskar, v Asii sahá od Kavkazu a Arábie přes jižní Asii a jižní Čínu po japonské ostrovy Rjúkjú a přes Indočínu a jihovýchodní Asii po Austrálii a Tichomoří. Nejvíce druhů se vyskytuje v Asii v oblasti od jižní Číny po jihovýchodní Asii. Z Austrálie je uváděno jen asi 7 druhů. V Makaronézii rostou dva endemické druhy: Jasminum azoricum na Madeiře a Chrysojasminum odoratissimum na Kanárských ostrovech a Madeiře. Jediným evropským zástupcem je jasmín křovitý (Chrysojasminum fruticans), který je rozšířený ve Středomoří a zasahuje až do Íránu a Turkmenistánu. Některé pěstované druhy rostou v jižní Evropě zplaněle.[6][7]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy jasmínu jsou opylovány hmyzem sbírajícím nektar nebo pyl. Hlavními opylovači evropského jasmínu křovitého jsou různí blanokřídlí, zejména včely rodu Anthophora a Melecta a čmeláci. U tohoto druhu je podobně jako i řady jiných druhů vyvinuta dvoučnělečnost k zabránění samoopylení.[8] Květy jasmínu arabského mají poměrně dlouhou květní trubku a jsou opylovány hmyzem s dlouhým sosákem, jako jsou například dlouhozobky. Paleta hmyzích návštěvníků na květech je však širší a zahrnuje i různé brouky, mravence aj.[9] Na květech Jasminum angustifolium byli pozorováni zejména různí denní motýli.[10] Květy některých druhů včetně jasmínu pravého nejintenzivněji voní za soumraku a jejich hlavními opylovači jsou můry.[11]

Jasmíny jsou živnými rostlinami řady druhů nočních motýlů, zejména lišajů. Z druhů rozšířených i v Evropě na nich žijí housenky lišaje smrtihlava a lišaje oleandrového, v Asii i dalších druhů rodu Acherontia (A. lachesis, A. styx), dále Cephonodes picus a Psilogramma menephron, v Africe dále Coelonia fulvinotata. V Brazílii přijímají jasmín jako alternativní živnou rostlinu i bizarní housenky můry Phobetron hipparchia z čeledi slimákovcovití a martináči rodu Automeris. V Africe se jasmínem živí martináč Holocerina smilax.[12]

Jasmín Jasminum fluminense jako invazní rostlina na Havaji

Invazivita[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy jasmínu, vysazované v tropech a subtropech jako okrasné či užitkové rostliny, se staly invazními rostlinami. Agresivně se šířícím druhem je zejména Jasminum fluminense, pocházející z tropické Afriky a známý jako „brazilský jasmín”, neboť byl poprvé popsán z Brazílie, kam byl zavlečen portugalskými dobyvateli. Na jižní Floridě tento druh kolonizuje podrost původních listnatých lesů a vytlačuje původní druhy rostlin. Na seznamech nežádoucích rostlin je zařazen též na Havaji, Bahamách, Portoriku a Dominikánské republice. Obdobným invazním druhem je i západoafrický jasmín Jasminum dichotomum. Bobule těchto druhů konzumují ptáci a mývalové, kteří v trusu rozšiřují semena.[13][4] Na Floridě je invazním druhem i jasmín arabský.[14]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Jasminum je v rámci čeledi Oleaceae řazen do tribu Jasmineae. Výsledky fylogenetických analýz čeledi Oleaceae ukázaly, že tento rod je v klasickém pojetí polyfyletický, neboť v jeho vývojovém stromu je vmezeřen rod Menodora (26 druhů v Severní a Jižní Americe a jižní Africe). Proto byla v roce 2014 celá sekce Alternifolia rodu Jasminum přeřazena do samostatného rodu Chrysojasminum, který představuje bazální vývojovou větev daného tribu. Rod Chrysojasminum se vyznačuje kombinací střídavých listů a žlutých květů. Zahrnuje 10 druhů a je rozšířen od Středomoří po Indočínu a v tropické Africe. Patří do něj i jediný evropský jasmín, jasmín křovitý (Chrysojasminum fruticans, syn. Jasminum fruticans).[15]

Obsahové látky a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Při toxikologických studiích jasmínu pravého a jasmínu čínského nebyla zjištěna prokazatelná toxicita. Jasmíny nefigurují ani na seznamech jedovatých rostlin a užívání přinejmenším druhů tradičně pěstovaných lze považovat za bezpečné.[16][17] Byly popsány řídké případy kontaktní dermatitidy po aplikaci výtažku z jasmínu velkokvětého nebo jasmínu pravého. Za alergenní látku je považován linalool, eugenol nebo benzylacetát. Rovněž jasmon, obsažený v jasmínu arabském, má dráždivé účinky na kůži.[18][19] V některých druzích jasmínu, pocházejících z Austrálie a Nové Guineje, byl zjištěn obsah isochinolinového alkaloidu jasmininu.[20]

Složení extraktu z jasmínu velkokvětého a jasmínu arabského je značně odlišné. Z 10 nejvíce zastoupených složek jsou pouze 2 (benzylacetát a linalool) obsaženy v obou extraktech.[18] Silice z jasmínu arabského obsahuje více než 100 různých prchavých složek, z nichž nejdůležitější jsou benzylacetát, linalool, benzylalkohol, indol, benzylbenzoát a cis-jasmon.[21] Hlavními složkami výtažku jasmínu pravého jsou benzylacetát, benzylbenzoát, isofytol, fytol, fytolacetát, linalool a methyljasmonát. Obsah surové silice v květech je asi 3 %.[22]

Kulturní historie a původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Malba jasmínu na hedvábí, pocházející z Číny z 12. století

Nejstarším kulturním druhem jasmínu je jasmín arabský, jehož vonné květy byly využívány již ve starověku. Jeho původ není s jistotou známý. Zpravidla bývá kladen buď do oblasti Íránu nebo Himálaje.[23][24] Slovo jasmín či Jasminum má zřejmě kořeny ve staré perštině (یاسمین, jásman), ze které se přes arabštinu (jásemín) dostalo do řečtiny a latiny.[25][14] Kolem roku 1000 před naším letopočtem byl jasmín převezen přes Rudé moře do starověkého Egypta, kde byly jeho květy používány do girland, koupelí a při stolování. Odtud se pak dostal do Turecka a Řecka.[23] Do Číny se jasmín dostal po hedvábné stezce. Velké oblibě se těšil u císařů dynastie Sung (960 až 1279 n.l.). Z tohoto období také pochází tradice ovoňování zeleného čaje květy jasmínu. V 15. století byl vysazován v královských zahradách v Afghánistánu, Nepálu a Persii.[23][24]

V Evropě se jasmín zřejmě poprvé objevil na přelomu 16. a 17. století, kdy jej dovezli Maurové do Španělska ze severní Afriky. Jeho obliba se rychle rozšířila i do Francie a Itálie.[23][24] V 17. století byly již květy jasmínu dováženy do Španělska ve velkém množství. Do Velké Británie byl dovezen koncem 17. století.[26][24] První komerční pěstování jasmínu na evropském kontinentu započalo ve jihofrancouzském voňavkářském centru Grasse, které bylo založeno v 17. století. Zde byl pěstován jasmín velkokvětý.[27] Firma Chanel zde provozuje plantáže pro vlastní produkci parfémů dodnes.[28]

Komerční pěstování a výroba vonného oleje[editovat | editovat zdroj]

Jasmínový výtažek neboli absolue

V průmyslovém měřítku je k výrobě jasmínového oleje pro parfumerii nejdůležitější jasmín velkokvětý a jasmín pravý.[29] Oba druhy jsou si blízce příbuzné (někdy je jasmín velkokvětý uváděn jen jako varieta jasmínu pravého) a rovněž složení silic je obdobné. K získání jasmínového oleje nelze na rozdíl od většiny jiných vonných olejů použít destilaci, neboť zahříváním dochází k rozkladu obsažených látek. Nejedná se tedy o silici (esenciální olej) v pravém smyslu slova, nýbrž o koncentrovaný výtažek či výluh, který se v parfumerii a aromaterapii nazývá absolue.[26] Tradičně byl jasmínový výtažek získáván macerací květů v tuku (tzv. enfleuráž). Květy se skládaly do tuku mezi tabule skla a po třech dnech byly vyměňovány za čerstvé. Jednalo se o zdlouhavý a pracný způsob, který trval až měsíc. Vonné esence byly posléze z tuku vyluhovány alkoholem. V současnosti je více než 98 % vyráběného extraktu získáváno procesem, při němž jsou květy nejprve vylouhovány hexanem. Po odpaření rozpouštědla se získá tuhý produkt máslovité konzistence, známý jako jasmínový koncentrát (jasmine concrete). Ten se buď prodává jako polotovar, nebo je dále zpracováván na jasmínové absolue. Zpracování spočívá v opakovaném vyluhování ethanolem za nízkých teplot, při němž dojde k oddělení vonných substancí od ostatních látek, jako jsou vosky, mastné kyseliny a jejich estery. Po jejich odfiltrování je alkohol odpařen.[30][18] Vůně moderně extrahované silice není považována za tak plnou jako v případě tradiční macerace v tucích, což je vysvětlováno tím, že v květech macerovaných v tuku dále probíhají metabolické procesy a vznikají další vonné látky, kdežto při extrakci hexanem dochází okamžitě k jejich umrtvení a vyluhují se pak pouze ty látky, které v nich byly aktuálně obsaženy.[26][31]

Většina jasmínu k produkci výtažku pochází z plantáží v Egyptě a Indii, v menším rozsahu se pěstuje i v Maroku, Alžírsku, Jihoafrické republice, Francii a Itálii. Květy se sbírají v nočních hodinách, kdy je obsah vonných substancí nejvyšší.[9][26][29] Roční výtěžek květů z jednoho hektaru plantáže jasmínu je asi 2,7 t na hektar, tedy asi 270 g na metr čtvereční. Zkušený sběrač je schopen sebrat 10 000 až 15 000 květů za noc. Květy jsou ukládány do speciálních košů a je třeba je co nejdříve dopravit ke zpracování. K produkci 1 ml absolue je zapotřebí asi 8 000 květů.[28]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jasmín v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Žena na Havaji, ověnčená šňůrou z květů jasmínu

V celé řadě asijských zemí je jasmín součástí kultury. Kultivar 'Maid of Orleand' jasmínu arabského s jednoduchými květy je národním květem Filipín.[24] Jasmín arabský je jedním z národních květů Indonésie.[24] Jasmín je rovněž národním květem Sýrie[33] a Pákistánu.[34] Ženské jméno Jasmína je perského původu. V hinduistické kultuře jsou náhrdelníky z květů jasmínu kladeny kolem krku zvláště váženým hostům. Květy kultivaru 'Belle of India' se zdvojenými korunními plátky jsou zasvěceny bohu Višnu. Na Jávě jsou květy jasmínu arabského tradičně zdobeni novomanželé na svatbě.[24] V Indii je vůně jasmínu považována za vůni lásky.[26] Na Havaji jsou z květů jasmínu arabského navlékány tradiční květové šňůry, známé jako pikake.[23]

Využití v parfumerii[editovat | editovat zdroj]

Jasmínový extrakt je velmi ceněný a náleží mezi nejdražší vonné oleje.[9] Je získáván zejména z jasmínu pravého, jasmínu velkokvětého a jasmínu arabského, řidčeji i z jiných druhů, jako Jasminum auriculatum, Jasminum simplicifolium (syn. J. gracile) a Jasminum multiflorum (syn. J. gracillimum).[22][14] Různé oblasti pěstování poskytují extrakt s poněkud odlišnými tóny aromatu. Zabarvení vůně se také mění v závislosti na koncentraci výtažku.[28] Vůně jasmínu je v literatuře jednou z nejopěvovanějších vůní. Bývá popisována takovými slovy jako nebeská, exotická, nádherná, smyslově bohatá, svrchovaně smyslná, intenzivní, mírně opojná, narkotická, teplá s tóny zelených listů či ovocnými podtóny, iluzivní, sladká a teplá. Již po staletí je základním kamenem parfumerie.[26] Spolu s růžovou silicí je extrakt z jasmínu považován za základní kámen voňavkářského průmyslu a v nějaké míře je obsažen ve většině kvalitních parfémů.[28] Náleží mezi základní složky nejdražších parfémů, jako je Clive Christian Imperial Majesty, Joy By Jean Patou, Chanel No. 5 nebo Poivre by Caron[29] i celé řady klasických francouzských parfémů.[30]

Aromatizace čaje a potravin[editovat | editovat zdroj]

Květy jasmínu arabského jsou tradičně v Číně používány k ovoňování zeleného čaje. Nejkvalitnější jasmínové čaje se vyrábějí tak, že se v teplé místnosti pod plata se zeleným čajem nasunou plata s jasmínovými květy. Květy jsou několikrát vyměněny a čaj postupně nasaje delikátní, jemnou vůni jasmínu. Takto se vyrábějí nejkvalitnější a také nejdražší jasmínové čaje. Levnější druhy se připravují smísením čaje s jasmínovými květy a jejich pozdějším odstraněním. Někdy se k aromatizaci používá i jasmínový olej nebo různé náhražky. Mimo zeleného čaje jsou občas jasmínem aromatizovány i čaje bílé, černé nebo oolongy.[35] Jasmínem se v Asii ovoňují také různé dezerty, delikátní pečivo a rýže.[26][23]

Lékařství a aromaterapie[editovat | editovat zdroj]

Jasmíny mají bohaté využití v asijské tradiční medicíně. Kořen jasmínu arabského je v čínské medicíně používán při léčení bolestí hlavy a nespavosti a ke zmírnění bolestí při zlomeninách kostí a vykloubených kloubech. Na Borneu je odvar z mladých listů podáván proti žlučovým kamenům.[24] Čerstvé kořeny se v Indii jedí při pohlavních chorobách. Listy mají protizánětlivý účinek a přikládají se na kůži při kožních chorobách. Obklady slouží též na různá poranění, bolavé oči a proti parazitům. Odvar z listů a kořene je podáván při horečce. Dalším významným druhem v indické medicíně je Jasminum auriculatum, který je používán i ve veterinární medicíně, a Jasminum multiflorum. Z dalších druhů je využíván jasmín velkokvětý a druhy Jasminum angustifolium a Jasminum arborescens.[36]

Účinnost vdechování výtažku z jasmínu pravého byla potvrzena při ošetřování horké suché kůže a různých kožních chorob, bolestech v krku a laryngitidě, infekcích močového ústrojí, depresi, úzkostech a endometrióze. Působí také jako tonikum na funkci dělohy a zesiluje porodní stahy.[37] V aromaterapii je jasmín oblíbený jako prostředek uvolňující tělo i mysl, povznášející náladu a rozpouštějící emoční blokády.[26][38] Používají se buď čisté květy, extrakt nebo ovoněné svíce či vonné tyčinky.[23]

Jasmíny jako okrasné rostliny[editovat | editovat zdroj]

Bohatě kvetoucí jasmín nahokvětý

Jasmíny jsou v tropech a subtropech pěstovány jako ceněné okrasné dřeviny. Mezi běžněji pěstované druhy náleží zejména jasmín pravý, jasmín arabský a druhy Jasminum nitidum a Jasminum laurifolium.[4] Jasmín arabský je pěstován i v plnokvětých kultivarech, které však netvoří semena a množí se pouze vegetativně.[9] V podmínkách střední Evropy není většina druhů zimovzdorná. Jediným v České republice běžněji pěstovaným druhem je jasmín nahokvětý, který je vysazován jako žlutě kvetoucí okrasný keř, nápadný zimním kvetením a převislými zelenými větévkami. Ostatní zimovzdorné druhy jsou choulostivější, bývají pěstovány výjimečně a lze se s nimi setkat spíše ve sbírkách botanických zahrad a arboret. Náleží mezi ně zejména jasmín nízký (Chrysojasminum humile, syn. Jasminum humile) a jasmín křovitý (Chrysojasminum fruticans, syn. Jasminum fruticans). Na chráněných stanovištích teplejších poloh lze pěstovat i některé růžově kvetoucí druhy, jako je jasmín růžokvětý (Jasminum beesianum) a jeho kříženec s jasmínem pravým, jasmín bleděrůžový (Jasminum ×stephanense).[32][39] Asijský jasmín mnohokvětý (J. polyanthum) bývá pěstován jako pohledná pokojová popínavá rostlina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHANG, Mei-chen et al. Flora of China: Jasminum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PERIPLUS EDITIONS. 500 popular tropical plants. [s.l.]: Random House, 1999. ISBN 962-593-454-5. (anglicky) 
  3. KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 7. Berlin: Springer, 2004. ISBN 978-3-642-62200-7. (anglicky) 
  4. a b c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  5. ESPIRITU, Kevin. Jasmine Plant: Grow and Care for Jasminum [online]. Epic Gardening, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GUITIÁN, Javier; GUITIÁN, Pablo; MEDRANO, Mónica. Floral biology of the distilous Mediterranean shrub Jasminum fruticans (Oleaceae). Nordic Journal of Botany. June 1998, čís. 18(2). 
  9. a b c d SHRIVASTAVA, Shikha; RAJAK, Neha; SHRIVASTAVA, Lekhika. The pollination template in Jasminum. Elixir Hor. & Sig.. 2011, čís. 35. Dostupné online. 
  10. ALURI, Jacob Solomon Jaru. Pollination ecology of Jasminum angustiolium Vahl (Oleaceae). Proceedings of the Indian Academy of Sciences. 1988, čís. 2 & 3. 
  11. MARNER, Serena. Jasminum officinale L. (Oleaceae) [online]. CABI. Dostupné online. (anglicky) 
  12. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ROJAS-SANDOVAL, Julissa; ACEVEDO-RODRÍGUEZ, Pedro. Brazilian jasmine (Jasminum fluminense) [online]. CABI, 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c WEAVER, Richard E. jun.; ANDERSON, Patti J. Jasmines, a diversity of plants with fragrant flowers. Botany Circular. Oct. 2012, čís. 38. 
  15. BANFI, Enrico. Chrysojasminum, a new genus for Jasminum sect. Alternifolia (Oleaceae, Jasmineae). Natural History Sciences Atti della Società italiana di Scienze Naturali e del Museo Civico di Storia Naturale in Milano. 2014, čís. 1(1). Dostupné online. 
  16. GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky) 
  17. LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 8, flowers. [s.l.]: Springer, 2014. ISBN 978-94-017-8747-5. (anglicky) 
  18. a b c DE GROOT, Anton C.; SCHMIDT, Erich. Essential oils, part VI: sandalwood oil, ylang-Ylang oil, and jasmine absolute. Dermatology. Jan./Feb. 2017, čís. 28(1). 
  19. CROSBY, Donald G. The poisoned weed: Plants toxic to skin.. [s.l.]: Oxford University Press, 2004. ISBN 0-19-515548-3. (anglicky) 
  20. HART, N.K.; JOHNS, S.R.; LAMBERTON, J.A. Alkaloids of Jasminum species (family Oleaceae). Australian Journal of Chemistry. 1969, čís. 22. 
  21. MOURYA, Neeraj; BHOPTE, Devendra; SAGAR, Rakesh. A review on Jasminum sambac: A potential medicinal plant. International Journal of Indigenous Herbs and Drugs. 2017, čís. 2(5). 
  22. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  23. a b c d e f g MARIE, Linda. The history of the jasmine flower [online]. Garden Guides, 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b c d e f g h Jasminum sambac – History and facts [online]. Top Tropicals. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ŠMÍD, Miloslav. Průvodce odbornými názvy rostlin. Praha: Brázda, 2002. ISBN 80-209-0302-X. 
  26. a b c d e f g h NOONAN, Tim. Jasmine: its story in aromatherapy [online]. 2021. Dostupné online. (anglicky) 
  27. PRANCE, Ghillean; NESBITT, Mark. The cultural history of plants. [s.l.]: Routledge, 2005. (anglicky) 
  28. a b c d Jasmine [online]. The perfume society. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b c Why Is jasmine essential oil used in expensive perfume? [online]. Bellatory, 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b Jasmine: An overview of its essential oils & sources [online]. Perfumer &Flavorist, 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  31. JIRÁSEK, Václav; PROCHÁZKA, František. Rostliny známé neznámé. [s.l.]: Albatros, 1970. 
  32. a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  33. National Symbols of Syria [online]. Nationalpedia. Dostupné online. (anglicky) 
  34. National Symbols of Pakistan [online]. Nationalpedia. Dostupné online. (anglicky) 
  35. GOODWIN, Lindsey. All about jasmine tea [online]. The Spruce Eats. Dostupné online. (anglicky) 
  36. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  37. ASHLEY, Elizabeth. The complete guide to clinical aromatherapy &essential oil for the physical body. [s.l.]: The Sacred Healer, 2014. ISBN 978-1500921774. (anglicky) 
  38. ROBBINS, Wendy. Jasmine absolute [online]. Wendy Robbins. Dostupné online. (anglicky) 
  39. HIEKE, Karel. Lexikon okrasných dřevin. Praha: Helma, 1994. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]